Gentleman v Moskvě

Príbeh kniežaťa Alexandra Rostova, elegantného, distingvovaného, diplomatického a s nadhľadom riešiaceho nečakané situácie svojho pestrého života. Žije vo svojej elegantnej izbe moskovského hotela a užíva si všetky jeho vymoženosti. Knieža má hneď na začiatku v revolučných len dve možnosti. Buď bude popravený alebo eskortovaný do domáceho väzenia svojho hotela a to do izby s výrazne nižším štandardom. Od guľky ho zachráni literárny počin, ktorý revolucionári vyhodnotia ako pro-revolučný. Tým sa rozbieha kolotoč situácií odhaľujúcich „ruskú“ dušu až po absurdné počiny obyvateľov hotela. Táto kniha je naozaj vynikajúca. Optimistického grófa si zamilujete a naozaj do poslednej chvíle nebudete tušiť ako príbeh plávajúci desaťročiami naozaj skončí. Jedno je však isté, keď poznámka jednej z postáv podotkne svojou poznámkou „že najlepšia vec, ktorá sa grófovi kedy stala bola tá, že bol odsúdený na pobyt v jednom z najluxusnejších moskovských hotelov a užíva si všetky jeho vymoženosti“.

Tak jsem včera slyšela i druhé odbíjení hodin, které bijí dvakrát, což podle Alexandrova otce není úplně OK, ale někdy je potřeba napít se i po půlnoci. I když samozřejmě jen s tím správným gentlemanem. Na konci takové knížky cítím jen dvě věci - čistou radost a vděk.

Noblesa, elegance, jemný inteligentní humor. Nečekaný zážitek, který mě naprosto ovládl. Knížka se četla jedním dechem. Kromě spousty postřehů z ní odcházím i s poměrně dlouhým seznamem další četby. Autorův vkus mi mimořádně sedl, ráda si od něj nechám poradit.

Tohle byl knižní zážitek pro knižní požitkáře, kteří mají náladu obdivovat krásnou práci s jazykem a užívat si různé metafory, jinotaje a rozebírat si myšlenky nejen hlavního hrdiny, který je mimochodem velmi noblesní a opravdový gentleman. Kniha má dle mého úžasný překlad a čte se krásně, mě tedy stránky letěly až moc rychle. Padla nejedna slza a proběhlo nejedno zamyšlení, nádhera.

Mňa džentlmen moc nezaujal. Knihu som prečítala na odporúčania, pre niektorých to bola dokonca naj kniha roku 2019. Uznávam, bolo tam pár pekných myšlienok, ktoré ma donútili sa zamyslieť, ale to je asi tak všetko. Veľmi zdĺhavé opisy príborov a všetkého možného - keby ich nebolo kniha by mala tak polovicu.

Podle ohlasů a věhlasu knihy jsem čekala víc. V první řadě jsem čekala pozitivní čtivo, tak trochu feel good. Ale i když hrabě Rostov byl příjemný distingovaný muž, zdánlivě vždy nad věcí a vše s pokorou přijímající, přesto z knížky často podprahově čišel smutek až zoufalství. Ostatně když se takový muž rozhodne (byť s rozmyslem) spáchat sebevraždu, asi tak moc v pohodě není.
Ze začátku mě překvapilo, že knížka opravdu působí dost rusky, že se autorovi povedlo vystihnout ducha ruské klasické literatury. To se však postupně vytrácelo, takže časem to byl takový normální neidentifikovatelný román a ke konci už byla knížka typickou ukázkou americké literatury. Záhady, pikle, špionáž, zatajené věci, akce, napětí, happy end – ovšem ten happy end by v reálném životě rozhodně happy endem nebyl, to jen v knížkách se takové konce používají pro efekt. Celá knížka, ačkoli je dost tlustá, navíc působí tak nějak ploše, vůbec to nejde do hloubky. Jen útržky ze života pokoušející se látat dohromady nějaké velké drama. Úplně to podle mě nefunguje. Možná jako film by to bylo lepší, takový Amarcord je vlastně taky víceméně o ničem, když to přeženu, a přitom je to jeden z nejlepších filmů, které znám. Ale dobrá knížka musí chytnout a nepustit. Vtáhnout, abyste byli takřka součástí příběhu. Tady mě nic nechytlo a do čtení jsem se musela trochu nutit. I když oceňuji, že je knížka kultivovaná a až na ten závěr taková starosvětská.
Naopak neoceňuji pronášená rádoby moudra a různá hluboká zamyšlení, která mají knížce vždycky dodat punc závažnosti a kvality. Na mě takové věci většinou působí falešně a Gentleman není výjimkou. Slabší kvalita ostatně hezky vynikla, když došlo na citace klasických světových románů. I když to byly třeba jen dvě věty, stejně bylo poznat, že ta úroveň je úplně někde jinde, ať se Towles snaží napodobovat sebevíc.
Dojmu nepomohlo ani větší množství chyb. Když je to údajně celosvětový spektákl a rádoby (opravdu jen rádoby) vysoká literatura, mohli si dát ve Vyšehradu trochu práci s úpravou textu. No nevím. Možná za pár let, až si to přečtu a nebudu mít jako teď přehnaná očekávání, strávím knížku líp.

Nemám slov. Wow!

Z knihy jsem nadšená,dojala i pobavila,přinesla nadhled i moudrost.Postavy velmi sympatické .

Pro měmě jedna z nejkrásnějších knih, ke které se určitě ještě vrátím. Je tam spousty krásných myšlenek, které jsou skryté mezi kultivovaností a vtipem o lidském životě. A také spousta pravd o lisdkém životě.

Tohle bylo prostě skvělé! Ze začátku se to trochu vleklo, ale pak se děj rozjel a já se nemohla od knihy odtrhnout. Skvěle promyšlené, jak děj, tak postavy a jejich příběhy. Prostě skvělé dílo!

Přes počáteční rozčarování typu tohle fakt není pro mě, jelikož jsem společenský buran, bonton je mi cizí a raději se vrátím literárně na Sibiř, se mi aristokratický hrdina hrabě Rostov dostal pod kůži a od takové sté stránky to byla jízda. Za popisem prvotřídních lahůdek a snobských hostů se skrývá hloubka, atmosféra "vyšší" Moskvy, neotřelé osobnosti a lidské osudy, vytříbený a příjemný styl psaní, autorův humor a jemná práce s popisem a pomalým gradováním příběhu. Výborné počtení.

Nádherný čtenářský zážitek. Skvěle napsáno a přeloženo.

Škoda, že sa nedá dať viac hviezdičiek. Konečne som dočítal. Začal som v kníhkupectve, pri káve. V českom preklade. Potom pred Vianocami mi knihu predali, bol som v nej už za polovicou. Zachránila ma majiteľova matka, ktorá mi knihu požičala, vlastnú, síce v slovenskom preklade, ale aspoň som mal možnosť porovnať. Slovenský preklad vyšiel z toho so cťou. Aj tak si myslím, že český je lepší, vždy mu dávam prednosť. Kniha ma uchvátila, nezabudnem na ňu, určite je jedna z najlepších, aké som čítal. Je z tých, ktoré vás zasiahnu. Ak ste, samozrejme ten, ktorý má byť zasiahnutý, hm... Nech už to znamená čokoľvek. Som rád, že sa príbeh skončil dobre. Teda dúfam, že dobre, lebo nebol celkom doslovne dopovedaný.

Máme 3.leden a já si troufám tvrdit, že jsem právě dočetla možná nejlepší knihu svého letošního čtenářského roku. Nedovedu pochopit jediné: jak mohl tuhle lahůdku napsat dlouholetý manažer investiční firmy . . .
Děkuju za nadšené komentáře; mě osobně asi nejvíc oslovil ZaS. Kniha je opravdu úžasná (i když se asi nebude dobře číst akčním typům), ale na kolena mě dostalo studium amerických filmů, které "jsou nejen okny do kultury Západu, ale také nestoudným mechanismem třídního útlaku", jak se vyjádřil Osip Ivanovič Glebnikov. Geniální!
Jak už bylo též řečeno, překlad, podobně jakou autorův styl, je úžasný. Korektuře sice uniklo několik chybiček, ale vzhledem k rozsahu a kvalitě textu samotného nijak nesnižují hodnotu této skvělé knihy.

Šarmantná kniha, ktorú som si úplne zamilovala :)

"Alexander Rostov nebol vedec ani mudrc, ale vo veku šesťdesiatštyri rokov vedel, že život nenapreduje míľovými skokmi, práve naopak, vyvíja sa postupne. Každá chvíľa v sebe skrýva tisícky drobných premien. Naše zmysly slabnú, skúsenosti sa hromadia a názory menia - možno nie vždy pomaly, ale určite pozvoľna."

Potrava ducha nejvyšší kvality. Prostě lahůdka. Nesmírně laskavý pohled na přespříliš nelaskavé dějinné události (řečeno eufemisticky v duchu Gengtlemanova žargonu), podávaný v osobě okouzlujícího hraběte Rostova se stoickým klidem, humorem, ironií, nadhledem a nadsázkou. Ovšem i melancholií a nostalgií. Šlechtic v žokejském klubu nebo v livreji, Rostov neztrácí ani neslevuje nic ze své elegance, kultivovanosti či vzdělanosti, a to ani v jednání s bolševickou generalitou. Je-li někdo ve vězení, není to ani tak Rostov v hotelu Metropol, ale bolševici ve své hlavě svázáni svými představami a idejemi. Není člověka/bolševika, který by pokořil hraběte Rostova. Roztrpčil, rozzlobil... to ano. Velkého ducha však nelze pokořit. Zahanbeni ale mohou být všichni kolem něj. A ten jemný ostrovtip. Odstranit etikety z lahví vína, by si všichni rovni byli. Jen červené a bílé... Rusové/Sověti nejsou sami, kdo ovládl umění poslat člověka do vyhnanství ve své vlastní zemi, dovedli jej však k naprosté, zrůdné dokonalosti.

Psát lehce o nelehkých věcech života, to chce velký talent. Autorovi této půvabné knihy se to rozhodně podařilo. Příběh hraběte Alexandra Rostova, který je po ruské revoluci na začátku 20. let minulého století vykázán ze svého luxusního apartmánu v hotelu Metropol do miniaturního pokojíku pod půdou, je nejen velmi čtivý ale hlavně pozitivní. Stejně jako hrabě Rostov bychom se neměli vzdávat, i když jsou okolnosti velmi nepříznivé. Můžeme ztratit mnohé, jako např. majetek nebo společenské postavení, ale nikdy bychom neměli ztratit vlastní důstojnost. A to je, myslím, hlavní poselství této knihy. Rozhodně doporučuji k přečtení, a nejen těm, kteří jsou v těžké životní situaci, ale všem, kteří mají rádi život a dobrou literaturu...

Málokdy člověk narazí na knihu jako je Gentleman v Moskvě. Je neuvěřitelně laskavá a pozitivní, a její přečtení je jako pohlazení na duši

Gentleman v Moskvě je typ knihy, kterou nikdy nechcete dočíst. Vytvoří vám na tváři připitomělý úsměv, podvědomě si budete vychutnávat každé slovíčko a chvíli, kdy knihu na konci musíte zaklapnout, budete doopravdy odkládat na co nejpozdější dobu. Až na malou výjimku je prostor děje vymezen "do čtyř stěn", ale nepůsobí ani trochu klaustrofobicky nebo nudně. Stěžejní jsou postavy a postavičky, které dotváří mikrosvět hlavního hrdiny Alexandra Rostova (mimochodem, krásný odkaz na Vojnu a mír). Na jeho osudech je mistrným způsobem demonstrován "vývoj" Ruska ve dvacátém století, ale i dokonale zachycena ruská duše. Hrabě je dokonalý gentleman z jiného času v tom nejlepším slova smyslu, postava, kterou si zamilujete. Připomínal mi (nevím proč) Hymana Kaplana z Rostenova legendárního díla. Svou laskavostí, sečtělostí, způsobem, jakým se vypořádal se svým osudem - zamilovala jsem si ho. Líbily se mi ale i další postavy, osazenstvo i hosté hotelu, zkrátka a jednoduše, opravdu bravurní kniha.