Goblin hrdina
Jim Hines
2. kniha série Goblin. Legenda ho nazývá Jigem Drakobijcem a on nevidí důvod, proč uvádět věci na pravou míru. Přežívá koneckonců hlavně díky zdravému rozumu – kterého není mezi gobliny nikdy dost. Přestože ho zajali dobrodruzi a proti jeho vůli ho odtáhli na pošetilé dobrodružství, přežil střet s Nekromancerem i s drakem. Pokud jeho lid trvá na tom, že je hrdina, nebude přece protestovat. Problém ale je, že když vás jednou označí za hrdinu, všichni očekávají, že budete provádět hrdinské kousky i nadále. A přitom jediné, co Jig od života chce, je v klidu uctívat svého zapomenutého boha, hrát si s ochočeným ohňovým pavoukem a léčit goblinská zranění. Ale Kralka, současná goblinská náčelnice, je přesvědčena, že Jig ohrožuje její postavení a moc. A proto když jeden ze zlobrů požádá Jiga Drakobijce o pomoc v boji proti neznámému nepříteli, který vraždí a zotročuje zlobří lid, trvá Kralka na tom, aby Jig žádosti vyhověl. Jigovi tedy nezbývá než se vydat na zlobří území, a to v nevítaném doprovodu velkého a mimořádně tupého goblina a seschlé goblinské stařenky, která se sotva belhá. A ještě je mu v patách goblinka, jež je přesvědčena, že jejím osudem je stát se skutečnou Hrdinkou. Být zavražděn magickým nepřítelem, který dokáže vyděsit zlobra, přece nemůže být horší než padnout za oběť takzvaným „přátelům“.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2008 , Fantom PrintOriginální název:
Goblin Hero, 2007
více info...
Přidat komentář
Goblin Jig v novém dobrodružství zachraňuje nejen své soukmenovce, ale i všechny, kdo žijí společně s gobliny v hoře, před skřítkovským nebezpečím z cizího světa. Jim C. Hines od předchozího počinu urazil pořádný kus cesty, nasál evidentně řadu zkušeností, a tak jeho Goblin hrdina dostal do vínku daleko strukturovanější příběh, který v některých pasážích dokáže opravdu strhnout. Už to není jen veselé dovádění na cestě odnikud nikam, ale napínavé dobrodružství, ubírající se v několika rovinách ke svému cíli. Byť je Jig stále ten ustrašený poseroutka, v jistých momentech se dokáže pořádně pochlapit a vzít věci pořádně z gruntu a od podlahy. Jeho boj se skřítky a jejich královnou v bezedné propasti má grády a potenciál zaujmout hned na první dobu. K dobru příběhu na rozdíl od předchozího dílu přispívají i ostatní hrdinové, kteří Jigovi v jeho eskapádách v podzemních labyrintech zdatně sekundují. Považoval-li jsem prvního Goblina za utahanou herku, nestačící do kopce s dechem, jeho druhé pokračování mu punc plnokrevníka, který dokáže plynule přecházet z klusu do cvalu a zpět. Uvidíme, jak to s Jigem bude vypadat příště…
Autor zvládl připravit nové dobrodružství bez lidí vcelku důstojně. Nové postavy jsou možná dokonce lepší než původní, protože tam, kde jsou postavy z prvního dílu jen "standardní postavy dobrodruhů pro dračák" jsou už potvory z příručky pána jeskyně ve druhém díle plastičtější. Tlustá goblinská kouzelnice, která neumí čarovat, hobgoblin s pro hobgoblina velmi nebezpečnou fóbií, drakobijce přisleplý skrček Jig, goblinská chůva a velký tupý goblin chtějí zjistit, kdo ohrožuje troly... Myslím, že koho bavila jednička, toho bude dvojka bavit taky, když nebude knihy číst hned po sobě.
Maličko slabší než jednička (i když možná jen proto, že mi byla velmi nesympatická tlustá Veka :-)), ale rozhodně stojí za přečtení.
Opravdu jsem se bavila a doufám, že se s většinou postav potkám i v závěrečné knize...
Musím souhlasit s Okřídlenou lištičkou. Jak příběh, tak postavy mi ve druhém dílu přišli zajímavější. Přišlo mi, že tu autor daleko líp využil povahy a prostředí goblinů. Co se týče roztahanosti děje, tak si nemůžu pomoct, ale jednička se podle mě táhla víc.
Nějak mi připadá, že osvědčené typy postav, které byly v prvním díle "nerozumně" odstraněny, se objevily opět - musí tu být zas někdo bažící po slávě, kdo žene do záhuby sebe i ostatní, a tak je to tlustá a směšná Veka, také se tu objeví kdosi jako "nečekaný spojenec" - a těch je tentokrát více (a asi by je člověk jako velké spojence moc nebral, spolehnout se na ně nedá, případně mají sílu za komára...). Vcelku je to ale zas to samé. Takový typický druhý díl, řekla bych. Bohužel.
Upřímně, na rozdíl od jedničky, jsem se dost pobavila a nesouhlasím s předchozími komentáři ohledně roztahanosti děje - nebyla větší než v prvním díle a na rozdíl od něj se tady objevily alespoň zajímavé postavy třeba v podobě tlusté groteskní goblinské kouzelnice Veky nebo hobgoblina "Jizváka", který mi byl hned sympatický. Ano, je to příšerná blbost, ale já nad ní strávila opravdu hezké chvíle a příjemně jsem se pobavila.
Souhlasím s Konaiovým komentářem. Oproti jedničce šla laťka velmi dolů. Takže jen doufám, že trojka bude lepší :-)
Tak tohle je důkaz existence špatných dvojek. Nudný, občas přitroublý a táhnoucí se děj druhého pokračování Goblina je totální změna od prvního dílu. Ale stojí za přečtení, to jo.
První díl Goblina je pro mě srdcovou záležitostí. Ze všech knih jsem ho přečetl zdaleka nejvíce krát a mám ho natolik zidealizovaný, že si na něm nepřipouštím žádný, byť drobný nedostatek. Bohužel to neplatí pro Goblina hrdinu, který mohl jen těžko dosáhnout vysokého standardu prvního dílu. Samotná dějová linka mi nepřišla natolik atraktivní a svižná. Hines často opakuje "humorné" poznámky na účet goblinů, které se po nějakém čase okoukají. Na druhou stranu jde stále o lehké a sympatické čtení, navíc s novými a funkčními postavami (ačkoliv postavy z prvního dílu mám o něco radši). Je pravdou, že pro mladší a fantasy méně dotčené čtenáře půjde o lepší volbu než pro ty starší a žánrem políbenější. Rozhodně ale nejde o špatné čtení pro nikoho :).