Gangster
Lorenzo Carcaterra
Stručně jen tolik - gangsteři žijí pro akci a čím blíž jsou smrti, tím víc naživu se cití. Většina gansterů za jedinou možnou smrt považuje smrt v palbě, ale Angelo Vestieri to nepoznal.
Přidat komentář
Gangstera v mých očích srážejí hlavně tři věci.
Za prvé je to samotný styl vyprávění příběhu, který (i kvůli časovému rozmezí, jaké zachycuje) je spíše než jednotným celkem sbírkou několika drobných střípků a epizodek ze života celkem tří generací. Něco takového samotný děj degraduje do podoby, která je bližší biografii než románu. Gangster by byl možná skvělým scénářem pro film či předlohou pro počítačovou hru, v knize se mi ale tato koncepce příliš nezamlouvala. Jednotlivé epizodky fungovaly samy o sobě, ale chyběla mezi nimi větší chemie, provázanost, popis motivací postav, které je do daných situací dostaly.
S tím souvisí i druhý problém, a to je přílišná nahodilost událostí, vycházející právě z toho, že je děj rozkouskován do drobných mini příběhů. Kupříkladu, když se na scéně zničehonic objeví postava, která disponuje prostředky dostačujícímu k tomu, aby zničila hlavního hrdinu (či jednoho z nich), nelze něčemu takovému příliš věřit. Proč? Protože o ní do té doby nepadla ani zmínka. Je jen součástí dané epizodky, avšak bez výraznějšího vlivu na celek. Objeví se a zase zmizí, a tak je to několikrát. Že by snad měla demonstrovat sílu hrdiny? Ta je nám předkládána už od jeho mládí, něco takového je tedy zbytečné.
Třetí problém vidím v (hlavně první polovině knihy) neustále opakujících se pokusech o hlubokou sondu do duší gangsterů, které si za příklad vzaly vždy ta největší klišé z jejich života. Navíc vždy začínala stylem: „Každý gangster je takový a takový, protože...“ Jaký rozdíl oproti Kmotrovi, kde o sobě nikdo nemluví jako o gangsterovi, což dodává knize mnohem větší kouzlo. Gangster je v tomhle ohledu příliš explicitní.
I tak se ale jedná o solidní (průměrnou) mafiánskou zábavu. Oproti většině zdejších uživatelů se mi více líbila druhá, důsledková polovina knihy, s nečekaným rozuzlením na závěr. Z tématu se ale dalo vytěžit mnohem více.
S Kmotrem bych rozhodně nesrovnával, byť se k jeho tíživé skutečnosti první polovina Gangstera trochu přibližuje. Obě knihy popisují zcela rozdílné věci. Kmotr je pravá rodina, Gangster je o gangu, která rodinou není a nikdy být ani nemůže. Proto není Gangster tak poetický v udržování ctnostných tradic, které mafiána mohly povyšovat nad obyčejného zločince. Přesto je spojuje snaha o vykreslení života jedné zločinecké postavy. Carcaterra ji v první polovině popsal výborně, v té druhé se věnuje důsledkům, které jsou natolik odlišné a kvůli nové postavě nezajímavé, že ji kazí nejen tímto výběrem, ale hlavně koncem, který je cítit na hony daleko.
První polovina knihy byla skvělá, opět silný příběh, vzbuzuje ve mne pocit, že autor toto prostředí dobře zná. Období, kdy z Angela je již stařík pro mne tak poutavé již nebylo, ale i tak se mi kniha moc líbila a je mi líto, že jich do češtiny nebylo přeloženo více.
Příběh pěkně plyne a hlavní protagonisty si čtenář rychle oblíbí. Kniha má ale i pár slabších částí a ke konci jsem se trochu ztrácel v návalu nových postav, které stejně za chvíli zemřeli. Přesto se ve výsledku jedná o povedenou četbu, která neurazí žádného fanouška žánru. Nečekejte od toho dalšího Kmotra a budete se stejně jako já královský bavit :).
Skvělá gangsterka, která rychle plyne, krásně se do ní začítá a nutí číst pořád dále a dále. Knížku dokonale vystihl v předchozím komentáři Izzy46. V jeho komentáři snad není věta, se kterou bych mohl nesouhlasit. Snad jen hodnocení dávám vyšší, protože se to dobře četlo.
První část je lepší, čtivější. Schopnosti malého Angela ve dvanácti nebo patnácti letech jsou přeceňované. Druhá část knížky dost kvalitativně klesá. Jak kdyby se auto neuměl vypořádat s tím, že Angelo je šedesátiletý gangster a potřeboval tam propašovat nového mladého desetiletého kluka, který postupně vše sleduje.
Pro pohodové čtení skvělé, ale klasice jako je Kmotr, to nesahá po kotníky.