Frankenstein, čiže moderný Prometeus
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306281/bmid_frankenstein-Bk9-306281.jpg
4
1352
1352
Kniha patrí medzi jeden z najznámejších gotických románov, ktorý bol viacnásobne filmovo spracovaný a inšpiroval veľké množstvo nových hororových príbehov. Aj napriek všeobecnému povedomiu mnohých prekvapí fakt, že Frankenstein nie je meno samotného monštra, ale jeho vynálezcu. Omylom je aj charakter stvorenia – vyzerá síce ohavne, vo vnútri je však múdry a emocionálne cítiaci. Rozprávajúc svoj príbeh od stvorenia po opätovné stretnutie so svojim tvorcom, odhaľuje nemožnosť nájsť blízkosť vo vzťahu kvôli svojej desivej podobe. Zaväzuje preto Frankensteina, aby mu stvoril jemu podobnú ženu. Tvorca svoj sľub nesplní a netvor zo zúfalstva a hnevu zabije Frankensteinovu manželku. Román sa končí tragicky – netvor prosí svojho tvorcu o odpustenie až nad jeho hrobom, zatiaľ čo on sám zomiera.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2016 , Petit PressOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem víc akce - lidé s pochodněmi a tak, ale je to prostě klasika a musela jsem si to přečíst :)
Hodnocení zakládám hlavně myšlence, že člověk není Bůh... Na tu dobu je to opravdu přelomové dílo, už díky tomu, že knihu napsala žena :)
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k této knize. Jako milovníka fantasy a hororu by mě mrzelo nečíst jeden ze základních kamenů těchto žánrů. V té době bylo toto dílo jistě hrůzostrašné. Dnešní čtenář si ho však přečte s ledovým klidem. Co se týče sympatií k postavám, tak si myslím, že obě postavy měly v něčem pravdu a dá se litovat životní úděl obou.
K přečtení knížky, jsem se hodně dlouho odhodlávala. Nemám moc ráda horrory, protože se nerada bojím (jo jasně strašidla neexistují, ale nikdo nikdy neví ;)). Když už jsem se konečně odhodlala, byla jsem mile překvapena. Už od začátku se knížka četla hezky a rychle. Je to starší příběh, tudíž ne jako dnešní Pan King. Hezký děj, který je dobře napsaný a člověk se u něj nebojí.
Úžasná kniha, ze začátku mě to sice moc nebavilo, ale postupem času mě to začalo tak zajímat, že jsem se od toho nemohla odrhnout. Soucítila jsem a vžila jsem se do každého kroku Viktora Frankensteina :). Opravdu tuto knížku doporučuji:). Nebudete litovat!
Užasny Užasny Užasny!! Moje nova oblibena knižka a už se nemuzu dočkat až si ji přečtu znova.
Chvilema sem už ani nevedela koho je mi víc líto. Jestli Viktora nebo zrůdičky..
Kniha úžasná, jen milého pana doktora za jeho neuchopitelnou mentalitu snad nakopat...
Velmi mi to připomínalo Brama Stokera a jeho Drákulu. Dílo je si velmi podobné slohově, možná se mi to zdá. Prvky hororu tam najít můžeme, ale že by to mělo nějaký strašidelná ráz? Na druhou stranu mě ta kniha velmi bavila, četla se dobře.
Tak tohle bylo super, už jsem dlouho nečetla tak dobrou knihu. Vůbec jsem se o ní nemohla odtrhnout, a oproti většině jsem v ní teda neviděla nic zdlouhavého, a už vůbec ne popisy, těch bylo podle mě tak akorát. Taky mě překvapilo jak moc je původní Frankenstein jiný oproti různým pozdějším pojetím, původně jsem si příběh představovala úplně jinak, možná právě proto mě to tak zaujalo.
A když už se tu srovnává Frankenstein s Draculou, musím říct, že ačkoli jsem "upírofil" u mě na celé čáře vyhrává Frankenstein.
Bylo zajímavé moci sama posoudit, nakolik se moderní pojetí a různé novodobé modifikace Frankensteina liší od půodní předlohy. Vlastně sem čekala něco docela jiného, mohlo to být i tím, že sem byla na tak náročnou četbu moc malá, ale setkala už sem se s hodně případy, kdy i dospělí lidé považovali Frankensteina za toho netvora a asi by mi vůbec nevěřili, kdybych jim řekla, že Frankenstein ve skutečnosti toho netvora vytvořil. Také mě překvapilo, jak vnímavý a inteligentní Frankensteinův netvor je.
Popisové pasáže sou opravu vopruz, ale takový už byl holt romantismus... Neměli bychom taky zapomínat na fakt, že Mary Shelly napsala Frankensteina za jedinou noc, když si tak ona, její manžel a lord Byron krátili dlouhou chvíli, a za to její dílo obdivuji.
Jediné co bych vytkla jsou zdlouhavé dopisy na začátku a na konci knihy. Jinak kniha senzační. Líbil se mi popis jeho cestování - nebyl zbytečně zdlouhavý a i přes stručnost popisu jsem si dokázala představit všechna místa, která navštívil. K ději knihy.. byl ve většině případů předvídatelný, ale i přes to mě kniha bavila až do konce. Doporučuji.
Srovnávat Frankensteina s Drákulou? To je asi jako srovnávat sex s osobou jiného pohlaví a sex s osobou stejného pohlaví. V obou případech jde o sex, ale vzájemně je to asi nesrovnatelné. Frankenstein má totiž s Drákulou společné jen tři věci, a ty ještě na vzájemné kvality, či srovnávací rozdíly obou děl, nemají takřka žádný vliv: 1) Oba romány vznikly v 19. století 2) Oba romány se (nejen) ve svém žánru staly klasikou a snad i kultem a 3) Oba romány do češtiny přeložil Tomáš Korbař. To jsou jediné tři věci, které mají tyto dva romány společné a sami uznáte, že na těchto základech se srovnávat nedají. Ale to jen tak na okraj. Frankenstein je velmi zajímavé dílo, již samotným svým vznikem. Mou osobní hanbou je, že ač velký horrorový fanda, jsem se k jeho přečtení dostal až teď. Na druhou stranu to je ale možná i dobře, neboť jakožto nevyzrálý pubescent bych ho zřejmě odzíval a napsal zde, že Dracula je mnohem lepší :-). Frankenstein je opravdu dílo své doby a své autorky. Filosofické dílo. Sociální dílo. Hloubavé dílo o strachu a děsu uvnitř spíše, než o strachu a děsu vně. Dokážu si živě představit, jak mnohé určitě při čtení zklame fakt, nakolik se tato literární prvotina liší od všeobecného pojímání Frankensteina a jeho monstra, nakolik se liší od všech pozdějších převyprávění a adapatací a jak věci, které jsou v těchto adaptacích a převyprávěních stěžejní a je jim v nich věnováno hodně prostoru, v tomto původním příběhu nejsou buď vůbec, nebo jsou odbyty jen na jedné stránce (a schválně ani trochu nenapovím). Mě to naopak velmi potěšilo, protože to poskytlo mnoho prostoru právě věcem, které naopak v těchto adaptacích a převyprávěních chybí. Ano, Frankenstein Mary W. Shelley je opravdu v mnohém hodně jiný, než jak ho znáte z filmů, seriálů, komedií a parodií. A je to jeho obrovským plus. Mary W. Shelley prostřednictvím Frankensteina hloubá a přemýšlí, tu a tam sice o tehdejších "dobových" věcech (pobavila mě např. tím, jak si jako Angličanka pobývající v době vzniku ve Švýcarsku neodpustila zapět chválu na republikánské Švýcarsko), často ale o nadčasových věcech, které díky pokroku opět, nebo jestě stále více, nabývají na významu. Potěšila mě na jednu knihu enormní sklizeň opravdu moudrých myšlenek a citátů, jimiž mě román oblažil a které si musím poznamenat, např. "Jestliže se lež může tolik podobat pravdě, kdo si potom může být jist, že je opravdu šťasten, Viktore?" nebo "Proč se jen člověk vychloubá tím, že má vyšší vnímavost než zvířata, vždyť právě jen proto má větší požadavky. Kdyby naše cítění bylo omezeno na hlad, žízeň a smysly, mohli bychom být takřka svobodní." či až takřka alegorické vyjádření dnešního přístupu jistých většin k menšinám "Jsem zlý, protože jsem nešťastný. Nestraní se mě snad všichni lidé? Necítí snad ke mně nenávist? I ty, můj stvořiteli, bys mě nejraději zničil. Uvědom si to a pak mi řekni, proč bych já měl mít s člověkem větší soucit, než on má se mnou." A v neposlední řadě, i mě, coby misantropa, dokázala Shelley potěšit: "Jen já jsem v sobě jako Satan nesl peklo a při pomyšlení na lidskou zlobu jsem si přál vyrvat stromy z kořenů, šířit kolem zhoubu a zmar a pak se posadit a s uspokojením pohlížet na dílo zkázy." Mnou čtené vydání z roku 1966 je doplněno jednoduchými, přesto výstižnými a trefnými ilustracemi, které jsou hezké a v souladu s psaným slovem lahodí oku. Mají jen jeden problém, u obrázků vystihujících stěžejní okamžiky románu dochází občas k nepříjemnému spoilerování, neboť jsou umístěny o jednu až dve stránky před částí textu, kterou zobrazují. Jinak jde samozřejmě o jedno z nejvrcholnějších děl stojící u zrodu sci-fi a horrorového žánru.
Na Frankesteina se tu sesly skutecne zajimave nazory a srovnati s Drakulou je prilis lakave, abych ho vynechala. Ja cetla Frankensteina v originale a byla jsem vice nez mene potesena. Snad body skutecne trochu ubira cesky preklad, protoze originalni jazyk dila je velmi vzneseny a vytribeny (tzn. take mnoho pojmu pouzivanych prave jen v literature, jez maji v hovorove reci mnohem jednodussi synonyma). Charaktery postav jsou skutecne jemne, ale srovnam-li to napriklad s Goethovym precitlivelym Wertherem, je proti nemu Franky drsnak. Autorka se skutecne vice nez konceptem "hororu" chtela zabyvat vznikem a vyvojem zivota od sameho pocatku (Frankenstein nejprve zije v lese, objevi ohen, nauci se jej pouzivat (nepripomina Vam to vyvoj jednoho nejmenovaneho zivocisneho druhu?), objevuje rec, rozviji sve city. To, ze jemna az precitlivela duse se muze skryvat v odpornem monstroznim tele je prave desivy fakt, ktery se autorce vyborne povedlo vystihnout. Verim, ze prave takovato studie zivota a citu byla podmetem k napsani Frankensteina. Jako by tim shrnula vyvoj lidske rasy od opic az k dnesnimu stavu v par dnech + schopnost ozivnuti mrtveho musela byt pro tehdejsi ctenarstvo proste prilis lakava kombinace.
Bram Stoker se podle meho zameroval hned od zacatku na vytvoreni hororove atmosfery a prijemne vylekani ctenarstva. Frankenstein dava vice filosofie k vaznemu zamysleni, nad Draculou netreba premyslet, pouze se (ne)prijemne bat. Pro me byl Drakula temer az prilis naivni a vybajeny a prilis prosty, povrchovy. Decko pochopi Draculu stejne jako medvidka Pu, protoze ten nevyzaduje ani nejmensi namahu myslet. Je to dobry pribeh, jen si myslim, ze mel potencial mit vice rafinovanosti.
Čtivé, napínavé, kniha mě velice zaujala, jen mi vadilo, že jsem měla knihu ve formátu A4, ale to je zase jiná věc :)
coze Franky je fajn :) mne sa vsetky klasicke hororovky lubili, hlavne kvoli spojeniu: Ano madam, dakujem Sir andre v kombinacii s : aka krutost! oddelil jej hlavu od tela!! :D :D
Je to sice už mnoho let nazpět, kdy jsem četl Stokerova Draculu, ale uvízl mi v paměti natolik, abych i dnes mohl s klidným svědomím říct, že jeho srovnání s Frankensteinem není tak uplně na místě, minimálně z hlediska příběhu ne. Dracula je klasický román, psaný neklasickou formou, který stojí především na ději, strachu, napětí a příběhu jednotlivých postav. Frankenstein je spíše sondou do psychiky hlavních postav a děj je hlavně kostrou na kterou se upínají různé duševní rozbory. To už je vidět i na struktuře, kdy je například stvoření nestvůry věnován velmi malý prostor, oproštěn od výraznějších detailů, oproti dlouhým pasažím, kde je popisován stav a myšlenky Frankensteina i jeho výtvoru. Proto rozhodně nedoporučuji čtenářům, kteří byli nadšeni Draculou, aby se ihned vrhli na Frankensteina s očekávání něčeho podobného. Nepopřu, že i mně se Dracula četl lépe a mam ho raději, na druhou stranu román Mary Shellyové mi přinesl o něco víc z hlediska myšlenky.
A do třetice všeho dobrého. Ani já nebudu mít odlišné názory. Taktéž jsem se k Frankovi dostal hned po hraběti Drákulovi. Ale třebaže je Drákula výborné čtivo, nemyslím si, že by to nějak u mě změnil pohled na ostatní tvorbu. Názor na Frankensteina by asi byl vždy stejný, i kdybych před tím četl čtyřlístek. Frankensteina jsem si chtěl přečíst hlavně proto, protože už od mala mám hrubou představu o čem to je, protože už od mala jsem na to narážel v hodně věcech a protože to svým způsobem asi byl bestseller, trhák nejen tehdejší doby a bůhví co ještě. Po přečtení jsem velice zklamán. Dávám jenom dvě hvězdičky a to převážně kvůli námětu, který nebyl zas tak dobrý, jak sem myslel, že jej znám. Opravdu mě udivuje, jako ostatní komentující zatím, že se to stalo takový kult. Námět relativně dobrý, ale samotný příběh nic moc a zpracování opravdu hrozné. Ono to možná taky může být z menší části zaviněno českým překladem. Kdoví, nicméně tak či onak se nejedná jenom o stylisitku a podobně. Opravdu mě to zklamalo, obzvlášť když autorka, žena, píše o chlapovi. Ta z toho doktora Frankensteina udělala opravdu individuum. Nablblý doktor, snad bez kapky intuice, ale zato přetékající bolestí světa. A to nemluvě o jejích zajímavých psychologickcýh charakterů, které napovídají, že toho o psychologii druhých lidí moc neví.
Sečteno podtrženo... při čtení knihy jsem si rval vlasy a nevěřícně kroutil hlavou, protože toho čeho jsem se dočkal, jsem skutečně nečekal. Čekal jsem knihu na mnohem vyšší úrovni, než je tahle. Kniha na mě působí, že to je hrk brk sepsaný pouze první koncept příběhu. Protože občas se ta kniha vleče a někdy zas hodně rychlý spád. A když už se to vleče tak se to vleče kvůli věcem, nemající s příběhem nic moc společného, kterých je tam požehnaně. Autorka to jednoduše odflákla, vůbec do toho snad nedala srdce, ale hlavně si s tím vůbec nevyhrála, asi neměla tu trpělivost to dotáhnout do perfektního konce. Prostě dojem prvního konceptu (a ještě deset dalších konceptů by to chtělo).
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány Ženeva
Hlavní hrdina Viktor mě neskutečně iritoval a připadlo mi to celé takové naivně povrchní.. :( Možná kdyby byly postavy víc propracované, našla bych si k nim bližší vztah (což při čtení potřebuju), ale i přes ta vzletná slova mi to připadalo takové chladné a nakonec mi nebylo líto ani netvora ani Viktora, ten si všechno vyloženě zasloužil.