Golem
Gustav Meyrink (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468932/bmid_golem-xnk-468932.png
4
676
676
Odehrává se kolem roku 1890 v Praze – v oblasti mizejícího židovského města. V románu se prolíná současnost a mystická minulost rudolfínské Prahy. Vypravěč příběhu je na základě náhodné změny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět a prožívá během jediné noci část života rytce kamejí Pernatha. Tento umělec, který prodělal těžkou duševní nemoc, při níž ztratil paměť, se s pomocí mudrce Hillela prodírá spletí záhad a dobrodružství v pražském židovském městě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1928 , F. Topič (Praha)Originální název:
Der Golem, 1915
více info...
Přidat komentář
„Pochopil jsem, že je potřeba písmena ,vnímat', nejen je v knihách pouze číst pomocí zraku – že je zapotřebí vytvořit si v sobě samém tlumočníka, který by překládal to, co instinkty našeptávají beze slov. V tom musí být klíč.“
Je toto i klíč k pochopení, nebo aspoň prožití Meyrinkovy knihy?
*
Už jenom představa tajemného pražského židovského města, navždy zmizelé čtvrti temných křivolakých uliček a zastrčených dvorků, nás může zavést do světa fantazie a snů, kde je vše dovoleno.
Můžeme pátrat po pokoji bez dveří se zamřížovaným oknem a tajným poklopem ve tvaru hvězdy, ve kterém byl naposledy spatřen přízrak Golem. Po pokoji, do kterého se nikdo nedostane. A kdyby se přece někdo zkusil spustit se k zamřížovanému oknu po laně, nedopadne to s ním dobře...
Anebo můžeme pátrat po tajemném domě v hradební zdi „u poslední lucerny“ na Hradčanech, který se zjeví jen někdy a někomu a který umožní překročit práh a vstoupit do astrálu…
A kdo je vlastně v tomto příběhu Golemem? Přízrak se šikmýma očima, který se v židovské čtvrti opakovaně objeví vždy po 33 letech? Umělý člověk z hlíny? Mlhovina, která zasévá zlo? Anebo třeba taky jen zhmotnění části naší duše?
I kdybychom znali a třeba i pochopili význam všech symbolů Meyrinkem použitých (symbolů z kabaly, tarotové karty), myslím, že bychom se jednoznačnému vyznění a plnému pochopení celého příběhu stejně nedobrali. Což je vlastně dobře, protože to tajemné, nejasné, vynořující se z mlhy je to nejpůsobivější…
Pro mě snad nejsilnější byla noční výprava Athanasia Pernatha podzemím do onoho tajemného pokoje bez dveří, ale třeba i taková drobnost, jako byla scéna vyřezávání dřevěné hlavičky loutkařem, kdy Pernath náhle cítí, že jeho vlastní hlava je tou dřevěnou hlavičkou, kterou někdo pohybuje a otáčí, a on se nemůže bránit… Hlavičkou loutky, která nakonec nabude podoby Golema…
To byly chvíle, kdy mě opravdu mrazilo…
A co závěr? Je náhoda, že poskočení v čase je právě o 33 let?
A je náhoda, že Golem vyšel v roce 1915, kdy asanace židovského města byla plně dokonána a genius loci tohoto místa byl nenávratně zničen?
V závěru je těch reminiscencí a odkazů na minulý děj opravdu hodně, je to působivé, ale byly by to již spoilery, není dobré je znát předem, třeba si to při četbě užít…
*
„Pocítil jsem, že existují neuchopitelné věci, které vedle sebe běží jako slepí, napevno spřažení koně, kteří netuší, kam je cesta zavede.
Tak je tomu i v ghettu: komnata, jejíž dveře nemůže nikdo najít – stínu podobná bytost, která v ní bydlí a jen čas od času nejistě projde uličkami, aby lidem přinesla hrůzu a zděšení.“
*
„Přistoupil jsem k oknu: Řady zdobených štítů se tam nahoře mihotaly ve vzduchu jako nějaký strašidelný hřbitov – náhrobní kameny se zvětralými daty, tyčící se nad temnými hrobkami plnými práchniviny; „obydlí“, jimiž si roj živých prokousává své cestičky.“
--------
Stejně tak jako dílo, i život Gustava Meyrinka je plný tajemství.
Ve chvíli, kdy se údajně za svého pražského pobytu chystal k sebevraždě, podstrčil prý někdo pode dveřmi prospekty na okultistickou literaturu. Meyrink okultismu plně propadl, věnoval se tajným vědám, studiu hermetismu a alchymie.
A žádné město ho tak neočarovalo a nezadřelo se pod kůži, jako stará Praha a zejména bývalé židovské ghetto.
Jeho smrt je stejně tajemná. Autor se údajně večer rozloučil s nejbližšími, zaujal jogínskou pozici a ráno při východu slunce zemřel. V domě u Starnbergského jezera, který si sám pojmenoval „U poslední lucerny“. Že by Gustav Meyrink opravdu odhalil, jak překročit práh a vstoupit do jiného světa…?
Sen a realita může být velice matoucí
ale kniha mě bavila pro mě to bylo takový oddechující kapitoly rychle ubíhají
Má to i děsivou atmosféru
V rámci skupiny #klasikomilove jsem si v aktuálním kole s tématem Fantastika vybrala Golema od Gustava Meyrinka. Dostala jsem se díky příběhu do staré Prahy, přesněji do židovského ghetta, kde hlavního hrdinu sužují noční můry, v nichž se objevuje záhadná legendární postava Golema.
Děj ani tak nastínit nechci nebo by mi to nejspíš moc nešlo, po přečtení knihy u mě převládá temný pocit (ale takový ten správně temný a tajemný). Příběh je totiž spletí snových obrazů a místy až hororových prvků. Vyprávění vtáhne čtenáře přímo do srdce staré Prahy, jejíž atmosféra je zde perfektně vykreslena a já měla chuť toulat se tímto městem spolu s vypravěčem.
Kdo máte rádi tajemno, velmi doporučuji!
No jo, roman na pokračování... Ob týden něco sesmolit, aby to včas vyšlo v novinách, ale pohromadě byla slátanina. Zase další ukázka pěkného jazyka zabitého nulovým syžetem. A přitom Golem, takové magické téma! Jenže tady jen zástupný reklamní symbol, včetně šedé Prahy. Chtělo by to zmodernizovat, vtisknout tomu šém - a oživit Goléma! Třeba M. Urbanem nebo Stančíkem! 10/24
V rámci aktuální kola, které společně s Klasikomily máme, jsem přečetla Golema. Nebudu lhát, nezařadil se mezi má oblíbená klasická díla, ale mám pocit, že jen potřeboval svůj čas. První půlka knihy pro mě byla trošku utrpení, ale tu druhou jsem si už začala užívat. Vydání od Ledy je navíc obohaceno o krásné a temné ilustrace, které podtrhují příběh a dodávají mu ještě větší tajemno (a seženete jej v Levných knihách).
Co se mi na knížce vyloženě líbilo byly popisy staré Prahy, jednotlivých ulic zasazených do oné děsivé atmosféry - měla jsem chuť vyrazit ven a knížku si tam číst! Oceňuji také prolínání reality a snu, které vás mnohdy donutí pochybovat o tom, co je skutečné. A závěr byl top...
Musím uznat, že jsem mírně zaskočená a taky zmatená. Čekala jsem totiž něco jako příběh podobný pověstem o Golemovi :-D:-D:-D, ale to jsem se hooodně spletla. :-D:-D:-D
Jsem z toho trochu rozčarovaná a vlastně nevím co napsat.
Pro mě to bylo strašně zmatené, ale přesto zajímavé...
Ze začátku jsem vůbec nevěděla co se děje, nemohla jsem se zorientovat a trochu mi trvalo než jsem se začetla. Chvíli mi to připadalo skutečné, chvíli zas jak pouhý sen a pak jako zpověď schizofrenika.. spoustu postav mě mátlo svou přítomností, jelikož neměli v příběhu, podle mě, žádnou roli...
Přitom má ale kniha neskutečnou atmosféru, náboj, spoustu podmětů na přemýšlení a spoustu otázek, chtělo se mi číst dál a dál, zajímalo mě co se ještě přihodí a na konci jsem dostala facku na probuzení. Takový konec jsem nečekala a zůstala jsem koukat jako puk..
Dva dny po dočtení a pořád nad tím vším přemýšlím...
Takhle rozporuplné pocity jsem z knihy dlouho neměla a tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla...
Slyšeno jako audiokniha při bezmyšlenkovité manuální práci, kterou to činilo velmi zvláštní. Ta práce byla pro mne vlastně takový toporný, leč vítaný a vlastně nezbytný doplněk knihy. Jakoby do sebe slovo a konání prorostly.
Jak píše jaryn, je to vlastně šestákový román. Až na nádherný jazyk, kdy jsou slova souvětí na sebe navlékána s dokonalou uhlazeností až noblesou. Až na komplikovaný a v mnohém i po dočtení nejasný a zšeřelý příběh (Co 3 židovští výrostci honící se po domě a špehující a svádějící Athanasia? Co tajná seskupení velmi volných postav, stíny ve stínech? Co podzemí?). Až na pensum vědomostí, které musí autor i čtenář znát alespoň náznakem, aby mu příběh nevyklouzl z meziuší. Až na dokonalý balanc mezi realitou, vizí a tajemnem. Věřím, že se najde ještě více "až na". Velmi, velmi dobrá literatura, která ale nesedne každému. Pokud chcete zkusit současnější a civilnější na podobné téma, slupněte Urbanova Lorda Morda.
Kniha mě od začátku zaujala svoji atmosférou. A to ať už jde o hlavní postavu potácející se na rozhraní reálného a snového světa, nebo o atmosféru pražského ghetta 19. století. Nemůžu sice říci, že by mě kniha pohltila, dokonce tam byla i řada celkem se vlekoucích pasáží, ale nikdy jsem ani na vteřinu neměl chuť ji nedočíst. Celkem mě překvapil závěr, který prakticky přetočil celé chápání předchozího děje. Za to pochvala autorovi, který celou dobu umně skrývá podstatu celého příběhu.
K názoru, že je kniha antisemitská se nepřikláním. Je potřeba vnímat knihu datem jejího vzniku a nikoliv dnešníma očima. Kniha sice obsahuje tradiční protižidovské stereotypy ale současně i obdiv k židovské víře a mystice. Mnohé židovské postavy jsou v knize vnímány pozitivně. Nejedná se tedy o antisemitskou knihu ale o knihu jejíž autor neměl korektnost, kterou si společnost vypěstovala až po druhé světové válce.
Na rozdíl od spousty uživatelů jsem neměl problém se do knihy začíst. Naopak mě zaujala od samého počátku. Příběh je protkán velmi tajemnou, mysteriózní atmosférou. Pokud máte možnost, doporučuji v knize zmiňovaná místa osobně, nejlépe navečer, navštívit (Josefov, Staronovou synagogu, Zlatou uličku...). Zároveň je děj zahalen v otázkách, na které je většinou poskytnuta pouze mlhavá, nebo častěji žádná odpověď. Mnohé z Golema mi proto zůstalo skryto. Ale i když nemohu ani zdánlivě prohlásit, že bych knihu zcela pochopil, velmi mě bavila a pravděpodobně se k ní brzy vrátím. Doporučuji.
Příběh s hutnou atmosférou od první stránky. Čtení vyvolává otázky, čtenář přemýšlí o čem kniha je. Zdařilé ilustrace přispívají k ponurosti příběhu. Vše je velmi tajemné, staré pražské židovské město jsem měl během čtení jako před očima. Napadají mne výrazy jako mysteriózní a spiritualismus. Kniha je zvláštní, náročná a je u ní třeba přemýšlet. Příběh, pointa nejsou servírovány na podnose.
Tuhle knihu od Meyrinka jsem kdysi četla jako třetí v pořadí po Zelené tváři, Hašiši a jasnozřivosti. A musím se přiznat, že jsem jí tehdy moc nedávala... Je svým způsobem velice specifická, niterní... Meyrinkův rafinovaný způsob psaní, začne čtenáře nutit hledat i to, co je vepsané mezi řádky..., kde se realita záhy mění v sugestivní tajemno a magičnost...
Snové a zastřené a na konci se dovíme, že to takové má být.
Oponoval bych názoru některých čtenářů o antisemitismu. Ano vetešník má všechny špatné vlastnosti, jak je prezentuje antisemitismus, jeho mrtvý syn měl všechny skryté vlastnosti skrytého žida. Ale postavy Hilela a jeho dcery jsou ztvárněny skoro jako svaté. Takže židé jsou zde různí, formováni hodně prostředím, ve kterém vyrostli. Stejně tak ostatní osoby, ostatních národností.
Hm, to, že se tam neobjeví opravdový Golem, jak si zde někteří stěžují (pravděpodobně by k tomu chtěli i komořího Langa a magistra Kellyho), to mi nevadí.
Ale vadí mi ten dost zjevný antisemitismus ve stylu přelomu 19. a 20. století. To není nějaká přecitlivělost charakteristická naopak pro dnešní dobu, ale ty na sílu tlačené popisy židovských stereotypů mi připadají jak z novin v době hilsneriády.
A teď už čistě k literatuře: to hlavní, na čem je kniha postavena, tedy imaginativní až mysteriózní pasáže (od nichž jsem očekával, že mě nadchnou, protože obecně mám tyto prostředky v oblibě) mi připadaly prázdné, kašírované, bezduché, jako od někoho, kdo se snažil z trusu vyrobit zlato. Dialogy autentické jak z rytířského románu (kdyby jejich bizarnost byla aspoň zajímavá, ať už obsahem či stylem, ale nebyla). Ale možná to bylo překladem, tak nakonec dvě místo jedné.
Těžká kniha, která vyžaduje absolutní soustředěnost, za což na konci trpělivého čtenáře náležitě odmění. Začátek mi dal pořádně zabrat. Začít příběh blouzněním ve snu, bylo dost odvážným krokem. Ale velice brzy se z tohoto chaosu začne rodit v pravdě neobyčejný příběh. Ani zdaleka jsem všemu neporozuměla, ale vůbec mi to nevadí. Kouzlo této knihy totiž spočívá především v samotné atmosféře příběhu. A ta je mysticky, hororově dokonalá. Audiokniha je pomyslnou třešničkou na dortu. Naprosto fantasticky ji totiž načetl pan René Šmotek.
No tak vám nevím. Budu trochu mimo zdejší názory, pro mě se Golem často nesl v duchu nepochopitelnosti a nejasných myšlenek. Rozhodně to nebyla oddychovka, a až do části z vězeňského prostředí, jsem se musel do četby nutit. Holt každému vše nesedne..
Určitě má pan Gustav Meyrink spoustu fanoušků svých knih, protože příběh Golem je atmosférický, tajuplný a mystériózní. Mně ale příliš nenadchnul, ikdyž se mi četl skvěle. Možná však někdy v budoucnu sáhnu po dalším tajuplném příběhu ze staré Prahy.
Tak tuto knihu se mi hodnotí těžko, mám z ní smíšené pocity. Chvílemi, hlavně zpočátku, těžké čtení, později zase poutavé. Děj hodně zmatený, i když na konci částečně objasněn. V úvodu k vydání od Levných knih je medailón Meyrinka, díky němuž je jasné, proč mnohé pasáže souvisejí se spiritualismem apod. Nakonec musím uznat, že jde o zajímavou knihu. 50-70%, 7. 11. 2022.
Dílo je rozhodně promyšlené, až skoro geniální. V začátku a na konci se mi četlo dobře, ale ta duchovní část... Náboženství mi jednoduše nic neříká, a tak nejsem tak uchvácena, jak si struktura příběhu zaslouží. Škoda.
Já nevím, asi jsem nenašla ono kouzlo, které všichni vyzdvihují. Pro mě bylo čtení docela utrpení. Žádná z postav mi nebyla sympatické, vše bylo nejasné a zamotané... až posledních pár kapitol mé mínění nepatrně vylepšilo.
Každopádně knihu hodnotím jako zajímavou zkušenost, ale na další autorova díla se nechystám.
(2,5)
Štítky knihy
Židé Praha prvotina přelom 19. a 20. století golem židovská ghetta mystika Rabi Löw stará Praha romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Přidávám se k množství těch, kteří očekávali ekšn ve stylu Císařův pekař, a tak byli poněkud rozčarováni. Temná a tajemná atmosféra funguje dokonale, ale já jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah, bylo mi jedno, co se postavám stane, a to přesto, že jsem poslouchala starý záznam Vltavy s hereckými esy. Nicméně uznávám, že to je velmi kvalitní dílo, ty myšlenky a čtenářská náročnost - žádná oddechovka to není.Konec se mi moc líbil, myslím, že není jediného čtenáře, který by ho čekal. Uvidíme, třeba se s Golemem ještě někdy střetneme.