Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544293/bmid_frankenstein.jpg
4
1352
1352
Kdo vlastně byl tvůrce monstra, které čtenáře a diváky děsí již přes 200 let? S odpovědí na tuto otázku přichází studio Needles, jehož debutová audiokniha Solaris posbírala hned dvě ceny (cena Vinyla a Audiokniha roku 2014). Dramatizované zpracování nervydrásajícího příběhu Viktora Frankensteina vychází ve vydavatelství Needles Audiobooks v původní nezkrácené podobě. Nahrávka je obohacena o originální zvukové zpracování a hudební doprovod. Právě ten - spolu s podmanivými hlasy interpretů Roberta Mikluše, Petra Pochopa a Jana Zadražila - dodává audioknize mrazivě atmosférickou hloubku a zpřístupňuje ji tak současnému posluchači. Ambiciózní doktor Frankenstein stvoří umělou bytost s nadlidskou silou. Tímto “úspěchem je však zaskočen a svého ohavného díla se zříká. Netvor bezpečně ukryt daleko v horách se učí jazyku, zvyklostem a emocím vlastním lidem. Zpočátku je naivně otevřený a nadšený povahou lidí a jejich schopností lásky. Když se však po několika měsících rozhodne navázat první kontakt s lidským pokolením, jinak zcela dobrosrdečná rodina jej zavrhne stejně, jako to učinil i jeho tvůrce. Netvora začíná sžírat nenávist a vydává se po stezce krvavé pomsty...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2016
,
Needles Audiobooks
Originální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
Interpreti: Robert Mikluš , Petr Pochop , Jan Zadražil
více info...
Přidat komentář
Vím, že se jedná o klasiku žánru, i to, že to je jedno z nejvýznamnějších děl své doby a typická ukázka vrcholného romantismu s jeho rozervanými hrdiny, prudkými citovými hnutími i temnými scénami, ale ani tohle vědomí mi neumožnilo přejít některé nedostatky této knihy. Chování některých postav, především hlavního hrdiny, mi totiž někdy připadalo nelogické, až vysloveně hloupé. Já prostě potřebuji mít v knize postavy psychologicky uvěřitelné, aby se mi líbila. Ale abych jen nekritizoval - kniha bezesporu obsahuje řadu hodnotných a krásných myšlenek, včetně ústředního motivu odpovědnosti vědce za vlastní vynález nebo dokonce, když to zjednoduším, odpovědnosti rodiče za své dítě.
Krásný, ale smutný příběh. Ráda se ke knize vracim. Nádherně popsané city Netvora a jeho Otce stvoritele nutí k zamyšlení.
Hory, led, boure, ozivla mrtvola - velmi impozantni kulisy smutneho pribehu v duchu romantismu. To, zda se kniha zalibi ci ne, budu hodne zaviset na tom, kterak se ctenar popere prave s prvky romantismu - zejmena s jistou necivilni procitenosti a osudovosti pronaseneho. Jinak je ale kniha prekvapive ctiva i dnes a atmosferou dokaze zapusobit i 200 let od sveho vzniku
Frankensteina musíme chápat jako román napsány v duchu romantismu starý víc jak 200 let. Od toho se totiž odvyjí mé hodnocení. Nemůžu na knihu nahlížet dnešníma očima, kdy vlastně čekám hororový příběh a budu očekávat na každé druhé stránce nějakou mrtvolu či další hororové projevy. Hodnotím tedy její styl, děj a přínos pro literaturu.
Občas jsem měl dojem, že je to celé chaotické, že se Viktor pohybuje halabala po Evropě, že nepracuje, ale žije jen z peněz otce. Dobře, čert to vem. Ale co se k sakru stalo s tím dalším bratrem? S Arnoštem, jestli se nepletu. To už tam není napsané.
Každopádně abych jen nekritizoval, tak musím smeknout před stylem autorky. Ano, líbilo se mi to, i když furt nějaké city mě začínaly štvát. Jednoduchý popis krásné švýcarské přírody se mi taky líbil. Ale nad čím jsem nejvíc přemýšlel je to, že by takové "monstrum" mohl někdo stvořit i dnes. Jasně, možná je to sračka, co jsem teď napsal, ale každý dobře ví, že dnešní technologie dokážou zázraky. Co kdyby někdo vytvořil umělou inteligenci, která by pak žila vlastním životem, bez manipulace nás lidí? Nejspíš by se dostala do stejné situace jako tenhle netvor.
Asi konec. 8/10. Doporučuji všem, kdo nehledají jen laciné béčkové horory, ale chtějí okusit starší klasickou literaturu. A doporučuji to všem, kteří tápou nad tím, jakou knížku z období romantismu by si měli přečíst.
Sveho casu to asi byla pecka ale pro me slabota... Hlavne furt nake popisovani okoli atd... Skoda... Mohla to napsat dost brutalne a spis z toho udelala vyblitek ta autorka... Vsecko co na tom mohlo byt supr vzala okrajove... Skoda
Frankenstein vypráví o mnohém. O zodpovědnosti za naše činy, o lásce k bližnímu, o touze po lásce a sounáležitosti, o nenávisti a pomstě. Je to příběh dvou mužů. Jednoho, který stvořil a pak opustil; druhého, který byl stvořen a pak opuštěn. Jednoho, který měl, na co si vzpomněl, a vše dostal na stříbrném podnose; druhého, který neměl nic, přestože se snažil ze všech sil. Je to také příběh o vývoji emocí. Ukazuje, v co se může změnit radost a láska, nejsou-li opětovány. Jak se nadšení může přetavit v posedlost a následně lítost, strach a zoufalství. Jak dokáží nenávist a touha po pomstě zničit všechno a všechny bez ohledu na původní proč a jak. Obzvláště ta pomsta je krásně vykreslená. Ta její jedinečná schopnost uzavřít všechno do spirály, z níž není návratu, a rozmazat rozdíl mezi obětí a zločincem. Provinil se Frankenstein vůči svému monstru? Ano. Bylo monstrum nevinné? Na konci už ne.
Jen kdyby tento skvost nevznikl v tom třikrát proklatém romantismu! Chvějete se očekáváním hrůz a beznaděje, tušíte strašlivé činy a hluboké citové rány. A místo toho stále, znovu a nepřetržitě čtete o krásách přírody, jarním kvítí, letním vánku a zasněžených vrcholcích hor. Chápu úlohu těchto částí v textu a jinde jsem i schopná je ocenit, ale tady zkrátka překážely. Zdržovaly, prodlužovaly, nudily. Pryč s nimi! Chci vědět, k jaké destrukci dojde tentokrát!
„Má snad každý muž najít pro sebe ženu, každé zvíře svou družku, a jen já mám zůstat sám? Kdykoli jsem k někomu projevil náklonnost, opětoval mi ji odporem a nevraživostí. Člověče! Můžeš mě nenávidět, ale měj se na pozoru! Tvůj čas uplyne v hrůze a utrpení a brzy dopadne úder, který tě navždy zbaví štěstí! Máš snad ty být šťasten, a já se mám svíjet v hluboké ubohosti? Můžeš zničit mé ostatní vášně, ale pomsta mi zůstane, pomsta od nynějška cennější než světlo nebo jídlo! Snad zemřu, ale napřed budeš ty, můj tyran a trýznitel, proklínat slunce, zářící nad tvým utrpením! Měj se na pozoru, neznám strach, a proto jsem silný!“
Tak konečně došlo i na legendární příběh stvoření monstra. Námět je to vousatý, nesoucí prvky romantismu té doby a proto je až s podivem to, že se do něj povedlo dostat hororové prvky a navíc ženou autorkou. Především prostřední část knihy popisující netvorovo poznávání všech stránek lidské osobnosti a následných činech je výborná a lidský rozměr novodobého Prométhea příjemně překvapil, zato samotný popis procesu stvoření prakticky neexistuje. Za mě se nejblíže samotné podstatě díla přiblížilo filmové zpracování Kennetha Brannagha s démonickým Robertem de Nirem, ve které byla pomsta monstra a jednání stvořitele ještě důmyslnější a osudovější. Tištěný originál hodnotím v lepším průměru - 65 %
Ke knize mne přivedl jeden kanadský seriál, který zmiňoval určité pasáže knihy. A musím přiznat, že mne z té knihy také nejvíc oslovila. Zpověď Tvora a jeho proslov k Viktorovi. Klobouk dolů před autorkou, na to,že jí bylo 16 nebo 18, prostě málo, téma, které je aktuální ještě teď a mám pocit, že čím dál víc, a když vezmete ještě dobu, ve které to psala...
děkuji autorce....
no jasné, klasika.
spomienky mám skôr na starý film, ktorý som videl v rakúskej televízii. mal som šesť rokov a potom som sa bál chodiť pol roka po zotmení von.:) a keď som ten istý film videl po rokoch vo filmovom klube, dostal som taký záchvat smiechu, že ma museli vyviesť von, aby som nerušil ostatných...
vo svojej dobe to musela byť prelomová záležitosť, dnes to pôsobí už len ako rozprávka (Dobšinský je hrôzostrašnejší) a neumelý pokus o vtedy neexistujúce sci-fi.
ale patrí to do výbavy rozhľadeného čitateľa.
Mnohí dnešní štyridsiatnici si isto spomenú na chvíle vzrušenia a zimomriavok, keď stáli pred rodičovskou knižnicou a siahli po Drakulovi či Frankensteinovi. V knihách sme našli hrôzostrašné čiernobiele fotografie z klasických filmových adaptácií Upír Nosferatu (režisér F. W. Murnau, 1922; nakrúcalo sa aj na Orave) s Maxom Schreckom v role kniežaťa Orloka, a Frankenstein (James Whale, 1931) s Borisom Karloffom v úlohe Netvora, ktoré podnecovali našu fantáziu a rušili pokojný spánok. S odstupom času sa nám zdajú skôr komické.
Nádherná, desivá, ale najmä nesmierne smutná kniha. Frankensteinove utrpenie, zúfalstvo, seba obviňovanie a smútok sú obrovské, ale napriek tomu zostáva až do konca sebecký, odmieta pomôcť svojmu vlastnému výtvoru. Mal mu predsa nájsť miesto, kde by mohol bývať, starať sa o neho, naučiť ho, čo treba a zoznámiť ho s ľuďmi - zároveň by bol dôkazom úspechu jeho experimentu. :D Na druhej strane je oveľa bolestivejšie sledovať ,,Netvora'' ako sa snaží začleniť do ľudského spoločenstva, no za všetko dobro sa mu odvďačia len zlom. Jeho správanie je teda pochopiteľné - aj keď mierne prehnané. Oplatí sa vidieť staré spracovanie s Karloffom aj film Frankenstein Mary Shelleyovej. Oba majú niečo do seba, ale kniha je najlepšia. :)
Frankenstein - kultovní hororová klasika. I když dnes již vnímáme horory jinak. Ale tohle se mi docela líbilo. Filmy, ve kterých se Frankensteinovo monstrum mihne, nebo je hlavní postavou, jsou často hodně vzdálené této předloze a já jsem rád, že jsem se dostal právě ke knize a zjistil jak to "doopravdy" bylo (doopravy v uvozovkách, protože je to příběh vymyšlený, chápeme se). Ano, je tam ten romantismus, když přece M. Shelleyová žila v takové literární době, ale čím víc stran jsem přečetl, tím mi to vadilo méně. Hezké čtení, já se bavil.
Příběh není tak hrůzostrašný, jak jsem čekal (mnohé dnešní thrillery ho jistě dalece překonávají), snad proto, že prostě víte, že jde o fikci. Jde ale o klasiku hororového žánru a jako taková kniha nezklame.
Nevím, jestli to byl autorčin záměr, ale já jsem nejvíc litoval nevinné oběti - protože byly nevinné. Dále mi bylo kupodivu velmi líto stvoření, které je zde většinou nazýváno monstrem, protože samota a život bez lásky jsou asi to nejhorší, co může každého potkat. Nejméně líto mi bylo samotného Frankensteina. Ztráta nejbližších osob je hrozná, ale nemohl jsem mu odpustit, že zavrhl a opustil tvora, kterému sám dal život.
Překvapilo mne, že kultovní film z roku 1931 je knihou jen inspirovaný a dějově se jí dost vzdaluje. Na film se můžete podívat, ale knihu si určitě přečtěte. Je v ní hodně moudrých myšlenek, které budou platit v každé době.
Velmi uspokojivé.
Na téhle knize je zajímavé to, že mnoho lidí je přesvědčeno, že ví o čem je, aniž by ji četli. A většina se mimořádně ošklivě plete. Klidně bych se vsadila, že mám pravdu - mám to ověřené na sobě samé i na druhých.
Samozřejmě se toto dílo vzhledem k roku vzniku nemůže měřit s novodobou hororovou tvorbou, ale něco do sebe bezpochyby má. Navíc... když si vezmeme, že ve stejné době psaly i Jane Austen a sestry Brontëovy, je evidentní, jak moc odlišné bylo dílo Mary Shelley... a budoucnost to ocenila.
Romantismus ve skvělo formě, stíny, mráz, bílá na černé a černá na bílé, bouře, ostré hory, přemíra nevlídnosti v myšlenkách i dějích činí z této knihy stále živý skvost. Je zbytečné rozebírat zde psychologii a sociální hloubku románu. Kdo je nedocení, bude román hanět, kdo učiní opak, rád se k ní zase vrátí, jako jsem to učinil právě já.
No jo romantizmus v najsilnejšej podobe, o zostavovanie monštra tu vôbec nejde a je to tu len na pár stránkach (najviac ma prekvapilo, že neožil po zásahu bleskom, ako to je asi u všetkých filmových verzií), čo ale autorku veľmi zaujímalo bolo, ako veľmi bude Frankenstein trpieť počas zvyšku knihy, kde sú veľmi často rozoberané jeho smutné myšlienky, ako len trpí za všetko čo mu ten výtvor spôsobil. Filmy si teda zobrali všetko dobré čo kniha mohla ponúknuť a na ostatné sa vykašlali. Čím spravili dobre, ale potom veľa ľudí bude sklamaný z knižky v očakávaní niečoho podobného ako ja.
Přečetl jsem víceméně jen proto, že jde o "profláklou" klasiku a jakožto milovník hororu jsem nemohl tohle dílko přehlížet. Ovšem nadšený jsem tolik nebyl. Trochu víc na mě z knihy dýchalo, že je to dílo v podstatě taková "rychlokvaška". Ale dočetl jsem to a dokonce se objevilo pár momentů, co mi utkvělo v paměti. Například, když si mladý pan doktor shání součástky pro svůj výtvor, jakož i popis samotného sestavování monstra.
Z mého pohledu lepší než Drákula. Spíš drama a psychologie mezi "otcem" a zavrženým "synem" než horor.
I když jak říká agent Franks - Shelleyová z něj udělala celkem měkotu :)
Špatné to nebylo, ale u vytržení z toho opravdu nejsem. Připadalo mi to spíš jako... svým způsobem romantika než něco jiného (i to monstrum vlastně chce být jen milováno, zlých činů tam všichni litují...). Zajímavější mi připadalo, že na rozdíl od všech filmových a jiných adaptací se zde vůbec nepopisuje samotný vznik monstra, tj. všechna ta elektrická zařízení a mrtvá těla, která si člověk ihned vybaví, vůbec nejsou součástí originálu.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány Ženeva
Působivá klasika