Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415366/bmid_fotograf-z-osvetimi-Gn6-415366.jpg
4
763
763
Příběh muže, který ve vyhlazovacím táboře dostal za úkol dokumentovat vězně, popravy i obludné experimenty na lidech. Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
Knizek s timto motivem se v posledni dobe roztrhl pytel. Nerikam ze je to spatne, naopak. Je dobre ze vime, jake to tam bylo. Jake ohavnosti se dely... Ja si nedokazu predstavat, ze bych vydrezla fotit to, co musel Wilhelm.. No, nikdy nepochopim, ze toho byl nejaky clovek schopen..
Dobrá kniha o životě v Osvětimi. Je dobře, že se tyto dokumentární fotky zachovaly pro další generace. Životní příběh fotografa je popsán bez přikrašlování. Muselo být pro něho hrozné něčemu takovému čelit a vlastně svým způsobem se podílet na tom, co vnitřně odsuzoval. Ale člověk vydrží víc, než si myslí, jen aby přežil...
Kniha se dobře čte ale patří dle mého názoru k průměru který je teď na trhu k mání.
A zase jedna kniha z období druhé světové války, zase jedna kniha o nacistických zvěrstvech.
A zase jedna kniha, která mě nezklamala, dokonce překvapila. Musím říct, že jsem tuhle knížku brala do ruky s pocitem, že už mě ničím nemůže překvapit - vždyť co jsem o koncentračních táborech viděla filmů a četla knih. Ale povedl se jí pravý opak - četla jsem jedním dechem, za den a půl už jsem s lítostí četla poslední stranu. Skvělě napsaná, možná bych vytkla konec ve stylu ručně-stručně. Oceňuju ale epilog na závěr :)
Doporučuju!
Kniha, kterou rozhodně doporučuji. Neuvěřitelný, smutný, ale hodně čtivý příběh o životě fotografa z Osvětimi.
Kniha, která popisuje všechny ty hrůzy z jiného pohledu, skrz hledáček vězně-fotografa, který byl vybraný pro identifikaci ostatních vězňů, měl možnost číst z jejich očí bolest, strach, odevzdanost a další emoce. Díky svojí šikovnosti viděl pod pokličku těch hrůz víc, když fotografoval lékařské pokusy. Kniha se četla hezky, ale ten začátek mě úplně nestrhl a čím víc se blížil konec, tím jsem byla víc a víc vtahována. Krásný epilog, po jeho dočtení u mě vyvstala otázka "A co teď?", kterou si po válce kladla spousta lidí. Moc si vážím pana fotografa, že se snažil uchovat fotografie, jako vzpomínku na konktétní lidi a tím dokázal zhmotnit všechno, co je popisováno. Při pohledu na fotografie v úplném závěru, už jsem polykala slzy, tolik lidí, včetně dětí a jejich osud je zpečetěný.... V polovině knihy bych hodnotila jinak, ale po jejím dočtení dávám plný počet *.
Osvětim...místo,ze kterého se jen málokdo vrátil živý...
A jedním z mála je i fotograf Wilhelm Brasse. Hrůzyplné svědectví polského fotografa,který měl za úkol fotit právě zajaté vězně,ohavné experimenty a pitvy na nich.Příběh je velmi silný,dojemný ale také smutný a krutý,rozhodně nic pro slabé povahy.Některé pasáže byly i na mě příliš nechutné,o to víc že vím,že se to kdysi skutečně stalo.Ale kniha nebyla úplně dokonalá:například zde vůbec nebylo uvedeno,co Mengele se svými zajatci prováděl,takže čtenáři kteří to nevědí mohou být ve značné nevýhodě a navíc se tu kvůli tomu neukázal celý Mengeleho obludný charakter,byl dost zamlžený,což není dobře.I závěr byl na mě trochu neurčitý,ale jinak jsem spokojená a doporučuji k přečtení.
Právě dočteno a mám z této knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdivuju pana Brasseho. Hlavně proto, že ačkoliv věděl, že riskuje svůj život, odmítal se přidat k nacistům. Na druhou stranu, ale jak se mi kniha na začátku četla velmi dobře, konec mi už přišel až příliš stručný vzhledem ke zbytku knihy.
Četla jsem lepší knihy z tohoto děsivého období. Každopádně ale obrovská úcta k panu Brassemu za to, že se zasloužil o dochování takového svědectví...
Par knih co se tyce tematu koncentracnich taboru uz mam prectenych, a tak si rikam, kdyz zacnu cist novou knihu , ze bych uz mohla na to, co asi v knize bude popisovano byt pripravena. No, reknu vam, ze muzete mit nacteno knih kolik chcete, muzete byt pripraveni na to, o cem kniha bude jak chcete, ale stejne vam pri cteni bude behat mraz po zadech. Aspon v mem pripade to tak opet bylo pri cteni teto knihy. Tentokrat pozorujeme vsechnu tu beznadej pres objektiv fotografa Wilhema Brasse, kteremu umeni fotografovat sice zachranilo zivot, ale bolest , strach a emoce , ktere musel kazdodenne fotit, bylo to, co ho poznamenalo na cely zbytek jeho zivota.
Další z knih, které vypovídají o zvěrstvech v Osvětimi. Kniha, která by se měla stát povinnou četbou už jen proto, aby se lidstvo vzpamatovalo a poučilo.
Nepatri to ke krvelacnym kniham, ktere tema holocaustu vysavaji. Co kapitola to nejaka prihoda z osvetimske nespravedlnosti ocima fotografa. Knihu jsem prestala cist asi po 97. strance, nezacetla jsem se a ani vlastne nevim proc, napsane je to prijemne, i kdyz o neprijemnem tematu. Knihy pani Mornštajnové umi zrejme predat vetsi dynamiku.
Jedna z dalších knih o hrůzách koncentačních táborů. jak již tady někdo uvedl, není zde popsáno tolik hrůz, jako v jiných knihách s touto tematikou, ale i to o čem kniha vypráví je nepředstavitelné. Jen moc doufám v to, že se knihy na toot téma nepestanou vydávat, aby i další generace věděly čeho byli "lidé" schopni.
Další knížka z období 2. Světové války, takže jsem nadšená. Strašně mě tyto příběhy berou a jelikož jsou většinou podle skutečnosti, nelze hodnotit špatně. Válka napsala spousty příběhů a já mám v plánu přečíst jich co nejvíce.
Knihy o holocaustu vždy doporučuji, i přes zrůdnosti, kterých se týkají. Každý by měl vědět, jak velkou jizvu zanechal nacismus na historii lidstva.
Citace z Epilogu:
"Setřásl si z ruky poslední kousek chleba a nabídl pár drobků holubům. Ještě před třemi měsíci nemyslitelný luxus: být tak bohatý, tak jistý, že se ještě nají, aby nabídl jídlo ptákům."
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele holokaust, holocaust Wilhelm Brasse, fotograf, 1917-2012
Kniha se silným příběhem. Na mě ovšem psaná moc rychle. Je to zase trochu jiný pohled na koncentrační tábory.