Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320365/bmid_genialni-pritelkyne-ls5-320365.jpg
4
2035
2035
Geniální přítelkyně série
1. díl >
Román Geniální přítelkyně je prvním dílem stejnojmenné tetralogie, která už uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky (poslední díl byl mj. nominován na italskou cenu Strega a dostal se mezi šestici kandidátů na The Man Booker International Prize). Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), 50.léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku 60.let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
L'amica geniale, 2011
více info...
Přidat komentář
Náhled na dospívání dvou nejlepších kamarádek, do jehož čtení jsem se zpočátku nemohla začíst, ale postupně mě život v neapolské periferii vtáhl do děje a už se moc těším na další díl.
V mnohých situacích se člověk najde, ukazuje to jak pěkné chvíle, tak i momenty překvapení a zjištění, že někdy i zdánlivým přátelům se nedá věřit. Prostě láska, zrada, nenávist, radost a smích, mělo to všechno.
Ačkoliv jsem se na prvních stránkách musela do čtení stále nutit, postavy mi přišly hloupé a nereálné, svět o němž vyprávěly na hony vzdálený, nakonec jsem knize přece jen propadla. Po oproštění se od počáteční nevole jsem si začala všímat krásy tvůrčího textu i umění popisu a vystižení vztahů, psychologických stránek postav a dočista jsem se zamilovala. Další díly čekají a já se nemůžu dočkat, jak se bude příběh dále vyvíjet.
Kedysi dávno som počula úryvok z tejto knihy na Noci literatúry v BA a hneď som si ju musela kúpiť aj s ďalšími pokračovaniami. No keďže knihy ešte nevyšli všetky, vždy som ich čítanie odložila na leto, na prázdniny, na vianoce, na potom. A asi som aj dobre urobila. Musela som dozrieť na túto náročnú knihu, ktorá nemá taký náročný dej a číta sa ľahko, ale medzi riadkami sú silné emócie a pre mňa veľmi nepochopiteľné pristeľstvo s vzťahy. Neapol, chudobná štvrť, detstvo, pravidlá a kolobeh života, fikcia dievčat a realita biedy. Toto všetko vo Ferrante nájdete a ja som sa do nej zamilovala.
Celá kniha byla taková divná. Příběh byl zajímavý a četl se sám. Ale styl mi přišel nemastný neslaný, postavy by občas měly navštívit nemocnici s bílými pokoji a jestli tohle měl být příklad přátelství, tak to bych radši byla sama...
Pro mě zvláštní kniha. Na jednu stranu se hezky četla, na druhou stranu mi místy přišla rozvleklá. Pokud se dá tomu vztahu mezi dívkami říkat přátelství, pak já bych tedy v takovém přátelství být nechtěla.
(SPOILER)
Nádherné, sluníčkové ráno... Citace: "Přítel je ten, kdo zná melodii tvého srdce, kterou přezpívá , když ji zapomeneš " Albert Einstein
Jakpak je v neapolské periférii? Jako kdekoli na světě, mám-li přítelkyni - přítele. Před očima mi poskakují prožitky kamarádek a ty zpřítomňují mé vlastní ...
Geniální v tomto příběhu je autorka. S láskou a pochopením nastavuje zrcadlo: podívej člověče, tohle jsi ty... Vidím nejen slabosti, pochybení, bolesti, starosti, ale i obdiv, důvěru a víru..., to je odrazem skutečnosti.
Během čtení jsem v duchu polemizovala s názvem. „Geniální přítelkyně“ – ne. Geniální není ani Elena, ani Lila. „Zvláštní kamarádka“ – možná. Připomínalo mi to rané romány Maria Puza, kde nešlo jen o příběh jedné nebo několika hlavních postav, ale celého jejich malého světa. V tomto případě jde o část neapolské čtvrti se spoustou malých lidí. A jako je jednooký mezi slepými králem, Elena a Lila mezi nimi vynikají. Ne genialitou, ale odlišností. Zpočátku jsem byla nadšená a kniha mě docela pohltila, u dalšího dílu jsem ale už nepolemizovala s názvem, ale s dějem, který začal být úmorný. Jakkoli je Ferrante obratná vypravěčka, když vám jsou všechny postavy nesympatické, po čase s nimi přestanete chtít trávit čas, natož 400 stránek. Druhý díl jsem po dvou třetinách odložila (i když kapitoly, kde nevystupuje Nino a jeho monumentální ego nebyly zlé).
Vážně nevím. Na jednu stranu se to četlo hezky, na druhou stranu je to plné deprese a zoufalství. Táhne se tím prach a bída Itálie 50. let - všichni ve čtvrti se znají, ale vlastně se nasnáší (i členové jedné rodiny) a chtějí se před ostatními naparovat. Nemají problém se zmlátit, urazit, nebo i zabít, pokud na to přijde. Tenhle typ vztahů mi vadí a já nemám sebemenší motivaci číst další díly.
Tahle kniha mě příliš neoslovila. Špatně se mi četla. Dočítala jsem jen, abych zjistila pointu příběhu a tu jsem se nedozvěděla, protože je to první kniha z řady.
Jediné, co se mi líbilo byla část, kdy je hlavní hrdinka u moře. Druhý díl již číst nebudu :(
"Přátelství" dívek mi připadalo dost patologické. V několika momentech mi z toho běhal mráz po zádech. Nedočetla jsem.
Zkoušela jsem dvakrát se začíst. Nejde mi to. Tak jsem zkusila TV seriál. To je trochu lepší, ale i tak za mě nic moc. Lila je nevychovaný uragán a Lena pomalá, unylá. Škoda, ale palec dolů.
Trochu trvalo než jsem se do příběhu dostal, nicméně postupně se to začalo vylepšovat až jsme se dostali do bodu, kdy kniha byla přečtená bez nijakých problémů. Ke konci se příběh už trochu táhne, ale mluvím o pár desítkách stránek. A opět je toto jedna z těch knih, která nenese nijaké moudrosloví pro svět ani poučení. Je to život. A to stačilo.
Ze začátku jsem měla problém si zvyknout na styl “vyprávění”, chyběly mi dialogy. Nakonec to ale nebylo špatné, člověk si zvykne. Děj ve mě v první půlce nevyvolal to, co u knih miluji, a to nutnost číst další a další stránku. I to se však druhou polovinou knihy změnilo. V závěru knihy už jsem byla do postav dvou kamarádek naprosto zamilovaná a těším se až si přečtu další díl. Také zvažuji shlédnout seriál natočený na náměty knihy.
Ač se snažím vždy nejprve vyhledat knihu před filmem/seriálem, v tomto případě jsem udělala výjimku. Nejprve jsem skoukla tři řady odvysílané natočené podle tří prvních knih. Románová tetralogie Geniální přítelkyně vyvolala neuvěřitelnou vlnu zájmu o italskou literaturu.Bohužel jsem se ke knize dostala až nyní, po více než pěti letech, co se první díl objevil na pultech českých knihkupectví. Pozdě, ale naštěstí přece. Geniální přítelkyně je podle mě přesně ten tip literatury, který patří do povinné četby. Už od první stránky je čtenáři jasné, že nečte žádnou béčkovou literaturu, žádný medový příběh, nýbrž náročnou literaturu, u které je opravdu potřeba soustředění a pomalé čtení. Příběh vypráví sama Elena zvaná Lenu, které na začátku příběhu je kolem šedesáti let. Po pár stránkách se Lenu rozhodne začít vyprávět příběh jejího přátelství s Lilou a čtenář se tak ocitá v padesátých letech minulého století v Neapoli, která po válce žije v opravdu nuzných podmínkách. Kromě chudoby, nevzdělanosti, špíny ve čtvrti převládá hodně násilí a mafie. Lidé jsou chudí a ani ve snu je nenapadne, že by mohli ze čtvrti odejít a najít své štěstí jinde. A právě tehdy nacházíme dvě školačky navštěvující první třídu. Blonďatou a andělsky vzezřenou Lenu a tmavovlasou, zlobivou Lilu. Obě dívky jsou nesmírně chytré. Tak začíná v podstatě rivalita mezi dvěma dívkami, které se snaží vždy jedna druhou dohnat. Pro každou z nich je ta druhá geniální a právě ta, co si myslí, že ta druhá je lepší, je rozhodnutá ji dohnat. S Lilou a Lenu poznáváme podstatné události jejich dětství a postupně je necháváme dospívat.
Nejen tahle kniha, ale i celá tetralogie je pro mě neskutečně hlubokým zážitkem o nahlédnutí do nitra lidské duše. Silně autentické a emoční.
I když styl psaní autorky je hodně podrobný, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, prostě chcete stále vědět, jak se to bude dál vyvíjet. Těším se na další díl.
Co k tomu napsat. První polovina knížky se mi četla extrémně náročně. Děj se vlekl, ve jménech jsem se kompletně ztratila asi po prvních deseti stranách a nepomohla mi ani nápověda na začátku knihy (ono co si budeme povídat, jména Gino/Rino/Nino, Alfredo/Alsonfo/Antonio/Achille jsou pro ne-Italy poměrně snadno zaměnitelná). V půlce jsem knihu s nechutí odložila a navracelo se mi k ní těžko. Nicméně druhá část, především ta, kde hlavní představitelky vstoupí do puberty, začala být v mých očích mnohem zajímavější. A i když se mnou možná nebude většina komentujících souhlasit, vztah mezi Elenou a Lily mě bavil. Jistě, jejich vztah nelze označit jako idylické přátelství, nicméně už od prvního setkání se obě děvčata navzájem svou soupeřivostí úžasně motivovala. Myslím si, že v našem ženském světě nejsou takováto „přátelství“ ničím neobvyklým, takže oceňuji, že se autorka rozhodla toto téma vynést na světlo. Vsazení příběhu do prostředí hlučné, špinavé Neapole padesátých let už byla jen taková třešnička na dortu, která z Geniálních přítelkyň činí dílo, jež rozhodně není stejné jako ostatní. Zůstávám ovšem na vážkách, jestli se pustit do zbylých dílů hned, nebo si dát od neapolských kamarádek na chvíli pauzu…
Štítky knihy
přátelství, kamarádství italská literatura chudoba, bída Neapol ságy kamarádky zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2020 |  Prolhaný život dospělých |
| 2018 | Tíživá láska |
Dost dobré, téma knihy mě velmi oslovilo! Hrdinka, inteligentní a pilná dívka, úspěšná ve školách, přesto téměř nemá šanci vymanit se ze vzorců a prostředí, v němž vyrůstá: ze světa společenské spodiny, "plebsu". Nemá kde vzít vzor, a tak se upíná ke kamarádce, své vrstevnici. A ta, ač mimořádná v mnoha ohledech, ale nemá to štěstí, že by mohla také studovat, do toho padá v přímém přenosu. Do čeho? Do strnulé, uzavřené a nenávistné společnosti, kde nade vše je rodinná čest, kde se úspěch poměřuje velikostí živnosti, kde se sebemenší konflikt řeší pěstmi, kde život žen ovládají machisté, otcové a bratři. Míval jsem nostalgii po dobách, kdy byl svět uspořádán "klasicky", ale pokud to vypadalo takhle, tak jsem rád, že mě to nepotkalo.
Dále moc oceňuju věrohodné zachycení myšlení dětí, to magično a dětské omyly - třeba to, jak Lenú vycítí fluidum dona Achilla, kterým je prostoupena jejich čtvrť, nebo že šmelina = brašna dona Achilla;-), a svět dospívajících, kteří řeší kdo s kým, co si vzít na sebe, kam jít tancovat, a do toho na pozadí běží starosti se školou... Chvílemi mě to věčné hrabání se v citech a vztazích otravovalo, než jsem si uvědomil, že jsem v patnácti fungoval úplně stejně;-)
Co bych vytkl: strašně moc jmen a postav, pro mě bez tváří. Kluci jménem Rino, Gino, Pino, Nino - nikdo po mě nemůže chtít, abych se v tomhle vyznal;-) A pak to přece jen bylo dost ukecané, a posledních X stránek, kdy se pořád jen řeší příprava svatby, mě dorazily tak, že po dalších dílech knihy spíš nesáhnu.