Gulliverove cesty
Jonathan Swift
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496001/bmid_gulliverovy-cesty-nFE-496001.jpg
4
849
849
Swiftovým najvýznamnejším dielom, ktoré mu prinieslo obrovský úspech a nehynúcu slávu aj v ďalších generáciách, sa stal román Gulliverove cesty. Jeho plný titul mal niekoľko riadkov a začínal sa slovami Cesty do niektorých vzdialených národov sveta od Lemuela Gullivera... Na diele začal pracovať zhruba od rokov 1720 až 1721 a dokončil ho už pred augustom 1725. Skladá sa zo štyroch častí, tzv. kníh. V prvej z nich sa lekár Gulliver vydáva na more a po búrke sa dostáva do krajiny maličkých ľudí, do Liliputu, v druhej sa ocitne v krajine obrov Brobdingnag, v tretej časti príde do krajiny veľkosťou normálnych ľudí Laputa, ktorí však žijú na lietajúcom ostrove a krajinu pod sebou bombardujú v prípade neposlušnosti kameňmi, iní sa zase venujú špekulatívnemu neplodnému výskumu (ako syntetizovať svetlo z uhoriek a pod.) a napokon v štvrtej knihe sa ocitne v krajine (mimochodom, bezmennej), kde vládnu múdre a racionálne sa správajúce kone zvané Hujhnhnmovia a ich podriadení sú divokí a agresívni Jahúovia podobní ľuďom. Dielo vyšlo v rozličných prispôsobených či skrátených prekladoch. Úplný text predstavuje preklad Viktora Krupu z roku 1979. Možno povedať, že slovenský čitateľ v ňom dostáva text diela v adekvátnom a esteticky hodnotnom preklade, tak ako ho mali k dispozícii čitatelia originálu. Dielo, ktoré dostávajú čitatelia do rúk, je napriek svojej jednoduchosti veľmi prepracované, štruktúrne aj kompozične zložité a bohaté svojimi témami a mnohými odkazmi na súdobé politické a historické udalosti. Autor v ňom kritizuje mnohé nešváry doby, korupciu a skazenosť politikov, napriek tomu nikde neskĺzne do lacnej komunálnej satiry. Aj preto je to dielo neobyčajne pútavé a napínavé. To je zrejme dôvod jeho mimoriadnej čitateľskej obľúbenosti, ktorá trvá už takmer tri storočia a zrejme bude trvať aj naďalej. [zdroj: martinus.sk]... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Gulliver's Travels, 1726
více info...
Přidat komentář
Kniha,která byla přeložena do několik desítek jazyků a také se dočkala mnoha filmových adaptací,mě příliš nepobavila,jak slibovala.50%.
Původní Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta jsou už v dnešní době za zenitem. Ve své době využíval autor moderní vlny, kdy všichni bláznili z robinsonád a vytvořil jakousi parodii, která se natolik uchytla, že přišel ještě se dvěma pokračováními. Ale dnes je to ukrutně pomalá a k uzoufání nudná záležitost. Možná je to tím, že jsem dělal literární rozbor tohoto díla, ale opravdu jsem se nebavil. A to ani u jednoho z příběhů.
Tuto knihu jsem si chtěl přečíst kvůli japonskému filmu "Laputa: Zámek v Oblacích", neboť jsem zjistil, že letájící město Laputa pochází původně z této knihy. Začátek byl velice dobrý až na zastaralejší češtinu, což se však dalo vcelku dobře překousnout. Při četbě si můžete všimnout některých vědeckých poznatků, které byly již vyvráceny. Postupně se kniha a její příběh začal ubírat čím dál více cestou satyry a to hlavně na politiku a i lidi celkově. To začalo být nesnesitelné na konci knihy, kdy se Gulliver dostal do země mluvících koní. Příběh šel od té chvíle stranou a logika s ním. Navíc je podle mě Laputa ve filmu lepší, než v této knize. A nakonec; tohle není kniha pro děti, i když ten příběh tak občas vypadá.
Učitelé, kteří ji zařadili do dětské četby, se od Jahuů liší jen oblečením. Sqost.
Swift, tak trochu Houellebecq svojej doby, napísal knihu pre dospelých v ktorej obviňuje celé ľudstvo a angličanov obzvlášť zo všetkých možných nečestností a podlostí. Bohužiaľ, Jahuovská blbosť nepozná hraníc a knihu zaradila pod kolónku detská literatúra, často ju cenzuruje a posledné dve časti pre istotu ignoruje. Možno je to aj dobre, lebo Swiftove názory mi v mnohom pripomínali istú nemenovanú zelenú stranu, a nie nemám na mysli ekológov. Ťažko však môžete byť mizantrop v 18 storočí a nezaradiť do svojej všeobjímajúcej nenávisti aj ženy, homosexuálov, domorodcov alebo intelektuálov, všakže. Každopádne výborná vec, ktorú som zhltol za štyri dni a ktorá je dodnes aktuálna, obzvlášť tretia a štvrtá časť.
Knihu jsem četl jako dítě a nedíval se na ní jako na nějaké podobenství, spíš jsem ji bral jako zvláštní cestopis, líbila se mi Laputa i rozmluva s koněm... jen se mi jako kniha zdála strašně tlustá a těžká :)
Gulliverova dobrodružství mezi liliputy, obry a moudrými koňmi mě zaujala. Méně mě už zaujala třetí část, ale i tak jsem ji přečetla.
V knize se hodně kritizuje vláda a špatné vlastnosti lidí, ale je to velmi přehnané - i když na tu dobu to bylo zřejmě pravdivé..
Knihu jsem v dětství nečetl, takže teď jsem to napravil. Určitě existují upravená vydání pro děti, protože toto (z oddělení pro dospělé) bych tenkrát příliš neocenil. Kniha je jednou velkou satirou a kritikou mocných Swiftovi doby. Už mne ani neudivilo, jak moc všechno platí i dnes. Ti kdo jsou u koryt se prostě nemění. U knížky jsem se dobře pobavil a její přečtení doporučuji hlavně dospělým.
Velmi uspokojivé.
Milovala jsme je jako dítě a ráda se k nim vracím. Pro mě je kniha hezky napsaná, dobře se mi četla.
Brilantní dílo. Bohužel, pokládá se za román určený mládeži. Je to chyba, protože se jedná o velmi trefnou a nemilosrdnou satiru anglické společnosti 18. století. Swift nešetří nikoho - politiky (včetně panovníka), sociální systém, zahraniční politiku (včetně imperiálních zločinů), soudnictví, peněžnictví, ale i obyčejnou lidskou podlost. Největší špatností je pak pýcha. Opravdu výstižné i po 300 letech, nedivím se, že kniha inspirovala Pavla Juráčka ke geniálnímu filmu Případ pro začínajícího kata.
Četla jsem to před asi dvěma lety a vzpomínám si, že až na část s těmi šílenci z létajícího ostrova mě to moc bavilo. Určitě doporučuji.
Gulliverovi cesty se tváří jako dobrodružný příběh určený možná spíše dětem. Já jsem si z něj vybrala to, co nabízí dospělákům. Ukazuje nám malost i velikášství, omezenost toho kdo nechce být poučen, ale zároveň i jak je těžké pochopit někoho kdo vyrůstal v naprosto jiné kultuře.
V zemi liliputů se například přesvědčí jak malý kousek je od: být někomu potřebný k: být mu nebezpečný.
Knížka obsahuje mnoho pravd, nebo jen myšlenek, jejichž uvědomění by mnoha lidem napříč společností/světem bylo ku prospěchu.
-Žádný zákon té země nesmí přesahovat slovy počet písmen jejich abecedy.
Málokterý však bývá dokonce i tak dlouhý. Vyjadřují je slova nejprostší a nejjednodušší a oni nejsou takoví taškáři, aby v nich nacházeli víc než jeden smysl. -Napsat výklad nějakého zákona je hrdelní zločin.
-Kdo vypěstuje dva obilné klasy nebo dvě stébla trávy na půdě, kde rostlo dříve jen jedno, zaslouží se více o lidstvo a prokáže vlasti důležitější službu než všichni
politikové dohromady.
-Opatrností a bdělostí spolu se zdravým rozumem uchrání člověk majetek před zloději, ale proti větší zchytralosti je poctivost bezbranná.
-Chyby, kterých se člověk dopustí z neznalosti s ctnostným úmyslem, nebudou nikdy pro obec tak neblahé jako jednání člověka, který má sklon k špatnostem a umí je dobře uplatnit a obhájit.
-Není nic tak veliké ani malé, leč při srovnávání.
-Nevědomost bude plodit vždycky předsudky a jistou omezenost v myšlení.
Čítal som neskrátenú a neilustrovanú verziu.
Prvá polovica sa čítala ľahko, ani som si neuvedomil ako rýchlo som ju prelúskal. Dva jednoduché kontrastné príbehy s pár narážkami na súveké Anglicko. Nesklamalo, ani nezaujalo.
Na druhú polovicu som sa tešil, lebo už nešlo o notoricky známy príbeh, ale o niečo nové. A pocity? Kde-tu sa objavila vynikajúca a originálna myšlienka (výsmech z túžby po nesmrteľnosti vedie). Som zvyknutý na realistické opisy všetkého možného aj nemožného, ale toto bolo opisovanie všetkého najnudnejšieho. A čím viac bolo toto nudné voľačo absurdnejšie, čím viac môj neexistujúci meter absurdnosti praskal a blížil sa koniec, tým viac som chcel tú knihu šmariť do záchoda a spláchnuť (však aj Jonathanko tam opíše jedenkrát v každom príbehu nejaký trápny urálny alebo fekálny zážitok). Najlepšou satirou bol ostrov Hujhnhmov, no paradoxne ma táto časť najviac nudila.
Pre človeka, ktorého zaujíma Anglicko na začiatku 18. storočia, určite neoceniteľné dielo. Pre mňa to bolo pár pekných myšlienok utopených v mori všetkého nudného
Ešte jeden postreh. Keď sa snem Hujhnhmov na niečom zhodne, nikto proti tomu neprotestuje, lebo vždy je to rozumný výnos. A čo keby vyhlásil, že každý Hujhnhm musí protestovať proti každému výnosu snemu? Je to paradox?
Šťastnou náhodou se mi podařilo sehnat knihu s ilustracemi pana Boudy,protože ty bezesporu dotvářejí krásu tohoto příběhu.
Vzpomínám si, že jsem obsah této knihy zpracoval do Čtenářského deníku na základní škole, dokonce jsem do sešitu nakreslil nějaký obrázek (já antitalent na kreslení :). Před lety jsem si tuto knihu znovu přečetl a kniha se mi celkově líbila včetně ilustrací.
Odposlechnuto z rozhlasové hry. První půlka u liliputů a obrů se mi líbila ale v městě na oblacích jsem se začal ztrácet. Jinak jsem se bavil.
Část díla
Cesta do Brobdingnagu
Cesta do Laputy, Balnibarbi, Glubbdubdribu, Luggnaggu a Japonska
Cesta do Liliputu
Cesta do země Hvajninimů
Autorovy další knížky
| 1975 | Gulliverovy cesty |
| 1930 | Skromný návrh |
| 2006 | Gulliverovy cesty 1 - Gulliver na Liliputu |
| 2010 | Eseje o věcech veřejných |
| 1911 | Pohádka o kádi |
Čtení k maturitě.. Milý příběh.