Fuck America
Edgar Hilsenrath
Jakob Bronský by teoreticky konečně mohl zahájit šťastnou etapu svého života, když tu předchozí překazil nástup fašismu v Evropě a transport do ghetta. Místo toho se ale pohybuje v neútěšném, krutém městě, obklopen bizarními bytostmi s podobně nevydařeným osudem, emigranty, kteří se pravidelně scházejí v sešlé kavárně, žebráky, bezdomovci a prostitutkami. S Bronským navíc není něco v pořádku, svůj klid nenalezne, dokud nedopíše román s názvem Honibrk.... celý text
Přidat komentář
![miuk miuk](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
Zvláštní kniha. Hrdina je posedlý psaním a sexem. Točí se pořád v kruhu mizérie, není ochotný vzdát se mála, aby získal více...Nuda, nuda, nuda...
![Stamby Stamby](https://www.databazeknih.cz/img/users/21_/21364/21364.jpg?v=1389294813)
Na doporučení jsem se pustil do této stránky a po prvních cca 5 stránkách jsem byl fascinován. Že by konečně jiný pohled na "židovský problém"? Zobrazení amerického snu a mentality v plné nahotě?
NE...
Takový byl úvod dále však nikoliv. Podle Freuda se autor zasekl ve stádiu fixace na svůj penis. Který se stává v průběhu knihy hlavním hrdinou....
Autor knihy zobrazuje svoje psaní jako vrchol umělecké tvorby. Má duše je natolik málo poetická, že mi závěr přišel jako z jiné knihy .
E. Hilsenrath se snažil okolo hlavního hrdiny vytvořit iluzi přemýšlivého, systémem pohrdajícího žida, který však nemůže být sympatický nikomu ani samotnému autorovi.
![herdekfilek herdekfilek](https://www.databazeknih.cz/img/users/57_/576/m_576-k29.jpg?v=1459854917)
![1 z 5 1 z 5](img/content/points/1.png)
Pan spisovatel najel na pár vcelku zavedených spisovatelských zhovadilostí, které v knize nesnesu.
První byla fascinace vlastním pohlavím. Ob stránku milý vypravěč zvěčňoval do historie ten svůj ohavně trčící pokus o nesmrtelnost, přes který se nedalo nahlédnout ani do děje, natož do nějakých myšlenek, které byly, mimojiné, v knize velice zřídkavé a jaksi náhodné.
Dalším nešvárem byla nanejvýš přihlouplá fascinace vlastním psaním. Kdyby se autor přendal od psacího stolu někam do parku, zahalil se šerem a navlékl se naň kabát, nebyl by problém v něm vidět dokonalého exhibicionistu.
Ke konci knihy už si autor s nesmyslně běžícím dějem nevěděl rady, tak vše ukončil bujarým opěvováním Holocaustu. Opěvování tu samozřejmě proběhlo za účasti poplatnosti svému národu. V tomto případě k národu židovskému. V koncentrácích trpěla spousta lidí. Za války nemlich to samé. Ale ta zběř, která z toho už kolik desetiletí žije, ta je na hnusnou vykládku vidlemi.
Autor knihou nic říct nechtěl. Nebo chtěl, ale nějak se na druhé stránce zakecal a až do konce se z toho nevymotal.
Ano, první stránka byla pěkná.
Bavil jsem se až k pláči... Knihu jsem otevřel zcela náhodou. Po několika stránkách jsem ucítil potřebu zjistit, kdo je vlastně pan autor. Pak se samozřejmě pár věcí ujasnilo a pár věcí se v mysli usadilo tam, kam bylo třeba. Někdy se dá číst bez jakéhokoliv kontextu. Někdy je ten kontext nutný. U této knihy je řekl bych – potřebný. Humor je to černočerný a vychutnat si ho jde daleko více s alespoň drobnou znalostí autorova životopisu. A jako chlap, který už přes rok žije sám, bez jasné vidiny vážného vztahu, dokážu ocenit onu úsměvně úpornou a de facto beznadějnou snahu o nalezení partnerky. Ano – chápu, že pro někoho může být ta kniha otravně sebelítostivá, sprostá a v konečném důsledku nudná. Jak už jsem řekl na začátku: bylo to veselé až k pláči