Frankenstein aneb novodobý Prométheus
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475148/bmid_frankenstein-by3-475148.jpg
4
1413
1413
Není pouze monstrem, ale i člověkem! Viktor Frankenstein, posedlý touhou stvořit život, plení hřbitovy, aby získal materiál k vytvoření nové bytosti. Tu pak pomocí elektřiny probudí k životu. Ale tvor, zbavený lidské společnosti a odvržený i samotným Frankensteinem, se rozhodne zničit svého stvořitele i vše, co je mu drahé. Mrazivý gotický příběh Mary Shelleyové se brzy po svém vzniku stal nejslavnějším dílem hororové literatury na světě a dodnes je zdrcujícím popisem zkoumání hranic lidské tvořivosti.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Pro mě byla kniha zklamáním. Není špatná, ale podle hodnocení jsem čekala víc. Je napsaná dost naivně, ale dokážu si představit že ve své době to byla bomba. Horor to není ani omylem, cokoliv trochu napínavého autorka hned opustila. Místy to byl spíš cestopis, místy filozofické zamyšlení. Největší zklamání pro mě bylo stvoření monstra, které autorka odbyla jednou větou. To bylo dost velké překvapení.
Frankenstein (přesněji Frankensteinovo monstrum) je tak známá hororová postava, že jsem si prostě musela přečíst knihu, ve které vznikl. Kniha v dnešní době není přímo horor, ale spíše nutí k zamyšlení nad některými otázkami a chováním lidí.
Čekala jsem více popisu vzniku monstra, což jsem nedostala. Dokonce nikde nebylo napsáno, že ho oživil pomocí blesků. Viktor nám totiž nechtěl dát návod na vytvoření vlastního démona. Kdyby jen tak viděl ty filmy, které o Frankensteinovi vznikly...
I když jsem viděla spoustu filmových zpracování, tak žádné nebylo přesně podle knihy. Takže pro mě byl celý děj úplně něčím novým a byla jsem napnutá, jak to dopadne. Dozvěděla jsem se hodně o Viktorovu původu a rodině a prožila vlastně čtyři příběhy.
Přiznám se, že jsem čekala trochu něco jiného, ale i tak jsem nebyla zklamaná.
Jinak by mě zajímalo, odkud se vzal Frankensteinův asistent Igor, kterého jsem viděla v pár filmech. Protože z knihy to určitě není.
Usire: vzhledem k tomu že to dílo dosud mezi čtenáři doslova žije ( na celém světě) to evidentně nadčasové dílo bylo a promarněná šance ani omylem. Trochu přemýšlím než něco napíšu.
Tak jako mnozí jiní, jsem očekával něco více. Klasické dílo, které se dnes běžně používá ve filmu a je zpracováno ŽENOU, muselo být ve své době něco naprosto fantastického a zlomového. Bohužel s přibývajícím zubem času nestárne tak, jako jiné knihy, ale projevují se zde některé nešvary a závažná klišé. Z dnešního pohledu mi to přijde jako promarněná šance na naprosto úžasné nadčasové dílo.
Umíte si představit, kdy bylo toto dílo napsané - a k tomu ŽENOU !
Tím nechci vyzdvihovat ženské pokolení ( nejsem žádná feministka), ale v té době to rozhodně neměly jednoduché a určitě neobvyklé.
Bylo mi vlastně líto toho tvora, protože on nechtěl být stvořen a k tomu odsouzen k samotě. Trpěl jenom tím, že je škaredý a samotný.
Poslouchala jsem audioknihu moc pěkně namluvenou panem Táborským.
Klasické dílo, v dnešní době působí spíše průměrným dojmem. Čekala jsem trochu více popisů vědeckého bádání, jež vedlo k vytvoření "netvora". Kniha ve mně vyvolává několik otázek k zamyšlení... Nakolik jsme schopni přijmout zodpovědnost za své činy - pokud něco (zde "netvora") stvořím, měla bych se o něj postarat, i když neodpovídá mým představám. Jak moc se může vnější zjev lišit od vnitřního? Jak moc můžeme svými činy a přístupem ovlivnit jiné? Nakolik můžeme soudit činy jiných? ...
Je to v podstatě příběh o následcích lidské nezodpovědnosti a nepochopení druhých. Všemi těmito vlastnosti oplývá i hlavní postava Viktor Frankenstein.
Vytvoří bytost nehezkou, ale čistou, od níž uteče a nechá ji svému osudu. Bohužel ta se nesetká ve světě s pochopením i když dělá dobré činy a brzy se naučí, že lidem nemůže věřit.
Poté se začne mstít svému tvůrci a ten nechá vědomě trpět za svou chybu nevinné a svou rodinu. Ani se nesnaží najít řešení nebo někoho varovat před hrozícím nebezpečím.
Samozřejmě nic nevylepšuje, tím, že svůj výtvor uráží a popuzuje, když se snaží o jakési příměří. Nabyla jsem spíše dojmu, že hlavní příčina problému je samotný hlavní hrdina, než jeho výtvor (i když ten má také svůj podíl).
Klasický román se všemi prvky romantismu. V té době jistě odvážné a možná i trochu hororové dílo, o to více zajímavé, že bylo napsané mladou ženou. Pro dnešního čtenáře to není úplně lehce čtivý styl psaní - vznešená, kudrnatá a sladká slova ( opravdu takhle lidé mezi sebou mluvili? ), důraz na citové rozpoložení postavy, často podané na několika stranách. Přesto myšlenky,které autorka do příběhu vložila jsou velmi silné, hluboké a jistě nadčasové. Kromě roviny, co se stane z tvora ( nejen uměle vytvořeného) pokud se mu nedostane lásky,pochopení , se zde nabízí i myšlenka, kdy příliš mnoho vědění a ctižádosti může přinést lidstvu spíše zlo, ne jenom užitek. Lidé by měli být zodpovědní za své činy a čelit následkům svých špatných rozhodnutí statečně, ne od nich utíkat. Zejména lidé, kteří měli to štěstí a dostalo se jim vzdělání, by měli být velice zodpovědní ve svém jednání. Pro začátek 19.st. muselo být jistě odvážné přijít s myšlenkou, že ne Bůh, ale i člověk-vědec může stvořit život. Za co já ubírám počet hvězdiček je skutečnost, že mnohé pasáže byly jako přes kopírovací papír a nebyl objasněn důvod, proč Viktor ihned zavrhnul stvoření, které oživil po dlouhé a vyčerpávající práci. To mi přišlo velmi nelogické. Snad Frankenstein viděl, že jeho výtvor vypadá fyzicky nelidsky a hrůzně. Syn v 8.tř. ZŠ má tuto knihu v povinné četbě.No, myslím, že můj puberťák se tímto vzletným stylem psaní asi neprokouše. Možná tak za 5 let.
(SPOILER)
Túto knihu som prečítal naozaj rýchlo: moje očakávania po množstve pozitívnych odporúčaní sa naplnili a napätie knihy, previazanej nádherným jazykom, naozaj nieslo veľké myšlienky a silné emócie. Tento už klasický a pop-kultúrou zdeformovaný gotický horor bol napísaný mladou autorkou vo veku 18stich rokov počas pobytu vo Švajčiarsku ako kratochvíľa, kedy spolu o najdesivejší horor súťažili lord Byron, Percy Shelley a doktor Polidori. Z poviedky sa stal román a z románu kultová klasika: na svoju dobu revolučná kniha, či už ako sci-fi alebo ako výsledok výchovy filozofom a feministkou.
Dejovo je román pomerne jednoduchý: spočiatku čítame listy cestovateľa, ktorý loďou pláva cez severný pól a cestou objaví premrznutého muža, Viktora Frankensteina, ktorý mu následne skrz príbeh v príbehu vyrozpráva príčinu svojej cesty. Keď bol Viktor mladý, vytvoril totiž dielo, ktoré po nezdravom posadnutí vlastnou prácou bezcitne zavrhol: z neživej hmoty vytvoril nepomenovanú bytosť, najčastejšie sa však na jeho výtvor referovalo ako na „Satanáša“. Táto bytosť je citlivá, inteligentná, ale aj silná a pomstychtivá – Viktor ju vykresľuje ako netvora, avšak netvorom je naozaj samotný Frankenstein – po dlhom čase samoty a zavrhnutia, ako stvoriteľom, tak všetkými ľuďmi okolo, začne po nesplnených požiadavkách vraždiť a robiť svojmu stvoriteľovi zo života peklo. To sa dozvedáme nielen z diania, ale aj z nekonečného explicitného opisu emócií rozprávača: keď je smutný, niekoľko strán nám vysvetľuje, ako smutný naozaj je. To isté sa týka strachu, zúfalstva, výčitiek a hnevu.
Dielo je však nielen pútavé, krásne napísané, ale aj inteligentné, mnoho-vrstevnaté a pokladá veľa otázok – či už ho považujeme za metaforu umelca a diela, kedy sa nechá pohltiť tvorbou tak, že zamedzí šťastnému životu a zdravým vzťahom; alebo dielo hovorí o osobe zavrhnutej a osamelej pre nepochopenie, a teda o ľudskej povrchnosti a predsudkoch; alebo dielo hovorí o vzťahu medzi človekom a Bohom; o narcizme, o egoizme, o absencii súcitu; a tak ďalej. Naozaj je tu veľmi konkrétne poukazované na abstraktný princíp.
Záver bol pre mňa silným zážitkom: jednalo sa nielen o vrstevnaté vyvrcholenie tém, ale aj o napínavé ukončenie rozprávania a dovysvetlenie nelogickostí, ktorých bolo dielo až komicky plné, čo sa však samozrejme dá dielu vzhľadom na vek odpustiť. Naopak, knihu je možné obdivovať ako román veľmi zrelý, obsažný a úderný, kde vek autorky nijak neohraničuje jej talent.
Kniha nám nabízí hluboký pohled do mysli inteligentního, zlomeného a tak trochu šíleného člověka, jehož výtvor se stal jeho životním prokletím, které mu nedovolí zažít ani trochu štěstí. Naproti němu stojí jeho Monstrum, které chce být respektováno nebo milováno, ale dopřává se mu pouze strachu, opovržení a nenávisti. Bytost se ke všemu sama nenávidí, což je zjevné hlavně v závěru, kdy vede svůj poslední rozhovor v životě. Rozhodně zajímavý pohled na lidské pokolení, který napsala žena, jež musela dílo vydat jako muž, jinak by tomu lidi nevěřili.
Kdy si znovu přečíst tento wyjątkowy příběh než na počátku podzimu a jak to udělat nejlépe než s takhle pěkným vydáním....
Četla jsem do čtenářské výzvy na téma Kniha, která je v nějaké zemi zakázaná. Mám ráda klasická světová díla, ale Frankenstein mým šálkem kávy moc nebyl.
Oceňuji zápletku, formu knihy i vytříbený styl psaní. Líbilo se mi. Ráda jsem četla popisy přírody, lidí, rozhovory. Ano, je to o nenaplněných vztazích a o odpovědnosti za činy.
Klasika, která má pořád co říci. O lidské nenávisti a nepřijetí. O odvaze, cílevědomosti a zbabělosti. O právech a povinnostech. O lásce a sounáležitosti, kterou my, lidské bytosti potřebujeme. A kromě toho nabízí i uhrančivé popisy evropské, zvláště švýcarské, přírody.
Velice nadčasové téma, román jsem získala z dědictví a nedávala jsem mu moc šancí, film jsem neviděla. Příjemně mě kniha překvapila, měla spád a téma je nadčasové, zlo plodí zlo.
Mám z Frankensteina smíšené pocity. Jedná se o dílo, od kterého jsem čekala něco jiného a pokusím se popsat co a proč jsem byla z textu zklamaná.
Příběh je vyprávěn v několika rovinách, což je zajímavý prostředek, který se málem mine účinkem, ale naštěstí to zapadne do sebe. Máme první rovinu kapitána Waltona, druhou pro Frankensteina a třetí pro intermezza samotného monstra.
Přišlo mi, že kniha je chvílemi extrémně zdlouhavá, aby možné zajímavé a napínavé pasáže odbyla v pár větách. Mrzí mě, že moment vytvoření monstra je tak antiklimatický, že jakákoli smrt v románu je popsána tak, že ve mně nevyvolává emoce. Kniha jde s dobou a já se jen snažila nevnímat nelogičnosti v příběhu a ponořit se do tehdejší doby. Ať už jde o studium nebo cestování, společenské normy a události - všechno mi přišlo poněkud hluché.
Postavy jsou (kromě monstra) ploché. Frankenstein je velmi vzdělaný, chytrý (a asi inovátorský), Alžběta je milá a hodná, otec starostlivý, Clerval je nejlepší přítel pod sluncem... Jenže nic z toho nezapadá moc dobře do příběhu a žádná postava se nevyvíjí, maximálně někdo sem tam upadá do deprese, aby zase všechno bylo jako dřív. Ačkoli příběh psala žena, linka s manželstvím je mix typického romantického pohledu na lásku a zcela stoického pohledu na manželství.
Trvalo mi víc než dva měsíce knihu přečíst, protože mě nijak nezajímalo, co se s postavami vlastně stane. Nemyslím si, že by moje špatné hodnocení souviselo s tím, že je kniha starší klasikou, mám v knihovně klasiky, které se mi líbily a i protahovaná Sophiina volba se četla lépe než 215 stránek této knihy.
Nakonec i pohnutky monstra mohly být popsány lépe. Takhle jsem si jen říkala, proč teda Frankenstein nebo monstrum nespáchají sebevraždu, oba na to měli vnitřních pohnutek až dost.
Stará dobrá klasika, která mě trochu zklamala :-( Možná za to mohl fakt, že jsem viděla první film. V knize mi chyběl podrobnější popis stvoření monstra, jak kdyby se zjevil jen tak. To co mělo dělat knihu hororovou bylo děsně odfláklé.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány ŽenevaAutorovy další knížky
| 2008 |  Frankenstein |
| 2024 | Posledný človek |
| 1998 |  Maurice |
Asi všichni víme, že v historii se objevily dvě postavy,které dokázaly oživit mrtvou hmotu a stvořit z ní živou bytost. Jednou z nich byl Bůh a druhou geniální, ctižádostivý a tak trochu i posedlý, šílený vědec Viktor Frankenstein. O Viktorovi je právě tenhle příběh, který napsala žena, Mary Shelley. To mě příjemně překvapilo. Očekávala jsem mnohem větší hrůzu a děs, která by mi nedávala spát. V době vzniku to i hororová historka mohla být. O tom se přít nebudu. Na mě to ale v dnešní době spíše působí jako hra s odpovědností a jejími následky. V důsledku toho bylo zničeno mnoho lidí. Je to nahlédnutí do duše a hlavy vědce a jím stvořeného monstra, které chtělo být milováno a respektováno. Jedno takové monstrum ve filmu zahrál nezapomenutelný herec Boris Karloff.