Gulliverovy cesty
Jonathan Swift
Slavná anglická satira je zprávou lodního ranhojiče a pozdějšího kapitána Lemuela Gullivera o zemích, které na svých cestách navštívil a kde nikdy předtím a ani potom nestanula noha Evropana. Čtenář se doví o zemi prťavých Liliputů, obrů z Brobdingnagu, navštíví létající ostrov, potká se s nesmrtelnými strulgbrugy a seznámí se s moudrým národem Hvajninimů - inteligentních koní.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1997 , AventinumOriginální název:
Gulliver's Travels, 1726
více info...
Přidat komentář
Vzpomínám si že na mě jako na děcko kniha působila strašně divným dojmem... Z různých spotvořenin a tělesných a mravních kazů mě nejvíc dostávali nesmrtelní... Hlavní postavě jsem však záviděl, že po kapsách nosila křesadlovou pistoli, to byl můj dětský sen...
Guliverovy cesty - knížka, kterou jsem si půjčila v dětském oddělení a jediné, co se mi furt a stále honí hlavou je, že druhou takovou by mělo mít i oddělení pro dospělé naší malé vesnické knihovničky.
Jako malá jsem jí nečetla. Až teď ve svých osmnácti letech, kdy mi poskytla nejen zajímavé vyobrazení fantastických krajin, ale také velice silný námět k přemýšlení o lidské společnosti a jejím vývoji.
Tím a mnohým dalším je tato kniha hodně cenná.
Knihu jsem poprvé četl,když mi bylo necelých 12 let.Moc se mi líbila a v té době jsem jí četl
mnohokrát.Nejraději jsem měl příběhy mezi liliputy a mezi obry.Fascinovali mi ilustrace
Grandvilla a snil jsem své divukrásné příběhy.Později jsem si oblíbil i ostatní příběhy.
Za autorovu fantazii dávám čtyři hvězdičky, ale přiznám se, že občas se mi mírně zvedal žaludek.
Štítky knihy
satira zfilmováno anglická literatura fiktivní cestopisy vznášející se ostrovy
Část díla
Cesta do Brobdingnagu
Cesta do Laputy, Balnibarbi, Glubbdubdribu, Luggnaggu a Japonska
Cesta do Liliputu
Cesta do země Hvajninimů
Autorovy další knížky
1975 | Gulliverovy cesty |
1930 | Skromný návrh |
2006 | Gulliverovy cesty 1 - Gulliver na Liliputu |
2010 | Eseje o věcech veřejných |
1911 | Pohádka o kádi |
Zde jsem z hodnocením hodně váhal. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu při zemi. První dvě části knihy mě totiž vůbec nebavily a docela mi i vadilo, že jsou zařazeny hned za sebou. Ten jejich jednoduchý protiklad hodně zkazil požitek z jejich četby. Naopak následující dvě kapitoly, v nichž autor dost nastavuje zrcadlo nejen tehdejší, ale zcela nadčasově i současné době, lidstvu a společnosti, mě i přes hodně nezvyklou formu a jazyk vyprávění docela zaujaly. Neboť nastavené zrcadlo odráží odraz zcela jasně a zřetelně a tepe a odhaluje spoustu lidského zla. Nemohu si odpustit krátkou, přesto výstižnou a úchvatnou citaci: "Dokázals jasně, že nevzdělanost, lenost a neřest jsou vlastně nezbytnými vlastnostmi pro zákonodárce. Že nejlépe zákony vysvětlují, vykládají a uplatňují ti, jimž záleží na tom, převrátit je, zamotat a obejít, a kteří to také dovedou. Pozoruji u vás slabé obrysy zřízení, které snad bylo v původní podobě snesitelné, jenže ty obrysy jsou zpola vyhlazeny a nadobro zatemněny a potřísněny rozkladem." Docela trefný komentář ke Gulliverovi napsal v závěru knihy překladatel A. Skoumal: "Někteří kritikové si poučení, které pro ně vyplývá z Gullivera, vykládají takto: Člověk sám o sobě, odkázaný jen na své sobectví, na svou dravost a špatnost, je ubohý, směšný, odporný tvor. Proti takovým Hvajninimům je horší než zvíře. Takovému názoru se říká misantropie neboli nenávist k lidstvu." A mě, jakožto misantropa přesně podobné závěry při čtení knihy napadaly. A z tohoto hlediska mě kniha i těšila. Nebýt prvních dvou nezáživných a poměrně nudných částí, z radostí byl přidal další hvězdičku.