Fušeři
Mikuláš Křepelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536133/bmid_fuseri-6616b759e1293.jpg
4
44
44
Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel. Během dvaceti let zde na kariérním žebříčku dostoupal až na ředitelskou pozici a svou frustraci ze světa začal důsledně zapíjet ve svém oblíbeném lokálu U Poutníka. Prostřednictvím razantních ironických šlehů přitom začal svoje postřehy a mikropříběhy z práce zveřejňovat pro skupinku přátel na facebooku. Jeho syrový, vtipný a autentický styl mě tehdy okamžitě zaujal, nadchl a trochu vyděsil; výsledkem je tahle knížka. Jako producentka zároveň vnímám výbušný potenciál, který Fušeři mohou mít v kině nebo na televizní obrazovce. Je to drsné, ale je to vtipné. Tenhle příběh je pravda, tohle se stalo, toto se děje, ať už se vám to líbí, nebo ne. (K vydání připravila: Kamila Zlatušková, editor.)... celý text
Přidat komentář
Kdo nikdy nedělal se 'zákazníky' a 'kolegy' tuto knihu nemá šanci pochopit a ani ocenit.
Ono se to nedá moc číst naráz. 30 stránek Vás snadno porazí, možná i poraní. Je to celé až k absurditě dovedené, ale kdo pracuje nějakou tu dobu v obchodě, poznává situace, opakující se situace. Kdo se snažil někdy přijmout někoho, kdo by fungoval přesně, jak má, ví, že některé situace ani za vlasy přitažené nejsou.... A říkám si: jako bych u některých zážitků slyšela své podřízené, kteří na zákazníky koukají skrz prsty, protože neznají naše procesy. Ale nasmála jsem se. Hodně! Mně vulgarita asi až tak nevadí....:-):-)
Zbytečně vulgární, ale trefné. Ano, ano, práce s lidmi je radost.. :-D Zasmála jsem se, děkuju.
Hm.. bohužel jsem se někde nechala nalákat na vtipné historky z hobbymarketu. Příspěvky mi přišly vulgární a nepříliš vtipné (ale to je spíše subjektivní záležitost). Neustálé opakování jména u příspěvků je otravné. Nadměrné používání slov "hobbyčejné" a "nehobbyčejné" mi zpočátku přišlo vtipné. Asi do 15 stránky. Dala jsem to do 60 stránky, pak jsem to vzdala..
(SPOILER) Knihu jsem četla na základě reklamy na internetu, těšila jsem se na zábavné historky z prostředí maloobchodu. Bohužel je to opravdu zbytečně vulgární, i když místy opravdu vtipné (což ale není až tak zásluha autora, který pouze popisuje situace, které život a práce v hobbymarketu přináší). Vyrozuměla jsem, že kniha je sestavena z nějakých postů původně publikovaných na facebooku, ale když se to čte jako ucelený text, vulgarita je pochopitelně daleko koncentrovanější než zřejmě byla v jednotlivě publikovaných "uplivnutích". Stejně tak mi velice brzy začalo lézt na nervy vše hobbyčejné a nehobbyčejné. V tomto směru jde podle mě o selhání editorky, která si to měla uvědomit a společně s autorem mohli text v tomto směru upravit. Zbytečné je i opakování jména autora, stačilo nechat datum, ale to už je drobnost. Grafické zpracování (zejména obálka) a ilustrace jsou za mě strašné.
Zdráhám se ohodnotit tuto knihu hvězdičkami, protože se nemohu rozhodnout za kolik vlastně stojí. Z jazykového hlediska je to spíš odpad. Literárně neurazí, ale ani nenadchne. Jako sonda do "života" random hobbymarketu je to hodně zajímavý zážitek, a bezesporu vyvolá v čtenáři velké množství emocí - smích, údiv, zděšení, opovržení a možná i určitou sebereflexi, jak se sám chová jako zákazník a jestli by jeho vlastní e-mailová adresa nebyla na seznamu těch "zajímavých". A taková škála emocí je něco, čeho si u literatury velmi cením.
Doporučuji přečíst na jeden zátah, aby měla hlava možnost odfiltrovat všechny použité vulgarismy, kterých je tu vážně až moc a zůstal prostor jen na ten absurdní humor všedního dne. Na spoustě míst, jsem se od srdce zasmála, i když je to spíš k zazoufání - realita je na obou stranách pokladny krutá.
Mimochodem, viděla jsem na DVTV rozhovor s autorem , panem Křepelkou a je to celkem vtipný, sofistikovaný a milý chlapík. I když jeho ztráta iluzí je nepřehlédnutelná.
Knihu jsem si s nadšením pořídil, protože jsem v minulosti sám při škole dělal v obchodě (elektro) a vím jaké humorné historky se v daném prostředí vyskytují. Bohužel však je v knize humoru po málu a je spíš plný až nevhodné vulgarity - je to spíš takový deník jak se vypořádat s vlastní frustrací ze svého zaměstnání. Zklamání.
Fušeři
Neodradila mě obálka, která je příšerná, ale to je asi tak jediné, co mohu a chci vytknout. Zápisky jsem si dávkovala postupně a tím si zpříjemnila celý víkend. Není nad to pobavit se nad hloupostí druhých. Vulgarismy mi nevadily, ba naopak podtrhly osobitý styl vyprávění. V podstatě celou knihu jsem se smála nahlas a oceňuji ironii i drsnou upřímnost. Teď už se jen těším, že se zadaří a zajdu si do hospůdky U Hořkého konce – třeba tam potkám i samotného autora.