Popření
Keith Ablow
Frank Clevenger série
1. díl >
Keith Ablow zobrazuje obratně a napínavě hrůzu pokažených životů. Psychiatr Frank Clevenger, pracující pro policii, není žádný ideál muže. Má mnoho lidských slabostí a je si vědom toho, že často má dost co dělat sám se sebou. Proto má pochopení pro různé neřesti svých bližních. V čem bezpochyby vyniká, je profesionální poctivost a zájem o pacienty i o takové, které společnost odepsala. Jedné chvíle, kdy se noc láme v den, zazvoní na jeho nočním stolku telefon. Spěchá to. Zpočátku vypadá vše naprosto přehledně, ale všechno je jinak...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Denial, 1997
více info...
Přidat komentář
S přihlédnutím k tomu, že má román sympatických dvě stě padesát stran, je až tristní, jak málo z nich má co společného s detektivkou. Což o to, mrtvolu umí vyrobit Keith Ablow snadno a taky s ní hned zkraje čtenáři mává před očima. Jenže pak se jeho hrdina namísto smysluplného pátrání raději potlouká nazdařbůh městem, řeší žárlivé výstupy své přítelkyně, vlastní závislost na kokainu a taky nějakou tu nevěru, co má na triku. Konstruktivní vyšetřování v jeho podání vypadá tak, že s někým prohodí pár slov, usoudí, že dotyčný není bestiální vrah (vždyť je psychiatr, tak to musí poznat, ne?) a jde zkusit dalšího v pořadí. Proto oblíbit si někoho, o jehož kompetenci máte pochybnosti od první stránky, pro mne bylo prakticky nemožné. S ruměncem na líci ale přiznávám, že v pozornosti mě držely časté erotické scény, které se porůznu objevovaly, aniž by to mělo na zápletku jakýkoliv vliv. Na druhou stranu, vynalézavost není právě autorova silná stránka, takže i tohle bohužel rychle zevšednělo.
Kniha sa dobre číta, má spád, príbeh je napínavý a koniec prekvapujúci. Jediné, čo mi vadilo, boli závislosti (drogy, alkohol a sex) hlavného hrdinu, ktorý by tiež potreboval psychiatra. Bola som prekvapená, ako mu to dobre myslí aj popri tom, čo robil.
Na 1. diel série celkom fajn, ale ... to že je autor zároveň aj psychiatrom je plus aj mínus. Plus - dokáže vierohodne vykresliť duševné pochody a psychické rozpoloženie nielen hlavnej postavy. Mínus - niekedy sa tým zaoberá až príliš a to na úkor kriminálnej linky, ktorá tu má fakt nejakých 40% a prípad sa rieši štýlom - raz za 2-3 kapitoly niekto povie hlavnej postave novú stopu (alebo na ňu príde sama), takže nejaké veľké krimi vyšetrovanie sa tu nekoná.
Viac ma teda bavila 1. polka so zaujímavým potenciálnym páchateľom. Neviem, čo si mám myslieť o záverečnom zvrate, keďže mi neprišiel veľmi dobre vystavaný a skôr samoúčelný. Ak to tak zamýšľal autor od začiatku, tak sa k nemu mohol prepracovať lepšie, pretože som mal pocit, akoby to bolo vycucané z prsta s cieľom mať šokujúci záver.
Navyše som si vďaka tomu zvratu uvedomil, že som si tam ako čitateľ ani nenašiel nejakú obľúbenú postavu. K tej hlavnej som mal skôr neutrálne pocity, občas to bolo lepšie, občas horšie. Navyše tam pomaly každá druhá postava mala traumu z minulosti hodnú psychiatrickej pomoci (ale to možno bolo tým, do akého prostredia to bolo zasadené :)). Ale napriek týmto viacerým negatívam si určite prečítam aj ďalšie knihy. Takže skôr 2,5*
(sorry za dlhý komentár ... vždy mám problém vyjadriť sa stručne :))
Keith opět nezklamal... mám jeho knihy moc ráda i když tahle byla malinečko slabší, stejně jsem si ji užívala! Škoda, že těch knih nemá víc! :-D
Celá kniha je rozdělena následně - 60% příběh hrdiny a 40% detektivní příběh.
Co se týká hrdiny, mě jeho život dost baví. Je to jakási výpověď ne úplně duševně zdravého, skvělého psychiatra s mnoha špatnými vlastnostmi a problémy. Během čtení, ale došlo mezi mnou a hrdinou k jistému souznění a porozumnění.
Detektivní příběh je zajímaví, pěkně zpracovaný ( osobně mám dva typy na vraha), ale nepůsobí na mě nijak napínavě. Naopak je spíše doplňkem ( byť zásadním) této knihy.
Těším se na přečtení dalších dílů.
Autor je psychiatr a proto je nutné to akceptovat. Příběh zajímavý, pro mě velmi čtivý.
Za mě docela dobrý, neříkám, že kniha neměla spád a děj. Možná mohlo být méně naturalistických scén. Ale hlavní hrdina? Tak toho bych asi za psychiatra nechtěl. Ten by sám potřeboval jednoho, ne-li hned dva. Buď nalitej, nebo sjetej, nebo oboje. Zkusím ještě druhou knihu v pořadí a uvidím.
Takový ten postmoderní detektivní román, kde čím hnusnější vraždy a popisy, tím lépe. Moje gusto to není. Navíc už od začátku je to celé klišé na klišé včetně postelové scény a ranního vyrušení - jako bych se díval na jakýkoliv díl Kriminálky Las Vegas a podobné klony. Spousta zbytečných slov a vět. A hlavní hrdina mi svou náklonností ke kokainu rovněž nebyl příjemný (asi se autor snažil o takový odvar Jacka Taylora od Kena Bruena, ale nedokázal postavu vykreslit do detailů a s nějakými psychologičtějšími nuancemi).
Ke knížce jsem se dostala náhodou a přečetla na jeden zátah. Hlavní hrdina je sympaťák, který se přes své četné problémy dokáže vcítit do pachatelovy mysli a bránit jeho nevinu, i když rozuzlení případu má právě pro něj fatální následky. Knížku doporučím každému, kdo má rád oddechové, ne příliš akční detektivky..
Popření
Spíš než o vyšetřování vražd se jedná o osudy policejního psychiatra Franka, závislém na kokainu, sázejícím na psy a chodícím do erotických klubů. I přesto mi byla jeho postava sympatická. Sexuálními scénami autor nešetří, ale snesla jsem to. Za mě průměr a další díly si určitě přečtu.
A když jsem si teď přečetla hodnocení trudoše, považuji ho za velice výstižné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Frank sází na psích dostizích:
Prostrčil jsem okénkem pětidolarovku. Byl to Mannyho standardní poplatek. Pohnul rukou k panelu s knoflíky, ale žádný nestiskl. "Kdybych já měl padesát dolarů nazbyt," řekl, poklepávaje prstem na desku pultu, "vsadil bych na Belle Dango. Koukal jsem na tu čubku dnes ráno při tréninku. Každý sval jak z kamene, doktore. Prostě báseň v pohybu!" Potřásl hlavou. "Pompano je dobře stavěná, ale v ksichtě až moc pěkná. Takhle hezkej pes nemusí běhat, ona to ví".