Gorkij a ruská literatura
Aleksandr Michajlovič Jegolin
Studie hodnotí význam zakladatele sovět. literatury, bdělého kritika a organizátora i spolutvůrce socialistické kultury. Nejprve rýsuje, jak se časem formovaly názory Gorkého na umění a jak uzrály zejména po revoluci 1905, pak probírá vztahy Gorkého k jednotlivým ruským pokrokovým spisovatelům 19. století a jeho kritický postoj k názorům Tolstého a Dostojevského. G. vytvořil ruskému písemnictví postavu nového hrdiny bojovníka, pravého představitele lidu a mezi velkými vzory, jež literatuře dal, je hrdinský typ revolucionáře bolševika. G. první ukázal na problém přetvoření lidského vědomí pod vlivem mocných činitelů osvobozeneckého boje a narýsoval úkoly socialistické literatury, jejíž úplně nový význam skvěle postihl. Svým životem i dílem nam ztělesňuje sílu bolševického světového názoru.... celý text
O literatuře
Vydáno: 1951 , Československý spisovatelOriginální název:
Gorkij i russkaja litěratura
více info...
Přidat komentář
Pro pochopení Maxima Peškova je důležité se nejprve seznámit s jeho životem, tuto možnost kniha příliš nenabízí. Jelikož jsem se s tímto spisovatelem v minulosti setkala několikrát, vím, že idealizování si jeho názorů a vyzdvihování této persony ruské literatury z počátku minulého století není na místě. Respektive, není na místě v takové míře, v jaké jej autor této knihy popisuje. Maxim Gorkij se narodil více než deset let před Stalinem, narodil se do velmi chudé rodiny i oblasti a již od samého začátku jeho život střídalo jedno trauma vedle druhého. V tehdejším carském Rusku byl jeho život zcela průměrným standardem doby. Všechny události, které jej čekaly do roku 1914 byly příčinou jeho postupné radikalizace - a to především literární, za kterou byl několikrát oceňován, kritizován, vyhoštěn a přizván zpět. Tento člověk si také dopisoval s velkými státníky, mezi které patřil také Masaryk. Jeho literární díla nelze hodnotit jako díla prvotřídního bolševika, který přispěl k levicové propagandě. Doba, ve které žil absolutně přispívala levicovému smýšlení a Mikuláš II. svými postoji k literátům obracejícím se myšlenkově proti monarchii nepřispíval. Jeho dílo bohužel předznamenalo obrovský kult osobnosti, který ze sebe nechal udělat. Navzdory několika kritickým pohledům na revolucionáře i komunistické utopické myšlenky se nakonec stává jedním z představitelů propagandy té doby. V závěru, kniha je pouze vlhkým snem komunistických propagandistů, kteří potřebovali vytvářet nesmyslné kulty osobnosti. Vlivem informační chudoby tehdejší doby nebylo možné si tyto informace ověřit nebo si vytvořit kritický pohled.