V oceánu noci
Gregory Albert Benford
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60599/bmid_v-oceanu-noci-BBj-60599.jpg
3
13
13
Galactic Center série
1. díl >
1999 – 2018: Vstupujeme do věku divů a beznaděje, technologických kouzel a sociálního úpadku. Do dnů měsíčních kolonií, kybernetických divů, fanatických kultů, smrtonosného znečištění a hladu. Nastal čas strádání – a vizí. Z dalekých hlubin vesmíru přichází záhada tak nesmírná jako nekonečný oceán hvězd, tak vábivá jako bezedné hlubiny vesmíru. A jeden člověk je tímto tajemstvím zasažen…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , Straky na vrběOriginální název:
In the Ocean of Night, 1977
více info...
Přidat komentář
Gregory Benford předkládá čtenáři klasickou science fiction se vším, co k tomu patří. Obsahem i námětem trochu připomíná Arthura C. Clarka - prastaré mimozemské lodě, složité počítačové mozky, prohnilou civilizaci na pokraji úpadku a samozřejmě tajemství oceánu hvězd, jež náš solární systém obklopuje. Přitom mu ani tak nejde o podrobný popis neznámých krajů a technologií, ale spíš o vnitřní psychologii hlavních postav. Zároveň je jeho styl psaní dvojitý, chvílemi nekompromisně naturalistický, jindy zase nečekaně poetický.
Slabinou románu je však jeho koncepce, která zůstává u popisu věčných začátků. Jde o příběh muže, jehož pohnutkou je „poznání a porozumění“, i když občas musí potopit osoby jemu nadřízené nebo velmi blízké. A kdykoli už to vypadá, že se konečně dostává ke svému cíli, přichází nečekaná překážka a cesta začíná nanovo. Závěr tu samozřejmě je, ale na to, že se kniha rozjíždí natřikrát, mi přišel rychlý, jednoduchý a neuspokojující.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 2002 |  Ohrožení Nadace |
| 1999 |  Proti pádu noci / Po pádu noci |
| 2002 | V oceánu noci |
| 2003 | Přes moře sluncí |
| 1999 | Suchá, chladná kolébka |
Klasický, chtělo by se říct dřevní, science-fiction román Gregory Benforda V oceánu noci se odkazuje na to nejlepší ze Zlaté éry žánru a kouká jedním okem pod pokličku velmistrům v oboru. Asteroid jako vystřižený z Armageddonu, kosmické lety, vyspělá kybernetická technika, mimozemské entity a v opozici k tomu sociální úpadek, podivné náboženské kulty, znečištění a hlad. To jsou ingredience, s nimiž tady Benford pracuje. Začíná pěkně zostra, nicméně je to takové to hřmění bez skutečné bouřky. Vše se tady děje pomalu a v klidu. Žádné prudké dějové zvraty nečekejte, přestože příběhu dynamika nechybí. Jen je hodně umírněná a sází spíše na psychologickou stránku věci a domýšlení si nadhozených tezí, než na prudkou akci a dechberoucí scény. V oceánu noci jsou vlastně tři propojené příběhy, navlečené na jedné centrální ose, která rotuje okolo „velké“ vesmírné záhady. Hybatelem událostí a pátračem po pravdě je Nigel Walmsley, postava poměrně životná, s níž jsem neměl problém si porozumět. Většina ostatních účinkujících jsou však pouhé černobílé stíny, které se vyprávěním jen mihnou, aniž by přidaly svou špetku do mlýna. Co mi pak vadilo úplně nejvíc, bylo až nehorázně plytké vyústění jednotlivých zápletek. Jakoby Benford přepálil začátek a na cílové pásce mu najednou došel dech. Děje se to u Ikara, Šotka a nakonec i u Mare Marginis. Škoda, přeškoda, padly by tam jinak čtyři hvězdy zcela zaslouženě…