Guernseyská literárna a koláčová spoločnosť
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112775/bmid_guernseyska-literarna-a-kolacova-sp-65d5d5b1ab842.png
5
979
979
Je január 1946. Londýn sa vynára z tieňa druhej svetovej vojny a spisovateľka Juliet Ashtonová hľadá tému pre svoju ďalšiu knihu. Kto by si bol pomyslel, že ju nájde v liste od muža, s ktorým sa nikdy nestretla, obyvateľa britského ostrova Guernsey, ktorý cez vojnu okupovali nacisti? Raz si v antikvariáte kúpil knihu Charlesa Lamba a na prázdnom liste našiel jej meno. Píše jej v nádeji, že mu poradí, ako by sa dostal k ďalším knihám tohto autora. Juliet si začne písať so svojím novým známym a postupne preniká do sveta Guernseyskej literárnej a koláčovej spoločnosti, jedinečného čitateľského klubu, ktorý vznikol za jedinečných okolností. Poskytoval svojim členom alibi, bez ktorého by boli skončili vo väzení. Juliet vedie pozoruhodnú korešpondenciu s čarovnými, hlboko ľudskými členmi Spoločnosti, od chovateľov prasiat po frenológov – amatérov, ktorých spája láska k literatúre. Z ich listov sa dozvedá o ich ostrove, literárnom vkuse, o tom, aký silný, pretvárajúci vplyv mala na ich životy nedávna nemecká okupácia. Uchvátená príbehmi týchto ľudí sa vypraví na ostrov Guernsey a to, čo tam nájde, ju zmení na celý život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society , 2008
více info...
Přidat komentář
Otevřela jsem ji, začala číst první stranu a řekla jsem si, že to asi nedám. Román v dopisech. Jenže jsem knihu neodložila - ještě kousek a ještě kousek. Po několika stranách bylo jasné, že ji neodložím. Pak už bylo nad slunce jasné, že mne kniha nejen chytila, ale nadchla. Žasla jsem nad tím, jak se také dá psát o strašné realitě.
Nemám příliš ráda předvídatelnost, ale v osudech Elizabeth a Juliet mi nevadila. Jen jsem se smutkem čekala na pravdu o jedné a rozhodující událost či slovo u druhé.
Škoda, že autorka už nic jiného nenapíše.
Krásna kniha, milá, láskavá, no proste pohladenie na duši. Aj keď popisuje ťažké časy, osudy ľudí sú tak pekne opísané, že človek sa často zamyslí, ale aj pousmeje. Aj ostrov je nádherne vykreslený, chcela by som sa raz vybrať na Guernsey. :)
Knihu řadím mezi své oblíbené, a to hned z několika důvodů. Především mě zaujal její námět: o okupaci ostrova Guernsey německými vojsky za 2. světové války jsem toho doposud věděl docela málo. Díky knížce jsem si takříkajíc "rozšířil obzory".
Líčení smutných osudů obyvatel ostrova autorka prokládá laskavým a inteligentním humorem, který přímo čiší z korespondence hlavních aktérů. Samotná forma dopisů knihu ozvláštňuje a činí ji tak ještě zajímavější. Jednotlivé postavy jsou vykresleny plasticky a většina z nich si postupně získala mé sympatie.
Myslím si, že kniha nese i určité hlubší poselství a zároveň je pro mě inspirací k zamyšlení se nad významem literatury. Vřele všem doporučuji!
Moc fajn knížka, velmi se mi líbila a ikdyz pojednává o smutných věcech je to krásné a moc milé čtení
Další z příběhů o knihách a lidech, který mne moc potěšil! Nejen tím, jak je zpracován (román v dopisech není tak běžný a vypovídá někdy víc než obyčejné vyprávění), ale i skvělými postřehy a pěkně vykreslenými postavami. Jak by bylo možné si je nezamilovat? A osobním ziskem je roztomilý postřeh, že knihy si intuitivně hledají své čtenáře - a na tom něco je... :-)
Chtěla jsem si to přečíst neboť jsem na to slyšela pouze a jen samou chválu. Kniha už byla nedostupná a čekalo se na její znovuvydání, tak jsem tedy počkala i já. Předně musím vyjádřit své zklamání nad přebalem knihy. Původní nádherný obal nahradil naprosto kýčovitý přebal jako od těch nejotřepanějších románků. Ale což, na obsahu knihy to rozhodně nic nezměnilo. Nejprve mi chvíli trvalo si zvyknout na formu, přeci jen kniha psaná jen a pouze prostřednictvím dopisů není úplně běžnou záležitostí. Chvíli jsem si i říkala, jestli mě to vůbec bude bavit, vždyť se tam nic neděle... Ale stačilo překonat pár stran než jsme poznali většinu postav a hned mě to vtáhlo a nepustilo. Nádherný příběh o síle přátelství, které navíc vzniklo díky tomu nejkrásnějšímu prostředníkovi - knize. Co víc si knihomol může přát :)
Milá knížka psaná formou dopisů. Nejdřív trošku nezvyklé, ale za chvilku si zvyknete.
Čte se dobře. I když je kniha z druhé světové války, přesto si u ní oddechnete.
Popravdě jsem se dost bála, že mě příběh podaný formou dopisů dlouho ve střehu neudrží. A měla jsem pravdu, zhruba v půlce jsem knihu odkládala...a nakonec se kousla a dočetla až do konce! A jsem za to moc vděčná. Ono to téma není úplně sluníčkový - okupace normandských ostrovů, hlad, němečtí vojáci, strach, beznaděj. Jenže je to tak nějak nenásilně napsaný: jakmile se objeví v dopise nějaká válečná hrůza, je vzápětí odlehčena humorným příběhem či hláškou. Romantická linka byla docela milá, já to až tak nemusím, ale tady mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Zkrátka laskavý a čtivý příběh, co má silnou atmosféru.
Ze začátku se mi dost pletlo, kdo dopisy psal a očekávala jsem větší zážitek, ale druhá polovina knížky to vylepší. 3 ½ *
Na tuto knihu jsem se hodně, hodně těšila, ale bohužel z toho bylo lehké zklamání a mé hodnocení je proto velmi průměrné. Bavil mne ten nápad literárního spolku a také fakt, že je kniha napsaná ve formě deníků. Historické události, kterým se zde autorky věnují, byly pro mne novinkou, to jsem si moc užila a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Ale zhruba od poloviny kniha začíná sklouzávat do předvídatelné, plytce napsané romanťárny, což mi vůbec nesedlo, a ten konec mi přišel hrozně kýčovitý a na můj vkus až moc přeslazený. Takže tak...
chvíľami som sa od toho nevedel odtrhnúť, chvíľami som čítal do kopca. v súčte všetkých kladov a protikladov však táto kniha stojí za prečítanie. čitateľ sa úplne mimovoľne dozvie veľa dôležitých detailov a maličkostí, ktoré by v historickej monografii ani nečítal, resp. rovno prehliadol.
okrem lásky ku knihám a spisovateľom je tu veľmi citeľná láska k ľuďom.
pekné a príjemné čítanie.
Laskavá a humorná kniha o vážných a důležitých věcech života. Když jsem ji začala číst, dýchla na mě atmosféra Anglie a knih Agathy Christie, byť to není detektivka. Moc se mi líbíla forma dopisů, i když postav bylo požehnaně... Určitě doporučuji k přečtení a ráda bych si ji časem pořídila do vlastní knihovny, protože jsem ji měla pouze půjčenou.
I když je kniha spíše o těch špatných událostech, nechá ve vás opravdu krásný hřejivý pocit. Po přečtení mám šílenou touhu napsat někomu dopis, zažít úplně jinou dobu, vypravit se na Normanské ostrovy, sedět na útesech, vdechovat mořský vzduch, věřit, že mě obyvatelé ostrovů přijmou za svoji, dají mi ochutnat svoje koláče a nechají mě hladit si jejich selata a králíky. V téhle útlé knížce je hrozně moc života a lidskosti. Dávám jen 4*, a to hlavně za rozbředlý začátek, kdy jsem se moc nechytala, ani v postavách, ani v ději, nic moc se nedělo. Přála bych si, aby část na ostrově byla delší, ale bohužel i ta už musela být ukončena jinou autorkou. ..... ale ten mořský vánek a vůně květin, to ve mně prostě zůstane :)
Začátek výborný, forma dopisů neobvyklý, ale o to lepší nápad. Druhá polovina knihy, tedy hlavně po příjezdu Juliet na ostrov, se mění v tuctovou červenou knihovnu, kde si čtenář s trochou fantazie dokáže přesně domyslet, jak to bude dál. Na druhou stranu přiznávám, že jsem vlastně o Normanských ostrovech měla až do přečtení knihy jen jakési nejasné tušení, že tam někde jsou. Díky knize jsem si nejen našla všechno o nich na Wikipedii, ale dokonce dostala velkou chuť se tam podívat. Pokud se toto stalo i jiným čtenářům a hlavně čtenářkám, tak si myslím, že autorka udělala nesmírně moc pro cestovní ruch na ostrově Guernsey.
A ještě poznámka. Ten, kdo knihu dal do tisku, asi v životě neviděl pravidla našeho pravopisu.
Knihu jsem si pořídil po přečtení pozitivních recenzí. Forma dopisů? Paráda, nemám s tím problém. Druhá světová? Ještě lepší, sem s tím...
Počátek byl velmi dobrý, opravdu se celkem často psalo o autorech, o jejich životech (Charles Lamb, Anna Bronte,...), hlavní hrdinka opravdu připomínala spisovatelku, která je nejen profesionálkou, ale především literární srdcařkou. Věci se začaly pozvolna měnit s nástupem postavy jménem Elizabeth, kterou všichni milovali, byla bez jediné chybičky (tvrdohlavost nemusí nutně být mínusem, že?), všem pomáhala, válka a útrapy na ni takřka nedoléhaly... Vrcholem pro mne bylo, když v koncentráku (a to není žádný spoiler) zmlátila dozorkyni, která bila menstruující dívku. Tady jsem měl chuť knihu odložit, jelikož tak drzé a levné glorifikování postavy bylo na mne příliš. Kdysi jsem viděl rozhovor s chlápkem, který v Osvětimi holil komandanta Hosse a ten řekl, že měl chuť mu přejet břitvou po krku a ukončit život toho ober-nácka, ale bál se, kolik vězněných souvěrců by po tom aktu kvůli němu zařvalo... Tahle postava to zkrátka opravdu, ale opravdu kazí. Velmi nemilé pro mne proto bylo, že druhá polovina knihy se nese ve znamení právě Elizabeth.
Druhá část knihy se pak mění v takovou nějakou limču-prakticky všecičko na ostrově je po té zlé válce úžasné, zalité sluncem a bez mráčků a dočkáme se i nečekané lovestory. Knihy (o Spolku nemluvě) jsou upozadněny. Knihomolům nemůžu s čistým srdcem doporučit.
Jako plusy vidím poutavost textu, postavy jsou (až na jednu zmíněnou výše) plastické a vcelku uvěřitelné, počátek o samotném Spolku pěkný. Věřím, že paní Shaffer se mohla „vypsat“ a v budoucnu nám předat nějakou opravdovou bombovku, jako prvotina to není tak úplně špatné. A dalším plusem je v knihách nepříliš používaný ostrov Guernsey.
Nicméně o tématice existují i lepší knihy:
Pokud chcete něco o koncentrácích-V pekle plynových komor je knihou faktografickou, ale velmi čtivě udělanou. Maus-komiksové zpracování zážitků autorova otce za pobytu v Osvětimi, opět výborné a čtivé/koukatelné.
Pokud chcete hlazení po duši- co třeba Pýcha a předsudek nebo Malý princ?
A pokud jde o knihomolství a nevadí vám pohádky, zkuste Dahlovu Matyldu nebo Endeho Nekonečný příběh.
Jen tak tak 3*.
Zase jsem zažila malý zázrak. já se do knihy začetla a pak jsem se vyloženě bála, že už mi to skončí. To čtení jsem si pak normálně šetřila a dávkovala po dvou dopisech, aby mi ten požitek vydržel čím jak nejdéle. Hlavní postava Juliet mi přišla naprosto úžasná a vtipná, příběh bezvadný, lidé z ostrova neskutečně zábavní a různorodí, nejvíc ze všech lidiček z Guernsey se mi líbila Isola.ty její lektvary a lebozpyt a závěrečný deník kde si zapisovala fakta...za mně skvělé čtení. Vřele doporučuji. Stejnojmenný film jsem v polovině vzdala. Mně tak neskutečně rozčilovalo, že se nedržel knižní předlohy, že jsem to prostě vypnula a už jsem se nepřemluvila to dokoukat.
Štítky knihy
koncentrační tábory Anglie druhá světová válka (1939–1945) přátelství dopisy zfilmováno okupace sirotci o knihách romány v dopisech, epistolární romány
Na první stránce knížky jsem se trošku zalekla, protože knížku formou dopisové korespondence jsem snad ještě nečetla, ale velmi rychle jsem do toho vplula a byla nadšená a unesená. To je tak krásná, milá, ba až kouzelná knížka. Všechny postavy jako by z knížky vystoupili a vyprávěli mi svůj příběh. Rozhodně tuto knížku doporučuji k přečtení a já se jdu s velkou zvědavostí podívat na filmovou podobu této knížky.