Gentleman v Moskvě
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533840/bmid_gentleman-v-moskve-65e9dda939061.jpg
4
738
738
Hrabě Alexandr Iljič Rostov je roku 1922 po konci občanské války jako „nenapravitelný aristokrat“ odsouzen bolševickým tribunálem k doživotnímu vězení v moskevském hotelu Metropol. Uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, člen Klubu žokejů a Mistr honu, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen žít v malé podkrovní komůrce, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody tvrdí, že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním. A tak se rozhodne nezahořknout a postavit se osudu čelem. Výsledkem je úžasné dobrodružství dalece přesahující hranice hotelu u Divadelního náměstí, jenž je se svými zvyklostmi, každodenní rutinou a různorodým personálem světem sám o sobě. Šlechticovo "domácí vězení" je naplněno nečekanými přátelstvími, hlubokomyslnými rozhovory, dojemnou sounáležitostí, radostí i žalem, které dávají nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše. Amor Towles (* 1964) Než se oceňovaný sou... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
A Gentleman in Moscow, 2016
více info...
Přidat komentář
Myslím, že tato knížka není pro každého. Kdo má rád "příběhy o ničem, kde se nic neděje" tak se mu bude líbit. Mě se líbila, skvělé rozhovory, má to nápad a já tento typ knih můžu. Ale zase opravdu věřím, že to někdo nedočte.
Asi špatný timing, byla nejspíš pitomost snažit se začíst do knížky tohoto typu v době války vyvolané Ruskem, a tak krásně ilustrující ruskou duši (ta válka, ne ta knížka). Ta pro změnu ruskou duši příliš nerozpitvává a v poklidném tempu si stále jede to svoje. Většinou až příliš rozvláčně a aristokraticky, často přemoudřele, často falešně intelektuálně. Nepodařilo se mi přilnout ani k jedné postavě, ale to je moje chyba, nikoli autorova. Asi jsem měl příliš vysoko nastavená očekávání...
Další z mých restů, který jsem měl na nočním stolku několik let a ve výsledku moje děti z něj měly větší radost než já, takže jsem "zlatou knížku" neustále hledal po bytě. Towlesovi se podařilo poskládat 470 stran textu v němž je hodně dobrého řemesla, ale skoro žádné umění. Příběh je utlachanou slátaninou, které by prospělo zkrácení minimálně o polovinu. Zajímavé je, že Gentleman v Moskvě je vlastně žalostný pokus o dadaistický román (hodněkrát jsem si při četbě vzpomněl na Julia Jurenita od Erenburga), žalostný proto, že není v ničem nový, překvapivý, neříká nic o přítomnosti ani o minulosti, není kontroverzní a ve výsledku je jen sladkobolnou selankou očištěnou od jakékoliv kontroverze. Obzvlášť úsměvný je Rostov a jeho hra na zaměstnání.
Krásna kniha, ktorá ukazuje, ako je možné sa vysporiadať s nepríjemnými situáciami v živote s ľahkosťou a s pozitívnym náhľadom. Atmosféra v hoteli je vykreslená veľmi autenticky, autor odkazuje na mnohé ďalšie literárne diela. Vzhľadom k tomu, čo sa v Rusku dialo v tom čase mimo hotel Metropolitan, mi hrabě Rostov prišiel občas mimo akúkoľvek realitu, čo možno súvislo s tým, že knihu nepísal ruský autor.
Samotná postava Rostova mi bola viac menej sympatická, páčilo sa mi jeho vyjadrovanie, vzdelanie aj neskorší prístup k životu. Občas, hlavne na začiatku ma iritoval, lebo pôsobil ako dospelý človek neschopný sa o seba postarať. Tak to zrejme malo byť, aby čitateľ mohol sledovať vývoj jeho osobnosti počas cca 30 rokov.
Kniha má zaujímavý námet, prvá tretina super a ďalej som mala pocit, že je všetko príliš jednotvárne a kľudne by stačil menší rozsah. Možno sa autor snažil vyvolať pocity monotónnosti, aby sa čitateľ viac vžil do hlavnej postavy :-) Kniha je výnimočná, som rada, že som ju prečítala, ale vracať sa k nej zrejme už nebudem.
Román perlivý jak dobré šampaňské.
Tipuji, že autor je zamilovaný do ruské kultury a pokud někdy nějaké Rusy zažil, budou to nejspíš intelektuálové plně domestikovaní do americké demokracie. Protože autorův pohled na Rusko je velmi romantický a idealistický a dost v rozporu s tím, jaké zkušenosti s nimi (a komunismem pod jejich taktovkou) máme my, co je máme za humny.
Takže podepisuji, že tento román je všechno možné, jen ne ruský. Ruský není vůbec v ničem - a pro mě osobně je to spíš plus.
Je vytříbený, kultivovaný a jazykově lahodný - čili i výtečně přeložený.
Má krásný dojemný příběh - byť jen velmi pomalu se rozvíjející.
V audio podání Igora Bareše je to perla a jeden z mých nejlepších audioknižních zážitků. Jedna z mála knih, kterou si časem ráda poslechnu znovu nebo ještě i přečtu. A jedna z knih, po které mám problém si vybrat další, protože se mi nechce ze světa vytvořeného Amorem Towlesem odcházet.
Veľmi pekná kniha a hľadaní zmyslu života vo "vyhnanstve" v hoteli cez 30 rokov!!!
Je plná človečiny a ľudskosti. Žiadny akčňák, dráma, alebo romantika... toto nečakajte, ale nechajte sa jemne unášať hodinami, dňami, rokmi grófa Rostova, na pozadí plynúcimi dejinami Ruska, ktoré sa snaží zmysluplne naplniť.
Čo sa mu samozrejme podarí ... aj priazňou osudu, ktorý mu prinesie do cesty tých správnych ľudí. Zo začiatku trocha kostrbatý dej, ale čím ďalej čítate, tak vás tá kniha vťahuje viac a viac. Obsahuje veľa životných myšlienok a múdrostí, ktoré si človek vie preniesť aj do svojho každodenného života, ktorý tiež niekedy prežívame ako vo vyhnanstve, resp. "klietke" :-)
„Minula jedenáctá hodina.
Minula šestnáctá esej.
Pak dlouhonohý strážce minut konečně dohnal svého kratšího bratra a ručičky se setkaly na vrchu ciferníku. Zatímco se objímaly, pérka v nitru hodinové skříně povolila, kolečka zabzučela, miniaturní kladívko dopadlo na určené místo a hodiny začaly vyluzovat první z libozvučných tónů značících příchod poledne.“
Zvláštní kniha. Pokud podlehnete poklidné atmosféře, hravé stylistické formě a smíříte se s faktem, že děj zvolna drkotá po vedlejší koleji, kniha vás odmění: přesunete se prostorem i časem do moskevského hotelu Metropol. Ovšem pozor! Nesmíte očekávat náhled do trudomyslné ruské duše, ten absentuje. Onen gentleman a prostředí kolem něj působí jaksi aristokraticky britským dojmem, vyrovnanost jde ruku v ruce s inteligencí a jemným humorem. Samozřejmě mezi všemi těmi lidmi na úrovni a jejich noblesou narazíme také na několik buranů, ale vynechat místopisné názvy, jména a historické pozadí, můj duševní zrak by se upíral kamsi k Londýnu, nikoliv na východ.
Potřebujete-li ke spokojenosti souvislou zápletku, nikoliv „pouhý“ sled různých více či méně významných epizodek ze života hraběte Rostova - jeho úvahy, rozhovory, popisy rozličných osob, předmětů, činností, setkání atd., potom zřejmě nemá smysl s románem bojovat. Žádné větší změny ve stylu a tempu knihy nenastanou. Se studem přiznávám: bez skvěle načtené audioverze bych sama asi brzy kapitulovala a okradla se tak o velmi příjemnou společnost, tvořící stabilní ostrůvek v turbulentní, kruté době a zemi.
Mám ještě jeden důvod, proč ode mne tohle veskrze okouzlující dílo nezíská kompletní souhvězdí: postrádám autorovu vášeň pro stolování, vybraná jídla, volbu patřičných vín a podobné, zde hojně probírané záležitosti. Fazolovou polívku, bramborák a kofolu, díky!
Jisté je, že na „Gentlemana z Moskvy“ nezapomenu; detaily možná zmizí, celkový obraz však zanechal v mé cedníkové hlavě nesmazatelný otisk.
80-85%
Tato veliká kniha ve mně vzbuzovala očekávání srovnatelné s Guenassiovým Klubem nenapravitelných optimistů. Nenaplnila je. Moje chyba;-)
O čem to je? O charismatickém ruském šlechtici Alexandru Rostovovi, o aristokratovi, který žije svůj bezcílný a "zbytečný" život v domácím vězení v luxusním moskevském hotelu, den za dnem, rok za rokem... až z toho života po desítkách let rázem udělá mistrovské dílo, dá mu smysl, zužitkuje a obětuje vše, co za léta nastřádal, naučil se, vybudoval.
Jako odpočinové čtení dost dobré, přesto mi pár věcí na knize vadilo. Jednak rozvláčnost. Fakt je to dost ukecané, nekonečné žvanění o jídle a jeho přípravě, pití, ubíjení času, vzpomínání... No já vím, všechno musí zrát, a jak zpívá Vlasta Redl, "všechno ti vydrží tak dlouho, jak dlouho to k tobě putuje";-) Ale hlavně celý příběh je pohádka. Klíčky od všech dveří. Tajný pokoj, třicet let nikým neobjevený. Ale o tyhle detaily nejde, přes to se rád přenesu. Vadilo mi, že kniha jen užívá exotickou kulisu Moskvy, zasazuje příběh do konkrétních datumů, ale realitu Sovětského svazu jen mimochodem občas zmíní v poznámce pod čarou (díky aspoň za to!). Vždyť podobný hrdina by v realitě komunistického státu nejmíň dvacetkrát stál čelem ke zdi a týlem k popravčí četě, anebo jel dobytčákem na Sibiř. A že by potomek takového "soudruha" dostal takové studijní a kariérní možnosti? Ep, ep, ep. Takže mi vlastně nevadilo, že to je pohádka, ale že to je pohádka, která se snaží tvářit, že pohádkou není. Přesto musím velmi ocenit jedinečnou postavu hlavního hrdiny, nádherná osobnost, jakých je nejen ve skutečném životě, ale i v literatuře málo!
Když přijmete tu poklidnou atmosféru (to, že ji umí Towles vyvolat, vím už z Pravidel zdvořilosti), když se oddáte pomalému čtení s vychutnáváním jednotlivých epizod a vět, potom vás tento román okouzlí. Jako by vás chtěl přesvědčit, že i v omezených podmínkách může člověk přijímat život s grácií a nadhledem. "Neboť i když vám život zabrání hnát se za vašimi sny, nakonec se za nimi stejně vydáte." (str. 344). Neboť "V životě totiž nezáleží na tom, jestli nám někdo zatleská, důležité je, zda se odvážíme vykročit vpřed, i když jsou vyhlídky nejisté." (str. 394). A Alexandr Rostov prožívá přes nepřízeň osudu příjemné dny se svými hotelovými přáteli, s ženou štíhlou jako vrbový proutek, s malou Ninou a pak s její talentovanou dcerou, a to bez ohledu na pádící (a krutou) historii za zdmi hotelu, která v protikladu se stoickou moudrostí hlavního hrdiny dělá z lidí plných nadějí a plánů ("světlušek a větrníků") ty, kdo na otázku, kam mají namířeno, bez sebemenšího zaváhání odpovědí: "Záleží na tom?" (str. 382)
Moc příjemné čtení...
Líbila se mi obálka ve stylu Art Deco, proto jsem si knihu koupila. Jak povrchní, já vím. Ale mám slabost pro dvacátá léta, mám slabost o příběhy, které jsou zasazené nebo jakkoliv spjaté s hotely. Méně už mám ráda příběhy, které idealizují Rusko. Není to nic hlubokého, bolševismu se to dotýká jen okrajově, ruské duše jakbysmet, ale je to zábavné odpočinkové počtení.
Audiokniha. Krásně napsána, krásně namluvena. Plna životních mouder a laskavosti ( místy až neuvěřitelné) stojící proti třídní nenávisti a blbosti. Hvězdu ubírám za myšlenku záchrany dvou utečenců na ruském kolektivizovaném venkově v závěru.
Jedním slovem KLENOT!
Jak po literární stránce, tak i po stránce lidské.
Příběh je psaný tak, že mě naprosto pohltil.
Nebudu prozrazovat víc, ať si každý najde k srdci této knihy svou cestičku.
Do čtení knihy jsem šla s rozpaky. Na jednu stranu jsem se strašně těšila a na druhou se bála, jestli to bude pro mne. Co se pro boha může odehrát na jednom místě, v jednom hotelu, s jedním hlavním hrdinou na 472 stranách?! .. Všechno! Opravdu všechno.
Ano, nikdy jsem podobnou knihu nečetla a byla to nádhera! Tak dávné a přitom jako bych tam s Alexandrem byla, tak kouzelné a přitom neuvěřitelně skutečné, tak gentlemanské.. Ještě nyní po několika týdnech po přečtení knihy, se vznáším na obláčku a nějak se mi nechce dolů :).
Jedině doporučuji!
Kniha zpočátku navazovala pocit, že bude jedna z těch, kde forma převažuje nad obsahem. Předpokládal jsem se, že to bude prvoplánovaný a zjednodušený pohled na dávnou dobu a počáteční socialistické poměry Ruska (autor je Američan). Musím uznat, že problém nebyl v knize, ale ve mně. Kniha je psaná s nadhledem, a tak jemně a decentně, že je to přímo román "Gentlemen".
Přidávám se k nadšeným hodnocením, to je byl balzám na duši. Poetické, jemné, nadčasové, lidské, prostě hotový literární zákusek. Nemám co dodat, jen doporučuji.
Když člověk trochu zná současné ruské autory, musí mu styl téhle knihy, která se tak velmi snaží být "ruská", připadat úsměvný. Dostaneme tak akorát poučení o tom, jak si Američané představují ruskou mentalitu. V knize nenajdeme ani typicky ruskou hořkosladkou poetiku, ani charakteristickou sebeironii, kterou na ruské literatuře tak obdivujeme. Vinou jisté křečovitosti a odhodlanosti autora popsat čtenářům duši ruského aristokrata, děj neplyne, ale spíš drkotá po rovné, avšak hrbolaté cestě jednoduchoučkého příběhu. Závěr mě maličko ukonejšil, už jsem se bála, že se tam nestane zhola nic.
Myslím si, že se jedná o značně nevyváženou knihu. Z počátku je příliš rozvleklá, až nudná a já si vážně pohrávala s myšlenkou, že poslech ukončím. Nicméně vysoké hodnocení této knihy způsobilo, že jsem po třech hodinách poslechu, kdy jsem knihu chtěla odložit, dala příběhu ještě jednu hodinu šanci. A od té doby jsem čas přestala sledovat. A když audiokniha skončila, bylo mi smutno. Osoba hraběte Rostova se mi dostala pod kůži. Ještě dlouho na něj budu s láskou vzpomínat. Sledovat jak se stoickým klidem, nadhledem a ironií čelí svému osudu, bylo okouzlující. Neméně zábavné, bylo sledovat kariérní postup, číšníka s přezdívkou střelec. Člověk, který nic neuměl, to dotáhnul, až na ředitele hotelu. Stačilo mu k tomu být tím "správným" člověkem. Krásná ukázka tehdejší doby. Plný počet nedám, občas jsou v knize některé pasáže nudnější, ale jako celek je to mimořádně vydařený román. Audioknihu velice dobře načetl pan Igor Bareš.
Bohužel jsem nedokázal dočíst. Pro mě obrovské zklamání. A to mám romány z ruského prostředí opravdu rád (ruské autory), ale tohle by bylo přes závit.
Kniha pro mě byla naprosté "wow". Od začátku mě pohltila příběhem, reáliemi, krásným jazykem, osobou a osobností hlavního hrdiny, chytrými a vtipnými myšlenkami. Zhruba uprostřed knihy jsem se trochu trápila občasnou rozvleklostí děje, ale směrem k závěru mi gradace příběhu nedovolila jen tak knihu opustit. Příběh hraběte Rostova byl krásně plastický, živě jsem si dokázala vše představit a vžít se. Jako bych byla tichý pozorovatel u vedlejšího stolu. Byla jsem moc ráda i za osvěžení svých (ne)znalostí ruské literatury, historie, zeměpisu. Pár dní po dočtení jsem nebyla schopná začít se do další knihy, myšlenky mi stále ještě oscilovaly v hlavě. Knihy si většinou půjčuji, nevadí mi, že je po přečtení nemám v knihovně, ale tohle je výjimka, kterou doma mám a jsem ráda, protože se do ní určitě ještě někdy ponořím.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta Rusko Moskva americká literatura 40.-50. léta 20. století optimismus hotely 20.-30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
"...Na mého anděla strážného, mého otce a přítele, hraběte Alexandra Rostova, který má sklon vidět v nás všech to nejlepší..."
Famózna kniha, raz prečítať nestačí.