Gentleman v Moskvě
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368618/bmid_gentleman-v-moskve-BZM-368618.jpg
4
738
738
Za dveřmi hotelu Metropol leží Divadelní náměstí a s ním zbytek Moskvy i bouřlivá krajina Ruska dvacátého století. Románový epos cenami ověnčeného spisovatele Amora Towlese začíná roku 1922 po konci občanské války, avšak namísto zledovatělých cest a zasněžených dač nás autor zavádí do haly luxusního moskevského hotelu Metropol, jenž je se svými zvyklostmi, každodenní rutinou a různorodým personálem světem sám o sobě. Hlavní hrdina románu, hrabě Alexandr Iljič Rostov, člen Klubu žokejů a Mistr honu, je jako „nenapravitelný aristokrat“ odsouzen bolševickým tribunálem k doživotnímu vězení ve zmíněném hotelu. Rostov, uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen žít v malé podkrovní komůrce, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody – totiž že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním – se rozhodne nezahořknout a postavit se osudu čelem. Výsledkem je úžasné dobrodružství dalece přesahující hranice hotelu, naplněné nečekanými přátelstvími, hlubokomyslnými rozhovory, dojemnou sounáležitostí, radostí i žalem, které dávají čtenáři nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
A Gentleman in Moscow, 2016
více info...
Přidat komentář
Touto knihou mi autor vyrazil dech. Takže nemám vůbec žádných slov! Ani není důvod mít. Amor Towles, tímto příběhem o nás lidech, našem bytí, či nebytí..., zachytil vše.
Krásná kniha. Doporučuji k přečtení.
Jako hodně lidí mé generace nemám ze známých důvodů k Rusům právě pozitivní vztah (mám ho ale ke klasické ruské literatuře a hudbě, aby nebylo mýlky, a k některým filmům). Ze světa literárních postav jsem dosud měla ráda jen dvě - milovaného něžného Ilju Iljiče Oblomova a sexy Azazela z Mistra a Markétky (ale to nebyl tak úplně Rus, žejo) – a teď se k nim přiřadil Američanem stvořený prototyp ruského šlechtice - noblesní, vzdělaný, vtipný, šarmatní a moudrý hrabě Rostov. Když pominu příšernost jeho trestu, který měl za cíl vymazat jej ze světa a nechat jej mimo proud žití, je to kniha nádherná, plná šťavnatých charakteristik postav kladných i veskrze záporných, hnusných i dojemných, plná tak věrných popisů míst, že jsem tam prakticky prožila pár dní. Ten ruský esprit, kaviár, vodka a bliny, bojaři, velkovévodové, staré ruské šlechtičny, francouzská výchova! Též ovšem povýšení neotesaní mužici, kterým dala revoluce právo rozhodovat o věcech, o kterých nic nevěděli a které nemohli zvládnout, a také o osudech lidí, které nenáviděli z podstaty věci. Pasáž s včelami chovanými na střeše a voňavým medem mě fascinovala, promyšlené tahy hraběte Rostova na osvobození své "dcery" napínaly a nečekaný závěr úplně rozsekal, taková v něm byla skrytá moudrost. Hotel Metropol je snad jediným místem v Moskvě, které bych chtěla vidět na vlastní oči. Knihu si koupím, abych po ní mohla s jistotou sáhnout a zajít s hrabětem Rostovem a personálem kuchyně na soukromou večeři.
asi je to zvláštní... ale tuhle knihu jsem dočetl a automaticky přidal mezi ty nejlepší. Už bude mít navždy místo vedle Malého prince, Jonathan Livingston Racek, Tří mužů ve člunu či Muže, který sázel stromy.
Skvěle napsaný, neskutečně vypointovaný a prostě jedna z nejlepších věcí, které jsem měl tu čest číst.
Ještě jedna věc - a nemyslím, že je to spoiler - doporučuji zvláště strany 379 až 382 (takový milý průřez ruskou klasikou)
Gentleman v Moskvě je zajímavé dílo na pomezí historického románu. Na pomezí, protože sice pojednává o skutečných historických událostech 20. století v Rusku, ale ve vztahu k hlavní dějové linii jsou spíše podružné a jen dokreslují celý obraz.
„[…] Nepřízeň osudu má mnoho podob, a pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním.“ – Velkovévoda Rostov
Ústřední postavou je hrabě Alexandr Iljič Rostov, držitel řádu svatého Ondřeje, člen Klubu žokejů, vedoucí honu. Po bolševickém převratu už jen Alexandr Iljič Rostov. V roce 1922 je hrabě odsouzen po zbytek života k domácímu vězení ve věhlasném hotelu Metropol v Moskvě. A právě hotel Metropol představuje spolu s hrabětem další z hlavních postav knihy.
Hrabě je bolševickým tribunálem odsouzen k domácímu vězení. Ne však proto, že napsal „nebezpečnou báseň“, jak se uvádí na přebalu knihy, ale předně proto, že je aristokrat. Člen zahálčivé třídy. Jemu připisované autorství oné nebezpečné básně „Kde je teď?“, napsané v roce 1913 a považované mnohými představiteli bolševického revolučního hnutí za dílo stejných ideálů jako samotná revoluce, mu naopak zachránilo krk a díky tomu nebyl postaven ke zdi. Hrabě tedy nebyl odsouzen za autorství nebezpečné básně, ale díky autorství nebezpečné básně byl odsouzen jen k domácímu vězení.
Obdivuju, jak se někdo umí krásně vyjadřovat. Já ani správně neumím popsat okouzlení nad přečtenými řádky. Lehce napsaný, doporučuju. Bohužel musím dát 4, ale za to může moje netrpělivost. Nerada čtu knihy obsažné knihy. Vřele doporučuju.
Jen stručně. Jedna z nejlepších knih, co jsem v posledních letech četl. Doporučuju!
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Laskavá, noblesní, zdvořilá. A přitom o takové době!
Po bolševickém puči je hrabě Rostov odsouzen k doživotnímu domácímu vězení v luxusním hotelu Metropol (původní trest smrti byl zmírněn na přímluvu vlivných přátel). Ze svého apartmá je přestěhován do podkrovní špeluňky a s novou situací se vyrovnává se šarmem sobě vlastním (protože „když se nevyrovnáte s okolnostmi, okolnosti se vyrovnají s vámi“).
Jde v podstatě o komorní příběh pár lidí, skrze něž sledujeme změnu společenských poměrů, které samozřejmě postupně prosakují i do hotelu.
---
„Tak, hoši moji,“ řekl a důkladně je podrbal za uchem, „odkud jste?“
„Haf,“ odvětili psi.
„Aha,“ řekl hrabě. „Tak to je báječné.“
---
„Avšak jak ráda prohlašovala hraběnka Rostovová, trpělivost by nebyla ctností, kdyby nebyla tak často zkoušena…“
Příjemná a čtivá oddechová kniha ,která nabídne čtenáři naprostý klid a užívá si pozvolný příběh. Něco tak pohodového jsem dlouho nečetl a moc se mi líbila i ta mírná ironie.
Byla to super knížka , ale asi mi něco uteklo a vůbec jsem nepochopil , kdo na konci prisel do té restaurace za Rostovem . Můžete mi help dekuju
Pocuvane ako audiokniha. Ja si neviem pomoct ale vobec ma to nezaujalo. Dva krat som rozpocuval a nedostal som sa ani po stvrtinu. Nejake literarne kvality tomu musim priznat, ostatne je moj subjektivny nesulad s nametom, stylom, nejak som nezachytil o com to asi malo byt a kam to smeruje. A tym padom ma ani nezaujimalo co sa tam ide diat s postavami. Preto nehviezdickujem lebo som to vlastne nedal zdaleka cele.
Po všech trilerech a detektivkách jsem zjistil, že budu muset sáhnout do knihovny pro klasické ruské autory. Byl jsem nadšen.
Máte rádi lehkou, mírnou ironii? No tak směle, směle. Je to lahodné, půvabné, hřejivé a vypravěčsky dokonalé. Vse v te knize má tvar, smer a duvod k vypovězení a možná že je to znovu dabelsky geniální...aj jaj...:-)
Občas se děj mírně vlekl a je zcela zjevné, že autor rád všechno sáhodlouze popisuje :) nicméně je to fajn, oddechová knížka. Čekala jsem od ní trošku hlubší vhled do ruských dějin, který se však nakonec nekonal.
Tento román mě nezaujal hned, bojovala jsem chvíli s květnatým stylem i s dějem plynoucím v pomalém tempu, ale čím víc stránek uběhlo, tím se mi kniha líbila víc a víc a nakonec ji hodnotím jako výborné čtení. Příběh hraběte Alexandra Iljiče Rostova, který je bolševiky odsouzen k doživotnímu vězení v hotelu Metropol, nám zprostředkuje dějiny Ruska od dvacátých až do padesátých let minulého století. Je to laskavý, noblesní román s nádechem nostalgie. Kdo má chuť zpomalit a oddechnout si od akčních knih, doporučuji.
Líbilo se mi. Moc. Hotely miluju (ve skutečnosti i na papíře ,)
a kdyby bylo víc Rusů jako hrabě Rostov, možná bych měla k jejich národu o hodně vřelejší vztah. Moc pěkný příběh, vykreslené postavy, gentlemanství starých časů, temné události naštěstí jen tak naznačené v pozadí. Samotný závěr byl už přeci jen trochu moc, ale i tak dávám plný počet hvězdiček. (OK, jindy by to bylo za 4*, ale pořád mám tu vznešenou hotelovou náladu :) )
Výborný a inteligentně napsaný román.Díky lehce ironickému odstupu je k čtenáři
vstřícný,netrhá ho emočně na kusy,neuhýbá ale ani před tragičností doby/osudy
Niny nebo Mišky/.Výtečné dialogy a hlavně skvěle napsané postavy-nejen hrabě
Rostov,ale i třeba temný a vždy nebezpečí znamenající Střelec.Opravdu příjemné
čtení/i když o zlých časech/.
Už dlouho jsem nečetla tak skvělý román a už dlouho jsem se tak skvěle nebavila. A to přesto, že je to příběh ve své podstatě smutný, vyprávějící o přesmutné době, v zemi, která se právě přerodila do svého nejhoršího období. Ale ta lehkost vyprávění, ta noblesní důstojnost hlavního hrdiny, ta sounáležitost jeho přátel a vlastně celý jeho neuvěřitelný osud, jehož byl sám strůjcem, mě doslova uchvátily... A jako třešinka na dortu úžasný konec, kterým ještě na posledních stránkách dokázal autor překvapit.
Výborné, výborné, výborné! Doporučuji a dávám plný počet.
P.S. A tleskám i výbornému překladu.
Už po prvých kapitolách som si knihu obľúbil a teraz ju radím medzi tie naj. Autor rozvíja príbeh, ktorého dej sa neposúva nejako dramaticky, ale vyvrcholí bravúrne. Jeho štýl rozprávania v kombinácii s postavou grófa Rostova ma očaril. Popritom si na pozadí tohoto pripomíname ruskú históriu, pardon, sovietsku, ale predovšetkým viacero pekných myšlienok. Kniha mi bola darovaná, pretože aj darujúcemu bola darovaná. S rovnakým efektom ako u mňa. Aj ja ju darujem.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta Rusko Moskva americká literatura 40.-50. léta 20. století optimismus hotely 20.-30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
Hrabě Rostov je bývalý člověk. Vzali mu téměř všechno a zavřeli ho v hotelu Metropol, odkud (paradoxně uchráněn před okolnostmi divokého dvacátého století) sleduje zánik světa, ze kterého pocházel a který mu patřil, a přesto na Rusko nikdy nezanevře a svou zemi nepřestane milovat (emigrace pro něj není, jak zazní už na úvodních stránkách). A protože se vypořádá s okolnostmi, nakonec ho čeká celkem zajímavý život, a čtenáře zase čeká cesta ruskou literaturou, historií 20. století, filosofií a vším tím, co dělá lidi lidmi. Kdybych si mohla, stejně jako palubní počítač Holly, vymazat z paměti nějakou knihu, kterou budu mít to potěšení číst ještě jednou poprvé, byl by to Gentleman. A nebo si ji raději přečtu za nějaký čas znovu, a znovu, a znovu.