Fundamentální morálka

„Skutky nejsou ‚dobré‘ nebo ‚špatné‘ proto, že o tom tak rozhodl Bůh, ale Bůh je přikazuje nebo zakazuje proto, že jsou pro člověka buď ‚dobré‘ nebo ‚zlé‘. Z tohoto důvodu nejsou morální zákony Písma vzdálené vlastnímu bytí člověka, ale vyvěrají z jeho přirozenosti; zlo lidské bytosti škodí a proti ho Bůh zakazuje; dobro člověka naopak zdokonaluje, a proto ho Bůh přikazuje. V tomto duchu Písmo učí, jak mají lidé žít správným způsobem, aby se jejich vlastní bytí zdokonalovalo, když budou činit dobro, a morálně neupadalo, budou-li činit zlo.“

Kniha si přiznaně klade za cíl přiblížit morální teologii formou „stravitelnou pro průměrně vzdělaného čtenáře“. A přesně taková publikace to taky je: nastiňuje v kostce historii a smysl morální teologie, dává orientaci v terminologii tím, jak definuje základní pojmy oboru (svoboda, zákon, svědomí, ctnosti a hříchy...) a vztahy mezi nimi. Je to bez hlubšího vhledu (a občas bez hlubší sebereflexe ze strany autora-kněze, někdy se mi zdá zjednodušení až přílišné: církev má pravdu, protože má pravdu a basta fidli! ;-), samozřejmě, na to prostě není dost místa. A tak zájemcům o přemýšlení o morálce z teologického pohledu sice na žádné otázky neodpoví, ale možná pomůže naučit (si) ty správné otázky klást, srozumitelným způsobem. A to není málo.