Frantina
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370280/bmid_frantina-zs5-370280.jpg
4
146
146
Jeden z nejznámějších románů autorky. Vesnický román o hrdince, která ve jménu cti a spravedlnosti obětuje život svého milého ve chvíli, kdy zjistí, že se stal vůdcem loupeživé bandy.
Přidat komentář
Výborná kniha. Finále Game of Trones, Taras Bulba i Robin Hood na známých místech u nás za kopcem. Feministická, polytématická, romantická. Patetická, stará i aktuální. A ten jazyk!
Frantinu prostě musím ohodnotit 5* a to už proto, že Karolina psala o silných a chytrých ženách. Takový romány se v dnešní době čtou "jedna báseň".
Moc se mi to líbilo! A asi nemám co k tomu víc napsat- to, jak se mi "za mlada" do těchto knih nechtělo a to, jak je teď jedním dechem hltám, vypovídá o všem. :)
jsem přesvědčen, že Frantina Karoliny Světlé je literárním výstupem Náprstkova emancipačního projektu zvaného Americký klub dam = Světlá chtěla pro českou (nóbl) společnost, potažmo literaturu stvořit vzorovou hrdinku - činorodou svobodnou ženu, která má a umí používat vlastní rozum i vůli; takže postava české Amazonky a protofeministky za jedna, no, ale co se týče příběhu, to už myslím Světlá trochu přehnala: pokusila se spojit příliš mnoho (zejména z dnešního pohledu) nesourodých prvků, jmenovitě:
* Chateaubrianda (divošský původ Frantiny, jeskyně dětí-milenců-mrtvých)
* Rousseaua (idylická příroda, volná výchova)
* George Sand (feminismus)
* německou romantiku (loupežníci)
* katolickou morálku (Bartoloměj) a zároveň polemiku vyznání (přírodní pohanství částečně zastupuje evangelické křesťanství)
* sentimentalismus vs. osvícenství (nekonfliktní manželská a pak slepá milenecká láska vs. racionální rozhodování a jednání Frantiny jako dokonalé hospodyně a dokonce mluvčí povstání na trhu, období vlády a kladně hodnocené reformy Josefa II.)
* myšlenky VFBR (volnost, rovnost, bratrství - teda sesterství)
* kritiku společenského zřízení (zvůle a krutost panstva vůči poddaným, zloději na trhu a krádeže lesňáků)
* podještědské folklorní motivy
určitě jsem na něco zapomněl, ty obrazy, témata a ideje se děsně tlučou, ale dokážu si představit, že to jsou různě barevné kamínky, které před 150 lety mohla na poli vzdělání sesbírat ambiciózní žena z vyšší střední třídy a že jí s odstupem zkušenosti skládaly docela zřetelný obraz tehdejšího světa
Kniha je psaná, tak že dnes ne všem může být čeština srozumitelná a lehce čtitelná. Nicméně obsahuje vysvětlivky některých slov. Dále obsahuje seznam rozdílů v prvním a druhém vydání a různé úpravy v textu. Neobvyklé tvary a genitivní vazby. Co se románu týče, tak se mi kniha líbila. Bylo v ní napětí, láska, příběh a bohužel tragický konec. Jednu hvězdičku jsem ubral právě pro ten konec. Protože mám rád dobré konce, kdy jsou všichni šťastní a žijí až do smrti.
Karolína Světlá opět překvapila. Sice se mně možná Vesnický román líbil o krapet více, ale i toto bylo pěkné čtení s překvapivým závěrem. Nebojte se klasiky :-)
Jsem opravdu mile překvapená. Světlé jsem se roky obávala, ale taky mě přitahovala. Jsem ráda, že jsem začala kratší Frantinou. Okouzlilo mě to. Ta silná ženská hrdinka, vztah k přírodě, životu, právům člověka a lásce. Ten kontrast Frantinina životního názoru, který si sama vytvořila, a na druhé straně papouškování naučené víry, nulové vlastní myšlení a shrbené hřbety. Ano, je tam silné morální poselství, je to idealalizované, ale je to krásné.
Hodně již bylo řečeno v komentářích pod knihou. Připojuji citát ze str. 77:
"Mně je to jedno - umru-li, aniž z mrtvých vstanu. Nepokládám se za žádnou takovou osobu, abych chtěla přečkat všecky věci a ještě býti, když ani snad žádného již světa nebude. Když tu ještě několik let v zdraví a spokojenosti potrvám, ze všeho jaksepatří rozumu nabudu, co tu krásného, z toho hodně se potěším a od dobrých lidí pochvalu a lásku utržím, tu si pomyslím, že jsem tu marně nebyla, a ráda odejdu, aby na moje místo postoupil zas jiný a zde také v radosti poznal a užil, čeho jsem poznala a užila já."
(SPOILER)
Překrásné! Pojetím, jazykem i hlavní hrdinkou, jež vyrostla mimo běžnou společnost, nebyla jí formována, a proto mohla jasně poukazovat na rozpory a nedostatky v jednání a smýšlení lidí. Proto mohla jednat podle svého vlastního rozumu.
"...vždyť jste to spáchala vraždu, ženo nešťastná, zbloudilá..."
"A kdybychme byli toho hejtmana lesňáckého tehdáž lapili, pánům odevzdali a ti by ho dali katem svým odpravit, jakž bys pak jeho smrt, jeho bídnou, strastiplnou smrt nazval? Také vraždou? Tuším asi, že jen trestem spravedlivým..."
"Toť něco jiného."
" To že prý něco jiného? A proč? Poněvadž mají páni moc svou nad lidskými životy stvrzenu černé na bílém a červenými pěknými pečetěmi opatřenou?"
Mnoho nečekaných, podnětných myšlenek. O tom, co přijímáme, aniž bychom o tom přemýšleli.
A krásná, silná ústřední dvojice Frantiny a Apolína, který jediný se jí rovná ve svém pojetí světa. Skutečná radost z příběhu.
nalezena v knihobuce...přečtena před několika dny...
a stále uvažuji, co napsat...velmi pěkná čeština.plynulá vazba slov, vět...čtení jsem si užila. Příběh samotný je něco mezi legendou, baladou a pohádnou. OSoby jako Frantina přeci nemůžou být skutečné...(souhlasím s výhradami popsanými již uživateli přede mnou - sleze z hor a hned všechno ví, je nejchytřejší, nejlaskavější, nejhodnější...) a pak se Frantina zamiluje, a tu dostává příběh svého tragického konce. Připomíná Erbena...rozkol mezi láskou a svědomím, také pak již zmíněn Frantinin pohled na víru v Boha, posmrtný život...
Zajímavá knížka, čas rozhodn nebyl ztracen. Ale opět lituji možnosti hodnocení - chybí mi půlhvězda, kterou bych ubrala..
Tento román je opravdu výborný a je velice čtivý. Souhhlasím,
že všechny ještědské romány od této autorky jsou vynikající.
Tato autorka se mi líbí i přes ten archaický jazyk
Knihu jsem četla až po padesátce a musím říci, že až tehdy jsem "objevila K. Světlou", přestože s jejími jinými díly jsem se seznámila už mnohem dříve. Nejvíce mě nadchla forma příběhu, kdy v 19. století hluboce věřící člověk vypráví s velkou láskou a úctou o ženě, která byla víceméně ateistka.
Mnoho z nás si řekne , povinná četba, biedermaier nebo chcete-li doba obrození (viktoriánská ?! ) .
Nicméně po letech na knihu nahlížím z úplně jiného pohledu , má hloubku a poukazuje na nešvary tehdejší doby, nicméně stále nadčasové .
Kniha samozřejmě trpí nejrůznějšími nešvary typickými pro literaturu 19. st.: především průhlednost a předvídatelnost děje (pro tehdejší čtenáře to nebylo tak průhledné?), přehnaná sentimentalita (lidi pořád vzdychají, omdlévají...), přehnané hodnocení některých postav (když je někdo kladný, tak je většinou až dokonalý a nemá žádnou chybičku), nerealističnost některých jevů (Frantina, která žila celé dětství a dospívání mimo civilizaci a nikdy nebyla na statku, se stala okamžitě dokonalou selkou jen díky tomu, že o hospodaření slyšela vyprávět) atd. Ale to nemění nic na tom, že kniha je čtivá a plná zajímavých myšlenek. Ráda čtu o tehdejším životě na venkově, o tom, jak lidé přemýšleli, jak žili v sepětí s přírodou, a v neposlední řadě se mi líbí tehdejší jazyk.
Příjemné překvapení. Ta kniha má myšlenku a obstojnou hloubku. Začátek poněkud nezajímavý, závěr přehnaně melodramatický, ale to vše mezi tím super.
Nejzajímavější je střet Bartolomovy křesťanské morálky a přirozeného vnímání etiky u Frantiny, ale také to, jak šel u Frantiny veškerý zájem o druhé a obětavost stranou, když se zamilovala. Tenhle fenomén jsem ještě jiného spisovatele řešit neviděl...
Knihu jsem četl několikrát.Poprvé jako povinnou četbu a protože se mi líbila pak ještě několikrát.Autorka ve svých knihách používá normální jazyk a tak knihu může číst každý.
Pekna knizka, ktera nijak neprekvapi ani neurazi. Dej byl docela predvidatelny (aneb vrah je zahradnik). Nejzajimavejsi mi prisly uvahy nad bohem a peklem, kdy Frantina tvrdosijne odmita existenci neceho bozskeho nebo certovskeho. Jako peklo bere samotnou zemi a pekelnici jsou pro ni lide, kteri zlo delaji. Podle me dost odvazna myslenka na tehdejsi dobu, kdy knihu Svetla psala.
Ke knize jsem se dostala v rámci povinné četby, ale velice mě překvapila. Dobře se četla a děj mě také oslovil, nastoluje polemiku o vině a odpovědnosti. Po celou dobu jsem byla napnutá, i když jsem věděla, jak kniha končí. I samotné zpracování konce, které je protkané ne černobílým pohledem, ale spíš jakýmsi smířením se stavem věcí je to, co knize propůjčuje její nadčasovost.
Světlá psala s neuvěřitelnou lehkostí. Překvapil mě námět, díky kterému jsem knihu přečetla za dva dny. Některé pasáže - zvláště ty s náboženským zaměřením - byly poněkud zdlouhavé, ale daly se překousnout. I když jsem předem věděla, jak román skončí, stále jsem musela přemýšlet, zda to nedopadne jinak. Rozhodně stojí za přečtení třeba jen pro představu o české realistické tvorbě.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Kniha má na první pohled přímočarý děj, který ale postupem času docela překvapí a obratně otevírá mnoho podnětných témat. Můžeme se zamyslet nad postavením žen v tehdejší společnosti, tak nad podstatou morálky obecně: z čeho naše morálka (či víra) vychází, jak si náš morální kodex vůbec vybudovat, podle našeho morálního rámce vyhodnocovat situace, ve kterých se ocitneme.
Frantina byla zajímavá hrdinka, sympatická, sice jsem měla chvílemi pocit, že ve svém odmítání křesťanství a propagování "racionality" je stejně uzavřená a fundamentalistická jako Bartolom, ale obecně mi vyhovovala. Líbila se mi silná hrdinka s osobností, která ale nepostrádala ženskost.
Při čtení mi často vyvstaly na mysli romány Probuzení od Kate Chopin a hlavně Tess z rodu d'Ubervillů od Thomase Hardyho - Karolína Světlá zde podobně jako Hardy prozkoumává emancipovanou hrdinku, propojení s přírodou a jakési odmítnutí povrchních, pokryteckých hodnot.
Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost se do tohoto příběhu začíst a další díla Světlé rozhodně prozkoumám.