Gejša
Arthur Golden
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84341/bmid_gejsa-xbO-84341.jpg
5
2444
2444
Příběh malé Čijo, která se má stát slavnou gejšou Sajuri, začíná v chudé japonské rybářské vesnici, kde Čijo do smrti své matky vyrůstala, a to ve velké chudobě. Když ji jako devítiletou prodají do Gionu, kjótské čtvrti gejš, dívenka rázem přijde o rodiče i starší sestru. Díky svému půvabu a nezvyklým šedomodrým očím se nestane obyčejnou prostitutkou, ale nastupuje nelehkou cestu k postavení profesionální gejši. Pro osamělé děvčátku z venkova je předválečné Kjóto s nádhernými čajovnami a divadly, úzkými postranními uličkami, zdobnými chrámy a příbytky umělců světem plným nástrah a nebezpečí. Zatímco se učí umění gejš - tanci a zpěvu, nošení kimona, složité úpravě líčení a účesu či svůdnému nalévání saké -, podstupuje zároveň nelítostný souboj se žárlivou starší gejšou Hacumomo, která ji zuřivě nenávidí. Čijo zvolna proniká do urputného soupeření o přízeň mužů a peníze, které z ní plynou - a tento boj se nezastaví před žádnou podlostí či intrikami. Když však Čijo překoná všechny překážky a stane se z ní gejša Sajuri, zradí ji vlastní srdce. Navzdory tomu, že v životě gejši není místo pro opravdový milostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdát se všeho, aby získala jediného muže, po němž kdy v životě zatoužila....... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 1999 , Ikar (ČR)Originální název:
Memoirs of a Geisha, 1997
více info...
Přidat komentář
Knižku som prečítala v origináli, angličtine, a nikdy by som originál nezmenila, ako vo filme, tak aj v knihe.
Knížka je moc pěkná. Čtivá, kvalitně napsaná, kvalitně přeložená. Čtení ke kávičce pro ženy pro chvilky pohody. I film je dobře udělaný. Ale knížka je detailnější. A ve filmu mě moc nezaujala herečka, která ztvárňovala Čijo. Já bych vybrala jinou herečku. Ale to je jen můj názor :o)
Miluji Tu knihu, miluji ten film, miluji ten děj :) Kniha s filmem se nedá sice srovnat, ale i tak byl film velmi kvalitně zpracován :) super :)
[092/11] Mezi knihou a filmem není téměř žádná odchylka v ději, ale na rozdíl od knihy se film snaží působit převážně dramaticky a diváka má přivést k slzám, což se u psané formy jednoduše říci nedá. Slabší povahy snad některé z pasáží mohou dojmout, ale i když se tak nestane, svou práci to dokáže odvézt i bez větších emočních výkyvů. Je to napsáno stylem vzpomínající staré ženy, která s někým sedí u stolku s čajem a o své minulosti sentimentálně hovoří.
(351) ,,Být oblíbená a mít skutečné přátele ochotné pomoci jsou dvě velmi rozdílné věci."
Trošku jsem se obávala, že kniha pojme daleko více emocí a daleko více popisů z války. Ne že by mi válečná literatura vadila, ale tady jsem neměla tu potřebu doprovodné téma prostředí přílišně zviditelňovat. Léta ve „vyhnanství“ z Gijonu jsou popsána dostatečně a i přes svoji strohost člověk má tu možnost pochopit útrapy, které přinesla válka s USA a tehdejší myšlení vůdců císařství.
(165) ,,Oči jsou nejvýmluvnější část ženina těla."
Konfrontace s Hacumomo splnily svůj účel a s potěšením jsem si uvědomila, že mi film čtení nedokázal pokazit. Sice jsem si nedokázala v jednotlivých rolích představit nikoho jiného než jejich živoucí představitele, ale i když všichni nejsou ani zdaleka Japonci, nijak moc mě to nezarmoutilo. Spíše naopak. I když se ve filmu nachází scény, které v knize nejsou a já je marně hledala, nejsem zklamána. A nejsem zklamaná ani z toho, že byl scénář opět sestříhán, protože to co v knize není, to opravdu ani nestojí za řeč. Snad jen, že ani skvělé ztvárnění hlavní hrdinky pomocí Ziyi Zhang nepomohlo hlouběji vstoupit divákovi do mysli malé Čijo. Většinu knihy totiž tvoří právě ty myšlenky osobní pohledy a názory, což se beze slov ztvárňuje opravdu těžko a pokud se vyloženě nesoustředíte na mimiku, nejspíše ani hloubku nepochopíte.
(109) Žijeme své životy jako voda, která stéká z kopce, stále stejným směrem, dokud nenarazíme na něco, co nás donutí hledat jinou cestu.
Jediné co mi vadilo, tak práce korektora. V první půlce knihy převládalo zapomínání na SE a v druhé zase vynechávání písmen a nebo podivné koncovky. Někdy opravdu nechápu, jak k takové chybě může dojít a navíc v takovém množství. Za co ti lidé jsou vlastně placení… ? … I když se to četlo opravdu dobře, docela i chápu, když to někoho příliš neosloví, protože je to ten druh literatury, kde se vlastně celou dobu nic moc neděje. A když se zrovna něco dít začne, není to napsáno nevkusně dramaticky, ale spíše realisticky a člověk docela dost dobře může i uvěřit, že se něco takového opravdu mohlo stát a že někdo takový život byl schopen prožít.
(234) Divila jsem se v duchu, jestli jsou muži opravdu tak zaslepeni krásou, že by považovali za nejvyšší čest svého života, kdyby jim bylo dovoleno žít s ďáblem, pokud by ten ďábel byl krásný.
Úžasná kniha !! Velmi jsem se bála jejího zfilmování, protože je napsaná tak perfektně detailně, že jsem netušila, jak toto nafilmovat. Kniha je kniha, ale film byl udělán naprosto perfektně - přestože tam samozřejmě nemůže být úplně všechno.
Doporučuji knihu i film, stojí za to.
Kniha má své nesporné kvality. Ukazuje nám svět, který je odlišný od toho našeho a dělá to skutečně dobře.
Opravdu velmi zajímavá kniha, která vás zavede do krásného Japonska ..
Všem můžu jedině doporučit ..
Knížka byla naprosto super. četla jsem ji asi před pěti lety a ještě teď si občas vzpomenu na situace z děje. Určitě doporučuji, ať už z důvodu pěkného čtení nebo poznání jiné kultury..
film se s knihou nedá absolutně srovnat.. obsahuje tak třetinu z obsahu.. přišlo mi, že byl takový hodně slepovaný..no prostě kniha je kniha..
Po přečtení téhle knížky na mě padla tíha, jako bych právě prožila jeden život. (Není to román, je to příběh a to je na tom až mrazivé.) Nechápu názor těch z vás, kteří tvrdí, že film byl lepší. Dovoluji si nesouhlasit. A to dost důrazně. Knížka je dokonalá. Kouzelná. S jazykem který má přesně ty krásné něžné japonské křivky a křehkosti, jenž mají vlastní smysl v jiném světě, než je ten náš Evropský. Celou knížkou vás provází ohromná naivita a krása. - Pro mě rozhodně srdcovka.