Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320365/bmid_genialni-pritelkyne-ls5-320365.jpg
4
1994
1994
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
1. díl >
Román Geniální přítelkyně je prvním dílem stejnojmenné tetralogie, která už uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky (poslední díl byl mj. nominován na italskou cenu Strega a dostal se mezi šestici kandidátů na The Man Booker International Prize). Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), 50.léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku 60.let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
L'amica geniale, 2011
více info...
Přidat komentář
„Umyla jsem ji pomalými a pečlivými pohyby, nejdřív jsem ji nechala skrčenou v nádobě, pak jsem ji požádala, aby vstala, a doteď slyším zvuk kapající vody a zůstal ve mně pocit, že měď té kádě má podobnou konzistenci jako Lilino tělo, že je hladká, pevná, klidná. V hlavě jsem měla zmatené pocity a myšlenky: mám ji obejmout, plakat spolu s ní, políbit ji, zatahat ji za vlasy, smát se, předstírat sexuální zkušenosti a poučovat ji světaznalým tónem, odehnat ji slovy zrovna ve chvíli největší blízkosti. Nakonec mi ale zůstala jen nepřátelská myšlenka, že ji tady drhnu od hlavy až k patě, brzy ráno, jen aby ji Stefano v noci pošpinil. Představila jsem si ji nahou jako v téhle chvíli, v posteli v novém bytě, jak se tiskne k manželovi, zatímco vlak rachotí pod jejich okny a jeho divoké tělo do ní proniká nesmlouvavým pohybem, jako korkový špunt zatlačený dlaní do hrdla láhve od vína. A najednou se mi zdálo, že jediný lék na bolest, kterou jsem cítila a kterou ještě ucítím, je najít dostatečně odlehlý koutek, kde by mi Antonio ve stejnou chvíli udělal úplně to samé.“
--
Některé knihy ve vás zůstanou po zbytek života, i když jste je četli jen jednou. Jejich hrdinové k vám vstoupí tak živě, že když dobrodružství končí, prožíváte poslední stránku jako regulérní zklamání z lásky nebo odloučení od drahého přítele. Ta prázdnota je totiž skutečná, i když si uvědomujete, že jde jen o knihu. Protože ty emoce jsou tam a jsou skutečné.
Tak tahle mezi takové knihy nepatří.
Ale vlastně vůbec není špatná, i když jsem čekal větší pecku. Má vlastně takovou svoji zvláštní literární kvalitu, přestože se podle mě nedrží žádného způsobu poutavého psaní; je chaoticky postavená, polovina stran i postav je navíc, hlavní hrdinka je v lepším případě hanebná, v horším nudná, ale kupodivu jsem se nenudil a asi rozumím, proč je to „a book people talk about“. Ten příběh jednoho dětství na neapolském předměstí, ve světě chudoby, násilí a mužské dominance, je totiž silný a hodně osobní.
V každém případě na letošní žebřík patří, třebaže na jeho nejnižší příčky. Jen ty další díly si už nejspíš nepřečtu a nedozvím se, která z nich je ta geniální přítelkyně.
Ukázky jsou z překladu Alice Flemrové.
--
„«Buď je Duch svatý ten nejdůležitější a ti druzí dva jsou jeho způsob bytí, nebo nechápu, jakou má funkci.» Vzpomínám si, že Lila se zrovna chystala se Stefanem ven, šli někam do centra do kina s Pinucciou, Rinem a Alfonsem. Dívala jsem se, jak si obléká novou sukni, nové sáčko, a už byla celá jiná, ani kotníky už neměla tak rovné. Přesto jsem viděla, že se jí zúžily oči, jako když se kdysi snažila polapit něco prchavého. Řekla v dialektu: «Ty ještě ztrácíš čas s takovejma věcma, Lenù? Vznášíme se nad ohnivou koulí. Část, která se ochladila, pluje na lávě. My na tý části stavíme domy, mosty, ulice. Láva občas vychrstne z Vesuvu, nebo způsobí zemětřesení, který všecko zničí. Všude jsou mikroby, ze kterejch onemocníš a umřeš. Jsou války. Kolem je bída, která nám všem otravuje duši. Každou vteřinu se může stát něco, co ti způsobí takový utrpení, že nebudeš mít ani dost slz. A co ty děláš? Teologickej kurz, na kterým se snažíš pochopit, co je to Duch svatý? Nech to plavat, svět vymyslel ďábel, žádnej Otec, Syn ani Duch svatý. Chceš vidět perlovej náhrdelník, co mi dal Stefano?»“
Četlo se velmi dobře, všechny knihy tak nějak plynuly v čase. Velmi krásné popisy, Itálii miluji, takže jsem byla nadšená. Někdy mi chyběly detailní sondy do psychologických rysů některých postav, ale to byl jen detail, alespoň jsem si mohla něco domýšlet dle svého. Krásné čtení!
Je to skvělé, všechny 4 díly!! Přečteno jedním dechem. Itálie, Neapol, celej jeden život, přátelství mezi ženami, lásky a zklamání, je to hluboké a je to napínavé.
Uff-to byl teda boj. Vydržela jsem až do konce a stránku za stránkou jsem čekala, ze konečně pochopím, o čem to vlastně cele je. Bohužel TO zásadní nepřišlo. Takže marne přemýšlím, co tím chtěla autorka ( pokud to tedy není autor, protože dodnes nikdo přesně neví, kdo Elena Ferrante vlastně je) říct.
Příběh začíná popisem dětství Lily a Lenu, které vyrůstají v komunitě špinavého předměstí Neapole minulého století.
Příběh je líčen dost osobitým způsobem, s velmi malým množstvím přímé řeči.
Pokud čtenář začne věřit, ze to, co dvě vyrůstající hrdinky spojuje je přátelství, tak mu nasledujici stránky tuto víru rozmetaji vniveč. A takto je to se vším - s láskou, uctou, rodinnou soudržností, sociální hierarchií, mocí. Jakmile uveříte, ze toto je fakt, tak po pár stránkách se vaše víra rozplyne. Celou dobu jsem si myslela ze označení Geniální přítelkyně - patří Lily a ona je to Lenu.
Je tu spousta nevyřčeného a to, co řečeno bylo, je za chvilku úplně jinak, než bylo původně.
Pokud mi tato kniha něco připomíná, tak Coppolova Kmotra. Toho jsem naposledy zvládla v rámci filmového festivalu do poloviny a druhou půlku jsem přečkala v předsálí kina. ( Aniž si toho tedy muj doprovod - uchvácený filmem- všiml)
Knihu mi doporučil kolega. Jemu ji vychválila jistá pražská lekarnice. Proto ji daroval k Vánocům své sestře do Klatov. Té se taky líbila. Tak jsem naznala, ze i pro mě,na severní Moravě, to musí byt tutovka. A ono ne. Bude to asi krajovou odlišností. Až ho příště uvidím, tak se zeptam, jak to má sestra a lekarnice s Kmotrem?
U této knížky je pro mnoho čtenářů důležité vytrvat. I já jsem byla zpočátku rozpačitá, jak příběh/nepříběh uchopit. Druhá část už se pro mě trošku víc vyloupla a jednotlivé postavy vystoupily, zatímco dějová linka do sebe naopak zapadla. Odměnou mi bylo nadšení z dalších dílů, kde už odpadlo "seznamování" a děj plynul mnohem svižněji a zajímavě.
Přečetla jsem, ale v dalších dílech pokračovat nebudu - příběh veskrze žádný a u postav je mi tak nějak jedno, co s nimi bude dál. Navíc se dá tušit, že se nic převratného stejně nestane, že se i v dalších knihách budeme pořád točit dokolečka a "pitvat" menší či větší křivdy, pomluvy, hádky a řešit, kdo se dřív vdal a kdo si mohl dovolit koupit dražší auto, byt, hadříky a proč, jestli na to vzal šmelinou nebo lichvářstvím...
Audiokniha.
S touto knižkou sme sa dlhšiu dobu obchádzali, ale to následné stretnutie bolo fenomenálne.
Príbeh z 50-tych rokov 20. storočia z chudinskej štvrti Neapola. Príbeh dvoch dievčat - Eleny a Lily. Spája ich vrúcne priateľstvo, no pod povrchom ich vzájomnej náklonnosti sa skrýva niečo temné. Súťaživosť, súperenie, ktoré ženie ich osud vpred.
Ktorej z nich sa podarí vymaniť zo spárov "zlej štvrte"? Ktorá to dotiahne v živote ďalej?
Nesmierne pútavý, mnohovrstevný román Vás vtiahne do ošarpaných uličiek Neapola a už nepustí.
Autorka píše krásne (a moc by ma zaujímalo, kto to je).
Pokračovanie príbehu si rozhodne nedám ujsť.
Velmi dlouho jsem se prokousávala touhle knihou. Námět je moc hezký, prostředí je zajímavé, ale děj mě bohužel vůbec nevtáhl. Trvalo mi, než jsem si zapamatovala jednotlivé postavy, kterých je opravdu hodně, Lenu ani Lili mi nebyly sympatické a většinu knihy jsem měla pocit, že se vlastně nic neděje. Zatím si nejsem jistá jestli budu v této sérii pokračovat.
Kniha vtiahne, to je pravda. Až šokujúci obraz drsnej chudoby Neapola 40. a 50.rokov atd... tvrdosti Talianov pripomína miestami obraz cigánskeho geta, miestami červenú knižnicu. Hm. Ale mne Pani Ferrante nesedí, po tretej časti mi to jej sebabičovanie a nariekanie nad vlastnou nechápavosťou už liezlo na nervy Tak aby som nespojlovala, celá séria má miesto v svetovej literatúre, ale šťastie, že natočili seriál, lebo ehm, človek to druhýkrát do ruky už nechytí. Seriál bol dôstojnou bodkou .
Před delším časem sem viděla seriál a pak jsem si po pár letech vzpoměla, že mám zrovna čas na knihu. Musím uznat že sem byla překvapená, jak rychle mě kniha vtáhla a jak mě vlastně velmi bavila. Střes světa malé čtvrti a malosti s velkým světem. Popis scény na Lilině svatbě byl přímo uchvatný.. Atmosféra knihy člověka úplně vtáhne.
Baví mě téma, příběh dvou děvčat, které jsou každá jiná. Lila mě svým způsobem místy hrozně rozčilovala a to především jejím náhlým chladem asi rozumím co za ní Lenu táhlo, ale zpětně mě ta dívka velmi štvala. Doporučuju všem, který mají rádi vztahový drama. Navíc popis Neapole v 50 letech je vynikající.
Tohle se mi opravdu moc líbilo, zhltla jsem to najednou. Román je psán neuvěřitelně čtivou formou, takhle dobře čtivý narativ jsem už dlouho nedržela v rukou. Chápu název a velmi s ním souhlasím. Hrozně moc si celý život přeju být jako Lila, i když jsem spíš jako Elena, ve všem, až je to děsivé. Ta její neustávající cesta za úspěchem, který prostě nikdy nepřišel natrvalo, ani pocit vlastního naplnění, což je ovšem typické pro obě hrdinky. Ať dělají, co dělají nikdy to není dost, ať už v porovnání se sebou samou, nebo se svou geniální přítelkyní. Rozhodně potřebuji pokračování ať už ve formě druhého dílu, nebo shlédnutí seriálu. Autorka opravdu umí. Fascinovalo mě, jak uměla s odstupem vše popsat, slovy přesně vystihnout, ale stejně z textu čišela ta dětská, později mladická, naivita a nerozvážnost. I když bychom mohli říct, že se toho v knize zase tolik neděje, čtenář se rozhodně nenudí a já knihu nechtěla za žádnou cenu odložit. Nejde o nějaké přesně vykalkulované napětí, ale čtení této knihy je zkrátka od začátku do konce velmi příjemný zážitek.
Pro mě okouzlující román. Autorka má opravdu úžasný talent, tak dobře jsem si už dlouho nepočetla. Přitom téma knihy není nijak výjimečné, prostě dětství a zrání děvčat z Neapole. Ale jak se to dá zpracovat, to bere dech. Je z toho cítit tolik skutečného lidského života. Úplně v hloubce se mě dotkla ta podstata kamarádství, společné neplechy a prožitky, které zažije člověk venku jen s tou pravou kamarádkou. V knize je také zachycen mentální vývoj, kterým projde mladý člověk a jeho priority se mění: je to škola nebo práce nebo co nejvyšší vzdělání nebo se dobře vdát? Je toho tam hodně a je to pravdivější než život, je to umění.
(SPOILER)
Ženské přátelství je obecně velmi křehká věc. Obzvlášť v Itálii. Obzvlášť v periferní čtvrti Neapole.
Je až neskutečné, jak se umí autorka vcítit do mladých ztracených žen. Jejich rodina jim dává určitý rámec toho, jak by měl život vypadat. Jak však postupně rostou a vnímají svět kolem sebe, zjišťují, že může být život i něčím jiným než tím, co znají jejich rodiče.
Kniha je první knihou z tetralogie. Četla jsem všechny a viděla i seriálové zpracování. Je to prostě silný příběh. Vyžaduje ale trpělivost a vnímání často, na první pohled, roztahaných pasáží. Všechno do sebe zapadá. Každý obsáhlý popis a vykreslená charakteristika postavy má svůj smysl.
Četla jsem i ostatní díla autorky a její cit pro detail a lásku k Itálii i italskému lidu najdeme v každé z nich. Rozhodně se k celé tetralogii budu brzy vracet.
Audiokniha
Těšila jsem se na nevšední zážitek, ale nějak jsem nepropadla tomu kouzlu, co zapůsobilo na čtenáře, kteří knize udělili plný počet hvězd a nadšené komentáře. Přišlo mi to takové rozvleklé, místy nezáživně natahované, skoro jako televizní telenovela. Nevím, zda bych vydržela u knihy, kdybych ji četla. Poslouchat jako kulisu u nějaké nenáročné činnosti mě to ale docela bavilo. Takže zřejmě půjdu i do dalších dílů v audioverzi.
První kniha úžasné tetralogie. Baví mě sledovat kontrast mezi tím, jak se hlavní hrdinka brodí svým aktuálním životem/dějem, a nadhledem, se kterým na tyto události zpětné nahlíží.
Obvykle tyto celosvětové bestsellery nečtu, ale po doporučení jsem vzala knihu do ruky. Přečetla jsem první díl a po dalších zřejmě nesahnu. Kniha je čtivá, ale natolik mě nezaujala.
Štítky knihy
přátelství italská literatura chudoba, bída Neapol ságy kamarádky zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
4 romány Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante vám stojí za to! Otevřete oči a jste přímo na neapolské ulici 50. let. Hlavní hrdinky Elena a Lila mají velmi unikátní, přitom pravdivé a uvěřitelné přátelství.
Ferrante píše tak, že všechno cítíte na vlastní kůži. Neapol není jen kulisa, ale živé, hlučné a trochu děsivé místo, kde každý kout něco vypráví. K tomu přidejte atmosféru doby plné změn, kde ženy pořád ještě bojují o to, aby je někdo bral vážně.
Knížky mě bavily úplně všechny. Asi i proto, že přátele prostě dělají náš život o tolik lepší.
Všechny čtyři díly jsem zhltla, protože to, jak Ferrante popisuje životní cesty a osobní výhry i prohry Eleny a Lily, je návykové. A pokud jste fanoušci seriálů, adaptace na HBO Max taky stojí za to. Zachycuje atmosféru knih celkem přesně. Knížky jsou ale myslím o fous lepší.
Co konec? V knize i v seriálu je závěr tetralogie top. Víc nepovím :)
Jako názvotvůrce oceňuji malé-velké tajemství názvu v původní verzi románu. V italštině L´amica geniale znamená jen jednu geniální přítelkyni. Která z dívek je ale tou geniální přítelkyní? — Sama vypravěčka nebo její kámoška, věčná rebelka?
V češtině je kouzlo fuč. Do českého překladu se bohužel tahle rovina názvového příběhu a tajemství nepřenesla. Je to proto, že slovo přítelkyně má nulový plurál, čili stejný tvar pro jednotné i množné číslo.