Giro 100 na koloběžce a jiné příběhy
Jan Vlášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364934/mid_giro-100-na-kolobezce-a-jine-pribeh-Dv9-364934.png
5
10
10
GIRO 100 NA KOLOBĚŽCE vypráví o tom, jak se dá prožít s koloběžkou 18 let. O tom, co se nám během uplynulých osmnácti let na koloběžce přihodilo. Sté Giro d´Italia a stá Tour de France na koloběžce. Nejen o tom je tato kniha. Vypráví z větší části o stém Giro d´Italia, které jsme absolvovali na jaře tohoto roku. Vrací se zpět do minulosti do okamžiků, kdy jsme v minulém tisíciletí vyráželi na naše první výlety, je plná příhod z našich pozdějších expedic vedoucích daleko za hranice naší vlasti, až k vysněnému sportovnímu cíli, Tour de France na koloběžce. Šílené příhody, veselé historky a sem tam nějaká ta smutná životní pravda. Giro 100 ale není jen o koloběžkách. Je také o životě, protože ten máme jen jeden a je potřeba si ho užít.... celý text
Cestopisy a místopisy Sport
Vydáno: 2017 , UltimaProductionOriginální název:
Giro 100 na koloběžce a jiné příběhy aneb púl života s koloběžkou
více info...
Přidat komentář
Také patřím mezi nadšence koloběhu, takže jsem knihu hltala plnými doušky - rozhodně doporučuji k přečtení i těm, kdo na koloběžce nejezdí, obdivuhodné sportovní i lidské výkony.
Jako nadšený koloběžkář, který loni skoro bez dechu sledoval kluky online, bych nejradši dala víc než 5 hvězd. Klidně 10 :-D Krásně napsáno, kluci mají můj obdiv, a taky jim ohromně závidím... myslím, že až syn povyroste, taky vyrazíme z Třeboňska do Benátek. Na koloběžkách. Akorát bez cajků na ferraty a K5 necháme doma :-) Ty jsou dobré na vyřizování po městě, ale kdybych na ní vyjela na nějakou expedici, v Českých Velenicích bych to vzdala a vrátila se vlakem :-)
Je to super kniha, už jsem na konci a jsem nadšená! Krásně napsaná :-) mám chuť vzít koloběžku a objet svět ;-)
Giro 100 na koloběžce a jiné příběhy
Tak toto není nic pro mě. Rozdělení závodů na jednotlivé části, skákání z jednoho do druhého nebyla šťastná volba formátu o barvách nemluvě. Postupem času jsem už nevěděla, kde se co děje a upřímně, bylo mi to jedno. Pořád dokola se opakovalo, jak už kluci nemůžou, jak to chtějí vzdát, jak mají hlad nebo žízeň a nebo jak někdo řve na support, což mi přišlo už úplně za hranou. Jednou jim byla zima, jindy vedro, spokojený byli jen když je někdo prolejval alkoholem. Sem tam popis nějaké krajinky, kterou vzápětí zadupal matematický rozbor převýšení, sjezdů, kolik čeho co kam, prostě nuda. Je to jen deníček jednoho nadšence s nulovým smyslem pro psaní. A těch veselých historek jsem si nějak nevšimla. Ta jedna hvězda patří lidem, co se o takové lidi na cestách starají, protože mají nervy ze železa!