1984: The Graphic Novel
Matyáš Namai
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463626/bmid_1984-graphic-novel-4HH-463626.jpg
5
232
232
Komiksová adaptace díla: Nineteen eighty-four / George Orwell. Anglická verze. Jedno z nejznámějších děl světové literatury v sobě pojí prvky společensko-politického a vědecko-fantastického románu. Je obžalobou diktatury ve všech jejích podobách. Čtenář se ponoří do osudů čestného, citlivého a uvažujícího Winstona Smitha, který se vzepře systému, za což zaplatí krutou daň. Orwell touto knihou předpověděl společenský vývoj a neustále vzbuzuje mezi novými čtenáři nadšení a fascinaci.... celý text
Přidat komentář
Komiks vypráví klasický příběh. 1984 jsem četl dvakrát jako knihu a celkem mě zajímalo jak bude převyprávěn. A myslím, že to je tak lepší průměr. Na běžný komiks je to hodně upovídaný a v některých pasážích je vidět, že ta komiksová forma tomu nadčasovému sdělení knihy moc nesedí. Jinde se to i celkem hodí. Kresba mi chvílemi pišla jako velmi rozdílná někdy úžasná, jindy celkem odfláknutá. Možná si ilustrátor hrál s nějakým dalším vyzněněím, ale asi jsem to nepochopil.
„Setkáme se na místě, kde není temnoty.“
K tomuto nadějně znějícímu „pozvání“ se upíná Winston Smith, hrdina asi nejznámějšího dystopického románu v celé dosavadní literární historii. Letos se román dočkal i komiksového zpracování a já si grafický román 1984 nemohla nechat ujít – byl to takový rereading knihy ve zcela novém kabátu.
O ději asi netřeba vyprávět, ovšem ta grafika sama o sobě by vydala na mnoho řádků povídání, a to veskrze jen pozitivního. Depresivní atmosféra z toho jen prýští, skvěle jsou zachycené emoce i pohyb. Černobílé kresby jsou jen sem tam protkané červenou barvou, to aby se jistým prvkům dodalo na jejich naléhavosti a přidalo se tím i trochu víc emocí – strachu, nenávisti, ale i citu a lásky. A protože pozitivní emoce do diktatury, v níž Winston Smith na stránkách knihy žije, rozhodně nepatří (tedy vyjma povinné lásky k Velkému bratrovi), je i tahle červená na jinak černobílých stranách opravdu do očí bijící. Nevím, zda to byl záměr, ale ta rudá ve mně při čtení všechny pocity ještě násobila – byla využita na těch nejvhodnějších místech.
1984 je sice 72 let starý román, ovšem za ta léta neztratil ani trochu na své aktuálnosti a naléhavosti. Nejděsivější je však to, že tahle spisovatelova fikce se za ta léta v mnoha koutech světa jaksi prosákla do reality a fikcí už vlastně být přestala…
Adaptace takového díla jako je 1984 je velmi ošidná. Na jednu stranu hrozí, že to bude nezáživné přepsání bez invence, na druhou stranu zas až moc invence, která by významově posunula vyznění románu, by v tomto případě asi také nebyla tím správným. Naštěstí se autorovi podařilo se tomuto úskalí vyvarovat a vznikl tak grafický román, který výborně zachycuje vše podstatné z předlohy. O samotném ději nemá cenu se rozepisovat. Kresba výborně zachycuje atmosféru, proměna hlavního hrdiny (tělesná i psychická) je skvěle vystižena. Oceňuji i využití černobílé pouze s občasnou rudou ke zvýraznění. Tato kniha by se kvalitou neztratila ani mimo českou kotlinu.
I když jsou pro mě komiksy především o obrazu a úplně nejraději mám ty, ve kterých není žádný text (tedy přesný opak tohoto), tenhle počin hodnotím vysoce kladně a rozhodně doporučuju. 1984 je klasika a její přiblížení svátečním čtenářům touto formou se opravdu povedlo.
Asi nemá smysl se vyjadřovat k románu 1984 jako takovém - od toho je tady ona kniha samotná a její recenze. Takže je třeba komentovat jen grafické zpracovaní. A to je jednoduše skvělé. Sic jsem měl postavy Winstona a Julie v paměti tak nějak spojeny s Johnem Hurtem a Suzanne Hamilton z filmového ztvárnění z r. 1984, tak jsem neměl problém přijmout postavy nabízené tímto grafickým románem. Dokonce bych řekl, že postava O'Briena byla tak nějak více podle knižní předlohy (se vší úctou k Richardu Burtonovi). Obraz samotného Londýna byl taky parádní. Já jsem tím grafickým ztvárněním v pravdě nadšen. Tím, že znám příběh a román 1984 mám přečtený, tak jsem se spíše kochal zpracováním, než že bych to nějak četl.
PS.: Nemuzu si pomoct, ale zobrazeni Goldsteina mi v mnohem připomínalo ztvárnění Trockého za dob stalinismu ... Náhoda?
S knihou 1984 jsem se poprvé seznámila při čtení povinné literatury na střední škola a naprosto jsem se zamilovala. Příběh je velmi silný a za mě jeden z nejlepších kdy napsaných. Když jsem si tuto knihu četla poprvé, měla jsem ji půjčenou z knihovny a jelikož mě tak upoutala, věděla jsem, že jí musím mít v knihovně. Když vyšla tato grafická verze, neváhala jsem. Pořídila jsem si anglickou verzi, abych ještě víc umocnila zážitek ze čtení. Grafika byla neskutečná.. klobouk dolu! Jen bych tuto verzi doporučila těm, kteří knihu již četli v "plné" verzi a chtějí si děj připomenout.
1984 patří mezi mé oblíbené klasiky. Je to velmi znepokojivý příběh, jehož střípky vám zůstanou v paměti. Bohužel ve mně grafické zpracování nezanechalo to samé jako původní verze. Podle mě se toto rozsáhlé dílo do komiksové podoby nehodí. V komiksu mají převládat ilustrace, v tomto případě to byl však text, který byl na sebe příliš nahuštěný. Nicméně kresba se k dílu velmi hodila a líbil se mi červený prvek, který se občas objevil. Za mě je však původní beletrické dílo mnohem lepší.
Orwellovy knihy se právem řadí ke klasice. Kniha 1984 je již kultovní klasikou, kterou jsem doposud neměla přečtenou. Ráda jsem se vrhla do tohoto grafického románu a ujistila jsem se, že si románovou předlohu dozajista přečtu.
Vytvoření tohoto grafického románu muselo být obrovsky náročné časově, avšak výsledek stojí jednoznačně za to. Skvěle zpracované a do detailu převedené kresby staví knihu na přední příčky. V knize nechybí ani ukázky skic nebo prvotních návrhů díky čemuž dostanete od knihy ještě o trochu víc. Orwellova myšlenka antiutopické budoucnosti je nesmírně děsivá, temná a co horší reálná. V dnešní době si nedovedeme představit svět bez jakýchkoliv technologií. Sdílení zážitků se stalo naším denním chlebem a už vůbec nám nepřijde, že sami dáváme celému světu o sobě všechny informace. V 1984 je velký bratr, který sleduje veškeré dění. Všichni lidé jsou sledováni a jakékoliv porušení pravidel si nese obrovské následky.
Devatenáct set osmdesát čtyři.
Orwellův antiutopický román. Svět, kde je lidská individualita zločinem. Člověku nepatří nic vyjma těch pár kubických centimetrů v dutině lebeční. Když nějakou lež všichni okolo přijmou, ta lež se stane realitou a pravdou. Svoboda je říci, že dva plus dva jsou čtyři.
Na jeho čtení jsem se chystala už dlouho. A když se ke mně díky spolupráci s Knihy Dobrovský dostalo grafické zpracování této klasiky, věděla jsem, že už neodolám. O kresbu se postaral Matyáš Namai. Jeho komiksová adaptace si nebere servítky, detailně vyobrazuje všechny znepokojující i explicitní scény, a to za pomocí kombinace jen bílé, černé a rudé barvy.
V průběhu celého čtení mě nepřestávala překvapovat ta děsivá a znepokojující aktuálnost i po více než sedmdesáti letech. Přála bych si, aby tenhle příběh sloužil jako odstrašující případ. Ne jako návod.
Uf. Bylo to fakt něco. Úzkost. Čtenářský zážitek. A pět hvězdiček z pěti.
Velký bratr tě sleduje. Pryč s Velkým bratrem.
Dokonalost!!! Plus ta geniální obrazová příloha toho, jak komiks vznikal. Jak říkám....dokonalost!
Vymazlené komiksové zpracování slavného literárního díla. Komiksy jsou skvělým způsobem, jak přiblížit významná díla i rekreačnějším čtenářům. Škoda, že takových projektů není řádově víc.
Já nemám slov. Tohle komiksové zpracování klasiky nemá absolutně žádnou chybu.
Po vizuální stránce - pecka. Z té detailní kresby cítíte naprosto všechno. Emoce, tu vyhrocenou atmosféru, tu lásku. Obsah snad ani nekomentuji, to je jednoduše masterpiece a klasika v jednom.
Fakt cením, že v poslední době tyhle klasiky vycházejí v podobě komiksových adaptací čím dál častěji. Za mě je to skvělý krok jak přiblížit tato díla i mladší cílovce.
Neskutečně skutečné, ponuré a nemilosrdné. Grafická verze Orwellova díla je hodně povedená. Hvězdu strhávám jen za jistý druh extrémismu, jinak bych to doporučila jako povinnou četbu.
Příběh knihy 1984 nemusím asi moc představovat. Totalitní režim Oceánie, kde všechny tvé kroky sleduje Velký bratr a minulost je neustále přepisována tak, že člověk přestává vnímat co je pravda a co lež. A jakmile se proviníš proti Straně, jsi vaporizován, vymazán, jako bys nikdy neexistoval. George Orwell již před více jak 70 lety dokázal popsat svět, který je velmi děsivý. Bohužel ale ani ta děsivost nebrání tomu, aby se v některých částech světa stával pomalu skutečností.
Nové zpracování v podobě grafického románu má na svědomí Matyáš Namai a odhaluje tento svět ve vší jeho krutosti.
Příběh mi připomněl mé dětství a mládí strávené budováním reálného socialismu. Smekám ovšem před autorem komiksu, skvěle provedená kresba, přehledné dialogy, prostě, i přes depresívní příběh, obrázek radost pohledět
Naprostý mazec. Kniha sama patří mezi moje srdcovky (a bohužel je dnes vnímána spíš jako manuál než jako varování) a zaslouží si důstojnou vizualizaci. Oba filmy natočené podle knihy nemůžou zdaleka vystihnou košatost předlohy a byť je verze z roku 1984 slušná, knize se nevyrovná. Grafický román je podle mě perfektním spojením vizuálna a samotné knihy, autor nevynechal nic podstatného, předlohu nepatrně s citem doplnil a dokonce do komiksu zařadil i řadu detailů z knihy, které pro samotný příběh nejsou nezbytné. Za mě tedy majstrštyk, víc takových adaptací!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie komiksy sci-fi
Autorovy další knížky
| 2021 |  1984: grafický román |
| 2018 | Kapsy |
| 2023 | Černobyl: Pád Atomgradu - grafický román |
Je až děsivé, jak dokázal Matyáš Namai román 1984 oživit. Obyvatelé jím vykreslené dystopie vypadají tak opravdově, realisticky. Ministerstva mají svůj jasný design, všudypřítomná šeď, rozpad (i osobnosti samotného Winstona), špína, propaganda. Každá z velmocí jasně vyznačená na mapě má svůj znak, produkty svůj design, místnosti jasné rozložení. Je to jako nějaký hodně špatný sen, časosběrný dokument ze Severní Koreje. Fuj toto. Už tomu chybí jen pach vařeného zelí a starých hadrových rohožek...
A pak je tu samotné převedení textu do komiksu. Mnoho textu, minimalistická práce s barvou (odstíny černé a červené a do toho bílá, toť vše). Normálně podobný přístup nemám rád a tady to vyznívá skoro až jako mechanické přebírání celých stránek. Ale není to tak. Autor musel sekat, ořezávat, vybírat. Výsledkem je pocitově původní román s vizuální formou navíc a proplétáním několika linií. Každodenní život se prolíná s myšlenkami, neustálý dohled s ukrytým myšlením, vzpomínky s přítomností. Vlastně si neumím představit, jak lépe by se originální text dal zpracovat ve formě grafického románu aby neztratil nic ze své naléhavosti, a přitom ještě graficky získal.
A román samotný? Pamatuji si, když jsem knihu četl poprvé jako malý (nějakých 10 let po Sametové revoluci) a vůbec jsem nechápal, jak mohl autor v době psaní textu vědět, co se bude (z jeho pohledu) dít o desítky let později v nějakém malém středoevropském normalizačním Československu – jak se budou mezi sebou soudruzi bavit a jak bude fungovat (zdaleka nejen) tajná policie, propaganda a totalitní válčení. Teď už je mi o mnoho let později jasnější, kde a jak informace "našel" a že nejen "komunistická" diktatura funguje v knize popsaným stylem. Vždyť ono i v textu samotném se dohromady plete oligarchie se socialismem a dalšími režimy. A dnes už mě ani nepřekvapí, že země "komunistického bloku" zdaleka nebyly první, které se snažily podobným způsobem ovládnout své obyvatele a upevňovat si moc těmi nejhnusnějšími praktikami.
Zároveň mi každé další čtení přináší dříve skryté pohledy, tentokrát se mi opakovaně do mysli vkrádaly myšlenky na studenou válku a mezinárodní politiku obecně. Zástupné války mimo území velmocí, změny spojenectví (triangulární diplomacie USA s Čínou a naopak spory SSSR a Číny), nutnost vnějšího nepřítele pro udržení vnitřní stability, nesmrtelní vůdci a jejich kulty (viz KLDR až do dnešních dní, kdy jde prakticky o jedinou existující nekrokracii) apod. Objevuje se i jistá "parodie" klasických geopolitických pouček – Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. – myšlenkopolitika? Časopolitika? Orwell byl buď neuvěřitelný génius, nebo k němu někdo přicestoval časem s paklíkem poznámek.
Při prvním čtení pro mě byl román 1984 jedním z prvních setkání s temnou politickou dystopií. Dnes už je ona knižní a románová temnota překryta četbou reálné historie. Ta je totiž často o mnoho hnusnější – příkladem je ta ze Sovětského svazu (Doba z druhé ruky), nejen nacistického Německa (Krvavé země) nebo komunistické Číny (Hovory se spodinou). Přesto pro mě 1984 zůstává důležitou knihou plnou všeho, co by si současná i nadcházející generace měly číst a připomínat si tak, proč stojí za to demokracii chránit. Mj. i před těmi, co "nikdy neodejdou".
A úplně na závěr – 1984 je také unikátní svým jazykem, kde slovo "doublethink" (resp. newspeak) zlidovělo podobně jako Havlovo "ptydepe". V tomto pohledu je dovedení totalitního režimu ad absurdum až geniálním počinem. Dodatek původního románu věnovaný principům newspeaku a jeho slovní zásobě je pro každého zájemce povinností.