Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492414/bmid_fotograf-z-osvetimi-S4W-492414.jpg
4
766
766
Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2020
,
Brána
Originální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
Dobře čtivá a jedna z těch méně drastických v popisování hrůz, které by se měli stále připomínat hlavně aby nikdo časem tyto hrůzy nemohl zpochybňovat.
Celá knížka vypráví o foceni židů a co se dělo s fotografiemi pak. W.B. vypráví o setkání s Mengelem a Claubergem pro které musel fotit jejich praktiky. Místy knížka poukazovala na zvěrstva tábora příslušníků SS. Trochu mi to připomíná Tatéra, ale bylo to lepší. Škoda, ze knížka neobsahovala více fotek, jinak hezké lehké čtení.
Příběh podle skutečné události, vcelku čtivé,jen konec byl takový uspěchaný.....
Zajímavá knížka, ale až tak od půlky/třičtvrtě přečtení. Začátek nic moc, je to vlastně o tom, jak pořád fotograf fotí židy, hodně je tam popisuje. Postupem času se i v knížce zamiluje a potká se i s doktorem Mengelem. Za mě 2/5.
Kniha je dobrá, nic tam není šatně, ale po přečtení "Zvláštního zacházení" mi přijde poněkud "Slabá".
Další neuvěřitelný příběh člověka vězněného v hrůzostrašné Osvětimi. Je mi z těchto knih strašně ouzko, ale každý vy měl takové knihy číst, aby si uvědomil, v jak krásně a pohodové době žije. A že častokrát řeší malichernosti.
Kniha popisuje část života, který hlavní hrdina prožil v Osvětimi. Na tamní poměry si Wilhelm žil "dobře", ale přesto to byl život, který si nedovedu představit. Opět jde o popis hrůz koncentráků. Představa, že jediným smyslem života je přežít alespoň do zítřka, je úděsná.
Velmi silný příběh. Kniha hned vtáhne do děje, nutí číst dál a dál. Nechala ve mě silnou stopu, kterou utvrdila mou návštěvu Osvětimi letos v červenci,kde jsem viděla fotky žen, o kterých je psáno. Se slzami v očích vyprávění naskakovalo při tom pohledu samo.
Tak do mé sbírky knih, přibyla další na téma holocaust a na téma přežití tam, kde se mělo umírat. Po taterovi, je to pohled člověka, z jiného úhlu a jiné pozice. Z pozice fotografa W. Brasseho.
Jeden jim tetoval ČÍSLO (které pro ty co přežili, bylo navždy vzpomínkou), druhý k číslu přiřadil tvář (a postaral se, aby se na značnou z nich nezapomnělo). Ano, dalo by se říci, že si žil v táboře smrti nad poměry, přežil tam 4 roky. Pomáhal gestapu a SS, bylo by to dost krátkozraké tvrzení . Dělal jen to, co bylo nejlepší, aby přežil. Můžeme se nyní prsit, jak bychom my něco takového nedopustili, ale tváří tvář smrti a možnosti smrti, člověk udělá lecos.
Mrazivá kniha, která pohne s každým. Příběh je nádherně napsaný a doporučuji tomu, kdo se zajímá o II. světovou válku.
Těžko hodnotit tuto knihu, když vychází z reálných vzpomínek. Jsem ráda, že jsem ji četla, získala jsem další pohled na hrůzy 2. světové války. Doteď jsem nenarazila na knihu, která by popisovala život člověka, co žil v Osvětimi o trochu důstojněji, než ostatní. Zajímavý pohled, ovšem musím uznat, že jsem četla i lepší knihy.
Další kniha z Osvětimi podle skutečného příběhu. Sledujeme zde mladého Wilhelma Brasse, jehož otec byl Rakušan, ale Wilhelm se cítil být Polákem, díky své matce. Snažil se utéct,a by nebyl naverbován do wermachtu, ale byl zadržen. Jelikož nechtěl zradit Polsko - svou vlast - byl převezen do Osvětimi. Po pár měsících se dostal na místo fotografa a jeho úkolem bylo fotit nově příchozí zajatce pro bezchybnou německou evidenci. Jelikož se Němcům jeho práce zalíbila, přežíval v táboře a dostal se k focení třeba i hrůzných experimentů doktora Mengeleho.
Jako u dalších podobných knížek i tato popisuje všechny hrůzy koncentračního tábora. Při čtení můžeme být jen rádi, že ta doba je za námi. Kniha je doplněna fotografiemi, které ještě prohlubují sílu všeho utrpení.
Hvězdička dolů za to, že jsem se chvílemi trošku ztrácela v osobách a v některých německých výrazech. Ale jinak určitě zajímavý příběh, který stojí za přečtení.
Osudy těchto lidí jsou prostě smutné.. tentokrát vyprávění z pohledu fotografa, který nebyl sice židovského původu, ale pro režim byl v nižším postavení, jelikož se hlásil k polské národnosti. Z knihy vyplývá, že nacisti své vězně dokázali dostatečně využít pro své účely, proto byl Brasse v relativním bezpečí..jen díky tomu také projevil takovou odvahu v záchraně fotografií vězňů Osvetimi a díky němu byly zdokumentovany i zrudnosti, která byly v Osvetimi prováděny a já můžu jenom říct, že jsem opravdu rada, že jsem v té době nezila...příběh je psán zase trochu jiným způsobem, ale stejně stojí za přečtení...
Další čtivý příběh popisující hrůzy koncentračních táborů druhé světové války. Tak bych to asi popsala. Sledujeme příběh člověka, který riskoval život, aby zachoval fotky všech těch hrůz, které se tam děly. Je to jeden z dalších náhledů do chodu tábora. Bohužel mi přijde, že čím víc knih o tomhle čtu, tím víc kritičtější jsem. Mnohem víc se mi líbil třeba Tatér z Osvětimi. Určitě ale musím říct, že pokud se o tohle zajímáte, tak určitě stojí za přečtení.
Fotky kradou duše... Ale v tomto případě ne. Naopak, Wilhelm každé fotce, každé oběti, každému člověku, kterého vyfotil zachoval jeho život, jeho duši, jeho srdce. Líbila se mi zmínka o Czeslawě, dívce z notoricky známé fotografie. Je zvláštní číst o všech těch tvářích z dnes známých obrázků a prožít jejich příběhy. Musím se přiznat, že první třetina knihy nebyla pro mě tak plynulá jako zbylé dvě. Je neskutečné, jak se někteří lidé dokáží chovat k jiným na základě svého vlastního pocitu falešné nadřazenosti.
Knihy o holocaustu vždy doporučuji, i přes zrůdnosti, kterých se týkají. Každý by měl vědět, jak velkou jizvu zanechal nacismus na historii lidstva.
Citace z Epilogu:
"Setřásl si z ruky poslední kousek chleba a nabídl pár drobků holubům. Ještě před třemi měsíci nemyslitelný luxus: být tak bohatý, tak jistý, že se ještě nají, aby nabídl jídlo ptákům."