Ghúl
Brian Keene
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515609/bmid_ghul-JvM-515609.jpg
4
143
143
Je červen roku 1984. Začaly letní prázdniny a Timmy Graco se těší, že místo školy bude číst komiksy, vysedávat v podzemní klubovně a podnikat různá dobrodružství se svými dvěma kamarády, Dougem a Barrym. Tyto plány se však brzy začnou hroutit. Chlapce čeká léto plné hrůzy a boje o holý život. Timmy zjistil, kdo na hřbitově vykopává čerstvé hroby – a vůbec to není člověk. Je to nestvůra, která byla po staletí uvězněna pod hřbitovem, ale právě se dostala na svobodu. Má hlad, dostala chuť na čerstvou krev a jde po Timmym a jeho kamarádech. Pokud se Timmy chce dožít září, bude muset uniknout Ghúlovi. To však není jediná příšera, která na chlapce čeká… Nestvůry čekají na každém rohu. A co když ta, která požírá mrtvoly, není tou nejděsivější? Od oceňovaného mistra hororu Briana Keenea přichází román o nestvůrách, vraždách a ztrátě nevinnosti.... celý text
Přidat komentář
Brian Keene - Ghúl
'Tými najhoršími príšerami sú niekedy samotní ľudia.. A najmä takí, ktorí sa za svoje skutky nehanbia.'
Poznáte ghúla? Ja už áno. A poviem vám, bola to riadna nechuťárna. Už od prvej kapitoly bola atmosféra úžasná, temná, s prísľubom krvi. Také ja môžem.
Ocitáme sa v malom meste s malým cintorínom, na ktorom sa začne diať niečo temné. Niečo mimo ľudského chápania. A je to hladné..
Ale deje sa aj iné. Ľudské zlo. Cítiť ho z tých stránok. Cítiť ho z viet. Cítiť ho z chlapcov. Ktorí museli dospieť skôr. Každý z iného dôvodu..
V konečnom dôsledku bol tento príbeh veľmi smutný a povedala by som, že ani nie kvôli ghulovi, z neho najväčší strach nešiel. Ten tam bol akoby len metafora ľudského zla. Skrytý hlboko pod povrchom, pritom tam hore to nebolo o nič lepšie. Úprimne, pri scéne so psom (nebudem spoilerovať, kto čítal, vie) som mala chuť už ďalej nečítať, veľmi ma to ranilo.
No samozrejme mi to nedalo, a dočítala som.
Akcia úžasná, správne vyvrcholenie napätia, návrat po x rokoch. Veľmi som to s nimi žila a nakoniec ma napadá už len otázka: Prečo?
Prečítajte si, veľmi dojímavá kniha, ktorá na prvý pohľad nefanúšikov hororu odradí, ale toto veru nebol horor v pravom slova zmysle...
Čekal jsem naprosto kravinu, ale byl jsem docela překvapen. Hlavně v tom, že největší monstra a zrůdy nejsou ztvárněni v podobě ghúla, ale v podobě obyčejných lidí. Osudy dětských hrdinů byly zajímavé, nicméně je fakt, že mluvící ghůl působil jako tragikomická a vtipná postava, která s hororem nemá nic společného. Prostě taková fajn jednohubka, ale znovu si tu knihu určitě nepřečtu.
Miluju tyhle příběhy, kdy banda kluků nebo dětí bojuje proti nějakému zlu nebo příšeře. Dospělí jim většinou nevěří a v podstatě jim hází klacky pod nohy.
Rodiče v téhle knize jsou ale úplně jiný level! Totální dno!
I když mě příběh náramně bavil, tak se mi četl právě kvůli tomuto velmi těžce. A ten konec...ten mě úplně dostal. Smutné je, že někdo takový horor opravdu zažívá. I bez ghúla je to síla.
Ghúl jako příšera mi moc hrůzu nenahnal, spíš byl kolikrát k smíchu. Větší děs a znechucení ve mně vyvolalo chování některých dospělých. Stvůry žijí všude kolem nás, bohužel je na první pohled většinou nepoznáme.
Jako asi každý, jsem měla nějaká očekávání. Za mě byla splněna. Vzhledem k tomu, že na přebalu jsou zmíněny nějaké náznaky, že nepůjde o obyčejný horor, tak jsem ho tak i brala. Kniha se četla vyloženě sama. Celý příběh do sebe tak pěkně zapadal, bylo tam minimum postav, žádné zbytečné vedlejší dějové linky a okecávání. Hlavní hrdinové mi sedli. Zaujalo mě, že je kniha psána tak, aby se i čtenář zamyslel nad tím, kdo je tady vlastně ten netvor. Kdo je tady ten špatný, Ghúl, nebo někteří jedinci? Každý někdy může být netvorem, ikdyž si to ani neuvědomuje.
Tak první věc byla, že normálně bych si asi takovou knihu nekoupila. Jednalo se o společné čtení jednoho knihkupectví, tak jsem do toho šla. Jako můžu říct, že jsem četla větší pecky, ale fantazie se zde upřít nedá. Bohužel nevím, zda větší stvůrou byl Ghúl, nebo někteří dospělí. Kniha má odpich, čte se dobře, nic navíc není potřeba. Kdo se rád boji, bude spokojený.
Já to miluju! Skvělý, úžasný, dokonalý. Říkala jsem si: "hm, banda dětí, nějaká příšera, to bude nuda." Ano, já vím, nemám mít předsudky, ale co si budeme máme je všichni Takže jsem se bála, že to bude jako třeba Klaun v kukuřičném poli, který měl kliku, že jsem ho četla jako první horor, protože to by teď nedopadlo dobře.
Ale! Tady jde autor hodně do hloubky. Máme tu Ghúla, samozřejmě, ale i když je to krvelačná bestie, tak pro mě byla na stejné úrovni, jako lidské postavy v tomto hororu.
Autor si skvěle pohrál s ukázkou toho, že monstra jsou zejména mezi lidmi a Ghúl byl, pro mě, dost postranní. Co musely některé děti prožívat, to mi drásalo nervy.
Další super věc bylo to, že autor ukázal, že ne vždy si vezmeme ze špatných rodičů ponaučení, ale kolikrát se chováme stejně. Ač podvědomě. Opět - tohle pro mě byl horor.
Za zmínku stojí určitě i to, že příběh je opravdu drsný. Někde jsem si říkala, že už to stačí, že už dost a myslela jsem, že se to třeba nějak v dobré obrátí. Hm, ne.
Já jsem jedním slovem nadšená. Čtenář dostane skvělé skloubení nadpřirozené bestie s těmi lidskými a dumá, kdo je sakra horší. Za mě ty lidské, jsou daleko reálnější.
Knihu doporučuji na 100%. Tohle je skvost.
Na tento príbeh som bola navnadená, čakala som poriadny horor. Ale bohužiaľ, nič také sa nestalo. Vôbec ma to nebavilo a tiež som sa neubránila porovnávaniu s Kingovým To alebo so Simmonsovým Temným letom. Opäť partia chalanov na bicykloch (z čoho jeden musí byť pri tele), nejaká iná partia, ktorá ich šikanuje... To tu už bolo. A do toho ghúl na cintoríne, ktorého tam bolo veľmi málo, na to, že je po ňom pomenovaná kniha. Ale monštrá sú v tomto príbehu inde... Ako sa veľakrát zopakuje. Dvaja z troch chlapcov to doma nemajú ľahké a zdalo sa mi toho už priveľa. Navyše myšlienkové pochody boli rozťahané a pre mňa až príliš nezaujímavé. Asi aj to mohlo za to, že mi hlavné postavy liezli na nervy a nejak som s nimi nesúcitila. A čím viac sme sa blížili na koniec, tým nelogickejšie sa mi to celé zdalo. A záverečná kapitola ma teda vôbec nedojala, skôr rozčúlila, pretože som sa nedozvedela to, čo som chcela :D. Ale aspoň to bolo čtivé, až na tie myšlienky. V závere som z príbehu sklamaná, keďže očakávania som mala oveľa vyššie.
Pokud bych měla hodnotit jen hororovou linku, dala bych takové dvě, maximálně dvě a půl hvězdy. Tahle knížka ale mnohem víc upoutá svou druhou linkou, která mě dohnala až k slzám. Zamrazilo mě především z epilogu. Celkově mi z knihy bylo spíš smutno, než abych se bála nebo něco podobného. Protože monstra opravdu nečíhají ve skříni nebo pod postelí, ale často mnohem blíž, než si uvědomujeme.
Dejte mi knihu o partě kluků, letních prázdninách a temném tajemství a já se budu bavit. Vím, že to tu už bylo a Temnému létu to nesahá ani po kotníky, Kingovi také ne. Ale je to čtivé, není to moc strašidelné (takže srabíci jako já jsou spokojeni) a je to ... prostě návrat do dětských let.
Vážnější linka než ta s Ghúlem, je téma násilí v rodině, patologických vztahů, přerod z dětských let do reality puberty a uvědomování si, jak svět vlastně funguje.
Vím, že to není dokonalé, ale kniha mě bavila a jako odpočinek od starostí fungovala.
Zvláštní, rozporuplná kniha.
Jako horror to absolutně nezafungovalo. Ghůl byl směšnej a komickej (a jeho nářek po rodině absolutně nevěrohodnej), jeho odhalení bylo náhodný a až moc rychlý a snadný (od místního kněze bych čekala, že bude kličkovat a držet odstup a nepodrývat si autoritu víry popírající mýty a příšery... a ne že dítěti na první dobrou vysype děsivou historku, kterou jinak už dlouhý roky tají), dítě jde a na první podívání najde všecko, co potřebuje vědět, u sebe doma. Hororová linka slabá a nevěrohodná. Autor se to snaží dohánět nechuťárnama, který jsou hnusný, ale děs nevyvolají.
Navíc je to obšlehlý od začátku do konce - na kterého hrdinu, jeho rodinu a osud se podíváš, tam vidíš paralelu z Kingova To nebo Simmonsova Temného léta. Uznávám, po těchhle opusech je skoro nemožný vymyslet něco originálního o partě dětí bojujících o prázdninách se zlem skrytém na maloměstě... ale tak to holt nedělám, no. Ale tady ty podobnosti fakt bijou do očí.
Za tohle vše bych dala dvě hvězdy - a to by ještě jedna z nich byla pouze za to, že to je dobře čtivý.
Jenže tahle knížka má i druhou vrstvu... a ta se tu hodně povedla. Rodiny dětí a jejich osudy v nich jsou silnější než celá hororová linka. Ukazuje to krutě marný naděje, snahu vzepřít se, nebo naopak snahu dělat dobrou věc, která vede k utrpení... Za mě jsou vrcholem téhle knížky nikoli scéna na hřbitově a boj s ghúlem, ale Dougovo svěření se Timmymu, noční výbuch Timmyho otce a hlavně epilog při dospělém setkání s Barrym. Brrrr, síla, syrovina.
Váhala jsem, zda být hodnější a dát v souhrnu 3*, nebo jen 2. Zatím nechám tři, je to čtivý (i když překlad místy nic moc)... a ta nehororová linka se povedla. Příště se vykašlat na příšery, nebo se aspoň vyklašlat na jejich okázalý ukazování a nechuťárny, a bude to lepší.
Tak tohle byla pro me naprosta pecka. Cetlo se to samo, a i kdyz jsem mela chvili obavu, aby to nebyl pribeh spise pro mladez, tak jsem byla velmi brzy vyvedena z omylu. Vyborny dej, ktery nebyl pro me strasidelny ve smyslu, ze je to horor, ale tech priser tam bylo az kam. Doporucuji precist, pokud nemate v umyslu se vylozene bat.
(SPOILER) Prázdniny malých dvanáctiletých kluků, kteří jsou kamarády v pravém slova smyslu, se stanou zlou noční můrou. Otázka je, co je to nejhorší na celém vylíčeném příběhu. Lidožroutská bytost poznamenaná božím hněvem, zahnaná do smrdutých temnot je možná jenom slabý odvar skutečného zla, kterému musí tito malí chlapci čelit ve svém "normálním" životě. Kromě hororového námětu se kniha zabývá velice ožehavou otázkou dětství, dospívání a toho, jaký vliv mají zkušenosti a události, které si neseme z dětství, na náš další vývoj, povahový charakter a následující život, ve kterém se dřívější poznamenané a týrané děti často v dospělosti sami stávají nenáviděnými krutými rodiči. Stigmata spáchaného zla na dětech jsou často velmi hluboká a traumata z prožitých zlých zkušeností doživotní. Člověku je z toho opravdu zle, zvlášť při pomyšlení, že dítě se nemůže nijak bránit.
„Asi se stal život.“ Mnohí určite pri tejto knihe budú skloňovať To (prípadne Temné leto od Dana Simmonsa), ale mne to pravdupovediac pripomenulo inú (a za mňa stokrát väčšiu) Kingovu klasiku a to báječnú novelu Telo. Napokon je najmenej zaujímavým na Ghúlovi samotný ghúl. Je úplne nezaujímavý, nesmierne nestrašidelný a na konci samozrejme nesmie chýbať nudná akčná scéna, pretože čo by to bolo za horor, ak by sa nekončil akčnou scénou, však? Vždy si pri podobných nešťastných prípadoch spomeniem na geniálneho Quentina Tarantina a jeho Kill Bill 2. Tam tiež každý na konci čakal polhodinovú akčnú sekanicu a nakoniec... Prečo si z neho nikto stále nezobral príklad? Aj Brian Keene. Ak by sa na to vykašľal a namiesto tupej akcie by uprednostnil dialóg a postavy, bolo by to oveľa rozumnejšie rozhodnutie a dôležitejšie pre príbeh. Pretože to, ako sa život priateľov vyvíjal, ma fakt zaujímalo. A nedočkal som sa toho. Nejaká trápna, upotená naháňačka v podzemí ma fakt nezaujímala prakticky vôbec. Celú domrvenú situáciu podtrhuje epilóg, ktorý je krásny, hoc drsný, ale realistický a vlastne preto je istým spôsobom krásny resp. nie možno ani tak krásny, ako skôr dojemný. Čo v tomto prípade nie je to isté, čo poetický a pôvabný. Skôr naopak. Ale veď tak to chodí, nie? Koľkí z nás si počas jeho čítania povedia „ale áno, taký je život, tiež sme si všeličo mysleli, keď sme boli decká a potom prišiel život a všetko bolo inak“? Asi všetci, však? Áno, na konci sa dostavili aj slzy. A to je paradoxne dôvod, prečo knihe dávam „len“ 3*. Lebo z prvej stovky strán a z epilógu vidím, že autor vie písať sakra dobre. O to viac zamrzí, že nasledujúcich sto strán upadlo do letargie a posledných sto (kniha má cca 300 strán) už bolo za mňa osobne dosť o ničom. Obal knihy prízvukuje, že skutočné monštrá majú inú podobu, než podobu lacných hororových príšer. A áno, realita je samozrejme stokrát drsnejšia, než najdrsnejší horor. Ale v tomto smere Brian kĺže po povrchu. Ešte u domáceho násilia je povedzme adekvátny, ale čo sa týka incestu, tak ten poňal tak z rýchlika, že to sem radšej ani nemal dávať, než to sem dávať v takejto nedokončenej podobe. Osobne ma rušil aj akýsi rozkol medzi mrazivým príbehom pre dospelých (ktorého hrdinami sú náhodou puberťáci a jedna príšera z cintorína) a young adult, to druhé skutočne nie je moja šálka kávy. Naopak, ako filmový a komiksový fanúšik oceňujem, že Keene atmosféru 80. rokov vystihol najmä práve skrz tieto dve médiá.
'Někdo je pozoroval. Dvacet metrů od nich se na náhrobku cosi krčilo. Tma tomu zastírala veškeré rysy. Pat nedokázal říct, jestli je to muž, nebo žena, zda je to někdo mladý, nebo starý. Sedělo to zcela nehybně, ztuhlé jako kámen. Přestože šmíráka halila temnota, vypadalo to, že vydává bledou, slabou záři.'
Podľa tých nadšených komentárov mám pocit, že v mojich rukách sa objavila iná verzia tejto knihy... No čo už, opäť pôjdem proti prúdu...
Prvé stránky vyzerali sľubne, tiež som bola nadšená, ale potom to malo už len klesajúca tendencia... Elán vystriedalo znechutenie a nakoniec to celé pôsobilo ako uspávanka... Vydržala som 100 strán, pretože keď prišlo týranie Chňapáka, tak som si povedala, že stačí!
Moc pěkný počin. Léto, prázdniny a parta dvanáctiletých kluků, kteří milují komiksy a dobrodružství. To je ovšem jen jedna strana mince. Na té druhé je monstrum, které žere mrtvé, libuje si ve vysávání morku,chroupání kostí a znásilňování mladých žen (někdo by řekl, že je to už překombinované, ale budiž). Naprosto navzdory všem očekáváním ale tahle mince má ještě třetí stranu. Tu, která ukazuje smutnou realitu toho, jak může být dětství kruté za zavřenými dveřmi disfunkčních rodin. Alespoň já mám z knihy dojem, že právě ona třetí strana je to, co mi kniha předala a ne samotný ghúl a jeho hororový příběh.
Měl jsem pocit, že docházelo k záměně zápletky a kulis. Nicméně to rozhodně nebylo na škodu, protože kdyby šlo jen o příšeru, šlo by nejspíš o řádně tuctovou knížku, která se ničím nevymyká. Atmosféra doby, prázdnin a začátku dospívání z knihy přímo dýchá a je zpracována skvěle.
Co mi trochu vadilo byla jistá nečinnost úřadů , potažmo pak prakticky všech dospělých, kteří až na pár výjimek tvořili pouze "křoví". Druhý neduh je přespříliš často zmiňované značky různého zboží, názvy hudebních kapel. Sice to do tónu příběhu zapadalo, ale mohlo toho být méně.
Dávám 4/5 velmi povedenému hororu, který je strašidelný z trochu jiné strany, než by člověk na první dobrou čekal.
Skvělá kniha. Na to že jsou hrdinové 12 letý předpuberťáci až neuvěřitelný.
A Ghúl není jediná zrůda, která v téhle skvělé knize má jednu z hlavních rolí.
Skvělé, chvílemi mrazivé, čtení
Ghúl je knížka co strašně mate tělem, vším na první dobrou připomíná béčkový horor s dětskými hrdiny, tuctovou variaci na To nebo Temné léto, jenže ve skutečnosti je to poklad a jeden z nejlepších hororů, co se vám letos dostane do ruky.
Upřímně, nic objevného v příběhu nečekejte, všechno to jsou typické žánrové kulisy - příšera, parta kámošů, dospělí hajzlové, léto, zdánlivě věčné přátelství, první holka atd. Brian Keene to ale všechno tak skvěle provázal a nacpal emocemi až máte při čtení pocit, že je vám zase dvanáct a se strachem čekáte, zda rodiče přijdou na váš nejnovější průser.
Uvnitř je Ghúl vlastně strašně melancholický, po prvních jatkách na hřbitově, kdy monstrum rozseká páreček teenagerů, co si to rozdává na místě jeho odpočinku, se na povrch začnou drát mnohem větší problémy v životech mladíků, než oživlá nemrtvá stvůra a oni si postupně uvědomují konec bezstarostných let. Ty největší zrůdy totiž mají v rodinách a jejich dva největší vzory zemřou hned zkraje knihy.
S tím, co se často děje za zavřenými dveřmi, s traumaty, zneužíváním a podobnými sračkami pracuje Keene s citem, moment, kdy se se svými trablemi jeden kámoš svěřuje druhému patří k nejsilnějším okamžikům, co kniha nabízí. Tyhle fakt mrazivé chvíle zvládá i odlehčit, sype odkazy na popkulturní fenomény osmdesátek, kluci jsou fandové komiksů a metalové hudby a Keene je správně sprostej, ostatně asi jako každej ve dvanácti. Ale nezapomeňte, že po těhle chvílích vždycky přijde nějaká rána, co vám zase usadí a vy budete trnout, co se stane dál. Protože se svými hrdiny se Keene opravdu nemazlí.
PS: Jestli vás nedojme epilog tak jste bezcitný zrůdy :)
Ghúl
Obvykle, když jsou hlavními postavami parta dětí, tak příběh končí buď happyendem nebo se ztrátami u méně důležitých dospělých. To tady nečekejte. Tady je to se šrámy na těle a hodně i na duši. O to více syrově na čtenáře příběh a hlavně jeho vyústění působí, takže s čistým štítem ohledně sympatií k postavám to na konci je jak s počítáním neuseklých prstů na jedné ruce. Ghúl byl smozřejmě nechutný, ale rozhodně nepatřil mezi ty největší záporáky - a v tom je asi hlavní klad příběhu, který by jinak zase až tak originální nebyl. A jeden zápor, který je bohužel v knihách poměrně častý - dvanáctiletí kluci se zde chovají a přemýšlejí způsobem, který mi u tohoto věku hooodně nesedí.