Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492414/bmid_fotograf-z-osvetimi-S4W-492414.jpg
4
766
766
Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2020
,
Brána
Originální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
Velmi sugestivní, mrazivé a drsné svědectví o životě v koncentračním táboře. Vylíčení života, který balancuje mezi strachem z toho co přinese zítřek a nezlomnou vůlí přežít a předat svědectví pokolením budoucím. Knihy jako tato popisují život, který si neumíme ani představit a hlavně bychom ho nechtěli zažít. V Osvětimi jsem se byl podívat a i po těch letech cítí člověk tu hrůzu, která v těch místech zůstává, jdete cestami po kterých před vámi šli statisíce, miliony ztrápených, zmučených lidských bytostí. Každá taková kniha napomáhá tomu aby jejich odkaz nezůstal zapomenut.
Náhodou jsem si všimla, že tato kniha se zařadila do mého seznamu jako tisící „přečtená“ a toto tak nějak „významné“ místo si opravdu zaslouží. Jsem „posedlá“ obdobím holocaustu, něco málo mám již načteno, a knihu doporučuji nejen stejně „posedlým“ čtenářům, ale i těm, kteří se teprve odhodlávají ponořit se do osudů přeživších tohoto hrůzného období.
Kniha je skvěle čtivá, detailně popsány hrůzy Osvětimi... Jen mi trochu vadil useknutý konec (např. jak se přesně potom fotky našly, kdo se dostal první do zabarikádovaného archivu, atd. Přeci jenom se jich většina zničila...). A doteď nevím, do jaké míry to byla beletrie a do jaké literatura faktu. Za to jedna hvězdička dolů, jinak velmi doporučuji.
Osvětim a mladý nadaný fotograf, co všechno mohl dokázat, nebýt války. Místo krásných fotografií, fotí zbídačené,vyhladovělé a mrtvé vězně s odhodláním přežít. Kruté svědectví které se mi zarylo pod kůži a kniha na kterou nezapomenu. Doporučuji přečíst !
Kniha je velmi čtivá a nachází se v ní velmi silný příběh, který ukazuje holá fakta, která nacisté opravdu prováděli. Chvílemi mi až běhal mráz po zádech, čeho všeho byly Němci schopní. Kniha mě opět přesvědčila v tom, že bychom neměli zapomínat na krutou minulost a rozhodně bychom ji neměli opakovat.
Co k tomu dodat? Všechny ty komentáře přede mnou vyjádřily to, co člověk při čtení cítí, všechen ten strach, bezradnost a zoufalství těch lidí, co tam byli najednou přeskočí i na čtenáře a vy jediné, co si v tu chvíli přejete je to, aby se tohle už proboha nikdy neopakovalo. Emoce se mnou mávaly a v tu chvíli jsem měla strašný strach o děti, o partnera,o rodiče, o kamarády. Stejně je nepředstavitelně obdivuji, ty lidi, co přestože nepřežili, dokázali v tom prostředí vegetovat a jakž takž si tu lidskost udržet..
Říkám to stále, o tomhle tématu by se mělo mluvit a mluvit a mluvit. Nemělo by se zapomínat na tyhle hrůzy. Doporučuji jako spoustu dalších knih s touto tématikou. Opravdu bychom neměli zapomenout...
Krásná kniha o hrůzné věci a nepředstavitelném chrakteru hlavního hrdiny. Fotografie v knize jsou i přes hrůzu, kterou zobrazují, nádherné, je vidět že fotograf měl talent a skutečně zachytil sílu daného okamžiku.
Už jen fotky vypovídají o neskutečném a nepředstavitelném strádání statečných Velkých a Malých hrdinů. Ani kouskem si nedokážeme představit, jakou hrůzu museli podstoupit. Fotografie jsou tak deroucí duši, že se mi zastavoval dech. Emotivní, smutné. Přesto doporučuji povinně přečíst.
Další moc dobrá kniha o životě v Osvětimi... Čím více čtu knihy s touto tématikou, tím víc si vážím života...
Velmi zajímavá, čtivá kniha o zrůdnostech koncentračního tábora. Vždy, když čtu knihu s touto tématikou, najdu něco nového, odporného o čem čtu poprvé... tentokrát to byla potetovaná lidská kůže, která měla posloužit jako přebal knihy.... je to vůbec možné, že tohle může napadnout "člověka"?
Fotografie,každý z nás je má doma a mají nám připomínat krásné fotky z dovolenek,momenty z něčeho nádherného,bohužel autor této knihy měl taky fotky ale ty mu připomínali smrt a děs z okamžiků které prožil.Vůbec se mu nedivím,že už nikdy v životě nevzal do ruky fotoaparát.Nejvíc se mi líbila pasáž o fialkách které odfotil před barákem č.26 a které Němci okamžitě dali zlikvidovat a nakonec si je sami věšeli v podobě fotek do svých kanceláří plných pachu smrti.Výborné.
Krásné vyprávění o tom, že i v pekle existovalo umění. Jsem moc ráda, že tahle kniha existuje. Nesmíme nikdy zapomenout na všechny lidi, kteří jako vězni byli v koncentračních táborech.
Byl fotografem. Byl fotografem v Osvětimi. Pak už ne. Nedokázal se dívat na svět přes svůj fotoaparát, protože měl stále v živé paměti to, jaké fotografie musel pořizovat v táboře. Je to děsivé čtení. Ale pořád mám na mysli, že já to jenom čtu, oni to ale žili!! Jak to vůbec šlo přežít? Měli bychom si to ale připomínat, abychom nezapomněli…
Literatura faktu psaná formou vyprávění příběhu o zrůdnostech nacistického režimu tak trochu z jiného pohledu. Z pohledu mladého vězně - fotografa, kdy veškeré svědectví dostává mírnější formu. I když se jedná o nepříjemné téma, samotná kniha je velmi dobře napsaná a dá se přečíst na jeden zátah. Knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o tuto část našich dějin. Prostě takové povinné čtení i pro čtenářky knihy Vyhnání Gerty Schnirch.