Gabra a Málinka se učí latinsky
Amálie Kutinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13904/gabra-a-malinka-se-uci-latinsky-13904.jpg
5
113
113
Gabra a Málinka série
< 3. díl >
Gabra a Málinka se učí latinsky je třetí díl knižní série Amálie Kutinové-Tauberové o sestrách Gabře a Málince. Poprvé vyšel v roce 1937, v novějších vydáních byl spojen se čtvrtým dílem (Gabra a Málinka v čarovné zemi). Stejně jako ostatní díly série je v podstatě autobiografickým vyprávěním o dospívání autorky: „Málinka“ je sama autorka a „Gabra“ její starší sestra Gabriela, není však psán ich-formou. Kniha nemá jeden ucelený příběh, je spíše sérií volně provázaných příhod. Je psána převážně spisovnou češtinou vyjma hlavní řeči postav, které často mluví valašským nářečím (zejména děti). Kniha vypráví o tom, co sestry Gabra a Málinka Tauberovy prožívaly během sekundy (druhého školního roku) na Dívčím reálném gymnasiu ve Valašském Meziříčí. Název knihy poukazuje na latinu, kterou se od sekundy začaly učit. Děj se k tomuto školnímu předmětu často vrací, protože s ním měla Gabra neustálé problémy kvůli svému lajdáctví, opisování a vyrušování v hodinách, což bylo zdrojem mnoha veselých historek. Dalším školním předmětem, o kterém se v knize obšírněji vypráví, je čeština (kvůli problémům, které měly sestry při psaní kompozicí). Kniha nevypráví jen o škole, ale také o příhodách děvčat ve volném čase... III. vydání... celý text
Přidat komentář
Jako malé mi Gabra a Málinka ulehčovaly prázdniny u babičky, kdy se mi ukrutně stýskalo po mámě. Teď - po pětačtyřiceti letech - mi pomohly zase. Zase se mi totiž stýská po mámě...
Uznávám, že hodně z těch čtyř hvězd dělá nostalgie, ale stejně je to tak milá knížka! Kdysi dávno, asi tak před pětačtyřiceti lety, jsem dostala tuhle knížku od jedné moc hodné staré paní, sousedky, která byla bezmála zenovou přebornicí v nelpění na věcech, mimo jiné proto, že prošla několika lágry nacistickými i komunistickými. To jsem tenkrát nevěděla, byla jsem jen věčně nemocná holčička, co se z nudy sama naučila číst. Teď jsem zjistila, že si můžu nejen přečíst tuto kouzelnou knížku znovu, ale dokonce můžu sehnat i další díly. Tak čtu, trochu se usmívám, a vzpomínám na vás, frau T.
Knihobudková...mám vydání, kde je 3 + 4 díl pospolu...
Latina, latina..co myslíte, kolik si z ní pamatuji já ?? :D holky pokračují ve školních příhodách, promísených se zážitky z domova...Gabra pořád vede - takové ADHD - dnes už by jí hned zaškatulkovali...a maminka, ač sice dle autorky hodná to žena, je vykreslena jako osoba, která si s dcerami v podstatě neví rady..jak návštěva ve škole, kdy si plete školníka s profesorem a nadržuje Gábině, tak scénka z návštěvy u paní lékárníkové, kde se děti opravdu neumí chovat a matka je bezmocná...spíše než "legrace" z dětského vyvádění mi z toho svítila ta její bezmoc...
Málinka se ale konečně dostane do lékárny a můžeme spoznat práci lékárníka zblízka - přípravu pilulek, náplasti...k lékárně se vrací i v aprílové příhodě.
Nejsvětlejších Gabřiným počinem, nebo spíše Herčiným - byl nález pokladu, který vyžehlil spoustu věcí. Ještěže tak - potože někdy chudák Gabra (ještě to tvrdé Gabra !!) díky svým alotriím balancuje na hraně mých sympatií - třeba její projev na koncertě...
Pobavily taky Vánoce - výbava pod stromečkem - kdo z nás si nenašel někdy utěrky, ručníky nebo něco podobného ?? a laskavá babička s "deputátem". Koza Herka ale jako komický prvek jedndoznačně vede.
Pořád skvělá knížka, drží laťku, doporučuji !
Půvabná knížka s půvabnýma příhodama půvabných děvčat. Gabra a Málinka povyrostly, sešly se v jedné třídě a já si pamatuju, jak jsem děsně držela palce Málince, aby to všecko dohnala a zapadla. A taky že jo, holka jedna vzorná. Je to dávno, co jsem to četla, ale pár věcí mi utkvělo a vyvolávají příjemný vzpomínky.
Jo a nesmírně se mi zaryla říkanka, kterou jsem neskonale ocenila později na gymplu a dokonce i na vysoké v hodinách latiny - ego, mei, mihi, me, kam pospícháš, Martine?
Jo. Tohle bylo hezký.
První díl = láska k rodině a domovu, druhý ke škole, třetí k vlasti. U všech tří dílů: nejen tohle, a hlavně ne pitomě prvoplánově. Polopatě ano, ale s humorem. O ten se stará hlavně Gabra, která tentokrát přitvrdila tak, že musí volit mezi dvojkou z mravů a trojkou z češtiny. Její reakce na to je také ukázkou vlastenectví, no ne?
„Paní profesorko. pro Boha vás prosím. Nemohla by sa ta špatná známka obrátit na iný předmět? Třebas na němčinu. Řekněte to panu profesorovi Zajícovi! Z téj mně móže dat třebas šestku, ani neceknu! Enom ne z češtiny! To by byla hrozná haňba. A já mám česku řeč tak ráda!“
Mám česku řeč taky ráda. Jazyk, humor a náhled na život v knížkách Amálie Kutinové působí bez ohledu na věk.
Moc pěkné počteníčko...Četla jsem jako malá,pak svým dcerkám a teď i můj synek poslouchá o darebačinách Gabry a důvěřivosti malé Málinky..Je to kniha poučná a zároveň samá legrace..Jsem ráda,že tyto knihy Gabry a Málinky vlastním.Navíc na Žítkovou kam jezdívali za svým švagrem Fanůškem jezdíme každý rok a vzpomínáme kudy cérky létaly s ogarama,kde pásaly kozu herku a Šemíka.. :-)
Tyhle krásné dětské knížky nám četla máma když jsme byli malí a už si z toho moc nepamatuju. Ale větu "Ego mei, mihi me, kam pospícháš Martine?" asi nezapomenu.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Gabra a Málinka 1. a 2. díl |
| 1992 | Farmaceutka |
| 1946 | Gabra a Málinka ve městě |
| 1993 | Okolo Gabry a Málinky |
| 1991 | Gabra a Málinka 5. a 6. díl |
Rázná a přímá Gabra a její sestra, vážná, něžná a trochu naivní Malinka s rodiči, mladším bratrem Jenickem a babičkou přesídlily do Valašského Meziříčí, kde obe děvčata začala navštěvovat dívčí gymnasium. Obě sestry zastihneme na začátku sekundy, kdy jim do školního rozvrhu přibude studium latiny.
Zatímco Malinka nemá se studiem problémy, pro rozevlatou a živou Gabru je problémem nechat se vtěsnat do gymnaziálních lavic s tehdejším přísným řádem. Co projde studentům dnes, o tom v tehdejší době nemohla být ani řeč. Takže jsme svědky toho, jak si Gabra tajně čte detektivky místo učení, protože je unavená po celé neděli zimních radovánek, bez výčitek svědomí opise z kalendáře popis zimy, na koncertě se chová poněkud rozpustile...... Takže zejména maminka si s ní občas neví rady. Ale pod svou rozpustilou slupkou je Gabra upřímná a hodná dívka, která si nehraje na něco, co není. A hlavně Gabra nesla v knížce nit humoru, třeba když vyprávěla Jenickovi pohádku o Karkulce :
"Malinka nabízí, že by vyprávěla sama, ale Gabra má takovou vyprávěcí náladu, že to s tou Karkulkou zkusí :
"Bylo jedno devcisko a to se menovalo Karkula. A to devcisko poslali k babcisku. A v lese to Karkulisko potkalo vlcisko..... "
"Zatrackany Janku skaredy, jak mna budeš dozirat, pošlu na teba vlka."
Gabrino zklamání, když nedostala k Vánocům brusle, a poté četla Verneovy Dva roky prázdnin :
"Když si ogari na pustém ostrově tolik věcí sami vyrobili, proč by si brusle nemohla spichnout ona sama, Gabra? "
Je tedy vidět, že Gabra byla velmi kreativní a praktická.
"Nechte si mňa doma a nebudete sa moset zlobit. Dyť já mám v rukách živu elektriku, sílu jak chlap, všecko ve mně hoří po práci, a za nic na světě nemozu klidně v lavici sedět. To není nic pro mňa. "
"No no, každý člověk potřebuje vzdělání. Aspoň kvartu východní musíš. "
"Verba movent - exempla trahunt. "
Zkrátka příhody obou děvčat vezmou za srdce, ale Gabra je prostě Gabra. Skvělé čtení.