Gerron
Charles Lewinsky
Charles Lewinsky vypráví životní příběh slavného německého herce a režiséra židovského původu, který byl nacisty transportován do terezínského ghetta. Někdejší hvězda němých filmů a herecký kolega Marlene Dietrichové se stal jedním z tisíce vězněných… V roce 1944 měl rozvinout svůj režisérský talent naplno a zachránit tak život svůj i své rodiny: Jeho úkolem bylo pro nacisty natočit propagandistický film Vůdce daroval Židům město, který by ukazoval šťastný a plnohodnotný život Židů v Terezíně. Je vůle přežít silnější než pochyby o životě ve lži? Je možné popřít celý život pro záchranu vlastního krku?... celý text
Přidat komentář
Forma zastínila příběh. Velmi mi vadilo, že se text nečlenil na kapitoly, stačilo by je pouze očíslovat, šlo by to, protože Gerron vzpomínal na události, které tématicky souvisely s jeho současným děním. Na druhou stranu si dal autor s výstavbou textu ohromnou práci, musel značně fabulovat, ale přesto má čtenář dojem, ano, tohle mohl Gerron zažívat.
Líbilo se mi, že své vzpomínky inscenoval, velice podnětné byly jeho komentáře typu ale tak to nebylo. Skutečnost byla mnohem méně epická.
Při čtení jsem uvažovala, jak se podmínky pro Židy zhoršovaly postupně. Gerron s rodinou opustil Německo ještě včas, přesto internaci později neunikl. V románu to zdůvodnil tím, že byl blbec.
Dále se setkáme s množstvím tehdejších hvězd stříbrného plátna, namátkou Marlene Dietrich či Magda Schneiderová. Osobně se mi ale nejvíce líbila postava Otto Burschatze, Gerronova kamaráda z války.
Natáčení filmu dalo možnost představit Terezín z jiného úhlu pohledu. Gerron coby slavný režisér a nositel železného kříže patří mezi prominenty.
Na knize se mi líbilo množství výroků, které kouzelně popisují pravdu - např. že jediní lidé, co něčeho dosáhli, jsou egoisti.
Věděla jsem, jak to dopadne.
Zpracování působilo jako jeden velký výstup. V sále se setmělo, z hlediště je slyšet šepot. Všichni upírají oči na podium, kde se odehrává poslední scéna.
Ať potlesk trvá co nejdéle.
Ať naděje umře jako poslední.
Bude to stačit?
Sugestivní, smutné, odporné a zlé.
Gerron byl vynikající režisér, v 1.světové válce bojoval na straně Němců (kde utrpěl zranění s doživotními následky), jako Němec se cítil. Ale byl to Žid. Jeho rodina tak dlouho odkládala útěk z rodného Německa, tak dlouho podceňovala nebezpečí nacizmu, až byla jako spousta dalších odsunuta do Terezína. I zde Gerron stále "režíroval". Nejen skutečná vystoupení a kabaretky, ale hlavně ve své hlavě. Představoval si okem režiséra scény a průběhy různých událostí, které pak skončily zcela jinak, nutno říci, že hůře. Několikrát se v knize objeví věta: "stop, ale tak to nebylo". Tak by to mohlo, možná mělo být.
A pak je Gerron postaven před Sophiinu volbu... Nebudu prozrazovat, oč šlo, přečtěte si. Kniha je hodně emočně náročná. Ještě po dvou letech mám spousty otázek a musím o ní přemýšlet.
Hodnotím s odstupem dvou let, takže jde spíše o dojem, který kniha zanechala, tedy jako u každé knihy s tématem holocaustu silný. Zajímala mě kvůli tématu Terezína, kam občas s rodinou zavítáme (a byla by ostuda mít přečteno hodně o Osvětimi, Dachau a nic o Terezíně), propagandistické téma nutí člověka také k zamyšlení a je bohužel aktuální víc, než bychom chtěli! Vím, že mě kniha zaujala (slovo bavila bych u tohoto tématu raději nepoužila z piety k událostem) a absorbovala jsem ji během necelých dvou dnů, tedy mohu doporučit.
Téma hodně zajímavé, ale stylem mi kniha vůbec nesedla. Souvětí jsou často rozsekaná na jednotlivé věty, takže jsem měla pocit, že se neustále oddělují souvislosti, informace, které by k sobě měly patřit. Jinak by kniha dostala čtyři hvězdičky, takto jen tři.
Citováno ze závěru knihy (!)
„Tady, kde sedím na podlaze a každý úder kolejí cítím v celém těle, se žádný jasný rytmus nedá vysledovat. Protože tady v protektorátu - nebo jsme už v Polsku? - nejsou kolejnice pořádně svařené. U nás v Německu by to bylo jiné..."
Tento výrok, který autor vložil do úst hlavnímu protagonistovi (nedovedu si představit, jak by nesprávně svařené kolejnice zvládli nápor a váhu celého vlaku, zřejmě jsme přistavovali vozy typu lehké rikši) snižuje celkový dojem.
Styl vyprávění není vůbec špatný, ovšem Charles Lewinsky se příliš často opakuje, což silně narušuje plynulost děje. Bez těchto sekvencí by kniha byla poloviční... a záživnější.
Už samo téma je hodně silné.
K tomu nevídaný styl psaní (obdiv podle mě patří i překladatelce), v ději návraty do minulosti, které vlastně převažují, vzpomínkami se pak postupně posunujeme ke katarzi v Terezíně. A nebo ty slepé dějové uličky, kdy je nejdřív ta příznivá varianta, ale pak následuje strohé „...Ale tak to nebylo.“
Hodně, hodně působivé. O holocaustu jsem četla ledacos, ale tohle je výjimečné…
„Morálka je luxus. Docela příjemná pro lidi, kteří si ji mohou dovolit. Už k nim nepatřím. V Terezíně je luxus krajíc chleba. ,Napřed je žrádlo, morálka až pak,´ nechal nás zpívat Brecht. Ten salonní proletář, který si objednával u Schlichtera humry a neměl představu, co je hlad. Ale v tom měl pravdu. Napřed je žrádlo. Napřed je přežít.“
„Naučil jsem se žít bez svobody. Bez naděje. Proč, krucinál, je pro mě těžké žít bez svědomí?
Vždyť po mně nikdo nechce, abych někoho zabil. Mám jen natočit film.“
Poměrně zajímavá kniha o člověku, který byl okolnostmi ukázat Terezín tak, jaký nikdy nebyl a jaký ho nacisté chtěli pro svět mít. Je relativně čtivá, akorát mi v některých pasážích přišla trochu zdlouhavá, ale ve srovnání s celkem to je jen drobný nedostatek...
Skvělá kniha. Napsaná velmi poutavě, vnesen byl také humor, který neurazí, ale osvěží. Je zajímavé podívat se na zachovalé části filmu "Vůdce daroval Židům město" např. na YouTube.
Asi to bude dobrá kniha, ale teď zrovna mi nějak nesedne, mám jiné období a tak ji odkládám a doufám, že se k ní někdy vrátím, protože vypadá dost dobře.
Moc jsem se na román Gerron těšila a jsem skutečně ráda, že očekávání se vyplnila, protože se to ne vždy povede. Kniha je napsaná krásným způsobem, kdy se vypravěč dívá na svět, na to, co se mu v životě stalo a na to, co se kolem něj děje, jako by to byl film a jako by někdo jen napsal špatný scénář nebo nesprávně rozestavil kulisy. Tohle pojetí mě moc bavilo a navzdory tématu mě kniha několikrát dokázala rozesmát. Bohužel ale jinak vyvolává spíše opačné emoce. Nevím, kolik věcí v příběhu je domyšlených, nicméně i tak je to velmi silný příběh, který Vás znovu přinutí přemýšlet o tom, jak to všechno mohlo být dopuštěno a doufat, že se už nic takového nebude opakovat.
Přemýšlím, jak popsat tuto knihu. Nejdříve musím říct, že je výborná. Je to skvělý čtenářský zážitek. Sloh, způsob vyprávění a děj – to vše dává dohromady něco opravdu ojedinělého. Vřele doporučuji. Určitě si ji přečtěte.
Gerron vše popisuje s lehkostí a s nadhledem nezaujatého pozorovatele. Hodně přemýšlí a filozofuje. To mě na knize nejvíc bavilo. Popis všeho hrozného, z jeho úst, znělo jinak - lépe. Dokázal mi vyvolat úsměv na rtu, když popisoval své zranění v zákopu v první světové válce. Absurdní, že? Bavilo mě, když vyprávěl historku a pak řekl: stop, tak to nebylo. Nachytal mě několikrát. Kouzlo knihy není jen v poselství, ale i v sdělení jednoho člověka, který pochopil, že sláva a peníze jsou mu na houby, když se jeden mužíček zblázní a dokáže strhnout sebou masy lidí. Neuvěřitelné. A přitom vím, že lidé jsou nepoučitelní a klidně by něco takového dovolili udělat i dnes.
Štítky knihy
Židé švýcarská literatura psychologické romány Terezín režiséři holokaust, holocaust válečné romány
Příběh herce a režiséra Gerrona se vine 20. stoletím v Německu. Poznáme jeho mládí v předválečném Berlíně v rodině bohatých židovských obchodníků, složíme válečnou maturitu a budeme s ním trpět v zákopech 1. světové války. Přichází Výmarská republika, první úspěchy v kabaretech a divadle, které vyústi u filmu. Bohužel promešká emigraci a pak Gerrona a jeho manželku čeká smutná pouť po Evropě, Terezín, poslední film a Osvětim.... Skvěle napsané, 5 hvězdiček bez sebemenšího zaváhání.