Frišta
Petra Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15674/bmid_frista-9X2-15674.png
5
422
422
První román naší přední novinářky je příběhem ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu, která je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladnou hrdinkou v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem „ti druzí“ opravdu touží... celý text
Přidat komentář
Poutavé na této knize je, jak humorně vypráví o věcech, u kterých by se většina našinců osobně asi nesmála.
Celou věc kolem věčného zachraňování druhých zemí krásně shrnuje poslední věta anotace:
"Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem ti druzí opravdu touží."
Afghánistán je země, jejíž historie i současnost je pro mě naprosto neznámá. Věděla jsem, že ji okupovali Rusové, ale byli tam i Američané, že tam vládne Taliban (ale co to je!!?) . A že se tam tak nejak neustále válčilo a válčí.
Petra Procházková pak byla pojem už v 90tych letech, trochu jsem nechápala, jak tohle může dělat ženská...
Knížka mě neuvěřitelně mile překvapila !! Jak dokáže s humorem! a nadhledem psát o tak těžkých časech a událostech. K tomu naprostá znalost prostředí. Procházková píše ale o věcech tak lidských a univerzálních , že se mohly stát a odehrát téměř kdekoliv. ( Přesto jsem raději shlédla v průběhu čtení 4dilný dokument o Afghánistánu : ) )
Na konci knížky jsem uronila slzu.
A jak zde píší i ostatní, těším se na animovaný film
(SPOILER) Budu se opakovat po předchozích. Humor, ze začátku odlehčující popis života v afgánské rodině je vítaný oproti jiným knihám z tohoto prostředí, ale záhy tuhne úsměv na rtech, když se projevuje střet kultur..... a já žiju jen na jedné straně, takže popis jednání manžela Herry v kritických situacích je pro mě nemyslitelný. Popis chování bohužel odpovídá našemu domácímu násilí, která žena v tom nevyrostla, to nemůže pochopit. Ale kniha je čtivá, obohacující. Postava Mada je tak neurčitě popsaná, že jsem si ji představovala jako "liliputa", velké dítě s darem inteligence. Konec byl takový rychlý, překvapivý a k zamyšlení. Ale doporučuji přečíst.
Novinářka a spisovatelka Petra Procházková vypráví v knize Frišta příběh přímo z ulic Kábulu. Život je zde vykreslen velmi věrohodně a realisticky, se smyslem pro humor. Musím říci, že kniha je napsána čtivě a přináší i témata k zamyšlení, např. střet kultur. Herra, hlavní hrdinka je pro Afgánce příliš moderní, nespoutaná, zatímco pro Američany spíše zaostalá, málo progresivní. Ten všudypřítomný střet s realitou a nepochopení jiné kultury s prvky humoru mne bavily.
Jediné, co mi přišlo uspěchané, nedodělané, je závěr knihy, jakoby na sílu. Nicméně i tak ji doporučuji všema deseti.
Krásný příběh. Poučný, vtipný, plný informací a překvapivých údajů. Velice čtivé, poutavé. Doporučuji. Zajímalo by mě, jaký byl film. Musím ho vidět.
Knížka, kterou jsem přečetla téměř v jednom tahu: příběh zároveň zpravodajský (a velmi poučený a poučný), v některých pasážích neskutečně zábavný, bere za srdce a je křehký jak broušené sklo. Vlastně ani nevím, který úhel pohledu mne zaujal nejvíc a do poslední chvíle jsem váhala, jestli chci, aby to celé skončilo, jak si myslím, že to dopadne. Dopadlo. A teď už se chci jenom podívat na animák, který byl podle knížky natočený...
Frišta Petry Procházkové před rokem opětovně vyšla v novém kabátě k příležitosti jejího zfilmování (Moje slunce Mad).
Pozoruhodná kniha, která pravdivě, citlivě a často s humorem (i černým) popisuje afghánskou mentalitu a život v obyčejné kábulské rodině.
Co se týče obsahu, realita je často hrůzná a pro Evropany nepochopitelná. Ostuda před sousedy a zneuctění je pro Afghánce úplně nejhorší, co se může stát. A v knize vidíme, co všechno jsou schopni udělat, aby tomu zabránili nebo aby to zneuctění alespoň zmírnili.
Na knize se mi nejvíc líbí, že autorka nikoho nesoudí a ukazuje nám pohled afgánský i evropský a také to, že se jedná o úplně jinou realitu. Na což krásně navazuje linie příběhu o americké rozvojové pomoci. Tady nám autorka předkládá typický příklad střetu kultur.
Líbila se mi postava Mada a oblíbila jsem si hlavní hrdinku Herru, která pocházela z rusko-tádžické rodiny a do Kábulu se vdala a musela se přizpůsobit místnímu životu. Celý příběh měl pro mě naprosto nečekaný závěr. Krutý, dojemný a zároveň podaný s humorem.
Doporučuji všem, kteří mají stejně jako já rádi příběhy z různých kultur ze všech koutů světa.
Čtivá kniha, která se rychle přečte. Vyvolávala ve mně ale spoustu frustrace a při manýrech afgánských mužů jsem zatínala pěsti. Jak my se tady máme dobře a jak je fajn mít i jiné životní cíle, než jen sex, krvavé prostěradlo a čistou ženu, kterou nikdo nevidí!
Velice čtivá knížka. Ačkoli je život v Kábulu drsný, k ženám z našeho pohledu velmi nespravedlivý... neznamená to však, že to tak vnímají všichni i tam... optikou této knihy nahlédne čtenář do afghánské rodiny, kde nejstaršímu muži, dokud je duševně zdráv a ovládá svěrače, je dáváno za pravdu a dostává se mu největší cti, kde se žena spletla a vybojovala si špatného manžela, kterému rodí děti a slouží mu jako něco, nad čím on drží nadvládu a jakoukoliv její "neposlušnost" trestá, kde si vzdělaný muž vezme za manželku vzdělanou cizinku, kde dcera uteče před násilím a strachem ze svého otce a kam příjde jedno divné dítě...
I tak může vypadat jedna rodina v jednom domě... budete s nimi zažívat tragikomické historky, trochu víc pochopíte jejich "východní" smýšlení, i když s ním asi souhlasit nebudete. A dočtete se jak Afghánci nahlíží na západní osvoboditele...
Prostě jiný kraj, jiný mrav.
Člověk by občas od vypravěčky, vzdělané cizinky, čekal jinou reakci...
Každopádně knížku doporučuji, četla jsem 3. vydání, kde je zmínka i o kábulské evakuaci z loňského roku a tím autentičtější dojem jsem z příběhu měla.
Autorka psát umí... už vím, že si přečtu i Rošangol
Krásná kniha. Drsné vyprávění napsané s vtipem a bez zbytečného patosu. Děkuji za připomenutí toho, jaké je štěstí, že mohu být ženou právě zde.
Mně se kniha velmi líbila, dlouho jsem už knihy tohoto typu nečetla. Přestože zachycuje poměrně vážné téma - zvyky a tradice muslimských rodin, hlavně postavení žen ve společnosti, z čehož mě mrazilo v zádech, často jsem se musela i smát. Okouzlující, i když záhadnou postavou je Mad. Děkuji Drahušce za doporučení, jinak by mě tato úžasná kniha minula.
(SPOILER)
Báječné čtení: autorku jsem znala jen dle jména, domnívala jsem se, že to možná bude autobiografie ze vzdálených míst, ale že toto je její románová prvotina, to mne překvapilo! Ještě víc mne překvapilo, že číst o životě v Afghánistánu v letech jen nedávno minulých, bude opravdu zábavné, stejně jako poučné, napínavé a díky konci i pozitivní. Skvělý styl, výborný příběh.
Vypravěčkou je Poloruska Poloperšanka, provdaná do rozvětvené kábulské rodiny o čtyřech generacích žijící v primitivních podmínkách na malém prostoru. Hrdinka se kupodivu ani v nejmenším neprotiví příkazům a zákazům pro ni povětšinou cizím, jakkoli je studovaná, nevzpěčuje se a svého muže poslouchá. Na rozdíl od své švagrové, starší sestry hrdinčina muže, která jakkoli trpí domácím násilím, nepodrobuje se a nakonec řeší svoji situaci velice radikálně, kdy vše (včetně děti - nepochopitelné) nechá za sebou.
Postavy v tomto komorním prostředí jsou velice svébytné, od dědečka s mnoha moudrými komentáři a současně moderním přístupem (a právy nejstaršího z rodiny), prosté, ale velmi přísné tchyně, nevzdělané švagrové v domácnosti s pěti dětmi, nanicovatým frustrovaným švagrem-kreténem, vysokoškolským vzdělaným manželem, stejně jako (bezdětná) hrdinka sama. Přes rozdíly v původu a vzdělání prostě chlap má první a poslední slovo (co chlap, i maličký chlapec má větší váhu v rodině než dospělá žena, třeba i jeho matka), žena bez něj nesmí nic, pokud možno nesmí ani na veřejnost. I když se to už na chvíli i v Afghánistánu uvolnilo - ženy mohly odhodit burky, mohly studovat a pracovat, řídit auta... Tálibové ale opět vše vrátili do starých kolejí a ještě přitvrdili. Přestože mnohá zásadní pravidla, zákazy a příkazy nemají oporu v koránu (a mnozí jsou si toho třeba i vědomi, přes všechnu propagandu).
Hrdinka byla opravdu hrdinka, jak vše trpně snášela a nakonec i švagrové nezištně napomohla v jejím odchodu od rodiny. Frišta mi k srdci nijak nepřirostla, její sobeckost a zejména necitelné opuštění dětí bylo nepochopitelné. Kniha ale měla mít jiného titulního hrdinu: Mad, který se vynořil odnikud (odkud zůstalo tajemstvím i v rámci rodiny, rozhodně by se tam nechtěl ani nemohl vrátit) jako neskutečná postavička, skoro jako vymyšlená figurka, byl naprosto úžasný. Pro své kvality a lásku by se náramně hodil do každé rodiny!
Závěr byl poněkud rychlý, mírně nejasný, trochu otevřený a dost překvapivý, Zůstalo mi pár otazníků - Mad, truchlení za Nazira, "smrt 2002"..., ale i tak skvělé čtení.
Války v téhle zemi, na níž si všichni vždy vylámali zuby, nejsou naštěstí nijak zvlášť připomínány (vyjma všudypřítomných min), spíš mají roli mírové síly OSN, které se v dané chvíli snaží jakýmkoli způsobem zemi vymanit ze jha náboženského temna a probudit ji ke světlým zítřkům. A jak ztuha to jde (mnohdy spíš nejde), je jasně ukázáno, když hrdince dovolí manžel pro ně pracovat jako administrativní síla. (Naproti tomu v zemi přítomným Rusům, včetně ruské nemocnice, se hrdinka důsledně - dokud to šlo - vyhýbala).
Pozn.: zřejmě podle knihy je animovaný film Moje slunce Mad (přesně, to je správný hlavní hrdina!)
Román o životě v Afgánistánu pohledem ženy, která vyrostla v jiné kultuře. Silné vyprávění prošpikované černým humorem. Moje srdce si získal jednoznačně Mad..
Skvělá kniha, která se nečte lehce. O afghánské kultuře, o které možná leccos víme, ale rozhodně jí těžko rozumíme, s podrobnostmi všednodenními až intimními a s dávkou humoru, která nepohodlné a nejednoznačné informace činí stravitelnějšími. Pro mne jednoznačně "aha" kniha - třeba rozhovor afghánské rodiny, která navíc patří k těm tolerantnějším, po zhlédnutí videa sestřelených "dvojčat" ve mně vzbuzovaly takovou směsku nevěřícnosti, hrůzy a smíchu, že si to budu pamatovat hodně dlouho. A navíc je to příběh o lásce - kdo by to byl řekl...
Stále nechápu ty ženy, které se dobrovolně provdají do této kultury. Kniha nebyla špatná, ale něco mi chybělo :-)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Frišta |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem: Proč jsme tam, kde jsme |
| 2005 | Aluminiová královna |
| 2005 | Závoj a džíny: Ženy v islámském světě |
| 2003 | Rošangol |
Je nemožné pochopit mentalitu národa, kde považují za nemravné i zapsání jména matky do formuláře na žádost o vydání cestovního pasu.