Golet v údolí
Ivan Olbracht (p)
Kniha Golet v údolí zahrnuje tři povídky, odehrávající se v židovské vesnici Polaně, nacházející se uprostřed nádherné přírody Podkarpatské Rusi. Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.
Přidat komentář


Kdysi v dobových materialech jsem četla o Jasné Poljaně, dokonce se podařilo i vykreslit jejich život, oblečení, popsat zvyky, mravy, tradice, ale nikdy jsem tomu nechtěla věřit. Po přečtení této knihy už to trochu chápu. I když mi někdo musí asi vysvětlit proč ,,Golet". Myslím, že to má nějaký význam, ale nemůžu přijít co tento symbol znamená


Velmi zajímavý pohled do života židovské vesnice. Každá povídka měla něco do sebe, ale asi nejvíc se mi líbila "O smutných očích Hany Karadžičové". Myslím, že tak nějak nejlépe vystihuje mentalitu Židů a celkovou atmosféru židovské obce.


Každá povídka mě postupem času začala bavit. Myslím, že žádná z nich nijak nevyniká ani nepokulhává za jinou.


Musím se přiznat, že mě ze začátku kniha moc nebavila. Bylo na mě vychrleno mnoho židovských a pro mě neznámých slov, ve kterých jsem se začala ztrácet. Také prostředí mi přišlo cizí a zvláštní. Ale asi ve čtvrtině knihy jsem se začala orientovat v postavách i výrazech a kniha mě začala zajímat a bavit. V polovině už jsem se na čtení těšila. Některé pasáže jsou naprosto úžasné, ať už krásné líčení, úvahy nad pravostí Boha nebo dramatický konec knihy. Nakonec jsem byla taky ráda, že jsem něco pochytila právě z židovské kultury, osvojila jsem si jednotlivé pojmy a poznala, kam až může dojít víra. K jakémusi fanatismu, kdy se náboženství stává drogou, která umožňuje snášet přicházející životní tragédie lehčeji, ale která brání chudým Židům spojit se s chudými jinověrci do boje proti svým vykořisťovatelům. Sama bych se tedy k četbě knihy neodhodlala, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Na závěr jeden citát z knihy:
… „Proč jsem vám pověděl ten příběh? Proto, abyste věděli: Všichni něco hledáme. A dříve či později to všichni nalezneme. Ne však v cizím dalekém světě. Doma. Ve svém srdci. A ve své duši.“


Zase tak nejhorší to nebylo. Pro mne to byl zajímavý a nezvyklý pohled do židovské komunity a vůbec života na tehdejší Podkarpatské Rusi.
Štítky knihy
Židé povídky zfilmováno česká literatura zvyky a obyčeje Podkarpatská Rus židovské tradiceČást díla
![]() |
O smutných očích Hany Karadžičové |
![]() |
Událost v mikve |
![]() |
Zázrak s Julčou 1937 |
Autorovy další knížky
1991 | ![]() |
2005 | ![]() |
1937 | ![]() |
1982 | ![]() |
1963 | ![]() |
Knížka se mi ze začátku četla trochu obtížně, jelikož jsem se špatně orientovala ve slovech židovského původu, takže jsem musela trochu vyhledávat. Také zapamatovat si jména bylo obtížné. Ale nakonec se mi knížka velice líbila. Ani nevím, která povídka dle mého byla nejlepší. První mne pobavila a poslední mi zase přišla velice smutná. Každá měla něco. Každopádně jsem ráda, že jsem si rozšířila povědomí o židovské kultuře a knížka mi byla nejen literárním přínosem.