Gladiatrix
Russell Whitfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79371/bmid_gladiatrix-59q-79371.jpg
4
24
24
Devatenáctiletá sparťanská kněžka Lysandra byla svým řádem vyslána na misii, šířit slávu bohyně Athény. Loď, na které se plavila, však ztroskotala a Lysandra byla jako jediná přeživší zajata a uvržena do otroctví. Shodou okolností se jejím pánem stal Říman Lucius Balbos, lanista (neboli provozovatel ženské gladiátorské stáje). Jeho lidé si všimnou Lysandřiných schopností (pyšná Lysandra pochází ze Sparty, která má za sebou bohatou vojenskou minulost, a sama se jako kněžka zasvěcená bohyni moudře vedené války Athéně rovněž od mládí učila umění boje) a stává se z ní gladiátorka. Život v uzavřené komunitě bojovnic a jejich nemilosrdných cvičitelů (v takzvaném ludu) s sebou přináší četné zápletky a vztahy, přátelství, lásku, intriky, nenávist, smrt atd. jak mezi samotnými bojovnicemi, tak jejich cvičiteli a okolím, pohled do zákulisí jejich života, do života římské smetánky a samozřejmě detailní pohled do arény, kde se bojuje na život a na smrt.... celý text
Přidat komentář
No, čekala jsem rozhodně více. Konec byl podle mě dost rychle useknutý a otevřený, ale třeba bude ještě někdy pokračování. :)))
Znovu po této knize nesáhnu, ale jako oddychovka dobré.
Oddechová četba, která si na nic nehraje. Není to žádná červená knihovna, nechybí sex ani brutalita, hlavní hrdinové jsou ale popsáni docela reálně. Kupodivu jsem nenarazil na žádné historické nesmysly, nechybí fundovaná poznámka autora. Mimochodem Marcus Ulpius Traján 20 let po tomto příběhu dobyl celou Dácii a začlenil jí do Impéria. Viděl bych to na 3,5*.
Knihu mi doporučil syn, který ji přečetl s velkým nadšením. Prvních padesát stran jsem přemýšlel nad tím, že ji odložím a to především kvůli neobratným slohovým obratům autora a chybám v textu. Pak jsem se do knihy začetl a byl jsem doslova vtažen do děje. Vyvrcholení děje mně trochu překvapilo, ale příjemně.
Myslím si, že tato kniha stojí za přečtení, protože poutavým a čtivým způsobem přibližuje málo známou skutečnost, že do arény k boji na život a na smrt vstupovaly i ženy.
Kniha mě donutila přemýšlet nad tím, proč nebyly ženské gladiátorské zápasy tak oblíbené jako mužské? Přece jenom kdo život dává, má rozpaky ho brát, a nevyžívá se v tom.
Bojovnic opájejících se krví jako Lysandra, Sorina muselo být málo a pokud bojovaly na život a na smrt, brzo se zásoba bojechtivých otrokyň vypotřebovala.
Román je slohově slabší. Jde poznat, že je to prvotina, a snad se autor postupně vypíše, pokud mu to nepokazil překladatel. Má tendenci všechno popisovat vnitřními monology, a kvůli tomu nebylo čtení až tak napínavé (jako by se člověk díval na dokument s vypravěčem místo sledování hraného filmu). Děj je však OK, dostatečně barvitý, a vyšperkovaný římskými reáliemi, které si autor určitě pečlivě nastudoval.
Seriál Sparkacus mě však bavil víc i přes důraz na digitální krev.
Tato kniha se mi dostala do rukou těsně po premiéře českého vydání. Že bude plna všech očekávání, jež jsem o obsahu měla při pouhém chvilkovém prohlédnutí v knihkupectví, jsem se o měsíc později s nadšením přesvědčila.
Prvotina britského spisovatele Whitfielda je velice slušnou galerií historických artefaktů, bojových technik, starodávných národů a kmenových zvyků. Zároveň však kniha nabízí pestrý příběh ve kterém se protínají všechny hořkosladké protiklady, které jen život gladiátorky, potažmo mladé ženy bojovnice, může nabídnout. Čtenáři se naskytne velmi detailní pohled na tehdejší propracovanost a chod tzv. ludu, kde trénují bojovnice všech možných národů, které ještě nedávno byly svobodnými ženami, jež si samy mohly pevně rozhodovat o svých životních krocích a osudu. Nyní se jako pouhé otrokyně svého lanisty snaží bojovat o holý život a každý zápas pro ně znamená jen dvě jistoty - smrt nebo vítězství. Společně s hlavní hrdinkou, spartskou kněžkou Lysandrou, jež vládne umění boje stejně, jako taktické teorii a rétorice, nahlížíme pod pokličku atmosféry, která by se ve většině situací dala krájet. Ať už jde o milostné city, kterým se podávají gladiátorky mezi sebou a detailně odhalujeme krůček po krůčku erotický děj, skrz naskrz nasáklý láskou anebo čelíme nejrůznějším tragédiím a krutostem, které vytvářejí protiklad tak silný, že leckdy působí jako náraz dvou ostře nabroušených čepelí v boji dimachaerias tváří v tvář jisté smrti a porážce. Chvílemi jsou stránky potřísněné krví a pachem polonahých, spoře oděných těl v bederní roušce, po zuby ozbrojených žen, které byly vycvičeny jako stroje na zabíjení. Přesto zde narážíme na lásku křehkou a přece silnou, jakou jen můžeme naleznout v srdci ženy. Nenávist a pomsta zde hrají stejně důležitou roli. A veškeré účty se vyřizují skrze arénu. Hlad po krvi a konečném zůčtování nakonec překřičí všechny emoce a smysly. Obchod s bílým masem. Potoky vína a piva. Barbarské klany proti civilizovaným řecko-římským národům a nikdy nekončící trénink je doprovázen nejtvrdší disciplínou. Kdo bude největším zrádcem a kdo se ukáže jako bytost s lidskou tváří a srdcem na dlani? Nezapomeňte se pořádně nadechnout a vyzbrojit svá očekávání nejpevnější krustou trpělivosti. Po přečtení strhujícího díla, které se v Británii již dočkalo svého pokračování, by jste mohli ohromením a směsicí pocitů padnout nelítostně k zemi. Budiž vám uděleno missio....!
Jediným a velice rmoutícím mínusem českého vydání je překlad a jeho interpunkční stránka - více než polovina z 336 stran obsahuje chyby, které tak trochu odvádějí pozornost od akčního a nenuceného čtení. V tomto případě bych nakladatelství Plejáda doporučila popřemýšlet o 2. bezchybném vydání knihy:)
Gladiatrix
Po dlouhe dobe msem sahla na tistenou knihu, nebylo to zle. Bylo poznat ,ze si autor skvele nastudoval stary řím, valecnou strategii a vse okolo boje v arene. Takze to bylo vazne zmakle. Byla to krvava cetba tak hned v zapeti jsem sahla po romantice, no kvuli rovnovaze:-) jestli knihu jeste nekdy otevru nevim..