Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492414/bmid_fotograf-z-osvetimi-S4W-492414.jpg
4
766
766
Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2020
,
Brána
Originální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
Nádherná knížka, která vykresluje pohledem fotografa postavy, které mu prošly takříkajíc rukama, některé jsem úplně viděla před očima. Hlavní hrdina měl štěstí v té nešťastné době. I když těch vzpomínek bylo určitě víc, nebylo tam tolik hrůz, jaké se tam jistě děly. A přesto má knížka hodně silný příběh
Velice vkusně zpracované, bez snahy šokovat nebo působit na city čtenáře. Většinou nemám tyto beletristické zpracování v oblibě, toto bylo čtivé a zapůsobilo. Dohledala jsem si pak informace o reálných postavách v příběhu.
Velmi pěkně, s velkým respektem a citem v srdci jsou napsané vzpomínky osvětimského vězně, který měl možnost zachytit fotoaparátem tváře několika tisíců vězněných v továrně na smrt, kde probíhal každodenní boj o přežití a zachování vlastní důstojnosti.
Moje "oblíbené" téma. Kniha velmi čtivá. Děsivá, smutná, neuvěřitelná. Jako velká většina knih o "životě" nebo spíš přežívání všech, kteří toto museli zažít. Navíc je to příběh zase z jiného pohledu (z "práce" fotografa a pro Němce důležitého vězně). Podpořeno fotografiemi. Děs a hrůza :( Člověk někdy nadává, ale může být strašně rád, že se má, jak se má a nemusí prožívat tyto nepředstavitelné situace. Mě to vždycky vede k myšlence, že je důležité si vážit všeho, každé maličkosti a být vděčný.
Chtel jsem dat o hvezdu mene.... Text neni zas nejak extra surovy, ale fotogalerie na konci ze ktere beha mraz po zadech me donutila dat plne hodnoceni.
Jsem ráda, že jsem se díky ČV dostala i k této knize, i když to patří do loňska, kdy jsem nedokázala najít knihu, která by byla o mém vysněném povolání (těch se ukazovalo několik a nemohla jsem si vybrat). Ne, že bych chtěla být v podobném prostředí, ale pečlivost, s jakou Brasse pracoval, mi z duše mluvila nejvíc.
U příběhu s Baškou jsem znovu prohlížela přílohu fotek a divila se, proč tam není. Nu, v epilogu jsem se to dozvěděla.
I když to bylo pro mne otřesné čtení a nemohu říci, že je to krásná kniha, musím uznat, že byla pro mne velmi působivá především tím, jak Brasse uvažuje sám o sobě, o svých niterných pohnutkách, jak rozkrývá své povahové rysy a některé jemu samotnému nejsou příjemné.
Spisovatelé sestavili příběh polského fotografa tak dobře, že jsem mnohokrát po dočtení kapitolky (kdy už jsem si říkala, že to pro teď stačilo, že si musím od toho odpočinout) musela hned číst další, tak skoro detektivně to bylo napsáno! Navíc je to krásně přeloženo.
Od doby, kdy jsem se stala matkou, mi knihy s touto tématikou nedělají dobře a to jsem předtím s jejich četbou neměla problém. Možná ty hormony, možná to, že již mám odpovědnost za jinou lidskou bytost....
Nicméně po čase jsem sáhla po knize s tématikou koncentračního tábora a jsem ráda, že touto knihou byl Fotograf.
Byl to silný příběh o přežití o soudržnosti a snaze brát věci tak, jak jsou. Nejsem úplně paf, protože pro mne je nejsilnější kniha o koncentračním táboře Jiskra života. Nicméně jsou v ní drsné pasáže a jsou v ní i krásné věci o člověčenství. A až jednou pojedu znovu navštívit Osvětim, již mi ty fotografie nebudou vyprávět jen příběh člověka, který je na fotografii, ale i člověka, který tuhle fotografii vyfotil.
Krásná kniha.
Čtivá kniha, další z životních příběhů z Osvětimi, další kousek mozaiky v temné historii na kterou by se nemělo nikdy zapomenout.
Myslím, že název už vypověděl, o čem knížka je. A ještě k tomu je to všechno pravda... Stojí za to si přečíst, zas trochu jiný pohled na zrůdnost Osvětimi.
Další silný příběh o nelidském utrpení. Je až neuvěřitelné, co vše dokáže člověk člověku provést v přesvědčení, že je něco víc než jiná lidská bytost. Ani zvířata nejsou tak krutá a nemilosrdná. Nezáleží kolik příběhů na téma holocaust přečtěte, pokaždé u čtení další knihy, se zhrozim, jak něco tak děsivého mohlo vůbec existovat.
Wilhelm Brasse měl štěstí, že měl talent na fotografování a že mu v žilách kolovala německá krev, jinak by dopadl jako tisíce dalších nevinných lidí.
Knihy s tématem holocaustu a druhé světové války nečtu často - je to pro mě vždy docela těžké a dává mi to zabrat. Občas ale udělám výjimku.
Tentokrát jsem sáhla po knize Fotograf z Osvětimi a musím říct, že kniha mě hodně překvapila a oslovila. A to především díky tomu, že nabídla zcela nový a neobvyklý pohled na život v koncentračním táboře v Osvětimi - poznali jsme ho očima táborového fotografa, jehož úkolem bylo ho zachycovat na snímcích... V jednotlivých kapitolách jsme se seznámili nejen s životem Wilhelma Brasseho a boji, které musel dennodenně svádět ve snaze přežít, ale také nás nechal nahlédnout do osudů jiných lidí, se kterými se setkal...
Bylo to hodně silné čtení, častokrát dost smutné a náročné. Zejména u pasáží popisujících lékařské pokusy na lidech mi běhal mráz po zádech... S jakou krutostí a zároveň lehkostí je nacisté realizovali... Ani se fotografovi nedivím, že po válce už se fotoaparátu nemohl dotknout a změnil povolání...
Je opravdu nepředstavitelné, jaké hrůzy jsou lidé schopni páchat, a kam až může vést myšlenka nadřazenosti jednoho nad druhým. Věřím, že připomínat si to a číst takové knihy, je důležité proto, abychom to takhle daleko už nikdy nenechali zajít...
Toto téma mě zajímá a pokaždé, když nějaký podobný příběh dočtu, potřebuji chvíli oddech to zpracovat. Tady to není výjimkou.
Další osvětimský příběh, který jsem přečetla a zase jsem se dozvěděla něco nového, co jsem nevěděla. Tyhle příběhy "osvětimských osobnosti" mě moc baví, protože nám umožňují zase víc nahlédnout do hrůzného života, jaký museli tito lidé vést.
Jelikož mě osvětimská tematika a celkově holokaust velmi zajímá, byla tohle další knížka do série "musím mít". Zajímavý a nový pohled na KT Osvětim z pohledu fotografa. Za mě velice zajímavé a poutavé počtení. Dohromady s ostatními knihami, které jsem četla (např. Osvětimský orchestr) nám dává kniha další pohled do "uzavřeného" společenství v rámci tábora.
Zajímavý a pro mě nový pohled na koncentrační tábory a jejich fungování. V žádné z knih, co jsem četla nebyl tolik zobrazován pohled na hrůzy táborů z pohledu vlastně úřednického.
Biografie a literatura faktu zároveň jako světectví o životě v nejhroznějším koncentračním táboru za druhé světové války. Spousta maličkých příběhů či událostí probíhající na hranici života a smrti, nebo příběhy končící život vězňů. To vše zachyceno v myšlenkách fotografa, který měl svými snímky vše podstatné zdokumentovat. Nejen zdokumentoval, ale zajistil i jejich zachování pro budoucnost.
(SPOILER) Kniha, která mě dost zaujala. Hrdina měl štěstí v neštěstí. Jen je škoda, že jeho láska lásku po válce neopětovala. Ani si nedokážu po přečtení knih s danou tématikou představit, jaké to v reálu bylo. Něco jiného je to zažít, něco jiného číst. To se člověku nechce ani věřit, co se kolem nás dělo a děje..
Příběh podle skutečných událostí o muži, který fotil smrt. Měl ji v mysli a ve tváři, protože viděl neuvěřitelné. Fotil, ty, kteří nepřežili, aby sám žil.