Fulmaya
Dorota Nvotová
Osobný cestopis mladej herečky a speváčky. O vášni, ktorá ju ženie z jednej krajiny do druhej, o nutkaní vyskúšať si extrémy v himalájskych vrchoch aj v osobných vzťahoch, o potrebe pomáhať tým najbezbrannejším. „Úkaz“ zvaný Dorka Nvotová s nepálskym menom Fulmaya hovorí o sebe s vražednou úprimnosťou. Južná Amerika, no hlavne India, Srí Lanka a Nepál - to všetko má Dorka Nvotová precestované. Na dlhé výpravy ďaleko od tradičných turistických miest chodievala so svojím manželom Whiskym, po rozvode s ním sa Nepál stal pre ňu dokonca druhým domovom, kde trávi väčšiu časť roka. Dorka pochodila sama len so šerpom najťažšie trasy v okolí Himalájí, robí sprievodkyňu turistom, pomáha miestnym sirotincom... V tejto knihe nenájdete nič o jej hereckej či speváckej kariére, nič o slovenskom šoubiznise. Objavíte však v nej ozajstného človeka, ktorý kašle na výdobytky civilizácie aj takzvané konvencie. Objavíte Fulmayu. Súčasťou knihy sú aj prílohy s farebnými fotografiami z Dorkiných ciest po svete.... celý text
Literatura slovenská Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2011 , EvitapressOriginální název:
Fulmaya, 2011
více info...
Přidat komentář
Krásne napísaný cestopis, síce trochu drsnejším jazykom, ale o to viac zo srdca a úprimne. O Nepále, Indii a ďalších miestach sa čitateľ dozvie informácie, ktoré bežne v turistických sprievodcoch nenájde. Štýl písania nemusí sadnúť každému, ale ak aj je použitý drsnejší slovník, obvykle to má svoje opodstatnenie a málokto by sa v tej chvíli vyjadril inak ( napr. časť vo Váranásí :-) ). Cestopis je miestami prepletený aj osobným životom autorky a jej pocitmi, úzkosťami, radosťami, láskou. Sú to časti plné otvorenosti a naozaj ju obdivujem, že vôbec dokázala a mala odvahu toľko cestovať napriek svojmu zdravotnému stavu. Páčilo sa mi, že autorka sa čo najviac snažila žiť a komunikovať s miestnymi ľuďmi a vznikli aj nové priateľstvá. Počas čítania som si veľa miest aj googlila a naozaj boli všetky nádherné, bez tejto knihy by som o nich asi ani nevedela. Odporúčam si pozrieť aj dokument. Zážitky sú písané tak pútavo, že som mala chuť hneď vyraziť na trek :-)
Celkom výborne napísaný cestopis. Cestopis však je aj spoveďou spisovateľky, pretkaný surovým jazykom bez škrupúľ. Pri knihe som sa aj ponaučil aj bavil a prežíval všetky strasti aj bolesti a "depky". Vidieť, že krása prírody himalájskych končiarov s vidinou dobrého treku, dokáže spolu so spirituálnymi "týpkami" na cestách vytvoriť úžasnú atmosféru v tejto knihe. Je to však o pokore a nájdení lásky. Knihu odporúčam.
Co k tomu říci? Jsem z té holky na rozpacích.... Jako "cestopis" perfektní. Velmi vysoko hodnotím, že se zde člověk dozví "informace zpoza roušky", to co vám žádná cestovka nikdy neprozradí, to co se dozvíte jen když to zažijete….. Tak trošku mně od Dorky odrazuje "její myšlení"... Je sice hezké, že jde do všeho naplno, ale.... Mám malinko pocit, že je jak malé dítě. Že s prvním problémem utíká, že s prvním hezkým úsměvem bezhlavě miluje nového chlapa, že vydává mraky času a sil tam kde to je …. zbytečné? Nevím, jak říkám, jsem z "příběhu" na rozpacích, možná mi k tomuto pocitu dopomohl i shlédnutý dokument....
Trvalo mi to chvíli, než jsem se "srovnal" se stylem vyprávění autorky. Vše podstatné o knize napsala Daffodila, viz http://www.narciska.cz/2014/09/kvet-lasky.html) a já se nechci opakovat.
Dorota Nvotová je svá. Dovedu pochopit její dojmy z návštěvy Machu Picchu, velké návnady cestovních kanceláří a poté přeskočením do zřejmě nejvíce civilizované země Jižní Ameriky - do Chile.
Další problém mi při četbě činila vulgarita. Zpočátku mi vadila, ale je pravdou, že mluvit a potom psát stylem "jak mi zobák narost" má u autorky své opodstatnění. V opačném případě by to holt nebyla "Dorka".
Protože to bylo mé první setkání s knihou zajímavé ženy, jsem zvědav na pokračování.
Dorota Nvotová podnikla cesty, o kterých mnoho lidí sní, ale nikdy se na ně neodváží vyrazit. Cestopisné pasáže nejsou plastickými větami z průvodců, ale naplno zažitým, netradičním pohledem na konkrétní oblasti, podané navíc upřímně působícím stylem (hovorová mluva, neučesaný sloh). Tohle vše by nefungovalo bez částí, kde autorka popisuje svůj život (vztahy, psychické problémy, bydlení atd.), díky nim lze její toulání po světě prožít čtenářsky intenzivněji. Jenže právě tahle linka zároveň snižuje knihu výrazně dolů. Autorka v ní často skáče z jednoho tématu na druhé, aby se pak nečekaně zase vrátila k prvnímu. V některých nepodstatných záležitostech se rozepisuje příliš do hloubky. Jako terapeutický prostředek, kdy se dotyčný pisatel vypíše ze svých problémů, asi dobré, otázka je, jestli s tím v takovém rozsahu zatěžovat čtenáře. Zde se mělo před finálním vydáním výrazně škrtat.
„Váránasí je asi největší hnůj, jaký jsem kdy viděla. Kromě toho, že to tu vypadá jako v Dillí, takže smrad, hovna, žebráci, špína, krávy, ojebávači a všeobecná pakárna, sem lidé chodí ještě ke všemu umřít, protože Indové věří, že když zemřou tady, půjdou do nebe. A nestačí jim, že umřou, oni tady potom ty mrtvoly namáčí ve vodě řeky jménem Ganga a potom je na břehu spálí. Nic netušíce jsme si vybrali hotel, pod kterým se jako na jediném místě děje tohle peklo, tzv. Burning Chat, takže, když vykouknu z okna, vidím, jak hoří člověk, navíc, pokud není okno zavřené, tak popel z toho hořícího Inda vdechuju. Možná i tohle je určitý způsob reinkarnace.“
Tak tohle bylo velké překvapení! Putovat po Indii a Nepálu s vořachlou Slovenkou, která mluví, jak huba narostla a kdejaký dlaždič by jí mohl závidět, byla opravdu zábava! Není to jen putování po světě, ale i výlet do temnot duše. Fakt klobouk dolů se takhle odhalit do morku kosti před československým národem. Škoda, že jsem to nečetla v původním znění, mohlo to mit ještě další rozměr
3,5* Svojská, úprimná, drsná. Nie každý človek by o sebe dokázal napísať s takým nadhľadom. Rozobrať všetky pády a bolesti, chyby aj úsmevy. Tlieskam a za toto obdivujem!
Čtenářský zážitek! Je to cestopis a současně (možná ještě víc) upřímná zpověď mladé ženy, která hledá sama sebe a svoje místo ve světě. Obdivuju autorku za otevřený způsob psaní a svým emocionálním přístupem k životu je mi blízká.
Dorota píše veľmi pútavo, hoci používa, na mladú ženu, až príliš drsný jazyk. Veci okolo seba vníma v prvom rade srdcom a až potom rozumom, čo je na nej sympatické. Zážitky z trekov opísala sugestívne a rozhodne by si to mali prečítať tí, ktorí o takej ceste uvažujú. Kniha sa končí v podstate šťastne, ibaže dnes je to už zase všetko inak.
Fulmaya je zaujímavý cestopis, v ktorom Dorota mimo cestovania rieši aj svoj osobný život. Je to taký denník z jej ciest, ktorý sa veľmi dobre číta a po dočítaní máte chuť s Dorotou vyraziť niekam na cesty.
Kniha mě hodně bavila. India a Nepál mě přitahuje dlouho, pořád koketuji s touhou vydat se na trek, což se díky knize ještě umocnilo. Na druhou stranu je všechno tak sugestivně popsaný, že si nejsem jistá, jestli bych tu realitu dala. Líbil se mi styl psaní i obsah jako takový, Dorota je neuvěřitelná. Naprostý šílenec, ale v dobrém :-)
Tento cestopis/životopis se nečte špatně, je chytlavý díky autorčině nevybíravému a drsnému stylu, přesto mám pocit, že mnoho věcí zamlčuje, přeskakuje... až tak ji všechno nevěřím, nicméně pro oddechové čtení ok.
Nejprve jsem měla problém se do knihy začíst, protože Dorota je taková trochu drsňačka a svérázná osobnost. Na druhou stranu, bych ráda měla něco z ní a našla odvahu se takhle sebrat a odjet někam pryč. Na to člověk musí mít koule. Odvahu ji bez námitek závidím. V druhé polovině knížky už jsem si ji šetřila a každý den jsem si dovolila přečíst jenom pár stránek, proto abych v těch Himalájích mohla ještě chvilku zůstat.
A taky uvažuji o treku s její cestovkou. Byla mi inspirací.
Perfektní. Autorka je dost svéráz, občas mě to při čtení rušilo. Nicméně jsem zároveň obdivovala tu upřímnost, to, že píše opravdu tak, jak to cítí a nemá potřebu vidět a psát s růžovými brýlemi.
I sebe popsala bez servítek a zaobalování.
Kniha jako celek mě hodně bavila. Popis míst byl úžasný.
Hubatá Dorka, nádherný samorost bez hranic - jak v lásce, tak rozletu. Nepál, Indie, Srí Lanka - divoké kulisy, ve kterých bojuje se se svými démony, úzkostmi a nachází neuvěřitelnou pestrost - přátelství, spokojenost, osudové muže, ale i násilí, chudobu a málem i svoji vlastní smrt... Otevřenost zpovědi vás naprosto ohromí. Přes svoji divokost je neuvěřitelně čistým stvořením a já jí fandím. Asi za to může i naše společná láska k bouřkám a liduprázdné divočině hor. Doporučuju. A Dorce závidím.
Byť jsem mladší ročník, slovenština mi vůbec nevadila, naopak má to své kouzlo a pro mě osudová kniha. Do těch krajin a všeho jsem se tak zamilovala, že začínám šetřit na pořádný trek po Nepálu !
Naprosto dokonalá kniha, která mě okouzlila prostořekostí a lidskostí, se kterou je psaná. Dorotka je sama o sobě dost "svá", takže nemusí sednout každému, ale mně tahle "šiblá vychrtlina" prostě přirostla k srdci. Za mě jeden z nejlepších čtenářských zážitků.
http://nest-full-of-daffodils.blogspot.cz/2014/09/kvet-lasky.html
Fulmaya
´Tak tohle je pecka,,krásně napsané,čtivé,jako bych tam byla s ní,,,Indie to je muj tajny sen,který se nevím jestli splní,,dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí,které teda nevím jestli chci zkusit na vlastní kuži,,,ja ji poslouchala a to myslím,posune knihu o level výš,namluveno Dorotkou,ten hlas,je to autentické,skvělé,,už mám nachystanou 2 a moc se na ni těším,,,