Gulliverove cesty

27.06.2012

Snad jediná kniha, kdy se mi filmové zpracování líbilo víc...

14.03.2012

Zde jsem z hodnocením hodně váhal. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu při zemi. První dvě části knihy mě totiž vůbec nebavily a docela mi i vadilo, že jsou zařazeny hned za sebou. Ten jejich jednoduchý protiklad hodně zkazil požitek z jejich četby. Naopak následující dvě kapitoly, v nichž autor dost nastavuje zrcadlo nejen tehdejší, ale zcela nadčasově i současné době, lidstvu a společnosti, mě i přes hodně nezvyklou formu a jazyk vyprávění docela zaujaly. Neboť nastavené zrcadlo odráží odraz zcela jasně a zřetelně a tepe a odhaluje spoustu lidského zla. Nemohu si odpustit krátkou, přesto výstižnou a úchvatnou citaci: "Dokázals jasně, že nevzdělanost, lenost a neřest jsou vlastně nezbytnými vlastnostmi pro zákonodárce. Že nejlépe zákony vysvětlují, vykládají a uplatňují ti, jimž záleží na tom, převrátit je, zamotat a obejít, a kteří to také dovedou. Pozoruji u vás slabé obrysy zřízení, které snad bylo v původní podobě snesitelné, jenže ty obrysy jsou zpola vyhlazeny a nadobro zatemněny a potřísněny rozkladem." Docela trefný komentář ke Gulliverovi napsal v závěru knihy překladatel A. Skoumal: "Někteří kritikové si poučení, které pro ně vyplývá z Gullivera, vykládají takto: Člověk sám o sobě, odkázaný jen na své sobectví, na svou dravost a špatnost, je ubohý, směšný, odporný tvor. Proti takovým Hvajninimům je horší než zvíře. Takovému názoru se říká misantropie neboli nenávist k lidstvu." A mě, jakožto misantropa přesně podobné závěry při čtení knihy napadaly. A z tohoto hlediska mě kniha i těšila. Nebýt prvních dvou nezáživných a poměrně nudných částí, z radostí byl přidal další hvězdičku.

29.01.2012

Vzpomínám si že na mě jako na děcko kniha působila strašně divným dojmem... Z různých spotvořenin a tělesných a mravních kazů mě nejvíc dostávali nesmrtelní... Hlavní postavě jsem však záviděl, že po kapsách nosila křesadlovou pistoli, to byl můj dětský sen...

19.03.2011

Guliverovy cesty - knížka, kterou jsem si půjčila v dětském oddělení a jediné, co se mi furt a stále honí hlavou je, že druhou takovou by mělo mít i oddělení pro dospělé naší malé vesnické knihovničky.
Jako malá jsem jí nečetla. Až teď ve svých osmnácti letech, kdy mi poskytla nejen zajímavé vyobrazení fantastických krajin, ale také velice silný námět k přemýšlení o lidské společnosti a jejím vývoji.
Tím a mnohým dalším je tato kniha hodně cenná.

01.12.2010

Knihu jsem poprvé četl,když mi bylo necelých 12 let.Moc se mi líbila a v té době jsem jí četl
mnohokrát.Nejraději jsem měl příběhy mezi liliputy a mezi obry.Fascinovali mi ilustrace
Grandvilla a snil jsem své divukrásné příběhy.Později jsem si oblíbil i ostatní příběhy.

30.11.-0001

Příběh by byl úžasný nebýt chudého zpracování. Tohle si to nezasloužilo. :(