Fraktalista
Benoît Mandelbrot
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232310/bmid_fraktalista-pqC-232310.jpeg
4
10
10
Podtitul: Rebelem ve vědě. Otec fraktální geometrie Benoit Mandelbrot (1924–2010) líčí ve svých pamětech zevrubně svou životní a vědeckou dráhu, která byla téměř stejně členitá a neurovnaná jako objekty, jejichž studiem se proslavil. V pestré mozaice vyprávění a příhod se přesouváme z varšavského ghetta k upjaté matematické elitě poválečné Francie, od Caltechu a MIT k ženevskému psychologu Piagetovi, od IBM po Yale a Harvard – zde všude Mandelbrot pečlivě zaznamenal setkání s každým, kdo na něj v životě zapůsobil a ovlivnil jeho dráhu. Své zásluhy nijak neumenšuje; dobře si je vědom, že jeho objev je tak přelomový, že si zaslouží přívlastek „keplerovský“, protože po něm již není svět stejný jako před tím. Náhle jsme totiž získali nástroj k uchopení komplikovaných, kostrbatých a nepravidelných jevů, jaké se s oblibou nečekaně vynořují v přírodě i lidské společnosti.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Věda
Vydáno: 2014 , Argo , DokořánOriginální název:
The Fractalist. Memoir of a Scientific Maveric, 2012
více info...
Přidat komentář
Písal sa možno rok 2007 alebo 2008, keď som prvý raz bola upozornená na fraktály jedným veľmi šikovným mladým nadšencom prírodnych vied, zrejme asi najviac matematiky a fyziky. Ktovie, kde je dnes a čo robí, no zdalo sa mi, že ho čaká veľká budúcnosť.
Pre mňa celé toto dejstvo znamená veľa a netvárim sa ako nejaký veľký znalec, hohou, z matematiky som tupec, na učiteľov fyziky som mala len smolu a mám pocit, že to, čo z fyziky viem, je len vďaka mojej vôli. Samozrejme, na fraktály som sa doteraz pozerala ako na objekty a nie procesy, jediné, čo som na nich rešpektovala a vzala vážne od prvého okamihu, je opakovanosť, nekonečnosť, čím v istom uhle pohľadu ukazujú drzý prostredník Času. Teraz trošku viac o nich viem, tak na štyri riadky, pretože táto knižka je naozaj iba životopisom. O fraktáloch si však ešte prečítam už len čisto zo záujmu.
Tento životopis by som odporúčala práve tým ambicióznejším sólistom vo svete vedy, nie opičiakom, ktorí zbierajú akademické body, veľmi mudrujú a jednoduché pravidlá im nevravia zhola nič, ich smerovky sú orientované výplatnými páskami a skúmajú spôsoby, ako čo najskôr odísť z práce a nie príliš oklamať zápisnicu príchodov/odchodov. Veru, veru... Ale musím dodať, že prírodovedci sú evidentne v najmenšom počte oportunistov, a čo to vlastne znamená? Synonymum vedy je pokrok, to je odpoveď. Zatiaľ čo regresia vládne na politických doskách, preťažených ziskuchtivcami:):)
Pravý vedec je ako Mandelbrot. Z každého žánru si odhryznúť, nepoznať nudu, neriešiť štýl písania, hľadať nové pravidlá a metódy atď. Je tiež úžasné, koľko ľudí mu v živote pomohlo. Je to dobrodružné čítanie ako Gorkého životopis, sranda. PS: Ženou takejto hlavy by som ale nechcela byť.
Jako absolutně laický fanda fraktálů jsem byl překvapený, že jsem většině knihy rozumněl. Svět velké vědy, myšlenek, ideí, tvrdé práce. Stálo za to do něj nahlédnout. Ale znova to číst nebudu, na to nemám.
Skvele napsany zivotopis Benoita Mandelbrota. Velmi rychle jsem ho precetl. Plno informaci o zivote tohoto genialniho matematika (napr. mladi v Polsku a za okupace ve Francii). Doporucuji precist.
A ešte Schillerov výrok, ktorý hovorí za všetko: Ušľachtilý človek je taký, ktorý má dar zaobchádzať aj s najbanálnejšími záležitosťami a najbezvýznamnejšími predmetmi tak, že ich premení na nekonečné.