Gamedek: Hranice reality

20.01.2023

Originální nápad detektiva řešící reálné případy ve světě her a virtuální reality. Jednotlivé povídky na sebe navazují a vytvářejí celistvý svět, kde i virtuální postavy z her vystupují v reálném světě. Ta série (včetně 2. knihy) je skutečně skvostná a dostává se až na hranici práv virtuálních postav. Skoro jako to nejlepší z Black Mirror, ale přitom zůstáváme na poli detektivky ze staré školy (Poirot).

11.09.2020

Kniha mě svým způsobem hodně oslovila, ikdyž mě ze začátku nemile překvapilo, že kniha je spíše rozdělená do jednotlivých kapitol = povídek. Očekávala jsem souvislý děj, což by se i tomuto tématu hodilo. Nicméně kapitoly vcelku i na sebe navazovaly a nerušilo to při čtení. 5 hvězdiček dávám hlavně z toho důvodu, že to bylo čtivě napsané, promyšlené a tohle scifi téma mě dost zaujalo.

04.06.2020

Před 10 lety jsem četla druhý díl, když to byla novinka. Z děje už si pamatuji jen tolik, že to bylo zamotané, ale kniha po sobě zanechala silný dojem. Rozhodně jsem si chtěla přečíst i první díl. Letos jsem si ho tedy přečetla. Mám pocit, že dvojka byla lepší. Čtení jedničky jsem si ale také dost užila. Sice nebyla tak propracovaná a strašně frajerští detektivové už mi nepříjdou tak super vtipní jako dřív, ale pořád je to kniha, na které je vidět, že ji psal psychiatr. Povídky mají hlavu a patu a dotýkají se zajímavých témat.

Protože Torkil Aymore je strašný kanec, po kterém touží ženy z masa a kostí i ženy z jedniček a nul, dostáváme několik zajímavých úvah o možném vývoji romantických vztahů. Když si člověk může vybrat mezi virtuální a skutečnou podobou blízké osoby, bude preferovat vztah ve virtuální realitě nebo ve skutečnosti? Co je to skutečnost? Jak se vlastně liší od virtuálu, pokud obě reality vypadají stejně opravdově? Když přivyknete stále dostupné virtuální erotice, bude ještě zajímavé, kdo je za přitažlivým "skinem"? Je možné mít plnohodnotný vztah s programem? Je duše také jenom program?

Autorovi ale vedle Torkilových milostných eskapád (které nezabírají zase tolik místa, jak to teď možná vypadá) má dost prostoru i pro další populární myšlenku. Přechytračíme smrt. Když zachráníme mozek, člověk může žít ve virtuální realitě. Obratem se věnuje otázce, jak se bude vyvíjet osobnost pětiletého dítěte, pokud bude dospívat ve virtuální realitě, tedy ve hrách, a to (vzhledem k nedostatatečné legislativě) i ve hrách určených pro dospělé hráče. Je to vhodné prostředí pro dítě? A co kdybychom dali skutečný mozek do umělého těla? Bude to člověk? A dá se duše kopírovat?

Kromě pak jsou tu samozřejmě samotné zápletky. Může ve virtuální realitě číhat skutečné nebezpečí? Je gamedek seriózní povolání?

07.10.2018

Povídkové sci-fi ze světa virtuální reality. První seznamovací povídka mě bavila, ale postupně se z toho stává jakýsi mišmaš. Je mi jasné, že autor měl v plánu pokračovat s tím, že už jsme po několika desítkách stran zorientovaní, ale samotným příběhům to na kvalitě moc nepřidává. V podstatě se dá říct, že čím je povídka dál v knize, tím je vlastně i horší a bez většího nápadu. Poslední dvě jsou už vážně kraviny. Je to škoda.

P.S. V textu jsou místa, kde je i jasně patrné, autorem je psychiatr. To mě docela potěšilo. :-)