Granátníci
Kurt Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147260/bmid_granatnici-uXa-147260.jpg
4
30
30
Brigadeführer SS a generálmajor Waffen-SS Kurt Meyer (1910-1961) vstoupil v roce 1929 do řad meklenburské policie. Během přípravky na Policejní akademii ve Schwerinu dostal od svých druhů přezdívku "Panzermeyer", neboť se zotavil z ošklivého pádu ze střechy, při němž utrpěl mnohočetné zlomeniny. Přezdívka měla vyjádřit, že je odolný jako tank. V roce 1934 přešel jako voják z povolání k Leibstandarte (gardové jednotce). Během tažení proti Polsku vedl rotu stíhačů tanků a během tažení na Západě rotu střelců na motocyklech. Za války na Balkáně byl velitelem průzkumného oddílu. Po ukončení kurzu velitelů pluku obdržel velení nad 25. plukem pancéřových granátníků a v roce 1944 velení nad 12. tankovou divizí SS Hitlerjugend. Byl nejmladším velitelem divize v německých ozbrojených silách. Válečné paměti Kurta Meyera představují v německé poválečné memoárové literatuře poměrně ojedinělý pokus skloubit popis bojových operací na západní i východní frontě s napínavým, takřka beletristickým podáním. V roce 1957, kdy poprvé vyšly, se rázem staly bestsellerem a byly postupně přeloženy do několika jazyků. Na jejich oblíbenost neměla vliv ani autorova zjevná snaha lakovat bojové nasazení proti Spojencům na růžovo a jednostranná obhajoba jednotek Waffen-SS. Své vzpomínky promýšlel Meyer již ve vězení a jejich vydání mu zajistilo širokou publicitu - kladnou i zápornou. Kritikové právem poukazovali na jeho snahu glorifikovat Waffen-SS. Toto hodnocení je zcela jistě příliš příkré, protože autorovi nelze upřít značný literární talent včetně smyslu pro dramatično. Přesto je k pamětem třeba přistupovat s vědomím, že byly psány jako obhajoba vojenských jednotek, které měly pro Adolfa Hitlera a jeho suitu vybojoval "životní prostor" na východě a donutit Evropu přijmout nacistický "nový řád".... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Vojenství
Vydáno: 2012 , Elka PressOriginální název:
Grenadiere, 1957
více info...
Přidat komentář
Jako asi dobrý, mno...v tomto ranku a obzvlášť s Němci mám vcelku problém. Mám za sebou Otíka Skorzenovic, Witziga, Degrelleho, Guderiana a další. Prostě byli nej vojáci, o lágrech nikdo nevěděl, akci T4 taky nikdo neznal, a Rusové vyhráli jen a díky velikosti vojsk. Celkem v pohodě se to četlo, takže asi rekomenduju.
Budu hodnotit jen literární hledisko, ne Kurta Meyera a jeho smýšlení. Jak je kniha napsana se mi velmi líbilo. Autor jasně popisuje vojenské operace a život na frontě. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že kniha neobsahuje ani zdaleka všechno, co autor zažil. Meyer v ní velebí Waffen SS o které dnes víme, že napáchala spoustu zločinů, nebo poukazuje na zabíjení zraněných německých vojaku Rusy a zničení Caen spojenci. Byli to ale Němci, kdo rozpoutali válku. Každý si musí zamést před vlastním prahem, než začne něco hodnotit.
je pomerne vzácne, ked sa nám do ruk dostanu pamäti účastníkov bojov zo strany SS (kedže mnoho z nich, ktorí padli do sovietskeho zajatia sa už z neho nevrátili). Meyer sa vďaka svojim schopnostiam vypracoval na vysoky post, velil jednej z najlepsích divízii granátnikov. trocha síce cítiť tu nacionálnu výchovu, napriek tomu velmi zaujímavé čítanie a jedny z najlepších pamätí na vojnu
Jak píše v předmluvě Jiří Ohlídal: "Nejzajímavější na knize je to, co v ní chybí." Bylo by asi pošetilé, představovat si, že někdejší vysoký důstojník Waffen SS se ve svých pamětech napsaných krátce po propuštění z vězení dozná k tomu, že členové jeho jednotek či on sám se nějak podílel na válečných zločinech. Nicméně pozornému a kritickému čtenáři to mezi řádky pravděpodobně stejně neunikne. Ať již těžko skrývanou nenávistí vůči ozbrojeným civilistům, jež se prvně objevuje během bojů u Charkova (na wikipedii lze dohledat svědectví, že zde nechal Kurt Meyer srovnat se zemí vesnici Jefremovka) či neustálým opakováním tvrzení (dle mého zcela pravdivého), že zajatci se stříleli na obou stranách. Z knihy se rovněž dá vyčíst záměrné se vyhybání politickým komentářům a lpění v podstatě pouze na popisu vojenských operací. Což je totiž jeden z klíčových bodů obžalující Waffen SS jako vojenskou politickou sílu. Protože všechny ty řeči o oprávněném a spravedlivém boji, které se v textu objevují, v podstatě znamenají boj za ideály Třetí říše: nadřazenost nordické rasy, rasové zákony, holocaust, rozšiřování životního prostoru německého národa prostřednictvím napadání a okupace okolních států atd. Kurtu Mayerovi a potažmo celým Waffen SS se jistě nedá upřít vojemský um, odvaha, statečnost ani věrnost a idealismus. Ale zároveň je potřeba i zdůraznit v rámci jaké ideologie své schopnosti nasazoval... Kniha je tak cenná nejen jako dokument popisující válečné nasazení Leibstandarde SS Adolf Hitler a 12. pancéřové divize SS Hitlerjugend, ale i jako sonda do myšlení veteránů těchto jednotek, kteří ani po válce zcela nepřekročili svůj stín a ideály Třetí říše v sobě nesli i po kapitulaci. Výsledkem je zcela nekritický pohled na vlastní dějiny a pocit ublíženosti. Otázkou ovšem je, zda nějaký objektivní pohled je vůbec po tom, co tito vojáci zažili možný. V tomhle směru patří hodnocení spíš historikům, než přímým účastníkům na jedné i druhé straně válečného konfliktu. A tak Meyerovy poznámky o důrazu na demokracii a odpor k další potencionální válce v doslovu knihy berme jako maximální metu, kam se on i část jeho Kameraden mohli dostat a nemějme jim jejich nekritičnost za zlé...
Výborně napsaná kniha, kdy autor zcela syrově píše o jeho akcích z druhé světové války, žádná ideologie, jen surové vyprávění, kdy sám realisticky hodnotí, že zvěrstva se staly na obou stranách a nevidí svět černobíle
Hodnotím jako čistě vojenskou literaturu. Kurt Meyer je (byl) skutečně neuvěřitelně statečný (až nerozvážný) voják, myslím že jich tolik ve válce nebylo (a zároveň přežilo).
Druhá část (bitva o Normandii + proces) je psána daleko napínavěji než začátek knihy (tak vydržte).
Jinak samozřejmě jedná se o jednostranný pohled (bohužel nestranné pohledy dnešních historiků, nejsou tak úplně nestranné takže si musí člověk udělat obraz o válce sám), ale co vojáci dokážou za dobrého velení je neuvěřitelné. Kdyby nebyla na straně spojenců tak obrovská převaha (především ve vzduchu), bůhví jak by to dopadlo ...
Granátníci
Těžko hodnotit. Asi takhle ..válka je prostě svině. Zbytečné životy pro nic.