Fridrich Veliký
František Stellner
Cesta Pruska k velmocenskému postavení. Obsáhlý portrét jedné z nejvýznamnějších osobností evropského novověku – pruského krále Fridricha Velikého, který dovedl Prusko k velmocenskému postavení, zároveň však hrál důležitou roli v kulturních a sociálních dějinách (proslavilo jej např. přátelství s Voltairem).
Přidat komentář
Uff... K Prusku jsem měl vždy spíš negativnější vztah ( soupeř Rakouska), ale tohoto chlapíka je asi nutné si vážit...
"Žiji velmi filosoficky, pracuji neobyčejně mnoho, bavím se, pokud to jenom jde, a jinak nemyslím na nic jiného, než jak si zpříjemnit život."
"Před skutečnou bolestí mlčí rozum i filosofie." (Fridrich)
Mám pana docenta Stellnera srdečně ráda, ale jeho Friedrich byl pro mě utrpením. Dokonce agonií na dva týdny, než jsem ho konečně dočetla. Těžko jsem ho trávila. A ty pravopisné chyby...
Na druhou stranu obdivuji vlastní výzkum a skutečnou oddanost tématu, jakož i dokonalou zběhlost v pramenech včetně těch nepublikovaných. Pan docent například navštívil místa bitev a prostudoval Fridrichovy dopisy. Další plus za všestrannost uchopení (kulturní, politické, sociální i hospodářské dějiny - je tam všechno). A souhlasím v tom, že informace o politice i osobnosti jsou vyvážené.
"Píši vám, můj milý, z vody, neboť tam žiji víc než na souši. Pomalu se ze mě stává ryba či kachna a už sám nevím, co jsem. Jen Ovidius by byl schopen popsat mou proměnu. Jak hloupí jsou naši dobří Berlíňané! Tvrdí, jak jsem se doschl, že jsem nabobtnal! Co budou říkat, až mě uvidí se šupinami a s ploutvemi? Budou mě určitě považovat za státní rybu." (Fridrich Kattemu)
Vynikajúca biografia osobitého vládcu, ktorý ma upútal nielen svojou inteligenciou a vojvodcovskými schopnosťami, no taktiež ostrovtipom a cynizmom, ktorý z neho robí o to delikátnejšie sústo, ak milujete sarkazmus a satiru :-).
Autor sa vynikajúco vyhol tendencii prikláňať sa k striktne "pro-" alebo "protifridrichovskému" postoju, čo ma nesmierne potešilo, keďže tento povahou a často i činmi kontroverzný monarcha má tendenciu vzbudzovať buď bezbrehý obdiv alebo nutkanie zatratiť ho a všetok úspech pripísať na vrub číremu šťastiu. Pán Stellner podal ukážkový balans medzi oboma extrémami - čestne uznáva nedostatky a chyby "starého Frica", no pritom mu neupiera slávu tam, kde si ju právom zaslúži.
Taktiež sa mu podarilo nastoliť vynikajúcu rovnováhu v odhaľovaní panovníkovej komplikovanej osobnosti a podávaní "suchých" faktov o ťaženiach a politických reformách (hoci pre mňa suché ani zďaleka neboli. Čaro Fridrichovej osobnosti robí svoje, taktiež aj fakt, že som historický fanatik :-)).
V knižke nájdete všetko nutné k porozumeniu jeho vlády - od predchodcov, ťažkého detstva, kráľovho denného programu a zaujímavých poznámok k rôznym dôležitým osobám v jeho najbližšom okolí cez všetky vojenské operácie, vynikajúco prepletené s vtedajšou celoeurópskou politickou situáciu, reformy a v neposlednom rade Fridrichove nezabudnuteľné bonmoty, na ktorých som sa smiala tak, až sa ma ľudia navôkol pýtali, "akú vtipnú knižku to čítam". :-)
Nezabudnuteľný zážitok! Určite sa k nej rada znovu vrátim.
Autorovy další knížky
2007 | Sedmiletá válka v Evropě |
1998 | Fridrich Veliký |
1995 | Poslední německý císař |
1993 | Encyklopedie osobností Evropy od starověku do současnosti |
1994 | Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1648 - 1914 |
Naprosto souhlasím s komentářem JulianyH. Kniha je zajímavá, obsahuje spousty faktů, přináší dost "perliček" (nemám na mysli nějaký ten bulvár a la třeba Seutoniovy Životopisy dvanácti císařů), ale třeba na rozdíl od Sedmileté války tomu chybí větší jiskra nebo čtivost, těžko říct, jak to nazvat. Z těch perliček bych uvedl třeba moralizování mladičkého Fridricha vůči Machiavellimu nebo onu snahu, když se jakýsi mlynář soudil s aristokratem, a Fridrich dělal všechno proto, aby mlynář vyhrál. Chtěl tím dokázat, jak jsou si v Prusku před zákonem všichni lidé rovni. Přitom onen mlynář v právu rozhodně nebyl...Na druhou stranu jeho nesmrtelné hlášky - třeba ona z bitvy u Kolína, když hnal vyčerpané vojáky do útoku do kopce proti rakouské přesile ("Darebáci, copak chcete žít věčně?") nebo onen vztah ke konfesionálně rozdělené Evropě ("U nás v Prusku si každý může dojít do nebe svojí cestou") často v krátkosti vypovídají o jeho myšlení až překvapivě hodně...