Generální zázrak
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94102/mid_generalni-zazrak-GVe-94102.png
4
116
116
Ačkoliv většina dostupných pramenů uvádí datum vzniku rok 1978, první vydání je datováno rokem 1977 v Severočeském nakladatelství v edici Nová próza. Něco se musí stát, a pak to opravdu bude generální zázrak, opakují si nahlas i potajmu, v skrytu duše hrdinové této knihy. 1. vydání
Přidat komentář
Příjemná oddechovka o mezilidských vztazích v Ústí, ale na můj vkus trochu moc schématická a opakující se.
Vynikající spisovatel! Daleko lépe, než například vyzdvihovaný Ivan Klíma v jeho Soudce z milosti, se mu podařilo v této knize vylíčit a hlavně vyjádřit absurditu 70. let v Československu. Párala dnes všichni připomínají jako nějakého erotomana a chlípníka, který po roce 1990 se angažoval v NEI iniciativách a provokoval otevřeným mluvením a psaním o sexu. Budiž. Ale tato kniha je literární skvost. A to nejen ve výstavbě situací a celkového děje, ale i jazyka. Má to v sobě až "havlovské" prvky opakování, redundance, násobení, bezčasí normalizace je skutečně vyjádřena v plné síle. Kdyby se dneska někdo chtěl do Párala dostat, začněte tuto knihou! Generální zážitek!
Páral je podle mě jeden z nejlepších českých autorů. Ne, není to určitě Tolstoj nebo Conrad, ale v českém prostředí trčí jako prostředníček, ukázaný směrem k řemeslným neumětelům. Myslím, že by se vešel - i když jen velmi těsně - do první top desítky našich literátů. Samotný Generální zázrak považuji za fantasticky propracované dílko a myslím si, že jeho comeback je jen otázkou času.
Našla jsem v knihovně tuhle Páralovku. Prolnutí několika životů, spolupracovníků a jejich osudy byly zajímavé a dalo by se říct, že se stále opakují. V jiné podobě, s jinými lidmi, ale stejné životní příběhy.
Nedávno jsem tuhle knížku po mnoha letech vytáhla z knihovny..a opět mě nezklamala...Přesto, že nepatřím ke generaci, o které se v ní píše, přesto mě znovu oslovila...mám ráda všechny Páralovy knihy a tahle je taková celkově pozapomenutá, přesto bych řekla, že možná nejlepší..Fenomenálně popsané mezilidské vztahy a touhy i život v tehdejší době, oproštěný od politických tlaků, které prostě asi většina lidí v jakékoliv době zase tolik neřeší...Kdybych si mohla vybrat, moc ráda bych v té době žila podobný život a myslím, že bez všech technologických vymožeností by to byl dost možná život šťastnější.. Za mě plný počet hvězdiček a doporučuji...
Napříč staletími, lidské touhy zůstávají stejné... a i to, co s lidmi udělá jejich naplnění. Nestárnoucí kniha.
Nadčasová vztahovka. Ani za těch 30 let jsme se ve vztazích moc neposunuli. A to i přes možnosti, které nová doba přináší. Při čtení mne až mrazilo.
Páral byl autor, po kterém lidé ve své době šíleli. Komické bylo, že si občas pletli Hrabala a Párala, protože bylo strašně in znát "posledního" Párala. A Hrabala vlastně taky. Jenže mezi těma dvěma je poněkud rozdíl. Hrabal je originální pokaždé, nadčasový a zajímavý už škálou témat i množstvím osob. Myslím, že ale nemá smysl tyhle dva srovnávat. Je to plus minus stejné, jako srovnávat Párala třeba s Čapkem. Zpětně bych ale řekl, že Páral byl vlastně předchůdcem Viewegha. Jeho romány se nějak tak opakují pořád dokola, jeho hrdinové žijí ve stereotypu a v tomto případě sní o změně a "zázraku", ale - jako ve všech Páralových románech se poslušně vrací do oněch zažitých stereotypů. Za socialismu se tehdejší intoši opájeli oním "fantastickým" popisem monotónnosti (celkem zajímavě a originálně předvedeném v Páralově Soukromé vichřici, kde je ovšem film lepší než vlastní kniha, na jejímž základě byl natočen), jenže nic víc už pak dál Páral nedokázal. A to ani v této knize, po které jsem svého času sáhnul, protože jsme nebyl dostatečně poučen Mladým mužem a bílou velrybou. S Vieweghem má Páral společnou i rozsáhlou filmografii, nicméně opět platí, že kromě Soukromé vichřice už nic nestojí za víc, než opusy jeho dnešního kolegy. Jediné, co je na jeho knihách cenné, je, že ukazuje zcela bez obalu, jak se žilo za pozdního socialismu a že ta dnešní "konzumní" společnost na tu z doby utáhnutého režimu a pokřivené doby nemá ani náhodou. A to jsem si zatraceně dobře vědom všech těch chyb, nedostatků a možná až i zločinů (nemyslím vysloveně kriminálních) toho, co se odehrálo po roce 1989. Ale - tahle kniha mně zklamala. Stejně jako oslavovaný Mladý muž, který šel v roce svého vydání z ruky do ruky a kupoval se pod pultem. I to bylo součástí onoho Páralova světa. Díky bohu, že je už pryč.
Román o naději, o čekání na zázrak, který, stejně jako štěstí, buď vůbec nepřichází, nebo si ho uvědomíme teprve ve chvíli, kdy ho prošvihneme. Milostný a životní propletenec osmi lidí, které osud vede z jedné náruče do druhé a smýká s nimi ve stavu věčného hledání, toužení, odmítání a ztrát. Jako by nebylo dost problémů ve vnějším světě, ještě si každý z nich vytváří svůj vlastní balvan, který s sebou bezmocně vláčí ze vztahu do vztahu.
Co dodat - Páral ve své vrcholné formě.
Další z knih, ke které jsem se dostal jen díky čtenářské výzvě. Hledal jsem své jméno a našel. No nakonec jsem se za své jméno i trochu styděl. Ale to je jiný příběh.
Nejdříve mě příběh tolik nechytnul, přeci jen dílo je to obsáhlé a máte neustále pocit, že se točí jen v kruhu, zamilovat, ublížit, odmilovat - zamilovat, ublížit, odmilovat... mění se jen jména. Životní cyklus je stále tentýž. Jenže k závěru knihy se začala atmosféra přiostřovat a už šlo opravdu o krk. Nakonec nechyběla ani krev. Páral naprosto přesně a pravdivě tne kudlu tam, kde naší společnost opravdu tlačí bota. Všichni chceme jen brát, málokdo dokáže dávat bez "podmínek". Jsme sobci a tupci a láskou pohrdáme lehce a beze studu. Ale tenhle generální zázrak je největší věc na světě a zaslouží si, abychom kvůli němu potlačili své ego.
Poselství knihy je podle mě jasné. A nejlépe ho vystihují poslední slova knihy: "Když se rozdáváme a pak zjistíme, že někdy třeba házíme perly i sviním, neděje se nic tak hrozného, protože tím rozdáváním nás neubývá, nýbrž naopak."
Propletenec partnerských vztahů a klopotné hledání zázraku lásky, to vše v 70tých letech a převážně v Ústí nad Labem. Vyprávění se odvíjí v ironickém až sarkastickém tónu, kromě popisu přírodních scenérií, které jsou neobyčejně poetické a působivé. Dobové reálie (nejen cenové) si ještě pamatuji.
Osudy osmi lidí, jejich samostatné životy, které se ale proplétají. Milování, láska, starosti, všednost, mimořádnost, nevěry, zrady, odchody a návraty. ...
Ivanka a Leoš, Petr a Emka , Marián a Jorga, Darina a Anek ...
Tahle knížka mě nutí hodně přemýšlet. Děj se odehrává pár let před mým narozením a já přemýšlím, jestli se tak opravdu žilo, jak píše v komentáři jprst. Problémy, které řeší Páralovi hrdinové jsou prostě lidské, takže se objevují v každé době, ale v Generálním zázraku cítím vliv doby, která nepřála nějakému většímu rozletu - dneska bychom možná řekli rozvoji osobnosti a naplnění snů.
Už mne tak neoslovuje jako v 80, 90 letech, ale díky tomu mi to připomíná to objevné nadšení (i splín a beznaděj) které jsem zažíval v jeho knihách.
Klasická Páralovka s jeho originálním, zvláštním a úžasným používáním či spíše nepoužíváním sloves. Tento spisovatel přečten spíše náhodou a už u něho zakotveno. Plejádu svých hrdinů opět prosmýká veškerým bahnem ústeckým i celorepublikovým, a to hlavně tím morálním a citovým. A které z nich z něj nechá opět vylézt se vždycky těším celou knížku až na samý konec.
páralovy knihy mám moc ráda, je to už sice místy tak trochu retro, ale je v nich trochu psychologie... celkově to je o lidech a jejich motivech jednání. baví mně to od něj. na gymnáziu v devadesátkách jsem o jeho knihách psala ročníkovou práci :) a jeho tvorba mi tehdy přišla dost erotická
Štítky knihy
nevěra česká literatura socialismus milostné vztahy stereotypy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Vladimír Páral byl ve své době jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů. Jako studentka jsem se zúčastnila i jedné jeho přednášky, a nedokážu se ubránit přesvědčení, že pan Páral byl bohém a spousta jeho knižních hrdinů má jisté autobiografické rysy. Doba se samozřejmě změnila, ale Páralovy knihy se dají číst stále.