Gargantua a Pantagruel
François Rabelais
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33674/bmid_gargantua-a-pantagruel-9zb-33674.jpg
4
66
66
Slavné renesanční dílo francouzského autora je v podobě burleskní epopeje života dvou obrů, Gargantuy a jeho syna Pantagruela, ostrou satirou soudobých poměrů. Román je rozdělen do pěti částí, věnovaných jednotlivým obdobím života autorových fantastických hrdinů. Skladba je záminkou k ostré, nelítostné kritice soudobých společenských nešvarů: scholastické výchovy mládeže, nestřídmého života církve, pokrytectví a zkorumpovanosti justice, sociálních poměrů i malicherných záminek, které jsou příčinami ničivých válek. Nejznámější Rabelaisovo dílo je dokladem jeho neobyčejně bohatého slovníku, nesoucího ještě známky středověku, ale zároveň již silně ovlivněného humanismem, a představuje dnes jeden z nejslavnějších titulů světového literárního dědictví. 01-087-68... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
La vie de Gargantua et de Pantagruel, 1564
více info...
Přidat komentář
Na stránkách rozhlasu Vltava jsem si poslechla velmi dobře namluvený první díl této série. Některé části mě bavily, některé znechucovaly. Seznamte se s patriarchálním humorem 16. století a posuďte sami, co tehdy sklidilo úspěch i odmítnutí.
Čteno po letech kvůli čtenářské výzvě. Milé, vtipné a v něčem i dost nadčasové.
Povedená satira na společenské poměry ve Francii 15. století - kritice není ušetřeno náboženství, školství, politika, justice ani sociální poměry soudobé společnosti. Souhlasím s názorem, že člověk zjistí, že je vše pořád stejné... Oceňuji také barvitý a květnatý jazyk, kterým je kniha napsána.
Asi tak. Je to několik století stará kniha. Autor neměl páru, co bude na začátku jednadvacátého století a nemohl tušit, že zhýčkaný čtenář neocení bohatou slovní zásobu a hutný sloh. Jen pro ty, kteří vědí, do čeho jdou.
Tak ne, prostě to nedám. Dával jsme knize šanci, ale nejde mi to a trápím se. Autor byl bezesporu velmi vzdělaný člověk, jeho všeobecný přehled z knihy vyloženě čiší, ale i přesto to nedám. Dost mi vadí vyjmenovávání názvu něčeho až do zblbnutí, skoro bych řekl, že to byla nějaká forma obsedantně-kompulzivní poruchy. No nevadí, třeba někdy až budu starší se ke knize vrátím. Nedočteno, nehodnoceno.
Tohle je kniha na celý život. Stále v ní bude co objevovat a stále bude důvod proč se k ní vracet. Už jen proto, že čas a nevzdělanost tolik zastřely porozumění mnoha místům v románu, které prostě bez dobového kontextu a určitého kulturního rozhledu nejde dost docenit.
A ještě dodatek pro studenty: budou se vám snažit klasiku znechutit. Nenechte se. Když je to klasika, je to opravdu skvělé čtení. A platí to i o tomto románu. Ostatně, kde jinde byste se mohli dočíst o tom, čím vším si lze vytřít řiť..?
In vino veritas aneb dobří obři parodují vše pomyslné. Je dobré číst literaturu našich předků, člověk pak zjistí, že lidé jsou stále stejní.
Rabelais mě svým dílem uchvátil a také svým slovníkem. Pro renesanci mám silnou slabost. Gargantua a Pantagruel je nádherné dílo!
Autorovy další knížky
| 1968 |  Gargantua a Pantagruel |
| 1962 | Gargantua a Pantagruel. Svazek 1, Kniha první až třetí |
| 2012 |  Pojednání o případném pití vína |
| 1962 | Gargantua a Pantagruel. Svazek 2, Kniha čtvrtá a pátá |
| 2022 | Pantagruel |
Kniha z nejpodivuhodnějších. Nejprve pohorší, naštve, vyvolá kroucení hlavou, zda je tam opravdu napsáno, co čtenář čte. Kdo v této fázi knihu neodloží, ale vytrvá, je bohatě odměněn zábavou, která asi nemá obdoby. Kolik vtipu, bizarností, absurdního humoru, surrealistických asociací, sprosťáren a hlubokých duchovních pravd je zde navršeno! A ve všem kraluje autor - vzdělaný, veselý, občas naštvaný, pohybující se v antické vzdělanosti a v současné vzdělanosti tak samozřejmě, až to vyvolává úžas. Kniha je natolik nepodobná čemukoli jinému, že se o ní špatně vypráví. Kdykoli se čtenář pokouší svým přátelům alespoň trošku zprostředkovat toto divuplné pojednání, vždy narazí na nechápavou reakci: A tohle je k něčemu? Tohle je klasické dílo? Tohle se dá číst? Inu, kdo nevstoupil do vody, nenaučí se nikdy plavat.
"Tak se bavte, drahouškové, a vesele dočtěte ostatní k prospěchu těla a ke zdraví ledvin. Ale slyšte, oslí hlavy, hrom vás sper, zapomenete-li mi připít na zdraví; a já vám hned všechno oplatím."
Proto dovolte, milí pijáci, připít mistru Františkovi: Ať mu je Hospodin milostiv! (Což nepochybně bude už jen za to, že tak důkladně rozvinul perikopu ze 2. kapitoly Janova evangelia. O ničem jiném - kromě trochy oplzlostí - totiž tento opus magnum není.)