Gejša
Liza Dalby
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285781/mid_gejsa-fDb-285781.png
4
83
83
Liza Dalbyová, americká antropoložka specializující se na japonskou kulturu a vynikající spisovatelka, se jako první cizinka stala skutečnou Gejšou. V osmadvaceti letech vstoupila do společenství gejš v Kjótu, do tajemného uzavřeného světa žen, jejichž povoláním je bavit muže, do vzrušujícího světa tradic, půvabu, krásy a erotiky, pro Evropany odedávna opředeného tajemstvím a romantikou. Poznala líc i rub tohoto života a po návratu napsala strhující výpověď o této oblasti japonské kultury.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2001 , Ivo ŽeleznýOriginální název:
Geisha, 1999
více info...
Přidat komentář
Celkom zaujimava kniha o živote a tradiciach gejši v čase, keď sa autorka k nim na krátko pridala. Jediné čo mi prekážalo bola až priveľká miera subjektivizmu v určitých záležitostiach, zvlášť týkajúcich sa štvrti Gion. Akákoľvek zmienka o tejto štvrti gejš bola negatívna. A pritom sa vôbec nezdalo, že by autorka mala s touto štvrtou dosť skúseností, aby mohla vynášať takéto súdy.
Kniha je povětšinou deníkem americké antropoložky popisující situaci v Japonsku uprostřed sedmdesátých let minulého století. Na pozadí vlastních prožitků a zkušeností se seznamuje čtenář s pozicí gejš, jejich strukturami, cíli a zařazením gejš v minulosti, současnosti a odhaduje i jejich budoucnost. Vysvětluje fungování systému gejš ve vztahu k okolí, zejména vztahy v japonské společnosti k nim. Není to román - ani biografie autorky, podle mne je to souhrn zkušeností americké autorky během jejího pobytu v tomto prostředí.
Knihu jsem nedočetla, zbytečně dlouhé pasáže, pro mě nezajímavé téma. Na druhou stranu jsem si uvědomila, jak nelehké postavení mají gejši z dávných dob i v dnešní době.
Nemohu než souhlasit s tím, že tato celkem nenápadná kniha v sobě ukrývá skvost. Vědecká práce ženy, která se rozhodla věnovat se tématice gejš - ale co více - sama se nakonec gejšou stala. Rivalita mezi gejšami, tradice odhalené tak, aby je pochopil i ten, kdo v Japonsku nikdy nebyl, historie země i vhled do mentality lidí v Zemi vycházejícího slunce. To vše v jednom je Gejša.
Předem si neodpustím poznámku, že "toto není román". Čekala jsem totiž, snad pod dojmem A. Goldena, že bude zpracována tímto způsobem, ale zážitky se prolínají každou chvíli s historií. Není to jednohubka, spíš deníček s dizertačkou dohromady, ale je to slušně napsané, respektive přeložené.
Jako plus bych určitě uvedla to, že se člověk dozví mnoho detailů ze života a historie (vzhledem k roku vydání už toto trochu splývá) gejš. Pokud jste v Japonsku byli, pak ocenite dvojnasobne. I tak by se ale našlo pár otázek na gejši, na které sem nenašla odpověď ani tady.
A co mě hodně mrzelo, že autorka to pojala jako studii, ale sebe nepředstavila. Chybí obyčejná fotka (ještě, že máme ten net) a pribeh o tom, jak se z obyčejné holky ze střední třídy stala japanofilka. Co vystudovala, jak se dostala poprvé do Japonska k rodině. No a na to, že je tam mnoho etap přeskočeno je tam naopak příliš mnoho věcí zopakováno. Nejdříve fakta, pak až k rovině filozofické. A ta už je opravdu zbytečná.
Takže za mě hvězdičky 4, tu pátou si kniha vlastně nezaslouží.
dobrá knížka...protože mě celkem zajímá japonská kultura, film Gejša se mi také moc líbil, sehnala jsem si v rámci zájmu poznat život gejš více do hloubky dle hodnocení i tuto knížku.
Psáno z 1.ruky - autorka v rámci výzkumu život gejši sama vyzkoušela..Asi opravdu je to trošku jiné ve 20. století a když srovnáme počátky gejš před 300 lety..kromě informací o gejšách mě potěšilo, že se taky dozvíme více i o kimonu - sice je tomu věnována jen jedna kapitolka, ale naznačuje větší hloubku - to pak Lisa Dalby rozvinula více ve své další knížce. Také se celkem podrobně věuje výuce hudby a šamisenu - tradičnímu strunovému nástroji, na který sama jako gejša hrávala. Třeba to o specializaci gejš jsem do přečtení této knížky netušila (hudebnice, tanečnice....) Snaží se nahlížet do světa gejš nezaujatě jako antropoložka, zároveň ale nenásilně zprostředkovává své vlastní vjemy, zážitky, a život, kdy se z gejš stali její kamarádky i nová rodina. (zejména ke konci knihy, v pasážích o pouštění lampionů s okásan - připomínalo mi to rodinnou pohodu s matkou, či babičkou...bylo cítit teplo porozumění a domova)
styl jejího psaní mi ale tak úplně nesedl, možná to bylo překladem, protože formulace i stavba vět mi připomínala spíše angličtinu. Místy jsem měla také pocit ztráty konzistentnosti textu a přeskakování z tématu na jiné téma, pak se najednou vrátila....celkově ale doporučuji všem, co si chtějí rozšířit obzory v tomto směru. takže za mě pěkné 4 hvězdy.
Tuhle knihu jsem si koupila jen tak, kvůli obálce a tak, že jsem prostě "něco" potřebovala do autobusu, který mi jel cca za dvě minuty, tudíž si knihy mohu o to více vážit, neboť takovouto čirou náhodou se mi do rukou dostal učiněný skvost.
Čtení bylo fascinující díky tématu, o které jsem se vždy (více či méně povrchně) zajímala a styl, jakým čtenáře Liza Dalby nechává pronikat do tajemství onoho kouzelného světa, mi sedl zcela, bez debat. Není tam nic navíc, je to krásně přehledné a k tomu poučné.
Přiložené fotografie jsou velmi vítaným bonusem a paní Dalby téměř závidím její zážitek, nicméně jsem velmi vděčná za jeho zprostředkování.
Sice subjektivně, nicméně velmi zajímavě popsaný tajemný svět japonských gejš. Autorka ukazuje, že tato tradice, její vývoj, vše kolem tohoto světa květů a jív, není tak jednoduché a pouze "o tom" jak si většina lidí často myslí. Doporučuji k přečtení.
V knize mají vedle drobných příběhů, příhod a zábavných epizod velký prostor informace, a to nejen ty úzce zaměřené na japonský fenomén - gejši. Liza Dalby popisuje japonskou kulturu, jejíž jednou součástí jsou právě tyto umělkyně, seznámí nás s japonskými zvyklostmi, a vybere pro své čtenáře, z pohledu cizince, i některé zajímavé odlišnosti a zvláštnosti. Chvílemi jsem zapomínala, že nečtu naučnou knihu.
Autorka, antropoložka, vypraví své zážitky a předává své zkušenosti a získané informace z pobytu v exotické zemi velmi příjemnou formou. Dokáže zaujmout své čtenáře velmi poutavým popisem Japonska, jehož neodmyslitelnou součástí je svět květů a jív - čtvrti hanamači, čajovny, maiko a gejši, jejich taneční, hudební a konverzační umění.
Přestože málokterá (auto)biografie se stane mou oblíbenou, knize Lizy Dalbyové se to podařilo. Ráda si ji přečtu za čas znova.
Paradoxem je, že o Japonsku jsem se dozvěděla více od americké autorky autobiografie, než z nedávno čteného autobiografického díla japonské gejši. A ještě větším překvapením je, že z tohoto díla dýchá velmi pozitivní vztah, láska k Japonsku, narozdíl od knihy rodilé autorky.
Skvěle jsem si v takovéto osobní zkušenosti početla - přínosně to doplnilo a upřesnilo informace načerpané jinde. A je pravda, že by mne zajímala i ta autorčina disertace... :-)
Skvělá kniha. Krom objasnění života geish je možné i nahlédnout do prostředí Japonska a jeho vlastností, které autorka popisuje z vlastního pohledu. Jako zdroj informací můžu jen doporučit (stejně tak jako četbu na volné chvilky).
Skvělá kniha. Doplní hodně mezer, které nejspíš běžný čtenář o gejšách má a hodně jich doplnila i mě, ačkoliv jsem se měla v tomto směru za pokročilejší.
Prima čtení pro milovníky Japonska, ve kterém " poodhrnou závoj " tradičního života nám tak tajemných gejš a přiblíží nám kulturu a myšlení japonců.
Tuto knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o japonský fenomén gejš.
Liza Dalbyová se kvůli své diplomové práci na oboru antropologie vydala do Japonska, aby zde studovala skupinu, o níž chtěla psát - japonské gejši. Nakonec se jí ale naskytla pro cizince až neuvěřitelná možnost stát se jednou z nich a poznat tak jejich svět, utajený i před samotnými Japonci, zevnitř. Byť zde autorka občas nechá vykouknout subjektivní názory, které si v diplomové práci nemohla dovolit, daří se jí podat nám komplexní obraz ze života světa květů a jív.
Dočtete se zde, jak vlastně živnost gejš vznikla, jak se proměňovala v průběhu let, jaký byl rozdíl v životě gejši před válkou a po válce, a jak jsou na tom gejši v současnosti (70. léta). Přestože se zaměřuje hlavně na kjótské gejši, mezi nimiž žila, dočtete se i ženách z Tokia nebo z lázní Atami a zjistíte, že není gejša jako gejša. Zjistíte, jak na ně nahlížejí Japonci, jejich manželky nebo jak na sebe nahlížejí ony samy.
Rozhodně zajímavá a velmi čtivá kniha.
Gejša
Nádherné vyprávění ze světa gejš. Čtenář se v knize dočte spousty zajímavostí, jak ze světa gejš, tak i ze světa běžných Japonců. O jejich stylu života, ale i zvycích. Moc se mi líbilo, že bylo i vysvětleno, jaké styly kimon jsou, a jaké se nosí k jakým příležitostem. Autorka otvírá svět, který je mnohým naprosto neznámým a kniha působí velmi autenticky. Často to zní, jako naprostá pohoda, ale věřím, že tomu tak není a role gejši ve společnosti není ani trošku lehká. Ba naopak, velmi náročná.