Gomora
Roberto Saviano
Neapolská mafia má prsty v medzinárodnom obchode s drogami, zarába ťažké peniaze na pašovaní jedovatého odpadu a na nelegálnej výrobe textilu, drží si monopol pri obchodovaní so stavebnými materiálmi a spolieha na vysoké kontakty v Nemecku, Škótsku alebo Číne. 29-ročný taliansky novinár Roberto Saviano riskoval vlastný život a pracoval pre mafiu, aby odhalil jej brutálne praktiky. ... celý text
Literatura světová Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2012 , Kalligram (SK)Originální název:
Gomorra, 2006
více info...
Přidat komentář
Šokující, děsivé, rezonující dlouho po dočtení.
Chce to silný žaludek a nečíst před spaním.
Horší čitelnost neodpovídá pěti hvězdám, ale pro statečnost autora nejde jinak. Každá země potřebuje takové hrdiny.
Není to ucelený příběh, spíš jen řada poznámek, až reportáží. To by nevadilo, téma je hodně zajímavé. Zpracování ale občas pokulhává. Řada faktů je uvedena jen v dlouhých a nepřehledných větách, byť by jim víc sedělo zpracování třeba do tabulky v příloze. Hodnocení 3,5*.
Upřímně řečeno, pořád nevím, jak tuhle knížku hodnotit. Budu se opakovat, dost už tu bylo řečeno. Je to takový zvláštní hybrid mezi beletrií a publicistikou a postrádala jsem nějakou dějovou linku, která by držela kostru díla. Ze začátku jsem byla nadšená, ale u kapitoly Direktorium, kde byly šílené výčty jmen, názvů jsem měla fakt krizi, ale vzhledem k tomu, kolik to autora muselo stát sil (a co po zveřejnění následovalo - takže to asi fikce fakt nebude), jsem si řekla, že to dočtu. Střídají se opravdu brutální pasáže, kdy tuhne krev v žilách, s těmi hodně lyrickými, které mi daly dost zabrat. Je mi jasný, že pro našince neznalého jmen a lokací bude dopad jiný, než pro lidi z dané oblasti, kteří pod tím výčtem vidí konkrétní postavy a místa. Nicméně i tak je pro mě kniha opravdu šokující - ať už se týče praktik, módy, odpadů...
Na jednej strane clovek musi obdivovat efektivitu organizovaneho zlocinu, na druhej... musi obdivovat hlboko zakorenene tradicne rodinne a nabozenske hodnoty. :)Znova som si to po rokoch precital, mam prve vydanie a znova som bol nadseny strohym, presnym, nic nezatajujucim, nic neprikraslujucim zurnalizmom. Hnusny svet, ktory sa aj k nam veselo roztiahol je akoby svet za zrkadlom bezneho zivota. Po prvom citani kedysi som si hned povedat, tento Saviano sa uz vela rokov nedozije. A on ti pise dodnes :) Skvela kniha. Trosku vam moze zmenit a poopravit pohlad na svet. (A na rolu zien v modernej mafii, a na drahe obleky, a na konzorcia ktore aj u nas stavaju dialnice, a na zivot celkovo.) Kdeze je ta romanticka idylicka Puzova mafia. Mna by uz neprekvapilo ani keby som sa dozvedel ze Ndrangeta vymyslela kryptomeny.
Gomora je naprosto šílená kniha. Už dlouho jsem nečetl něco takového. Největším Savianovým problémem je, že není spisovatel a na čitelnosti textu to jde strašně poznat.
Gomora je totiž obsáhlým výčtem osob, o kterých jste nikdy neslyšeli, jež byli zavražděny jinými osobami, o kterých jste také nikdy neslyšeli a to vše ve vesnicích, o kterých jste nikdy neslyšeli. A to je vlastně celá kniha. Není v ní popsáno, jak to Saviano všechno zjistil, on to prostě ví.
Kniha samozřejmě popisuje boje mezi mafiánskými klany, problém ale je, že spíše, než aby je popsala, tak pouze provede jejich výčet. Gomora je tak jakousi černou kronikou Kampánie. Kdybych byl Ital, užil bych si to, ale jako Čech, kdy mi jména a popisované události nic neříkají, bylo velmi těžké knihu dočíst.
Neuškodilo by také, kdyby autor vynechal lyrické popisy svých myšlenek, které byly k uzoufání dlouhé, často na půl strany i na více.
Kvůli tomu, že Gomora neobsahuje ani náznak jakékoliv estetiky a je obtížné ji vůbec dočíst, ji bohužel nemůžu nikomu doporučit. Představu o Camoře si člověk udělá, ale já jsem od knihy chtěl i něco víc.
Gomorou se prolíná poselství "Neapol nebrat". Stejně jako Elena Ferrante ale tenhle neapolský rodák přiznává, že od místa, kde se narodil, se nedokáže odpoutat. Zatímco (zřejmě autobiografické) hrdinky Eleny Ferrante impulzivně utíkají na sever a pak se vrací zpět, Saviano se snaží poznat, pochopit, proč je Neapol taková. Proč ji ovládají camorristické klany, jak funguje ekonomika a systém. V jakém prostředí vyrůstají zdejší mladí lidé, proč je čekají vyhlídky na práci pro systém, ať už přímo nebo nepřímo, anebo na vůbec žádnou práci. Zato ale mají od mládí nacvičenou reakci na střelbu - lehnout na zem a nedívat se, aby nemohli být považováni za svědky. Podle Savianovy knihy to taky vypadá, že malí kluci se běžně přehrabujou v kostech ze hřbitova, ledabyle vyhozených ze starých hrobů, a snaží se je prodat na trhu. Jeden by se bál nasednout v Římě do vlaku a vydat se jižním směrem...
Savianovy zkušenosti jsou drastické. Protože se ale tohle město dotklo i mého života, chci říct, že i tam lidi žijou rádi. Třeba A., která se narodila 100 kilometrů severněji, ale už roky bydlí ve starém činžáku v centru Neapole, ze kterého visí smotané dráty elektrického vedení, a to město miluje. "Ona je víc Neapolka než já," směje se její přítel, který se narodil na jednom z neapolských předměstí a žije tam dodnes. Vzpomínám na to, jak jsme objížděli město a hledali restauraci pro večeři, ty nekonečný hovory s číšníkem v neapolštině, než za nás G. rozhodl, že to zkusíme jinde, vzpomínám na bar v Torre del Greco, kde se nesmělo kouřit, zatímco tady u nás pořád frčely zahulené hospody. Seděli jsme u baru, dýchali čistej vzduch a Michele se svojí kapelou zdařile napodoboval U2. Vzpomínám, jak jsme loni vběhli na San Paolo a viděli zápas Serie A. Neapol vyhrála a my v sektoru B jsme zpívali "Conquista la vittoria, conquista la per noi!"
Savianova Gomora už má svoje roky, koupila jsem si tedy i nejnovější Piraně, a až se z téhle výčetky kriminálních činů trochu oklepu, pustím se do nich. Jsem zvědavá, jak se jeho vnímání rodného města posunulo, jestli vidí nějaké změny k lepšímu. A já... jsem dosud nezdolala Vesuv, tak snad zase brzy na viděnou! :)
Na tuto knihu mi roky sedal prach v knihovně a vzpomněl jsem si na ni, když jsem viděl zprávu, že neapolská radnice nechala zbourat obludné sídliště Vele di Scampia, prolezlé mafií a drogami. Jako by si ale Saviano nemohl vybrat, zda píše osobní reportáž nebo encyklopedii camorry s neuvěřitelným množstvím jmen a místních názvů, v nichž se člověk mimo Neapol nemá šanci zorientovat. Tyto nedostatky ale lze odpustit. Saviano plasticky popisuje svět s převráceným (či spíše zvráceným) žebříčkem hodnot, kde nemá hodnotu nic, co nevede k moci nebo k penězům. Tak nějak tušíme, že Itálie na jih od Říma není nejpořádnější zemí světa, ale přece jen překvapí, že státní struktury tam fungují v podstatě jen proto, aby je mafie mohla dojit. Devastující je zejména závěrečná kapitola o byznysu s odpadky, kdy jih Itálie funguje jako černá skládka průmyslového severu, který tam vyváží svůj toxický odpad, aby ho mafie mohla smíchat s kompostem a pohnojit jimi kampánská pole. Byť je kniha takřka patnáct let stará, podobně dnes funguje celá Evropa, která „recykluje“ plasty tak, že je vyveze do Asie, kde je spálí někde v jámě… V této knize se člověk dozví řadu věcí, třeba že mafie vydělává kromě drog a zbraní i na teniskách, kolik litrů kyseliny chlorovodíkové je třeba k rozpuštění jednoho lidského těla nebo že čistota heroinu se testuje na živých lidech. Nejzajímavější je ale lidský rozměr fungování camorry. Na jedné straně to jsou bossové, kteří sice hromadí neuvěřitelné množství peněz a majetku, ale stávají se doživotními odsouzenci vlastního byznysu a namísto slunění se na plážích a usrkávání aperolu se skrývají před policií a nepřáteli v podzemním bunkru. A na druhé straně jsou to stovky tisíc lidí, kteří kvůli zoufalému nedostatku práce dřou v malých textilkách za pár set eur měsíčně nebo riskují svobodu, když dělají poslíčky dealerům… Lidský život nemá ve světě camorry cenu, některé příběhy jsou ale velmi silné, třeba čtrnáctileté dívky zabité při náhodné přestřelce nebo odvážného kněze Peppina Diany, kterého stál boj proti mafii život. Jeho kázání připodobňující neapolský kraj k hříšné Gomoře, odsouzené ke zkáze, je asi nejsilnějším momentem knihy. „Nadešel čas, abychom přestali být Gomorou…“ (8/10)
Kniha o novinárovi, ktorý sa narodil, vyštudoval a zhomtnil priamo v osom hniezde talianskej mafie. Z vlastných skúsenosti, zážitkov a poznatkov zostavuje napínavý príbeh s niekoľkými vedľajšími líniami, ktorý má vo svete len ťažko konkurenciu. Je zbytočné opakovať niečo čo tu bolo isto napísané už sto krát. Je to naozaj dielo, ktoré je prepchaté konkrétnosťami, menami ľudí, miest a faktami o kauzách ktoré Vám nič nepovedia. Ale treba sa zamyslieť, že Roberto Saviano, kvôli tejto publikácii obetoval svoj súkromný život a dnes žije pod dohľadom polície, čo svedčí tomu, že to nie je žiadna fikcia. Síce my v našej zemepisnej šírke spracujeme úchvatný príbeh, teda presnú polku diela, ale nič nám nepovedia osoby. Pretransformujme si to však s obdobnou literatúrou v Čechách alebo na Slovensku, v ktorej spoznáme politikov a grázlov čo v diele vystupujú, aj keby tam mali pseudonym. A asi podobne, to majú Taliani, ktorí Saviana čítajú a ak sa do toho zvládnete na chvíľu vžiť, dôjde Vám prečo má táto kniha stavbu akú má a tiež, prečo žne taký úspech. Ak ste ochotní, sa nad toto povzniesť, kniha Vás prejde ako vlak, príbehmi, ktoré by nevymyselel nikto. Rád nasávam informácie a práve pri tejto knihe som pozrel toľko príbehov, ktoré som s nadšením rozprával ľudom ďalej a oni ich dychtivo žrali ako niekedy nemám za tri knihy. Čo, ak nie toto, je dôkazom toho že táto kniha stojí za to. Uznávam nie je to pre každého no pokročilý čitateľ by nemal mať problém s dlhším textom. Veď v porovnaní s ruskými grafomanmi to je easy peasy lemon squeezy.
Kombinácia prehnanej lyriky s obrovským množstvom faktov, mien, miest, udalostí. Taký hybrid, ktorý nie je ani čistokrvnou prózou, ani faktografiou. Od obidvoch čakám niečo iné.
Strašidelná kniha o strašidelných veciach. Buďme vďační za našu domácu korupciu, za našich domácich gangstrov. Tých neapolských by sme nerozchodili...
Stojí za prečítanie
zajímavě popsané fungování mafie v Itálii a jejich praktiky. Pokud je toto pravda, tak se naprosto nedivím, že autor musí být skrýván
Gomorra je knížka o italský mafii. Překvapivě to nefunguje tak jako dřív v kmotrovi a počet koňských hlav v něčí posteli se rovnal nule. V knize taky nikdo nikomu nezalil boty do betonu a nedal ho spát k rybám. A špagety mafioso aby člověk pohledal. Byl jsem tudíž lehce zklamán. Ale co bych nechtěl, začal podzim a už nemůžu venku běhat nahatej, tak se musím spokojit i s tímhle. Dobré odpoledne všem přátelům dobrého literárního recenzenství.
Roberto Saviano byl sám člen systému a popisuje tak všechno více méně z první ruky. Okolo knihy bylo v roce 2007 velké haló. Velké asi jako když se do telefonu ozve Dwayne Johnson.
Systém je velice zajímavej a kšeftování s módou a odpadkama bych na mafii z fleku netipoval. Ale já všeobecně nerad tipuju, tak nevím. Co mi ale vadilo, bylo lyrické střevo autora:
“V Augustově mysli muselo byt Mondragone s jeho polnostmi, pobřežím, mořem pouze tovární dílnou, nachystanou vždy k dispozici jemu i podnikatelům, územím, odkud lze čerpat surovinu do mixéru zisku jeho podniku.”
Nebo
“..že mě rozemílá realita věcí, která připomínala kurník plný hladových zvířat namačkaných jedno na druhém a připravených sežrat, aby nebyla sežrána.”
to bylo zcela jasně přes čárku. Proto jen za 7/10. Příště prosím stručnější analýzu mafie. Díky, naskle.
Čo sa stane, ak moc dostanú do rúk sociopati. Hlavne kapitoly o likvidácii odpadu sú desivé. Ešte desivejšie je to, že nejde o fikciu. Autor si zaslúži hodnotenie za odvahu.
Ku knihe som sa dostal cez Salmana Rushdieho, ktosi k nemu autora (možno prehnane) prirovnával. Vtiahla do deja, prečítal som ju relatívne rýchlo. Aj tak si myslím, že niekedy tam bolo príliš veľa zbytočne detailných informácií. Nemožno zabudnúť na to, že (ako tu už niekoľkokrát odznelo) sa nejedná o román ale fakty, takže nečakajte Krstného otca 2.0 .
Ke knize jsem se dostal po přečtení interview se Savianem - v něm hovořil o tom, že se kmotři v Itálii připodobňují k jím popisovaným mafiánům. Například si dle jeho knih zařizují sídla, oblékají se atd. Jelikož mě situace v Itálii zajímá - každý z nás jistě slyšel o privatizaci odpadového hospodářství mafií v Kampánii a Kalábrii, o jedovatých skládkách, hořících horách odpadků (Saviano to v knize nazývá vtipně "Ohňová země") - knihu jsem si přečetl.
Kniha sice přináší pohled na situaci v Itálii a na rozšiřující se aktivity mafie i celosvětově, ovšem má několik zásadních nedostatků. I když se dozvíme o základu průmyslové produkce na jihu Itálie (až téměř otrocká práce pro nejluxusnější italské značky), text se utápí v detailech, regionálních jménech a podrobnostech. Dále je poněkud nesoudržný, což knize ubírá na čtivosti. Patrně kniha ťala do živého v Itálii, ale čtenář v Čechách by potřeboval trochu odlehčenou verzi. K seznámení s danou problematikou ovšem kniha stojí za přečtení.
Když jsem tuhle knížku začal číst, uvědomil jsem si, že už jsem jednou ve Varech viděl stejnojmenný film. Ten je knihou sice spíše jen inspirován, ale až po přečtení knihy jsem některé jeho dějové linky plně pochopil. Gomora se skládá z několika jen volně provázaných kapitol, kde v každé z nich autor popisuje jak fungují různé "podnikatelské aktivity" neapolské mafie camorry, často na příbězích lidí, kteří s ní přicházeli úzce do styku. Gomora je určitě strašně zajímavá, i dnes, více jak deset let po vydání, byla některá odhalení pro mě šokující, bohužel autor na můj vkus píše příliš emotivně. U literatury faktu bych spíše očekával více věcnější a nezaujatější popis, než jeho hodně květnatý až básnický styl plný spravedlivého hněvu.
Kniha popisující praktiky a dění kolem Camorry v okolí Neapole a Kampánii. Nejedná se však o žádnou detektivku, krimi ani thriller, ale spíše o strohé sdělení, kde autor nezapře své novinářské povolání. I přesto v sobě mají mnohé příběhy úžasné kouzlo. Sám jsem v Neapoli nějakou dobu žil a navštívil mnohá místa popsaná v knize. Je až s obdivem, nakolik přesně dokázal autor zachytit praktiky Camorry a především mentalitu lidí na italském jihu. Jedinou výtkou je, že autor mnohdy příliš zabředne v podávání vysvětlení a kniha v některých pasážích ztrácí spád...
Kniha prakticky nemá děj, což mě v tomto podání trochu vadilo. Věděl jsem samozřejmě, že to není žádná gangsterka, ale novinářská literatura faktu. Saviano to však píše jakoby formou příběhu, který je v knize ani ne potlačený jako spíš úplně vynechaný. Možná ve mě tento pocit vzbuzuje sugestivní začátek, protože člověk nedostal úplnou odpověď o tom jak to bylo dál. Místo toho se dozvídáme jaký má mafie ekonomický vliv a do jakých odvětví podnikání zasahuje.
Musím říct, že jsem o této problematice prakticky nic nevěděl až mě to v jednu chvíli donutilo sednout ke googlu a začít vyhledávat zmíněné osoby. A ony opravdu existují nebo nedávno žily. Při čtení sem totiž občas nevěděl, zda tomu mám skutečně věřit a nebo se jedná o nějakou nadsázku. Předkládaná fakta pro mě byla docela šokující, protože jsem si neuvědomoval ekonomický dosah mafiánských klanů.
Saviano popisuje jakým způsobem camorra funguje a často zmiňuje jejich aktéry, které si však nemáme moc šancí zapamatovat. Díky částým výčtům jmen, rodin a oblastí je kniha méně čitelná, protože v tomto se skutečně budou orientovat pouze rodilí Italové. Myslím, že knize by taky neškodilo více příběhů, aby člověk lépe nasál atmosféru.
Dílo na mě působilo jak určitý výsledek našeho ekonomického systému, kdy jakákoliv poptávka je dříve nebo později uspokojena. Nikdy ne z morálního hlediska, ale vždy z pohledu absolutně neosobního zisku. Černý trh se tak spíš jeví jako určitá neodstranitelná systémová chyba, která je navíc živena kulturou a zvyky jižní Itálie. Dalo by se říct, že tak jako se Indové nedokáží vzdát kast, tak se Italové nedokáží vzdát bossů a klanů. Protože když ne já, tak někdo jiný zaplní poptávku na trhu.
Všem koho zajímá problematika organizováného zločinu ve formě Italské mafie doporučuju. I přes občasné příběhové a poměrně podařené filozofické vsuvky je však kniha hlavně naučná a informující. 85%
Před časem jsem na těchto stránkách hodnotil knihu od N.Lilina - Volný pád a napsal jsem, že jestli to takto vypadá v Podněstří, tak to potěš Pán Bůh. Po přečtení této knihy, což je jakýsi dokument o existenci zločinecké organizace Gamora, říkám: "Zlaté Podněstří !!".
Je to těžké čtení plné ekonomických údajů, jmen, událostí. Nechce se vůbec věřit, že to co je v této knize popisováno, je vůbec možné. A ono to asi bohužel možné je. Po přečtení, pokud to vůbec přečtete, protože je to opravdu těžké čtení, si uvědomíte kdo a jak řídí tento náš svět spotřeby. Srdce je někde v Italii, ale chapadla jsou rozprostřena po celé Evropě.
Za téma a informace bych dal 5 hvězdiček, za literární zpracování max 3, takže 4 :)
Štítky knihy
mafie zfilmováno italská literatura Itálie Neapol organizovaný zločin publicistika Camorra Kampánie (Campania) zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2008 |  Gomora |
| 2019 | Piraně |
| 2013 | Nula nula nula |
| 2010 | Opak smrti |
| 2010 | Krása a peklo |
Jako by si autor nemohl vybrat jestli tuhle knihu bude psát formou příběhu nebo prostými fakty. Na mě to působilo jako taková směs obojího. Ale, asi nikdo se u téhle knihy nebude pozastavovat nad její formou. Myslím, že to není hlavním předmětem knihy. Koho mafie zajímá, měl by si to každopádně přečíst! Musím říct, že je to děsivé, je to asi pro ty, kteří mají silnější žaludky, ale taky je to nesmírně zajímavé a poučné. Nemyslete si, že se o mafii něco dozvíte z Kmotra. V porovnání s touhle knihou mi Kmotr přišel, jak pohádka pro děti. Je neskutečné kolik toho mafie má vůbec pod kontrolou, ta šílená čísla zavražděných, o jejich praktikách je známo, to asi mnoho lidí nepřekvapí. Ale, kolik se toho děje v tak malé oblasti je prostě šokující. Že pouze Camorra strčí do kapsy celou Ruskou mafii, to by taky člověka nenapadlo. Pro mě tam bylo opravdu dost zajímavých věcí. Z knihy mi vyplývá hlavně jedna podstatná věc, mafie tu byla, je a vždycky bude. Protože tohle nemá šanci nikdo, nikdy ukončit. A velice se divím, že po napsání je autor (ať už pod ochranou nebo ne) stále naživu. Vůbec by neškodilo zmínit co ho vedlo k napsání téhle knihy, a trochu víc rozebrat jeho zdroje. Ale chápu, že už takhle riskuje život, proč se v tom ještě víc pitvat. Každopádně doporučuju všem, kteří chtějí opravdu vědět, jak to v mafii vůbec funguje. Z filmů (ač mnohdy dost podobných a dobrých) se to nikdy nemůžete dozvědět. Tohle se musí jedině zažít, aby to člověk mohl napsat. A to také autor udělal.