Gösta Berling
Selma Lagerlöf
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187094/bmid_gosta-berling-gQA-187094.jpg
4
94
94
a příhodách hlavního hrdiny, nezkrotného v lásce i nenávisti, přibližuje autorka poeticky i citově rodný Värmland a podmanivou severskou přírodu. Romantické dobrodružství vesnického faráře, který ze zoufalství nad vlastní bídou propadl pití. Gösta Berling není ničím méně a ničím více než člověkem se všemi svými dobrými i špatnými skutky, člověkem,který prožívá život v neustálém střídání šťatsných i zlých okamžiků. Nakonec se vzdá veselého života a nalézá smysl života v práci pro druhé a jeho mravní úsilí o nalezení cesty k sobě samému je nejzávažnějším obsahem díla, z něhož čtenář poznává život, zvyky a pověsti švédského lidu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Gösta Berlings saga, 1891
více info...
Přidat komentář
No je to takové zvláštní. Na mě až moc poetické. Jsem ráda, že jsem knížku dočetla, občas jsem s tím chtěla seknout.
Příběh nesourodé skupiny lidí, které spojuje jeden padlý muž. Bývalý farář Gosta Berling je rozporuplná postava, kterou milujete, nenávidíte, litujete i nechápete, kterou možná pohrdáte a přesto ji obdivujete. Muž, který toho hodně ztratil a který pomalu ztrácí i sám sebe. V příběhu se rozvíjí odvěký boj dobra a zla, kdy hrdina balancuje na samém kraji propasti a nezřídka padá až na dno.
Drsný, místy až krutý příběh, plný snové představivosti, legend, mýtů i pověr, plný hluboké lidské lásky i odevzdanosti, plný zaslepenosti i odhodlání, krása míst, kde život začíná i končí...
Milovala jsem je všechny. Kavalíry, majorku z Ekeby, hraběnku Dohnovou, Marianu Sinclairovou i pyšnou Annu Stjärnhökovou bez nich by nevznikl Gosta Berling. Bez nich by nežil.
A tak, jednou za čas, otevírám tuhle knihu, na jejíž stránkách ožívá svět, tak dávno ztracený v propadlišti času, a přesto tak živý, tak skutečný...
Samotný Gösta Berling mi k srdci nepřirostl, ale celkově jsem touto knihou okouzlená.
Lidské příběhy, ságy, příroda, myšlenky, ani nedokážu popsat svoje pocity. Autorka se narodila skoro o sto let dříve než já, ale její úvahy mi připadají úplně současné.
Jak nemravně mravopočestná je postava Gösty Berlinga, protestantského kněze vyobcovaného z církve. Jaký to idol žen, pro něž on sám zná v konečném důsledku jen zničení a hanbu. Vpravdě odpadlický zlosyn, za nímž se rozkládá mravní spáleniště. Jeho náprava je tak pozdní, jakoby snad ani vůbec nebyla. Jen hluboká lyrika a oduševnělé, poetické obrazy života ve Värmlandu mě smiřovaly s příběhem Gösty Berlinga, a jako kapky čerstvé rosy působily krátké příběhy, které život rytířů a majorky z Ekeby provázely. Souboj sil dobra a zla i psychologie postav jsou pokřivené vyobrazením člověka, který nezřízeně hřeší a kterému Selma Lagerlöf takřka nepochopitelně (z mého pohledu) umožnila znovunalézt pevnou půdu pod nohama. Švédsko musela být drsná země, stejně jako život zde.
Nemůžu psát komentář, neuměla bych se ani zdaleka přiblížit ke komentářům předchozích knižních přátel, které kniha vzala za srdce. Příspěvky čtenářů mě vedly k vyhledání Gösty Berlinga, projít se krajem, mistrně popsaným rukou spisovatelky - a začíst se do starých příběhů a pověstí.
Takový klenot literatury mám doma z antikvariátu, koupený před mnoha lety za 18 korun.
Děkuji jedné ze svých dobrých víl, která mi slovenskou verzi knihy doslova snesla z výšin (Šariškého hradu, kde ji našla v knihobudce). Připomněla mi, jak zbytečně dlouho otálím s návratem do drsného a krásného Värmlandu. A tak jsem odsunula všechny nové a neznámé knihy, abych se setkala se svými starými známými - majorkou z Ekeby, Marianou Sinclairovou, Annou Stjärnhökovou, hraběnkou Dohnovou, kapitánem Lennartem, brobyským farářem a jeho dcerou, kavalíry a dalšími postavami.
Je to kniha, ke které se pravidelně vracím. Jako jiní jedou do lázní, já jdu do Värmlandu (už jen to slovo dýchá teplem).
Není pochyb, že tuto knihu psalo srdce, ne hlava. Je protkaná láskou k rodnému kraji, lidem a přírodě.A když už o tom mluvím, ještě nikdo mi nenabídl krásnější vizi posmrtného života, než matka, která ho v tom příběhu vysnívá pro svého umírajícího syna.
Tohle je veliký příběh o mnohých lidech. Postava Gösty ho jen prochází a spojuje.
Gösta Berling, padlý anděl, sesazený kazatel, bujarý společník, po kterém nejedno ženské srdce prahne, muž o kterého se bije nebe s peklem a který je schopný vzlétnout nejvýš a stejně hluboko padnout, ale vždy naplno, vždy z celého srdce.
Tolikrát jsem ten příběh četla, ale jedno nechápu. Jak jsem si poprvé mohla myslet, že ten příběh je romantický.
Před nějakou dobou mě nesmírně okouzlily autorčiny Legendy o Kristu. Přesto jsem po této další knize sahala s nejistotou. Biblická vyprávění pro děti si mohou dovolit stylizaci, kterou jiný druh příběhu neunese, a nepřipadalo mi, že by jejich naivita, sentiment, přímost, patetičnost nebo jak to ještě nazvat, byly snadno přenositelné. Ale to jsem Selmu Lagerlöf hluboce podcenila - Gösta Berling je nádherná kniha, nádherná přesně tím způsobem, jakým byly pro mě nádherné Legendy o Kristu.
Už zmíněným charakteristickým prvkem je absolutní absence cynismu. Na to dnes skoro nejsme zvyklí, zejména ne tam, kde sám vypravěč příběh na pozadí komentuje. Očekáváme hláškování, ironická póza je skoro povinná. Autorka si toho byla vědoma už ve své době a na postavě Mariany se vyjadřuje moc zajímavým způsobem ke krajní formě takového postoje:
"Krásná Mariana nosila v sobě ducha sebepozorování. Cítila, jak jeho ledové oči a výsměšné úsměvy sledují každý její krok, každé její slovo. Její život se stal divadelní hrou, při níž on byl jediným divákem. Nebyla už člověkem, netrpěla, neradovala se, nemilovala, hrála jen úlohu krásné Mariany Sinclairové, a sebepozorování, vězící v ní se svýma ledovýma očima a pilnými, všechno cupujícími prsty, dívalo se na její vystoupení... A díváme-li se blíž, vidíme, že za ním sedí ještě bledší bytost, která přihlíží a ochromuje a pošklebuje se, a za ní ještě jedna a ještě další, pošklebující se sobě navzájem a celému světu."
Psychologický vhled této knihy je navzdory určité pohádkovosti formy ohromující. Literatura romantismu nebo jím inspirovaná pro mě obvykle bývá spíše únavná, jednostranná až k egoismu, ale zde se o věcech nitra vypráví se skutečnou moudrostí a s užitkem pro čtenáře. Nejvýraznější moment za všechny - zobrazení způsobu, jímž jsme sváděni ke zlu. Nemusíme si hned představovat ďáblova spřažence, stejný proces lze nahlížet zcela moderně psychologicky. Malá lež nebo vhodně vytržený kousíček pravdy, zacílené přesně na to nezdravé místo v našem srdci. Na nepřípustné, a proto utajené přání, kterého se ale nehodláme vzdát. Na neřest, s níž nebojujeme, na zranění, které mlčky a bez léčby dusíme v sobě. Všechna ta místa, od nichž odvracíme pohled, nevyneseme je na světlo, a ona se rozeznívají slovy a skutky druhých zcela mimo naši kontrolu. Kdo je umí rozpoznat a využít, dokáže nad námi vládnout ke škodě naší i našich bližních.
Stejně výrazné jsou však i autorčiny happyendy. Mnohdy prazvláštní, jako v případě brobského faráře, jejich vnitřní logika je ovšem nepopiratelná a mně dodávají velikou naději.
Jedna z nejkrásnějších knih, jakou jsem četla. Paní Lagerlöfová měla vzácný vypravěčský dar!
Všechny knihy Selmy Lagerlofové jsou magický novoromantismus v plné parádě.Nádherné literární zpracování severských příběhů a legend.Jen někoho může odradit,že jsou nejstarší její knihy u nás vyšlé staré i více jak 100let.Tudíž je to trochu jiná čeština.Má nejoblíbenější autorka.
Na odporúčanie Atanone, ktorej týmto ďakujem, som siahla po prvotine Selmy Lagerlöfovej a neostáva mi iné, len konštatovať veľmi príjemný čitateľský zážitok a spokojnosť.
V knihe Gösta Berling sa prenesieme do Švédska, do nádhernej krajiny, ktorú máme možnosť sledovať počas jedného roka, keď na Ekeby vládnu gavalieri... Sprvoti sme unášaní príbehom samotného Göstu, najudatnejšieho z gavalierov, no po istom čase nám autorka predostiera i osudy iných postáv, vlastne čo kapitola, to príbeh inej (typovo výraznej) osobnosti. Príbeh ako (často pestrofarebný) obraz zo života, v ktorom sa nájdu mnohí. Príbeh intenzívny, emocionálny a nadčasový, priam vyvierajúci zo švédskych bájí a legiend a vždy so silnou pointou. Všetky príbehy sú pospájané vláknami prostredia a postáv, živej prírody i ochrannej božej ruky nad tým. A zo všetkých ide ponaučenie, čo robí z knihy materiál veľmi inšpirujúci. A čo z nej robí pohladenie na duši, to je krásny jazyk, poetika, až epická a prírodná lyrika, autorkina múdrosť a láskavý prejav.
Vyjímečná kniha, kterou je třeba si v klidu vychutnávat. Autorka vzpomíná na domov, kdy jako dítě slýchávala vyprávět švédské pověsti a báje a okouzlujícím způsobem nám je s láskou podává. jsou tu nejen krásné romantické příběhy, ale zásadní roli tu hraje příroda. Literární krása a nádhera.
1. Kapitola : Krajina
Stejně dlouhá jako jezero je i rovina; ale věřte mi, že je jí zatěžko dostat se vpřed mezi jezery a vrchy, počínaje kotlinou u severního cípu jezera, kde se nejdříve odvažuje rozšířit se, a pak stále tak dál, až se vítězně uloží k pohodlnému odpočinku u vanernského pobřeží. Nemůže být pochyb o tom, že rovina by nejraději postupovala podél jezerního pobřeží, po celé jeho délce, ale vrchy ji nepustí. Tyto vrchy jsou mohutné valounovité stěny, pokryté lesy, plné roklí, těžko sjízdné, samý mech a lišejník, a byly v oněch starých dobách domovem množství zvěře........
A těmito vrchy vede rovina, která je pokorná a bohatá a miluje práci, ustavičný boj, ostatně zcela přátelský.
"Vždyť to úplně postačí," říká rovina vrchům, "když jste postavily své hradby kolem mne, tato bezpečnost mi stačí." Vrchy však nechtějí poslouchat takové řeči. Vysílají dlouhé řady kopců a holých náhorních plání až dolů k jezeru.
Je to knížka, ke které se vracíte znovu a znovu i kdyby jen k přečtení jedné nebo dvou kapitol. Krásně psané a sympatickému kavalírovi Gostovi, kterého ženy prostě musí milovat, odpustíte všechno. Doporučuji
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Co postava,to literární láska. Drsný kraj,silní lidé,pohádky promísené se skutečností. Nádherná kniha o hříchu a odpuštění,o lásce a naději.
Doporučuji každému,kdo má rád pomalé příběhy u kterých ani tolik nezáleží na tom,jestli konec bude šťastný,nebo ne
Kniha přečtena loni v zimě, a jak tak sedím u odpoledního kafe a koukám skrz okno na typicky zimní oblohu nad horama, úplně se mi po ní zastesklo:-)
Gösta je sympaťák takového toho uvěřitelného typu, s normálními lidskými chybami a radostmi i strastmi, byť se mu i zrovna dějou méně uvěřitelné, resp.neobvyklé věci. Několik dalších sympatických postav, úplně snové popisy prostředí a krásný jazyk.
Perfektní, pomalu plynoucí severská romance, z jejíchž stránek můžete přímo cítit tu pichlavost krystalizujícího ledu v zamrzajícícm jezeře, onde opravdovou poctivost charakterů postav a postaviček a něco velikého nad tím vším.
Krásne čítanie na dlhé, zimné večery. Skutočnosť sa prelína s fantáziou a krásnymi opismi prostredia. Nikdy som nečítala nič podobné...
Kniha se mi nečetla vůbec dobře a některé pasáže mě nudily, ale myslím, že na rozdíl od jiných knih mi v hlavě zůstane hodně dlouho. Je to kniha o lásce a láska dokáže člověka rozhodit. Lagerlofová lásku popsala dobře, vůbec se s tím nemazala, a chtěl bych ji poznat osobně. Jinak dobrý komentář má jardadr, já to tak dobře napsat nedokážu.
Krásné čtení, které doporučuji hlavně na zimní večery ke svařáku. Lyrické, baladické, pomalé, čtenář si užije všechno - noční pronásledování vlky, divoké lesy plné strží a medvědů, nádherné jezero, sucha i povodně... A hlavně romantická láska. Padlý, nicméně okouzlující farář Gosta láme srdce, kudy chodí, ale autorka i čtenář mu to rádi odpustí.
Jedno z děl světové literatury, které po školních výkladech může odpuzovat, ale nezaslouženě.
Tato spisovatelka by snad mohla být člověkem, který by mě dokázal smířit se světem. Lidé jako ona jsou tím co lidstvo činí velkým, resp. těmi kvůli kterým nelze říct, že lidstvo tone ve své malosti. Její morální kredit je neskutečný, prochází celou knihou až na hranici morality (občas absurdity), ale nikdy k ní nesklouzne. Na to aby lacině moralizovala má Lagerlofová pro lidi příliš velké pochopení.
V jejích knihách se příběhy lidí prolínají a splývají s příběhem kraje kde se děj odehrává. Příroda hraje zásadní roli. Odejmout z děl Lagerlofové prvek přírody, ztratí ty příběhy polovinu smyslu i krásy které mají. Chci někdy na vlastní oči spatřit a poznat ten kraj, lesy a jezera Varmlandu!
Úžasně poutavý styl psaní vás ihned vtáhne do děje. Autorka skvěle spojuje reálné události a trochu toho nadpřirozena a divů přírody v jeden celek.
kniha posbíraná ze švédských pověstí, která se pěkně čte a je opravdu zajímavá. Hlavní hrdina mě bavil, avšak musím přiznat, že příběhy některých ostatních postav byly poněkud nudné.
Štítky knihy
19. století švédská literatura Švédsko severská literatura ságy
Autorovy další knížky
| 1967 |  Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem |
| 1971 | Löwensköldův prsten (trilogie) |
| 1962 | Císař z Portugalie |
| 1958 | Poklad pana Arna |
| 1999 | Legendy o Kristu |
knihobudková (jak jinak - v knihobudkách člověk nachází samé parádní čtení ;))
Gösta Berling...příjmení mi evokovalo Berlín...pravda, až na jedno písmenko zní podobně..konečně jsem se k ní na přelomu roku dostala...a pak si přečetla několik referencí laskavých spolučtenářů a až se zalekla ...najednou jsem měla vysoká očekávání. Je opravdu tak dobrá ? a je.. z fleku můžu potvrdit snad všechny komentáře předemnou... Selmu miluji od dob Nilse Holgerssona , co si budeme... Löwensköldův prsten její kvality potvrdil a Gösta mě jen přesvědčil, že paní Selma je opravdu spřízněná duše...umí mě přenést na daleký sever..kde tak mile šumí borovice.kde vrže sníh, vyjí vlci.. a kde jsou lidská srdce divoká a přitom čistá. Kde ještě plane láska k Bohu a k člověku.
Partička kolem Gösty byla svérázná, jak ostatně všichni hrdinové knížky. Nejvíc mě ale zaujaly ženy - Mariana, Anna, Elisabeta, majorka z Ekeby, bláznivá holka z Nygardu s černými vlasy...a pak spousta žen, které nedostaly tolik prostoru - setníková Lennartová, dcera brobského kněze... cikánské ženy, selky, služky. Matky, manželky... hlavními hrdinami jsou sice muži, nebo aspoň navenek to takj působí, ale pro mne pořád vykukovaly silné ženské postavy, draly se kupředu, strhávaly si svůj prostor. Divoženka mechová, s kravským ocasem. Kam se na ni hrabe zloduch Sintram !
Smotný Gösta funguje spíše jako tmel, linka spojující jednotlivé příběhy. A všechno do sebe zapadá jako puzzle. Pravé severské...s kapkou magie, lásky, pověr, víry... starosvětské, čisté, vtipné i smutné a i dnes aktuální.
Doporučuji !!!