Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény

19.02.2020

Po nadšení, které jsem si prožila nad románem Fyzika smutku, jsem si jenom s krátkým odstupem přečetla i tuto povídkovou knížku. Protože Gaustin, Gaustin, který se mihne oběma, mě eminentně zajímá.
Povídky jsou kratičké, v rozsahu půl až pět-šest stránek, navíc maličkého formátu, ale jsou velmi výrazné a svébytné. Za každou je možno tušit nějaký konkrétně prožitý iniciační impuls, ale u popisu prvního plánu spisovatel nezůstává. Vždycky vlastní malý příběh zarámuje něčím obecnějším, magičtějším, ironičtějším, filosofičtějším.
Kdybych uměla psát, chtěla bych to dělat právě takto.

04.05.2018

Moje první setkání s bulharskou literaturou bylo nadmíru uspokojivé. Knížka, která se vejde do větší kapsy, mě potěšila krátkými povídkami plnými nostalgie, jemného humoru, hříček a anekdot, špetkou folkloru, zamýšlením se nad pomíjivostí života. Dýchá z nich Bulharsko a Balkán, vzpomínky na dětství. Po dočtení si dál listuji touhle tenkou knížečkou a vracím se k různým odstavcům a povídkám, protože stojí za to si je připomenout. Hodně velkou pochvalu si zaslouží i překladatelka.

„Poprvé jsme viděli Eiffelovu věž jako suvenýr s malým pokojovým teploměrem, a proto se nám vtip o onom Bulharovi, co když narazil na skutečnou Eiffelovku, dlouho ji obcházel a hledal teploměr, nezdál až tak směšný.“