Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548336/bmid_genialni-pritelkyne.jpg
4
1994
1994
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
1. díl >
Román Geniální přítelkyně je prvním dílem stejnojmenné tetralogie, která už uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky (poslední díl byl mj. nominován na italskou cenu Strega a dostal se mezi šestici kandidátů na The Man Booker International Prize). Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Prostor v roce 2016.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Tympanum
, Prostor
Originální název:
L'amica geniale, 2011
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Nádherné, sluníčkové ráno... Citace: "Přítel je ten, kdo zná melodii tvého srdce, kterou přezpívá , když ji zapomeneš " Albert Einstein
Jakpak je v neapolské periférii? Jako kdekoli na světě, mám-li přítelkyni - přítele. Před očima mi poskakují prožitky kamarádek a ty zpřítomňují mé vlastní ...
Geniální v tomto příběhu je autorka. S láskou a pochopením nastavuje zrcadlo: podívej člověče, tohle jsi ty... Vidím nejen slabosti, pochybení, bolesti, starosti, ale i obdiv, důvěru a víru..., to je odrazem skutečnosti.
Během čtení jsem v duchu polemizovala s názvem. „Geniální přítelkyně“ – ne. Geniální není ani Elena, ani Lila. „Zvláštní kamarádka“ – možná. Připomínalo mi to rané romány Maria Puza, kde nešlo jen o příběh jedné nebo několika hlavních postav, ale celého jejich malého světa. V tomto případě jde o část neapolské čtvrti se spoustou malých lidí. A jako je jednooký mezi slepými králem, Elena a Lila mezi nimi vynikají. Ne genialitou, ale odlišností. Zpočátku jsem byla nadšená a kniha mě docela pohltila, u dalšího dílu jsem ale už nepolemizovala s názvem, ale s dějem, který začal být úmorný. Jakkoli je Ferrante obratná vypravěčka, když vám jsou všechny postavy nesympatické, po čase s nimi přestanete chtít trávit čas, natož 400 stránek. Druhý díl jsem po dvou třetinách odložila (i když kapitoly, kde nevystupuje Nino a jeho monumentální ego nebyly zlé).
Vážně nevím. Na jednu stranu se to četlo hezky, na druhou stranu je to plné deprese a zoufalství. Táhne se tím prach a bída Itálie 50. let - všichni ve čtvrti se znají, ale vlastně se nasnáší (i členové jedné rodiny) a chtějí se před ostatními naparovat. Nemají problém se zmlátit, urazit, nebo i zabít, pokud na to přijde. Tenhle typ vztahů mi vadí a já nemám sebemenší motivaci číst další díly.
Tahle kniha mě příliš neoslovila. Špatně se mi četla. Dočítala jsem jen, abych zjistila pointu příběhu a tu jsem se nedozvěděla, protože je to první kniha z řady.
Jediné, co se mi líbilo byla část, kdy je hlavní hrdinka u moře. Druhý díl již číst nebudu :(
"Přátelství" dívek mi připadalo dost patologické. V několika momentech mi z toho běhal mráz po zádech. Nedočetla jsem.
Zkoušela jsem dvakrát se začíst. Nejde mi to. Tak jsem zkusila TV seriál. To je trochu lepší, ale i tak za mě nic moc. Lila je nevychovaný uragán a Lena pomalá, unylá. Škoda, ale palec dolů.
Trochu trvalo než jsem se do příběhu dostal, nicméně postupně se to začalo vylepšovat až jsme se dostali do bodu, kdy kniha byla přečtená bez nijakých problémů. Ke konci se příběh už trochu táhne, ale mluvím o pár desítkách stránek. A opět je toto jedna z těch knih, která nenese nijaké moudrosloví pro svět ani poučení. Je to život. A to stačilo.
Ze začátku jsem měla problém si zvyknout na styl “vyprávění”, chyběly mi dialogy. Nakonec to ale nebylo špatné, člověk si zvykne. Děj ve mě v první půlce nevyvolal to, co u knih miluji, a to nutnost číst další a další stránku. I to se však druhou polovinou knihy změnilo. V závěru knihy už jsem byla do postav dvou kamarádek naprosto zamilovaná a těším se až si přečtu další díl. Také zvažuji shlédnout seriál natočený na náměty knihy.
Ač se snažím vždy nejprve vyhledat knihu před filmem/seriálem, v tomto případě jsem udělala výjimku. Nejprve jsem skoukla tři řady odvysílané natočené podle tří prvních knih. Románová tetralogie Geniální přítelkyně vyvolala neuvěřitelnou vlnu zájmu o italskou literaturu.Bohužel jsem se ke knize dostala až nyní, po více než pěti letech, co se první díl objevil na pultech českých knihkupectví. Pozdě, ale naštěstí přece. Geniální přítelkyně je podle mě přesně ten tip literatury, který patří do povinné četby. Už od první stránky je čtenáři jasné, že nečte žádnou béčkovou literaturu, žádný medový příběh, nýbrž náročnou literaturu, u které je opravdu potřeba soustředění a pomalé čtení. Příběh vypráví sama Elena zvaná Lenu, které na začátku příběhu je kolem šedesáti let. Po pár stránkách se Lenu rozhodne začít vyprávět příběh jejího přátelství s Lilou a čtenář se tak ocitá v padesátých letech minulého století v Neapoli, která po válce žije v opravdu nuzných podmínkách. Kromě chudoby, nevzdělanosti, špíny ve čtvrti převládá hodně násilí a mafie. Lidé jsou chudí a ani ve snu je nenapadne, že by mohli ze čtvrti odejít a najít své štěstí jinde. A právě tehdy nacházíme dvě školačky navštěvující první třídu. Blonďatou a andělsky vzezřenou Lenu a tmavovlasou, zlobivou Lilu. Obě dívky jsou nesmírně chytré. Tak začíná v podstatě rivalita mezi dvěma dívkami, které se snaží vždy jedna druhou dohnat. Pro každou z nich je ta druhá geniální a právě ta, co si myslí, že ta druhá je lepší, je rozhodnutá ji dohnat. S Lilou a Lenu poznáváme podstatné události jejich dětství a postupně je necháváme dospívat.
Nejen tahle kniha, ale i celá tetralogie je pro mě neskutečně hlubokým zážitkem o nahlédnutí do nitra lidské duše. Silně autentické a emoční.
I když styl psaní autorky je hodně podrobný, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, prostě chcete stále vědět, jak se to bude dál vyvíjet. Těším se na další díl.
Co k tomu napsat. První polovina knížky se mi četla extrémně náročně. Děj se vlekl, ve jménech jsem se kompletně ztratila asi po prvních deseti stranách a nepomohla mi ani nápověda na začátku knihy (ono co si budeme povídat, jména Gino/Rino/Nino, Alfredo/Alsonfo/Antonio/Achille jsou pro ne-Italy poměrně snadno zaměnitelná). V půlce jsem knihu s nechutí odložila a navracelo se mi k ní těžko. Nicméně druhá část, především ta, kde hlavní představitelky vstoupí do puberty, začala být v mých očích mnohem zajímavější. A i když se mnou možná nebude většina komentujících souhlasit, vztah mezi Elenou a Lily mě bavil. Jistě, jejich vztah nelze označit jako idylické přátelství, nicméně už od prvního setkání se obě děvčata navzájem svou soupeřivostí úžasně motivovala. Myslím si, že v našem ženském světě nejsou takováto „přátelství“ ničím neobvyklým, takže oceňuji, že se autorka rozhodla toto téma vynést na světlo. Vsazení příběhu do prostředí hlučné, špinavé Neapole padesátých let už byla jen taková třešnička na dortu, která z Geniálních přítelkyň činí dílo, jež rozhodně není stejné jako ostatní. Zůstávám ovšem na vážkách, jestli se pustit do zbylých dílů hned, nebo si dát od neapolských kamarádek na chvíli pauzu…
Tuto tetralogii jsem dlouho odkládala, nechtělo se mi do ní. Pak mi kolegyně půjčila tento první díl a tak jsem se do čtení dát musela, abych jí mohla poreferovat, jak se mi to líbí.
Nejprve mě pořádně vyděsil dlouhý výčet jmen, rodin, bála jsem se, že se v ději budu špatně orientovat, ale kupodivu jsem do příběhu vplula naprosto snadno. Styl psaní mi ihned sedl a s chutí jsem se ponořila do života ve špinavém, divokém, místy krutém, italském životě dvou holčiček. Každá byla jiná, přesto je spojovala touha chápat svět, učit se, snily o jiném lepším životě.
A ačkoli dávám plný počet bodů, v knize bych přes to nalezla věci, které mě udivovaly. Například jsem nerozuměla tomu, co mohlo tak zcela odlišné holky k sobě táhnout. Co Elenu tolik fascinovalo na Lile, co mohlo bavit dvě malé holky na mlčenlivém hraní si vedle sebe, proč si už v dětství navzájem ubližovaly? Spíš než zrod pravého přátelství je zde popsán vznik posedlosti druhou osobou a podřízenosti.
Zkrátka si myslím, že s hlavními hrdinkami bylo od začátku něco hodně špatně a mohlo za to prostředí, ve kterém vyrůstaly, byl to svět, ve kterém lidi po sobě šlapou, jsou schopni se sežrat zaživa, jen aby vynikli, aby byli lepší než ostatní.
Elena studuje, šprtá se, dělá vše proto, aby vynikla, aby dosáhla uznání a když ho nemá, či není nejlepší, tak ji úplně zmizí sebevědomí a smysl života.
Lila zase, v dětství trochu autistická, má přirozený talent chápat věci a dávat jim souvislost, ale má méně možností, žárlí na Elenu a postupně se odsoudí k životu v Neapoli, o kterém čteme v dalších dílech.
Neřekla bych, že zde čteme o přátelství. Mezi hrdinkami existuje pouto, které jsem nepochopila a které bych sama pěstovat nechtěla.
Nicméně tak jako tak, jedná se o strhující čtení a jsem ráda, že jsem se ke knihám mohla konečně odhodlat.
Jsou knihy, které je lepší přenechat ženám. Kladně hodnotím český překlad, vyprávěcí styl, ale obsahově mi to připadalo příliš sladkobolné.
Abych se přiznala, tak k této knize jsem se dostala díky seriálu, ten je naprosto výborný! Vyprávění je zajímavé, ale chybělo mi tam víc dialogů a občas mě styl autorky nudil. Ale hlavními tauhouny jsou prostě postavy Lila a Elena, protože vás bude zajímat, jak to mezi nimi dál bude. To jejich věčné soupeření a kdo nakonec vyhraje. :) Trochu mě děsila Elenina fascinace Lilou a hlavně v době, kdy byla ještě malou holčičkou... To bylo docela na považenou, přišlo mi to až toxické. Hvězičku ubírám, místy je tam až moc zbytečné slovní vaty.
Kniha me zrovna nenadchla, mozna kdybych mela nejaky vztah k Italii, tak by mi to vypraveni bylo blizsi, ale ten jejich temperament a zivot moc neznam takze to bylo nic nerikajici. Dalsi dily mam ale zatim se do nich poustet nebudu. Treba casem... Serial neznam.
Tak tuhle knihu jsem četla načtyřikrát. První tři pokusy skončily někde za 70 stranou a zaboha mě kniha nebavila. Nerada se však vzdávám, tak jsem knize dala poslední šanci a chytla mě. Čtenář musí "přežít" část o malých holkách, zajímavé to začne být především až v pubertě. Občas jsem se ztrácela ve jménech a postavách, kdo je kdo jsem pořádně porozuměla až v dalších dílech. Ale za mě jedna z nejlepších knih, které jsem loni četla a plánuji si v budoucnu sérii určitě přečíst znovu.
Štítky knihy
přátelství italská literatura chudoba, bída Neapol ságy kamarádky zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Pro mě zvláštní kniha. Na jednu stranu se hezky četla, na druhou stranu mi místy přišla rozvleklá. Pokud se dá tomu vztahu mezi dívkami říkat přátelství, pak já bych tedy v takovém přátelství být nechtěla.