Válečník z planety Gor
John Norman
Gor - Kroniky Protizemě série
1. díl >
Spolu s hrdinou jednoho z nejznámějších cyklů fantasy příběhů se ocitnete na planetě Gor s otrokářskou společností. Drobní králové nespočetných městských států bojují o moc a slávu, planetě však ve skutečnosti vládnou tajemní kněží postavení na roveň bohům. Do hry ale vstupuje nová síla - pozemšťan Tarl Cabot.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , United FansOriginální název:
Tarsman of Gor, 1966
více info...
Přidat komentář
Na svou dobu dobrá kniha, s dobrou myšlenkou. Pro mne předvídatelná a moc mne nezaujala. Další díly nejspíše vynechám.
Podivné „guilty pleasure“? Ano. Kontroverzní BDSM fetiš? Pro někoho možná ano. Vlhký sen kdejakého teenagera? Ale kde že. Brak to je, to jednoznačně. Meč a magie, trochu mi to připomnělo Segrellesova Žoldnéře, taková podivná kombinace středověké feudální fantasy a SF technologie kněží – králů. Příznačný je zcela minimalistický, přesto moderní, styl spaní – po asi dvoustránkovém úvodu je hrdina vržen do víru nekončící akce. Je to svižné, čtivé, místy dost stupidní, plné podivných náhod a příběhových zákrut a ještě divnějších rozuzlení – skoro jako by autor při psaní házel kostkou a náhodně volil příběhové linie. Přesto je to zábavné a otrocky podmanivé. Ano, ženy jsou zde často otrokyně, mluví divně, podřízeně, jsou bezmocné a povolné a muži naopak všemocní a berou si, co chtějí. Vlastně bych se nedivil, kdyby v současné hyperkorektní době knihy série skončili na indexu. Mnozí dnešní útlocitní jedinci a sněhové vločky by s tím asi vážně mohli mít problém, ale narovinu – kontroverze nechápu. Bavilo mě to, splnilo to očekávání, je to skvělý knižní relax, protagonista je sympaťák, aneb „byl jsem tam s ním“.
Podobně jako kdysi poslal Edgar Rice Burroughs na Mars svého Johna Cartera (který se zde později stal svrchovaným vládcem království a vydrželo mu to celých jedenáct knih), tak si i John Norman vyhlédl Tarla Cabota k přesunu na planetu Gor, přičemž mu určil úlohu bojovníka, jehož si vyvolili snad sami bohové. Neobyčejná dobrodružství tak mohou začít. A Norman se s tím rozhodně nepárá. Nic dopodrobna nevysvětluje, nechodí kolem horké kaše, ani si nenechá nahlédnout pod pokličku. Prostě vám odbrzdí vůz a svršky si posbírejte až cestou. Ze začátku jsem dokonce podezříval českého vydavatele, že vynechal některé pasáže textu, jak krkolomné a ostré byly některé přechody. Jakmile se však příběh dostal do obrátek, odhodil jsem všechny obavy i zábrany, vypnul myšlení a vrhl se do víru soupeření o vládu nad městem Aru. A protože těch paralel s Burroughsovým Pánem Marsu je v knize povícero, mohl jsem srovnávat o kolik je Norman poučenější lety vývoje žánru a oč je modernější ve slovesném projevu. Řekl bych, že nedopadl vůbec špatně, i když nějak více zaujmout se mu také nepodařilo.
Některé díly jsou lepší, jiné horší.
Vlastně je to klišé a brak, navíc ženské postavy většinou nic moc a erotika je na takové úrovni, že jsem to v klidu četla v 13 letech (což ale nevidím jako chybu, má to být přece fantastika, a ne erotika)... ale ve své kategorii (a na svou dobu) to je fajn čtení, dobrodružné, napínavé, svižné. Co chtít víc?
Potěšení jen ze samotného slohu jsem nezažila, na druhou stranu mi sloh ani nevadil.
(Edit: nestydím za to, že patřím mezi ony kritizované "sněhové vločky", které mají rády rovnoprávnost a nesnáší diskriminaci a stereotypizaci. Což neznamená, že nemůžu vypnout u nějakého starého braku a prostě si ho užít.)
Ačkoliv jde o kultovní román, až mě překvapilo, o jak prostinkou záležitost se vlastně jedná. Jistě, jednou se budeme posmívat i pyramidám pro jejich amatérismus, ale stejně.
Válečník z planety Gor je přímočará fantasy pohádka pro dospělé z 60. let s papundeklovými kulisami, naivními hereckými výkony a ulítlou zápletkou. Erotika, kterou se cyklus ve světě tolik proslavil, by ovšem dneska nerozpálila ani trudomyslného konzervativce. Zápletka také žádný zázrak, v důsledku by vystačila na krátkou povídku bez pointy. Ani po stránce jazykové nepředvede John Norman nic, čím by mohl udělat dlouhý nos na dobovou konkurenci.
Samotná hierarchie světa založená na otrocích by možná byla zajímavá, kdyby tu hru hrál i hrdina, ale tím, že si zachovává moderní vnímání role ženy, to zůstává pouze u popisu, jak to chodí jinde. V kontextu čistě patriarchální společnosti pak pobaví opakující se myšlenka, že se muži za svůj pláč nemusí stydět. Citlivý macho, to je věc. Šedesátky prostě nelze nemilovat.
On je to sice ve své podstatě hrozný škvár, ale ohromě mě to čtení bavilo :)
Profesora dějepisu Tarla kdosi unese na jinou planetu - Protizemi (kde vyspělou techniku mají více méně jen kněží-králové, pokládáni všeobecně za bohy a lidé žijí jako za dob Conana). Tam z něho jeho dlouho postrádaný otec udělá svalnatého bojovníka bojujícího za své město, zachraňujícího lepé děvy a bezbranné. Více méně skloubení klasických šablon, kterých je všude dost. Vlastně ani nevím co mě na tom tolik bavilo, ale bylo to fajn počtení!
Autorovy další knížky
1996 | Válečník z planety Gor |
1996 | Vyhnancem na planetě Gor |
1996 | Vládcové planety Gor |
1997 | Nomádi na planetě Gor I |
1997 | Vrahem na planetě Gor II |
No, tak dle očekávání Beckova kniha.
Hlavní hrdina se an muj vkus až moc často chová jako pako ..
Ale!
Nebylo to celkově vubec špatné, zajímavě vysvětlena kombinace extra vyspělé technologie a naopak středověkých zbraní.
Naplnilo očekávání, zkusím i další díly