Franta Habán ze Žižkova
Franta Sauer (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96401/mid_franta-haban-ze-zizkova-rvZ-96401.jpg
3
9
9
Humorné historky z prvních let nové Československé republiky vyprávějí o zážitcích člověka z proletářského prostředí pražského Žižkova, který se snaží těžit z nové situace a drobně podnikat většinou na úkor nových zbohatlíků. Časově navazují na autorův autobiografický román Pašeráci a přinášejí mnoho neznámého a příznačného o popřevratové Praze a společnosti. Jsou zde zařazeny vzpomínky na J. Haška, vzpomínky na kabaret Červená sedma, stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a další pražské události. Próza je psána svérázným literárním stylem, bezprostředně a živelně, typově se blíží veselému lidovému čtení.... celý text
Přidat komentář
Jsme zvyklí dívat se na období vzniku samostatného státu Čechů a Slováků přes brýle vznešené historie, plné Masaryků, Štefániků a velkých idejí. Tak nám ji totiž většinou vykreslují v knihách, filmech a historických pojednáních. Jenže ...
Jenže je občas záhodno uvědomit si, že běžný člověk to vnímal úplně jinak a ty ideje akceptoval až tak nějak po cestě časem. Franta Sauer sice asi nebyl úplně běžný obyčejný člověk, ale také to nebyl politik, ba nebál bych se říci, že byl i tak trochu lump. Ale měl čich přichomýtnout se k zajímavým lidem své doby a když už něco by mu ke cti mělo být přičteno, tak fakt, že se spolupodílel na prvním vydání Haškova Švejka. Nemyslím si, že bych si s ním chtěl posedět u piva, na to až moc nemám rád obrazoborce, ať už strhávají mariánské sloupy, nebo sochy generálů, ale rozhodně bylo osvěžující seznámit se s jeho pohledem na první roky svobodné Československé republiky, které koneckonců začínají tak hezky ve vojenské věznici a končí bitvou na Vítkově, kterou ale vyhrají křižáci. Knihu bych si asi jen tak nepřečetl, ale díky péči městské části Praha 3 vznikla audiokniha ve skvělém podání Martina Písaříka a já tak mohl poslouchat a bavit se.
Knihu bych si určitě nikdy nepřečetl, kdyby nebyla jako audiokniha zdarma. A to by asi byla škoda, hned z několika důvodů. Začnu ale kritikou, je to autobiografie a autor sám sebe (rádoby nenápadně) staví do role morální autority i když sem tam vidíme, že tomu tak není. Např. na jedné straně spílá "keťasům" a na druhé je pak sám také "keťasem". Knížku tedy nelze brát jako úplně spolehlivý zdroj. Na druhou stranu, tohle historické období České republiky je (alespoň pro mě) víceméně neznámé, byť se tomu třeba na střední škole v literatuře věnovalo hodně času. Ale co jsme se tam učili? No rozhodně ne to, že Hašek byl opilec, jeho historie působení v Rusku se tak nějak přešla nebo že měl za nejlepšího kamaráda takového hochštaplera, jako byl Sauer. Stejně tehdejší "jazyk" mě přišel hodně zajímavý nebo reálie. Buď jak buď, takhle knížka stojí za to, už jen kvůli tomu, že se něco dozvíte.
Co si budeme nalhávat, Franta nemá talent. Potenciálně vtipné historky líčí jak žáček při povinném slohu ve třetí třídě. Dále je zejména první část knihy prošpikována sáhodlouhými úvahami, kdy se nešťastný čtenář dozvídá Frantovy názory na cokoli, přičemž v duchu volá, proč, proč, vždyť mě to vůbec nezajímá! Druhá část knihy, která začíná líčením historek s Haškem, mi přijde daleko lepší, hlavně proto, že se Franta ze svých názorů vykecal a už s nima dal pokoj.
Nemůžu si pomoct, ale ta Frantova strojená sebeprezentace do role velikého chytráka a mravní autority, hrdiny a empatického ochránce, na mě působila jako jedna veliká lež a póza. Franta Sauer byl žižkovský zlodějíček, vychcánek a flákač, který zastíral svojí lenost bohémstvím. Obzvlášť odpudivě na mě působilo zničení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který Franta inicioval a odůvodnil tak, "aby se něco dělo".
Autorovy další knížky
| 1965 |  Franta Habán ze Žižkova |
| 1947 | Pašeráci |
| 1936 |  Emil Artur Longen a Xena |
| 1924 | In memoriam Jaroslava Haška |
| 2018 |  Naše luza, jezuité a diplomaté |
Kdybych to neposlouchala jako audio, tak bych to nečetla.