Frankenstein, čiže moderný Prometeus
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306281/bmid_frankenstein-Bk9-306281.jpg
4
1352
1352
Kniha patrí medzi jeden z najznámejších gotických románov, ktorý bol viacnásobne filmovo spracovaný a inšpiroval veľké množstvo nových hororových príbehov. Aj napriek všeobecnému povedomiu mnohých prekvapí fakt, že Frankenstein nie je meno samotného monštra, ale jeho vynálezcu. Omylom je aj charakter stvorenia – vyzerá síce ohavne, vo vnútri je však múdry a emocionálne cítiaci. Rozprávajúc svoj príbeh od stvorenia po opätovné stretnutie so svojim tvorcom, odhaľuje nemožnosť nájsť blízkosť vo vzťahu kvôli svojej desivej podobe. Zaväzuje preto Frankensteina, aby mu stvoril jemu podobnú ženu. Tvorca svoj sľub nesplní a netvor zo zúfalstva a hnevu zabije Frankensteinovu manželku. Román sa končí tragicky – netvor prosí svojho tvorcu o odpustenie až nad jeho hrobom, zatiaľ čo on sám zomiera.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2016 , Petit PressOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Věk autorky a doba, ve které žila, nejspíše dílo hodně ovlivnily. Čekala jsem trochu temnoty, vnitřní rozpor... místo toho mi přijde, že je Viktor Frankenstein vynálezce prokrastinace, fňukna a ne vždy udělá čest své inteligenci. Zklamání.
Napsala to 20letá holka roku 1818, která utekla od své rodiny.
Kniha je poplatná době svého vzniku, kdy v románu vládl romantismus. Romantické popisy přírody, niterně rozervaný hlavní hrdina bojující sám se sebou, "hrůzný" netvor. Žádná z postav nevzbudila moje sympatie, nejblíž k tomu možná měl právě (vý)tvor Victora Frankensteina. Takže nakonec největší přínos této knihy je, že pro moderní popkulturu vytvořila postavu "Frankensteina", člověkem stvořeného monstra. (Jaká škoda pro Golema, byl sice první, ale není jednička. Špatný marketing, nejspíš.)
Ale jak jsem psal, napsala to 20letá holka v roce 1818. Jen mu mohla dát alespoň nějaké jméno, ne?
Děkuji nakladatelství TakeTakeTake, vaše vydání je krásně udělaná kniha.
Na mě je dílo strašně melodramatické a ufňukané, ale vzhledem ke stáří příběhu musím uznat, že autorka napsala velmi kvalitní knihu a na tu dobu asi i dost nadčasovou.
Největší hodnotu vidím v tom rozporu, co je morálně správné s tím, že vlastně odpověď nedostaneme, protože hlavní hrdina i monstrum mají logické i lidské požadavky a pohnutky.
Kniha mě místy opravdu bavila, místy jsem naopak dost trpěla (obzvláště části, kdy se přes půl kapitoly nějaká postava utápěla ve svém utrpení a bídnosti existence).
Hodnotím tedy průměrně, protože ve výsledku jsem ráda, že jsem si opět obohatila svůj mozeček nějakou tou klasikou.
Na svou dobu skvělé vyprávění - z dnešního pohledu trochu naivní. Možná první scifi vůbec a to vše napsáno velmi mladou autorkou.
Mám s literaturou 19. století bohaté zkušenosti, proto jsem očekávala dlouhé popisy krajin, postav okolností. Nu, nebylo to tak zlé, vše tam je naštěstí jen do míry sloužící příběhu. Zrovna popisy postav mě velmi zaujaly asi i díky novému překladu, například: "... že světlehnědých očí, ač těkavých jako oči ptačí, vyzařovala půvabná hebkost."
Co mě velmi zaujalo, je důmyslná kompozice celého románu. Příběh začínají vyprávět dopisy kapitána lodi (jež zachrání aspoň na čas hlavního hrdinu před umrznutím), poté převezme štafetu vyprávění samotný tvůrce monstra, Viktor Frankenstein, aby se opět skončilo v dopisech kapitána lodi. Příběh tak plyne velmi autenticky a srozumitelně.
Moderní překlad Martina Pokorného jsem uvítala, slovní zásoba je příjemně bohatá. Vytkla bych redakci občasné pravopisné chyby a překlepy (např. na stránce vlevo je postava jménem Henri Clerval, aby hned na protější figurovala jako Henri Cheval). Je to škoda, protože jinak se mi tohle vydání od CooBoo moc líbí.
Tahle klasika pronikla do mainstreamové kultury tak moc, že i ten, kdo knihu nečetl, aspoň v kostce tuší, o co v příběhu jde. Zároveň si ale velká část lidí myslí, že Frankenstein je ono hrůzné stvoření, který jen vzdáleně připomíná lidskou bytost – je obrovský, hranatý, má tupý výraz a nazelenalou barvu a z těla mu trčí šrouby. V tomhle klamu jsem samozřejmě dříve žila i já a teprve klasikomilové mě vyvedli z omylu. Viktor Frankenstein je naopak strůjcem oné děsivé bytosti, která svou podobu získala více ve svých filmových a dalších vizuálních zpracováních než z pera Mary Shelley.
Ač má být příběh horrorový, na mě příliš děsivě nepůsobil. Spíše jsem si při něm kladla spoustu otázek… Proč se člověk tak snadno vzdává zodpovědnosti za své činy? Proč dokáže tak lehkovážně riskovat ve snaze něčeho dosáhnout a nezvažovat při tom dopady svých rozhodnutí?
I když asi měl být vykreslen jako ne zcela morálně odpovědná osoba, působil na mě Viktor Frankenstein jako neskutečně protivný a sobecký. Ve svém vyprávění sice proklamuje, jak moc vnitřně pro své činy trpí, ale podle mého to za něj odneslo spíše jeho okolí a on z toho ještě vyšel dobře… Až si člověk nakonec říká, že více lidskosti má v době ten, koho Frankenstein stvořil.
Sice jsem nakonec z téhle klasiky úplně nejásala, ale i tak jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Chytrý a ve všech směrech nadaný Frankenstein si zahrává se zákony přírody. Stvoří tvora člověku podobného, jehož hrůznému vzhledu a síle se nikdo nevyrovná. Kdyby jen věděl, jak krutý osud sám sobě přichystal... Kniha je čtivá, krásný vývoj postav a popis jejich vztahů, originální děj titulu stojí za přečtení.
"Krása a vznešenost přírody vždy povznášely mou mysl a způsobovaly, že jsem zapomínal na pomíjivé starosti života."
Nádherně bolestivý příběh o zrůdě, která chtěla jenom poznat čistou lásku a náklonost. I když tento příběh znám, kniha mě mile překvapila a lituji, že jsem se k ní nedostala už dříve.
Asi všichni víme, že v historii se objevily dvě postavy,které dokázaly oživit mrtvou hmotu a stvořit z ní živou bytost. Jednou z nich byl Bůh a druhou geniální, ctižádostivý a tak trochu i posedlý, šílený vědec Viktor Frankenstein. O Viktorovi je právě tenhle příběh, který napsala žena, Mary Shelley. To mě příjemně překvapilo. Očekávala jsem mnohem větší hrůzu a děs, která by mi nedávala spát. V době vzniku to i hororová historka mohla být. O tom se přít nebudu. Na mě to ale v dnešní době spíše působí jako hra s odpovědností a jejími následky. V důsledku toho bylo zničeno mnoho lidí. Je to nahlédnutí do duše a hlavy vědce a jím stvořeného monstra, které chtělo být milováno a respektováno. Jedno takové monstrum ve filmu zahrál nezapomenutelný herec Boris Karloff.
(SPOILER) Pro mě byla kniha zklamáním. Není špatná, ale podle hodnocení jsem čekala víc. Je napsaná dost naivně, ale dokážu si představit že ve své době to byla bomba. Horor to není ani omylem, cokoliv trochu napínavého autorka hned opustila. Místy to byl spíš cestopis, místy filozofické zamyšlení. Největší zklamání pro mě bylo stvoření monstra, které autorka odbyla jednou větou. To bylo dost velké překvapení.
Frankenstein (přesněji Frankensteinovo monstrum) je tak známá hororová postava, že jsem si prostě musela přečíst knihu, ve které vznikl. Kniha v dnešní době není přímo horor, ale spíše nutí k zamyšlení nad některými otázkami a chováním lidí.
Čekala jsem více popisu vzniku monstra, což jsem nedostala. Dokonce nikde nebylo napsáno, že ho oživil pomocí blesků. Viktor nám totiž nechtěl dát návod na vytvoření vlastního démona. Kdyby jen tak viděl ty filmy, které o Frankensteinovi vznikly...
I když jsem viděla spoustu filmových zpracování, tak žádné nebylo přesně podle knihy. Takže pro mě byl celý děj úplně něčím novým a byla jsem napnutá, jak to dopadne. Dozvěděla jsem se hodně o Viktorovu původu a rodině a prožila vlastně čtyři příběhy.
Přiznám se, že jsem čekala trochu něco jiného, ale i tak jsem nebyla zklamaná.
Jinak by mě zajímalo, odkud se vzal Frankensteinův asistent Igor, kterého jsem viděla v pár filmech. Protože z knihy to určitě není.
Usire: vzhledem k tomu že to dílo dosud mezi čtenáři doslova žije ( na celém světě) to evidentně nadčasové dílo bylo a promarněná šance ani omylem. Trochu přemýšlím než něco napíšu.
Tak jako mnozí jiní, jsem očekával něco více. Klasické dílo, které se dnes běžně používá ve filmu a je zpracováno ŽENOU, muselo být ve své době něco naprosto fantastického a zlomového. Bohužel s přibývajícím zubem času nestárne tak, jako jiné knihy, ale projevují se zde některé nešvary a závažná klišé. Z dnešního pohledu mi to přijde jako promarněná šance na naprosto úžasné nadčasové dílo.
Umíte si představit, kdy bylo toto dílo napsané - a k tomu ŽENOU !
Tím nechci vyzdvihovat ženské pokolení ( nejsem žádná feministka), ale v té době to rozhodně neměly jednoduché a určitě neobvyklé.
Bylo mi vlastně líto toho tvora, protože on nechtěl být stvořen a k tomu odsouzen k samotě. Trpěl jenom tím, že je škaredý a samotný.
Poslouchala jsem audioknihu moc pěkně namluvenou panem Táborským.
Klasické dílo, v dnešní době působí spíše průměrným dojmem. Čekala jsem trochu více popisů vědeckého bádání, jež vedlo k vytvoření "netvora". Kniha ve mně vyvolává několik otázek k zamyšlení... Nakolik jsme schopni přijmout zodpovědnost za své činy - pokud něco (zde "netvora") stvořím, měla bych se o něj postarat, i když neodpovídá mým představám. Jak moc se může vnější zjev lišit od vnitřního? Jak moc můžeme svými činy a přístupem ovlivnit jiné? Nakolik můžeme soudit činy jiných? ...
Je to v podstatě příběh o následcích lidské nezodpovědnosti a nepochopení druhých. Všemi těmito vlastnosti oplývá i hlavní postava Viktor Frankenstein.
Vytvoří bytost nehezkou, ale čistou, od níž uteče a nechá ji svému osudu. Bohužel ta se nesetká ve světě s pochopením i když dělá dobré činy a brzy se naučí, že lidem nemůže věřit.
Poté se začne mstít svému tvůrci a ten nechá vědomě trpět za svou chybu nevinné a svou rodinu. Ani se nesnaží najít řešení nebo někoho varovat před hrozícím nebezpečím.
Samozřejmě nic nevylepšuje, tím, že svůj výtvor uráží a popuzuje, když se snaží o jakési příměří. Nabyla jsem spíše dojmu, že hlavní příčina problému je samotný hlavní hrdina, než jeho výtvor (i když ten má také svůj podíl).
Klasický román se všemi prvky romantismu. V té době jistě odvážné a možná i trochu hororové dílo, o to více zajímavé, že bylo napsané mladou ženou. Pro dnešního čtenáře to není úplně lehce čtivý styl psaní - vznešená, kudrnatá a sladká slova ( opravdu takhle lidé mezi sebou mluvili? ), důraz na citové rozpoložení postavy, často podané na několika stranách. Přesto myšlenky,které autorka do příběhu vložila jsou velmi silné, hluboké a jistě nadčasové. Kromě roviny, co se stane z tvora ( nejen uměle vytvořeného) pokud se mu nedostane lásky,pochopení , se zde nabízí i myšlenka, kdy příliš mnoho vědění a ctižádosti může přinést lidstvu spíše zlo, ne jenom užitek. Lidé by měli být zodpovědní za své činy a čelit následkům svých špatných rozhodnutí statečně, ne od nich utíkat. Zejména lidé, kteří měli to štěstí a dostalo se jim vzdělání, by měli být velice zodpovědní ve svém jednání. Pro začátek 19.st. muselo být jistě odvážné přijít s myšlenkou, že ne Bůh, ale i člověk-vědec může stvořit život. Za co já ubírám počet hvězdiček je skutečnost, že mnohé pasáže byly jako přes kopírovací papír a nebyl objasněn důvod, proč Viktor ihned zavrhnul stvoření, které oživil po dlouhé a vyčerpávající práci. To mi přišlo velmi nelogické. Snad Frankenstein viděl, že jeho výtvor vypadá fyzicky nelidsky a hrůzně. Syn v 8.tř. ZŠ má tuto knihu v povinné četbě.No, myslím, že můj puberťák se tímto vzletným stylem psaní asi neprokouše. Možná tak za 5 let.
(SPOILER)
Túto knihu som prečítal naozaj rýchlo: moje očakávania po množstve pozitívnych odporúčaní sa naplnili a napätie knihy, previazanej nádherným jazykom, naozaj nieslo veľké myšlienky a silné emócie. Tento už klasický a pop-kultúrou zdeformovaný gotický horor bol napísaný mladou autorkou vo veku 18stich rokov počas pobytu vo Švajčiarsku ako kratochvíľa, kedy spolu o najdesivejší horor súťažili lord Byron, Percy Shelley a doktor Polidori. Z poviedky sa stal román a z románu kultová klasika: na svoju dobu revolučná kniha, či už ako sci-fi alebo ako výsledok výchovy filozofom a feministkou.
Dejovo je román pomerne jednoduchý: spočiatku čítame listy cestovateľa, ktorý loďou pláva cez severný pól a cestou objaví premrznutého muža, Viktora Frankensteina, ktorý mu následne skrz príbeh v príbehu vyrozpráva príčinu svojej cesty. Keď bol Viktor mladý, vytvoril totiž dielo, ktoré po nezdravom posadnutí vlastnou prácou bezcitne zavrhol: z neživej hmoty vytvoril nepomenovanú bytosť, najčastejšie sa však na jeho výtvor referovalo ako na „Satanáša“. Táto bytosť je citlivá, inteligentná, ale aj silná a pomstychtivá – Viktor ju vykresľuje ako netvora, avšak netvorom je naozaj samotný Frankenstein – po dlhom čase samoty a zavrhnutia, ako stvoriteľom, tak všetkými ľuďmi okolo, začne po nesplnených požiadavkách vraždiť a robiť svojmu stvoriteľovi zo života peklo. To sa dozvedáme nielen z diania, ale aj z nekonečného explicitného opisu emócií rozprávača: keď je smutný, niekoľko strán nám vysvetľuje, ako smutný naozaj je. To isté sa týka strachu, zúfalstva, výčitiek a hnevu.
Dielo je však nielen pútavé, krásne napísané, ale aj inteligentné, mnoho-vrstevnaté a pokladá veľa otázok – či už ho považujeme za metaforu umelca a diela, kedy sa nechá pohltiť tvorbou tak, že zamedzí šťastnému životu a zdravým vzťahom; alebo dielo hovorí o osobe zavrhnutej a osamelej pre nepochopenie, a teda o ľudskej povrchnosti a predsudkoch; alebo dielo hovorí o vzťahu medzi človekom a Bohom; o narcizme, o egoizme, o absencii súcitu; a tak ďalej. Naozaj je tu veľmi konkrétne poukazované na abstraktný princíp.
Záver bol pre mňa silným zážitkom: jednalo sa nielen o vrstevnaté vyvrcholenie tém, ale aj o napínavé ukončenie rozprávania a dovysvetlenie nelogickostí, ktorých bolo dielo až komicky plné, čo sa však samozrejme dá dielu vzhľadom na vek odpustiť. Naopak, knihu je možné obdivovať ako román veľmi zrelý, obsažný a úderný, kde vek autorky nijak neohraničuje jej talent.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány Ženeva
Skoro všichni jsme si celý život mysleli, že Frankenstein se jmenuje ta kreatura. Já tedy určitě! Až do teď, kdy jsme ho četli v minulém kole #klasikomilove.
On vlastně chudák ani jméno neměl, tedy alespoň v knize Mary Shelley. Píšu “chudák”, protože mi ho chvílemi bylo líto.
Příběh vypráví mořeplavec, který v nehostinném arktickém kraji narazí na zvláštního člověka. A tím zvláštním člověkem není nikdo jiný než Viktor Frankenstein. Vědec, který uměle stvořil monstrum, ale svého výtvoru se natolik zděsil, že ho zanechal svému osudu. A teď jej po zamrzlém kraji Arktidy nahání.
Čtení jsem si nesmírně užila, podobně jako třeba Draculu. Prvky hororu, zima, tajemno, to je přesně kniha pro mě! Pokud máte rádi vyprávění příběhu formou deníkových záznamů, knihu si určitě zamilujete.